krále znamená, aby se o něm zmiňovali, když přejí podobná požehnání druhým. Z výroku královny ze Sáby je zřejmé, že lidé jiných národů prohlašovali Šalomouna za šťastného: „Šťastni jsou tvoji muži: šťastni jsou tito tvoji služebníci, kteří stojí stále před tebou a naslouchají tvé moudrosti!“ — 1. Král. 10:8.

Žalmistova slova se ve velkém splňují na Ježíši Kristu, kterému Jehova Bůh „dal jméno, které je nad každým jiným jménem“. (Fil. 2:9) Nepotřebuje následovníky, protože je nesmrtelným Božím Synem. Jelikož má životodárnou moc, může vzkřísit mrtvé k životu a tak se stát otcem mnoha miliónů. (Iz. 9:6, 7; Jan 5:26, 28; 1. Tim. 6:15, 16) Jaké je to velké vyvýšení jeho jména! Jako základní „Abrahámovo semeno“ je tím, jehož prostřednictvím „si budou jistě žehnat všechny národy země“. — 1. Mojž. 22:18.

Jak je žádoucí spravedlivé panství Božího Syna! Královna ze Sáby řekla Šalomounovi: „Buď požehnán Jehova, tvůj Bůh, který našel v tobě potěšení, když tě posadil na izraelský trůn; Jehova totiž miluje Izrael.“ (1. Král. 10:9) Žehnejme i my Jehovovi, že ustanovil svého Syna za krále, a použijme žalmistova slova: „Buď požehnaný Jehova Bůh, Bůh Izraele, který sám koná podivuhodná díla. A buď požehnáno jeho slavné jméno po neurčitý čas a jeho sláva ať naplní celou zemi. Amen a amen.“ — Žalm 72:18, 19.

Otázky čtenářů

● Podle Židům 12:22, 23 („Autorizovaný překlad“) mluví apoštol Pavel o „duchu spravedlivých mužů, kteří byli učiněni dokonalými“. Mohli být těmito „muži“ věrní, o kterých psal Pavel v 11. kapitole Židům?

Myšlenka, že se tato slova vztahují na muže víry a věrnosti z předkřesťanských dob až k Janu Křtitelovi, není nová. Již vydání „Strážné věže“ z 15. srpna 1913 na stranách 248 a 249, angl. , to obezřetně naznačilo a tento názor se udržel mnoho let. V původním řeckém textu se v tomto verši slovo „muži“ nevyskytuje. Proto „Překlad nového světa“ uvádí „a k duchovnímu životu spravedlivých, kteří byli učiněni dokonalými“. — Viz „Jeruzalémská bible“, „Zdůrazněná bible“, „Rotherham“, „Westminsterská verze“, „Meziřádkový překlad Království“.

Židům 11:8–10 se zmiňuje o Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi a poukazuje na to, že Abrahám opustil město Ur Kaldejských a že on, Izák a Jákob žili jako kočovníci, dokud se Jákob nepřestěhoval do egyptské země ve dnech svého syna Josefa. Během tohoto časového období tedy nežili na žádném pevném, určitém místě připomínajícím město. Nic v Hebrejských písmech neříká, že Bůh zaslíbil těmto třem mužům „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem je Bůh“. To je Pavlova poznámka k této záležitosti. Výraz bezpochyby poukazuje na Boží vládu založenou ‚Abrahámovým semenem‘, pod kterou budou tito tři patriarchové žít na zemi a získají ke konci tisíce let lidskou dokonalost. — Gal. 3:16.

Když Bůh vyvedl potomky Abraháma, Izáka a Jákoba z egyptské země a přivedl je do země, kterou zaslíbil Abrahámovi, usadili se v kananejských městech, z nichž Jericho bylo jediné, které Bůh