Otázky čtenářů

◼ Jak sdělil had v edenské zahradě pokušení Evě?

V 1. Mojžíšově 3:1 je řečeno: „Had se prokázal jako nejobezřetnější ze všech divoce žijících polních zvířat, které Jehova Bůh udělal. Začal tedy ženě říkat: ‚Je to skutečně tak, že Bůh řekl: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?‘ “

Byly naznačovány různé metody, jak se had domlouval s Evou, včetně té, že to činil řečí těla neboli pohyby. Například anglický duchovní Joseph Benson k tomu říká: „Nejsme poučeni o tom, jak s ní mluvil: ale zdá se velice pravděpodobné, že to bylo nějakými znaky. Někteří dokonce předpokládají, že rozum a řeč byly tehdy známými vlastnostmi hadů, a že proto nebyla Eva nijak překvapena, když uvažoval a mluvil, zatímco podle jejich názorů by jinak překvapená byla; ale není o tom žádný důkaz.“a

Uvažovalo se, že poselství by mohla sdělit již samotná přítomnost hada a jeho jednání. Bůh ovšem neřekl zvířatům, ale člověku (Adamovi): „Ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojž. 2:17) A přece, jestliže byl had — o němž bylo známo, že je velmi „obezřetný“ — na stromě, mohla z toho Eva vyvozovat, že strom není tak nebezpečný. Had mohl dokonce provádět nějaké ošidné pohyby, které by mohly zdánlivě ukazovat, že mu něco, co souviselo s tím stromem, přineslo užitek.

Ale tělesné pohyby mohly sotva sdělit to, co čteme v 1. Mojžíšově 3:1–5, když například had naznačil, že se Eva stane podobnou Bohu a že bude schopna rozhodovat o tom, co je dobré a co je špatné. Inspirovaný příběh dále praví, že had „začal. . . ženě říkat“. Eva samozřejmě odpověděla řečí. Potom „had řekl ženě“ něco více. Kdyby tomu bylo tak, jak řekl Joseph Benson, že se had domlouval pouze znaky nebo pohyby, vedlo by to k názoru, že Eva reagovala stejně a odpovídala gesty.

Apoštol Pavel se však odvolal na tento případ a varoval korintské křesťany: „Obávám se, aby jako had svou vychytralostí svedl Evu, nebyla vaše mysl nějak zkažena.“ Toto nebezpečí pocházelo od ‚falešných apoštolů, podvodných dělníků‘. Ohrožení ze strany těchto ‚velejemných apoštolů‘ nespočívalo jen v gestech a vnějším vzhledu; patřila k němu jejich řeč, jejich lstivá slova pronášená proto, aby byli druzí svedeni. — 2. Kor. 11:3, 5, 13.

Ale doslovný had přece neměl hlasivky, aby mohl pronášet řeč. Nic to nenaznačuje. On je však ani nepotřeboval. Když Jehova mluvil k Bileamovi prostřednictvím soumara, neznamenalo to, že měla oslice složité hlasové ústrojí srovnatelné s ústrojím v Bileamově lidském hrdle. Čteme: „Konečně Jehova otevřel ústa oslice a ta řekla Bileamovi. . .“ Bileam odpověděl na otázku tohoto zvířete a dostal pak další připomínku od tohoto zvířete, které nemohlo samo o sobě pronášet lidskou řeč. (4. Mojž. 22:26–31) V tomto případě otevřel Jehova Bileamovi oči, aby viděl, že je přítomen anděl, nadpřirozený duch. Když tedy „němý soumar. . . promluvil lidským hlasem“, pocházela příčina tohoto skutku a moc k němu z duchovní říše. — 2. Petra 2:16.

Použil snad tedy Jehova nějakého zázračného břichomluvectví? Snad, ale nemůžeme dogmaticky přesně říci, jaké metody bylo použito. Jan 8:44 a Zjevení 12:9 ukazují, že ten, který stál za doslovným hadem v Edenu, je „nazýván ďábel a satan“. Také on je nadlidským duchem, ale zlým. — Srovnej 1. Samuelovu 28:7, 8, 15–19.

I když snad tedy pohyby hada mohly přispívat k potvrzení jeho poselství Evě, zřejmě zde šlo o skutečnou řeč — slyšitelná slova, jež mohla Eva slyšet a na něž mohla odpovídat. A dělo se to na podnět původního podvodníka, satana, který „se proměňuje v anděla světla“. — 2. Kor. 11:14.

[Poznámka pod čarou]