18. Ačkoli žádný pozemský národ neuznal Ježíše jako „Božího služebníka“, proč se stal „služebníkem těch, kteří jsou obřezáni“?

¹⁸ Ježíš Kristus nemohl vykonávat žádnou náboženskou službu v jeruzalémském chrámě a nemohl tam tedy soutěžit s kněžími a Levity. Stejně ovšem nemohl vykonávat náboženské služby v žádném chrámu nežidovských národů, v Římě, v Athénách ani jinde. Měl se však stát „služebníkem těch, kteří jsou obřezáni“ v zájmu Boží pravdivosti. Jak to? Protože měl ‚potvrdit zaslíbení, která [Bůh] učinil jejich předkům‘, Hebrejcům, a nikoli pohanům. Například jejich ‚předek‘ Abrahám měl mnoho synů ze svých tří žen, ale Bůh si vybral Abrahámova jediného syna z jeho první manželky Sáry, totiž Izáka, a ten měl dostat abrahámovské zaslíbení. Izák měl zase dva syny, dvojčata, ale Bůh si vybral mladšího z dvojčat, Jákoba, který dostal později jméno Izrael. Tomu mělo být předáno abrahámovské zaslíbení ohledně „semene“, jehož prostřednictvím budou požehnány všechny národy země. Ze dvanácti Jákobových synů vzniklo během doby dvanáct izraelských kmenů, s nimiž jako s národem uzavřel Bůh národní smlouvu, jejímž prostředníkem byl prorok Mojžíš.

19. Proč se Ježíš nenarodil v kmeni Levi? Kdo jej přivítal na zemi, a kde?

¹⁹ Později, když se izraelský národ rozhodl, že chce mít lidského krále jako Jehovova viditelného zástupce, dal Jehova své královské zaslíbení králi Davidovi z kmene Juda. Zaslíbený Mesiáš neboli Kristus měl tedy přijít z Davidova rodu. Proto se Ježíš narodil v Davidově domovském městě Betlémě. Narodil se jako Davidův dědic, z judské panny Marie. Na zemi jej uvítali nebeští andělé. Boží Syn z nebes se musel tedy narodit jako Žid. Musely být potvrzeny neboli ospravedlněny neporušitelné sliby, které dal Bůh, jeho Otec. Bůh nepřipustil, aby byl považován za lháře.

20. Ačkoli se Ježíš stal jedním z „těch, kteří jsou obřezáni“, co čekalo lidi z nežidovských národů a proč?

²⁰ Ježíš velmi rád spolupracoval se svým nebeským Otcem. Proto se „skutečně stal služebníkem těch, kteří jsou obřezáni“. Byl obřezán jako jeden z nich. Tři a půl roku po Ježíšově smrti a vzkříšení byla obřezaným Židům ještě prokazována zvláštní přízeň. Uvítání do Jehovovy teokratické organizace ještě čekalo na neobřezané pohany neboli Nežidy. Tím měly být potvrzeny nezrušitelné sliby, které dal Jehova lidem.

„Radujte se, národy, s jeho lidem“

1. Proč Židé, kteří stále ještě zachovávají Mojžíšův zákon, nejsou „jeho lidem“, s nímž se mají národy ‚radovat‘?

KDO je „jeho lid“, s nímž se mají ‚radovat‘ všechny národy? (Řím. 15:10) Ukázalo se, že to není židovský lid. Přirození Židé, kteří se stále ještě snaží zachovávat Mojžíšův zákon, jsou od roku 70 n. l. nenáviděni a pronásledováni po celých 1 900 let. V tom roce došlo ke zničení starověkého Jeruzaléma římskými legiemi pod velením generála Tita. Je zvláštní, že ani sami přirození Židé se neradovali s „jeho lidem“, s Jehovovým lidem. V závěru inspirované písně, která byla zpívána v roce 1473 př. n. l., zpíval židovský prorok Mojžíš: „Radujte se, národy, s jeho lidem, protože pomstí krev svých služebníků a odplatí pomstou svým odpůrcům a skutečně přinese usmíření půdě svého lidu.“ — 5. Mojž. 32:43.