Otázky čtenářů
● Genesis 3:22 naznačuje, že i jiní v nebi kromě Jehovy mají zvláštní poznání dobrého a zlého. Je to pravda?
Zdá se, že nejen Jehova, ale také jeho jednozplozený Syn měl poznání dobrého a zlého v tom smyslu, jak je to myšleno v Genesis.
Když Adam a Eva zhřešili, Jehova nad nimi vyslovil rozsudek. Bůh řekl: „Člověk se teď stal v poznání dobrého a zlého jako jeden z nás a nyní, aby nevztáhl svou ruku a skutečně nevzal též ovoce ze stromu života a jedl by a žil by po neurčitý čas . . .“ — 1. Mojž. 3:22.
První lidský pár nebyl bez znalosti dobrého a zlého. Bůh jim řekl, že by bylo nesprávné neboli zlé, kdyby jedli ovoce určitého stromu; naopak, poslouchat Boha bylo dobré. (1. Mojž. 2:16, 17) A tak zvláštní „poznání“, naznačené „stromem poznání dobrého a zlého“, zahrnovalo vlastní rozhodnutí, co je dobré a co zlé. Profesor T. J. Conant o tom píše: „Tím, že nedbal Boží vůle a rozhodoval a jednal podle sebe, si člověk vyvolil sám určovat, co je dobré a špatné.“ Adam a Eva tedy zavrhli Boží rozhodnutí a raději si zvolili vlastní měřítka toho, co je dobré a zlé.
Ale jak máme rozumět Božímu výroku: „Člověk se teď stal v poznání dobrého a zlého jako jeden z nás“?
Někteří se domnívají, že Bůh zde užívá plurálu majestatiku, jako by lidský král řekl „Nelíbí se nám“, když by mluvil pouze o sobě. Ale je tu i jiná možnost, která má silnou biblickou podporu.
V 1. Mojžíšově 1:26 Jehova řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu.“ Bible směřuje k závěru, že zde Bůh mluvil ke svému jednozplozenému Synu, který později přišel na zem jako Ježíš Kristus. On, Slovo, byl Božím mistrem v díle, skrze něhož byly učiněny všechny ostatní věci. (Jan 1:1, 3; Kol. 1:15, 16; Přísl. 8:22–31) Podobnost výrazu v 1. Mojžíšově 3:22 vyvolává dojem, že Jehova opět mluvil k svému jednozplozenému Synovi, který mu byl velmi blízký.
Je-li tomu tak, naznačovalo by to, že Slovo již mělo „poznání dobrého a zlého“. Z dlouhého a důvěrného styku s Jehovou Syn určitě dobře poznal myšlení, zásady a měřítka svého Otce. Přesvědčen o tom, že jeho Syn je zná a je jim věrně oddán, poskytl mu snad Jehova určitou volnost v jednání, aniž se v každém ohledu musel radit s Otcem. A tak mohl být Syn do jisté míry schopen a oprávněn rozhodovat, co je dobré a špatné. Nikdy by však nestanovil měřítka, která by odporovala měřítkům Jehovovým.
U Adama a Evy poznání dobrého a zlého znamenalo porušení Jehovova příkazu a zavržení jeho měřítek. Proto si zasloužili smrt a byli tak odsouzeni.
V „Překladu nového světa“ a v některých jiných překladech končí 1. Mojžíšova 3:22 pomlčkou. To naznačuje, že Bůh nevložil do zprávy výrok, co by se mělo stát. Místo toho jeho slova končí a následující verš popisuje samotný postup; vyhnal Adama a Evu ze zahrady. Jejich nezávislé měřítko dobrého a zlého se nepodobalo měřítku Jehovy a jeho Syna. Spíše bylo takové, že je přivedlo do neštěstí. — Jer. 10:23.
● Je křest nutný u osoby, která se chce dát ponořit ve vodě, ale má tak slabé zdraví nebo je v tak pokročilém věku, že by to bylo riskantní?
Bible ukazuje, že křest úplným ponořením je velmi důležitý. Proto by člověk měl být pokřtěn, pokud je to vůbec možné, i když snad je pro to nutno podniknout nějaké neobvyklé kroky.
Vzkříšený Ježíš řekl svým učedníkům: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidi všech národů, křtěte je. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Ano, ti, kteří poznali Boží vůli a oddali se, aby mu sloužili, měli být úplně ponořeni ve vodě, tak jak byl pokřtěn i sám Ježíš. (Řecké slovo baptízein znamená „potopit, ponořit“.) O důstojníku Korneliovi a jeho rodině čteme: „[Petr] přikázal, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista.“ — Sk. 10:48.
V dnešní době svědkové Jehovovi činí opatření pro to, aby se při sjezdech mohly konat křty. Skutečný křest může být proveden v blízkém bazénu, jezeře nebo řece, kde je dost vody, aby mohl být člověk úplně ponořen. (Srovnej Skutky 8:38.) Ale někteří lidé, ačkoli by chtěli být takto pokřtěni, jsou v takovém tělesném stavu, že se nemohou účastnit sjezdu. A tak naprosto platný křest může být proveden také v bydlišti ve velké domácí vaně. To může pomoci osobám se srdečními nemocemi, pokročilého věku nebo těm, kteří mají obzvláště slabé zdraví. Voda ve vaně může být ohřáta, aby tak nebyl člověk vystaven žádnému vypětí. A uchazeč by měl být pokládán do vody velmi klidně a pozvolna. Jakmile si na vodu přivykl, může dojít k vlastnímu křtu.
Ale jak jednat v mimořádných případech? I v mnoha takových případech je ponoření možné. Byly pokřtěny i osoby s otevřenými ranami nebo s trvalým píštělem na krku. Rána byla zakryta plastickou fólií a na okrajích upevněna náplastí. Byly provedeny i křty osob, které musí používat mechanického respirátoru. Bylo zařízeno, aby byl přítomen lékař nebo školená ošetřovatelka. Ochrnutý člověk byl vnesen do vody, přičemž dýchal trubičkou a náustkem. Pak v okamžiku křtu byl náustek vyňat, zbytek těla byl ponořen a okamžitě po vynoření byl opět dán náustek. Z takových příkladů je patrné, že křest může být proveden téměř ve všech případech, i když je přitom nutno věnovat zvláštní pozornost a učinit předběžná opatření.
V některých případech se ovšem může křest jevit v dané době jaké naprosto nemožný. V takovém případě se spoléháme na to, že náš milosrdný nebeský Otec bude pro to mít pochopení a že schválí takovou osobu, která projevuje přání a učinila krok oddanosti ve svém srdci. (Žalm 103:13, 14; Pláč 3:22) „Jehova sám zkoumá spravedlivého. . . Přímí, ti spatří jeho tvář.“ (Žalm 11:5, 7) Můžeme se tedy spoléhat, že v případech, kdy je fyzicky nemožné provést křest člověka, který se nově oddal Bohu, Jehova bude pohlížet na situaci milosrdně