Žalmy

Co pro tebe znamená spravedlivá vláda?

JAK by bylo žádoucí panství, které se vyznačuje činným zájmem o všechny poddané! Jistě by bylo pro obyvatele Země osvěžující úlevou, kdyby mohla být odstraněna chudoba, útisk a nespravedlnost.

V žalmu 72, který byl zřejmě psán Davidem (verš 20), nalézáme popis panství, které tyto požadavky splní. Je to Boží království Ježíše Krista. Předobrazem tohoto panství byla mírumilovná a požehnaná vláda krále Šalomouna v době, kdy byl věrným služebníkem Jehovy Boha. S poukazem na první splnění uvádí nadpis 72. žalmu: „O Šalomounovi“.

Úvodní verš zjevuje, že spravedlivé panství nemůže existovat bez věčných zásad božského práva. Čteme: „Dej, Bože, svá vlastní soudcovská rozhodnutí králi a svou spravedlnost královu synu.“ (Žalm 72:1) Tato slova tlumočí toužebnou žádost, aby král, až bude rozhodovat, vynášel Jehovovy rozsudky. Kromě toho spravedlnost, kterou se vyznačuje pravý Bůh, by měla být poskytnuta královu synu.

Výraz „králův syn“ se hodí jak na Šalomouna, tak na Ježíše Krista. Šalomoun byl synem krále Davida, zatímco Ježíš je Synem velkého Krále Jehovy Boha. (Iz. 33:22) Pokud jde o Šalomouna, jeho poddaní poznali, „že je v něm Boží moudrost, aby vykonával soudcovská rozhodnutí“. (1. Král. 3:28) A Ježíš Kristus řekl: „Nemohu dělat sám od sebe vůbec nic; jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, jenž mne poslal.“ Jan 5:30.

Aby mohla kvést spravedlnost, musí mít ovšem všichni lidé užitek z nestranného vykonávání práva. Žalmista pokračuje: „Ať se zastává záležitostí tvého [Božího] lidu se spravedlností a tvých postižených se soudcovským rozhodnutím. Ať hory přinášejí lidu mír, a též pahorky, skrze spravedlnost. Ať soudí postižené z lidu, zachrání [osvobodí od utiskování] syny chudého a ať rozdrtí podvodníka.“ (Žalm 72:2–4) Je-li právo vykonáváno nestranně vůči všem, včetně postižených a chudých a jejich potomstva, výsledkem je mír a bezpečí. Nikdo nemusí žít ve strachu, že bude podveden nebo že mu bude upíráno jeho právo. Když hory a pahorky, které vévodí krajině, „přinášejí lidu mír“, mír se rozšíří po celé zemi. Je to jako když potoky a řeky, které pramení na pahorcích a v horách, přinášejí životodárnou vodu do údolí a nížin. Ti, kteří běžně trpí pod zkaženým panstvím, budou se těšit z bezpečí, a všichni utiskující, podvodní lidé budou ‚rozdrceni‘, potrestáni nebo pohnáni ke spravedlnosti.

Takové spravedlivé panství přinese velkou čest Jehovovi Bohu. Jak říká žalmista: „Budou se tě bát tak dlouho, dokud bude Slunce, a před tváří Měsíce, generace za generací.“ (Žalm 72:5) Pokud král vyjadřuje Jehovova soudcovská rozhodnutí, budou poddaní mít zdravou bázeň před Nejvyšším. Tato bázeň bude trvat tak dlouho, pokud bude Slunce a Měsíc, po všechny generace. Když například Šalomoun rozsuzoval případ dvou nevěstek, lid, který viděl v činu důkaz božské moudrosti, ‚byl pojat bázní‘. (1. Král. 3:28) Také je dobré si povšimnout, že zázraky, které konal Ježíš Kristus, když byl na zemi, naplňovaly mnoho lidí zdravou bázní a přiměly je, aby velebili Jehovu Boha. — Mat. 9:8; Luk. 7:16.

Dále je popisován osvěžující účinek spravedlivé vlády: „Sestoupí jako déšť na posečenou trávu, jako vydatné přeháňky, které svlažují zemi. V jeho dnech vzkvete spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine Měsíc. A bude mít poddané od moře k moři a od Řeky až do konců země.“ (Žalm 72:6–8) Králova spravedlivá vláda bude tak osvěžující jako hojné přeháňky, které jsou nutné, aby posekaná tráva rostla. V míru a bezpečí může spravedlivý člověk ‚vzkvétat‘, to jest růst nebo prospívat. Dříve zanikne Měsíc, než skončí mír pod tímto spravedlivým panstvím. — Srovnej Mat. 5:18.

