citovým a podobným potřebám své manželky, ale bude jednat umírněně, jak má jednat ten, kdo má Božího ducha a projevuje jeho ovoce sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Křesťanský manžel má brát v úvahu, kam sahají její fyzické a biologické možnosti, jako to bral v úvahu Jehova v Zákoně, který dal Izraeli. Tak bude křesťanský manžel jednat „podle poznání“ a bude své manželce prokazovat „čest jako slabší, totiž ženské nádobě“. — 3. Mojž. 18:19; 20:18; 1. Petra 3:7.

19. a) Jaké má být domácí prostředí, aby bylo požehnáním mít děti? b) Jaký druh kázně potřebují děti?

¹⁹ Z manželského spojení mohou časem vzejít děti, „dědictví od Jehovy“. (Žalm 127:3) Je požehnáním, jsou-li vychovávány v domácím prostředí, které se vyznačuje silnou láskou mezi jejich rodiči a hlubokou úctou k duchovním věcem. Mladí budou samozřejmě potřebovat rady a napomínání, ale ‚kdo [své dítě] miluje, ten je vyhledává s kázní‘. (Přísl. 13:24) Uplatňují-li rodiče s láskou výchovu založenou na Bibli, přinese to velmi dobré výsledky.

NAPODOBUJ SULAMITKU VE VÝLUČNÉ ODDANOSTI

20. Která láska a oddanost převyšuje lásku mezi jakýmkoli mužem a ženou?

²⁰ Sulamitka milovala svého pastýře láskou, která byla „silná jako smrt“, a stejně hluboká může dnes být láska Bohu oddaných lidí, kteří jsou spojeni v manželství. Tato panna však také řekla: „Trvání na výlučné oddanosti je neústupné jako šeol.“ (Píseň 8:6) Láska, kterou Ježíš miloval sbor svých pomazaných následovníků, převyšuje lásku, jaká je mezi mužem a ženou, a oddanost tohoto sboru Kristu je neústupná jako šeol. Ale Ježíš v lásce zemřel nejen za ty, kteří se stanou jeho nebeskou „nevěstou“, ale také za své „jiné ovce“, které nyní reprezentuje „velký zástup“. Ten má požehnané vyhlídky na věčný život na zemi. — Jan 10:16; Zjev. 7:9

21. a) Jaký znamenitý příklad poskytla Sulamitka? b) Jaký z toho budeme mít užitek, budeme-li uvažovat o tom, co pro nás učinil Ježíš?

²¹ Všem těmto Jehovovým služebníkům dala Sulamitka zvláště významný příklad výlučné oddanosti. Uvažujeme-li, co pro nás učinil Ježíš svou výkupní obětí, a přemýšlíme-li o jeho milujících projevech a slibech, roste tím naše láska k němu. To nás pak chrání, abychom nesledovali sobecké, hmotařské, neduchovní zájmy. Posiluje to také naše pouto k Jehovovi, Bohu, který lidem umožnil, aby měli ‚lásku silnou jako smrt‘.

Svatební zvyky ve starém Egyptě

Svatební zvyky ve starém Egyptě dovolovaly polygamii a manželství mezi sourozenci. Manželství mezi sourozenci bylo obvyklé na některých místech v Egyptě až do 2. století n. l. Je známo, že se určití faraónové ženili se svými sestrami, pravděpodobně proto, že jinou ženu nepokládali za dost svatou, aby se mohla stát chotí takového „živého boha“. Zákon, který dostali Izraelité po odchodu z Egypta, zakazoval krvesmilstvo. Vzhledem k tomu je v něm řečeno: „Nesmíte jednat podle způsobu egyptské země, . . . ani po způsobu kanaánské země.“ — 3. Mojž. 18:3, 6–16, „Ekumenický překlad.“ („Aid“)