Stojí za zmínku, že Šalomounovo panování bylo neobyčejně pokojné. Bible píše: „Měl skutečně pokoj všude v celém svém kraji. A Juda a Izrael dále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Dan až po Bersabé, po všechny dny Šalomounovy.“ (1. Král. 4:24, 25) Pod vládou Ježíše Krista, „Knížete pokoje“, můžeme očekávat větší splnění žalmistových slov. — Iz. 9:6.

Šalomounovo panství se rozkládalo od Rudého moře ke Středozemnímu moři a od Eufratu k zemi, která leží na jih a na západ. (Srovnej 2. Mojž. 23:31.) Ale Ježíš Kristus bude vládnout nad celou Zemí. — Zach. 9:9, 10; srovnej Daniela 2:34, 35, 44, 45; Matouše 21:4–9; Jana 12:12–16.

O lidech, kteří přijdou pod autoritu království, říká 72. žalm: „Před ním se budou sklánět obyvatelé krajů bez vody, a dokonce jeho nepřátelé budou lízat prach. Králové z Tarsu a z ostrovů — ti budou platit daně. Králové šebejští a sabejští — ti budou předkládat dar. A všichni králové budou před ním padat na tvář; všechny národy mu budou sloužit.“ (Verše 9–11) Co naznačují tato slova? Kočovníci bydlící ve stanech v pusté krajině na východ od izraelské země měli být podřízeni tomuto králi. Jeho nepřátelé se měli před ním pokorně sklánět s obličejem dotýkajícím se prachu. Daně měly být přinášeny z daleka široka. Můžeš si přečíst v 1. Královské 10:22–25, v jakém rozsahu se žalm splnil za Šalomounovy vlády.

Avšak ve srovnání s vládou Ježíše Krista vyblednou Šalomounovo panství a jeho sláva do bezvýznamnosti. Nejenže Boží Syn zdědil vládu nad celou Zemí, ale i nebeští andělé uznávají jeho panství. — Fil. 2:9, 10; Žid. 1:3–9; 2:5–9.

Velikost královy vlády neznamená, že by neměl čas, aby věnoval osobní pozornost potřebám svých poddaných. Měl být všem přístupný a mít o ně hluboký zájem. Verše 12–14 Žalmu 72 nám říkají: „Osvobodí chudého, který volá o pomoc, též postiženého a každého, kdo nemá žádného pomocníka. Slituje se nad pokorným a ubohým a zachrání duše chudých. Od útisku a z násilí vykoupí jejich duše a jejich krev bude cenná v jeho očích.“

I nejnižší poddaní mohli poprosit krále o slyšení a on je měl chránit vší nutnou pomocí. Měl mít slitování s chudým a potřebným a osvobozovat je od zla, které jim bylo činěno. Krev, představující lidský život, měla mít pro něj vysokou cenu a neměla být prolévána bez příčiny. Za Šalomounovy vlády měli poddaní opravdu přístup k soudcovskému trůnu. To je zřejmé ze skutečnosti, že před něj mohly přijít se svým případem dvě nevěstky a mohly vyslechnout spravedlivé rozhodnutí ještě v tomtéž dni. (1. Král. 3:16–27) Jak se Šalomoun lišil od perských králů pozdější doby! Ani královna nemohla přijít nepozvaná před svého manžela, aniž ohrozila svůj život. (Ester 4:11) Ježíš Kristus, větší Šalomoun, když byl na zemi, opětovně projevil činný zájem o lidstvo. „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Mat. 9:36) Dokonce obětoval za lidstvo svůj život. — Mat. 20:28.

Pokud jde o takového krále, jak je popsaný žalmistou, bylo by jen správné zvolat: ‚Ať dlouho žije král!‘ Měl by přijímat daně a za takového vládce by se měly pronášet modlitby. Zasluhoval by požehnání a ne proklínání. Tyto myšlenky jsou zdůrazněny v 15. verši 72. žalmu: „Ať žije a ať je mu dáno něco ze šebejského zlata. A ať jsou ustavičně za něj pronášeny modlitby; ať je mu po celý den žehnáno.“

Jak můžeme jednat v souladu s duchem 72. žalmu vůči Ježíši Kristu? Činíme to, když se mu věrně podřizujeme a když ‚jej otevřeně uznáváme jako Pána ke slávě Boha, Otce‘. (Fil. 2:11) Povšimni si, jak se pocity vyjádřené v Žalmu 72:15 shodují se slovy Zjevení 5:13, 14: „A každého tvora, který je v nebi i na zemi a pod zemí [mrtví, kteří budou vzkříšeni] a na moři a všechno v nich jsem slyšel říkat: ‚Tomu [Jehovovi Bohu], který sedí na trůnu, a Beránkovi [Ježíši Kristu] buď požehnání a čest a sláva a moc po celou věčnost.‘ A čtyři živí tvorové [cherubové] říkali: ‚Amen!‘ A starší osoby padly a uctívaly.“

Žalm 72 pokračuje popisem blahobytu, který bude provázet spravedlivé panství: „Bude hojnost obilí na zemi; bude přebytek na vrchu hor. Jeho ovoce bude jako v Libanonu a ti, kteří jsou z města, budou kvést jako rostlinstvo země.“ — Verš 16.

Poddaní, osvobození od pustošivé války a nejistoty způsobené nespravedlností a utiskováním, mohou se pokojně věnovat zemědělství. S Božím požehnáním bude půda hojně rodit. Bude to, jako by zrna rostla po úbočích hor až k vrcholkům. Protože vrcholky hor nejsou obyčejně místem, kde by byl přebytek obilí, slova „bude přebytek na vrchu hor“ poskytují krásný obraz, jak velká bude hojnost. Plody budou nádherné jako Libanon, ano, jako mohutné cedry Libanonu, které jsou bujného vzrůstu. To asi naznačuje, že stébla obilí budou vysoká a silná, takže budou schopna unést těžké obilné klasy. I obyvatelům měst se bude dařit, budou četní jako rostlinstvo. To se ukázalo jako pravdivé za Šalomounovy vlády, protože čteme: „Judy a Izraele bylo mnoho, jako zrnek písku, která jsou v množství u moře, a jedli, pili a radovali se.“ (1. Král. 4:20) Ještě lepší podmínky budou na „nové zemi“ pod vládou Ježíše Krista.

Spravedlivá vláda a požehnání, která s ní souvisejí, by měly vést k hluboké vděčnosti, k takovému ocenění, jaké je popsáno v Žalmu 72:17: „Jeho jméno ať je na neurčitý čas, ať je zvětšeno jeho jméno před Sluncem a ať skrze něj žehnají; ať jej všechny národy prohlašují za šťastného.“ Jméno krále, který vládne ve spravedlnosti, si zaslouží, aby trvalo na neurčitý čas. V případě Šalomouna vyjadřují žalmistova slova přání, aby jeho dynastie pokračovala a vzkvétala. „Ať je zvětšeno jeho jméno“ poukazuje na to, aby král měl potomky k dalšímu trvání dynastie. A aby si lidé žehnali jménem krále znamená, aby se o něm zmiňovali, když přejí podobná požehnání druhým. Z výroku královny ze Sáby je zřejmé, že lidé jiných národů prohlašovali Šalomouna za šťastného: „Šťastni jsou tvoji muži: šťastni jsou tito tvoji služebníci, kteří stojí stále před tebou a naslouchají tvé moudrosti!“ — 1. Král. 10:8.

Žalmistova slova se ve velkém splňují na Ježíši Kristu, kterému Jehova Bůh „dal jméno, které je nad každým jiným jménem“. (Fil. 2:9) Nepotřebuje následovníky, protože je nesmrtelným Božím Synem. Jelikož má životodárnou moc, může vzkřísit mrtvé k životu a tak se stát otcem mnoha miliónů. (Iz. 9:6, 7; Jan 5:26, 28; 1. Tim. 6:15, 16) Jaké je to velké vyvýšení jeho jména! Jako základní „Abrahámovo semeno“ je tím, jehož prostřednictvím „si budou jistě žehnat všechny národy země“. — 1. Mojž. 22:18.

Jak je žádoucí spravedlivé panství Božího Syna! Královna ze Sáby řekla Šalomounovi: „Buď požehnán Jehova, tvůj Bůh, který našel v tobě potěšení, když tě posadil na izraelský trůn; Jehova totiž miluje Izrael.“ (1. Král. 10:9) Žehnejme i my Jehovovi, že ustanovil svého Syna za krále, a použijme žalmistova slova: „Buď požehnaný Jehova Bůh, Bůh Izraele, který sám koná podivuhodná díla. A buď požehnáno jeho slavné jméno po neurčitý čas a jeho sláva ať naplní celou zemi. Amen a amen.“ — Žalm 72:18, 19.