-
Svítit uprostřed temnoty na zemiStrážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. listopadu
-
-
„Králové“ a „národy“
15, 16. Jak se „králové“ podíleli na splňování Izajáše 60:3–10 a) ve starověku, b) v dnešní době? c) Jak nyní slouží „cizinci“ společně s ‚králi‘?
15 Toto shromažďovací dílo je krásně popsáno v 60. kapitole Izajášově, ve verších 3 až 10. Tam mluví Jehova o „králích“, kteří se objeví na scéně ve spojení s tím, že Sión bude ‚zářit‘, a kteří budou sloužit této organizaci, která se podobá manželce. Když se ve starověku vracel Boží lid z babylónského zajetí, postarali se o obnovení Jehovova uctívání v Jeruzalémě především médský král Dareios a perský král Cyrus. (Dan. 5:30, 31; 9:1; Ezra 1:1–3) Tím vhodně znázorňují všemohoucího krále, Jehovu, a jeho spolukrále, Ježíše, kteří způsobili obnovení pravého uctívání mezi dnešním Jehovovým lidem. (Zjev. 11:15, 17) Kromě toho se vedení dnešního svědeckého díla ujal pomazaný ostatek pravých ctitelů — nadcházející „králové“, „spoludědicové s Kristem“. Spolu s nimi slouží „cizinci“ — ti, kteří nejsou duchovními izraelity, ale kteří se stanou pozemskými poddanými království a již nyní se podílejí na vykonávání celosvětové teokratické činnosti. — Řím. 8:17; srovnej Izajáše 61:5, 6.
16 Sám Jehova nás zve: „Pozvedni oči kolem a viz!“ Ke shromážděným dědicům království se nyní připojuje „velký zástup. . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9; Zech. 8:23; Iz. 2:2, 3) Horlivou službou „ohlašují Jehovovy chvály“. Exponují se také v projektech, jako je stavění sálů království pro uctívání — některé z nich jsou vybudovány v pouhých dvou dnech. ‚Slouží‘ tak, že celým srdcem podporují celosvětové rozšiřování zájmů království. — Iz. 60:4–7.
17, 18. a) Jak dochází v dnešní době k vzrušujícímu ‚přilétání‘? b) Jak je toto ‚přilétání‘ výstižně znázorněno něčím, k čemu dochází v Palestině v určitých ročních dobách?
17 Jehova dále klade přiléhavou otázku: „Kdo jsou ti, kteří přilétají jako oblak a jako holubice k otvorům své ptačí budky?“ Nejprve mají přijít k Boží organizaci její ‚synové z daleka‘; mají se plně oddělit od veškerého babylónského náboženství. Tito pomazaní přinášejí drahocenné věci, protože všechno, co mají, věnují „jménu Jehovy“, svého Boha. Jako ‚Svatý Izraele‘ na ně vložil své jméno a zkrášlil je výsadou, že mu smějí sloužit jako jeho svědkové. Ujímají se vedení při vyvyšování jména svého svrchovaného Pána, Jehovy, jehož jméno je nejvyšší, nejvznešenější a nejslavnější v celém vesmíru. — Iz. 60:8, 9.
18 Je velice radostné, že pomazaný ostatek přitom nezůstal sám. Jinak by to mohlo být pro tuto skupinu stárnoucích křesťanů dosti obtížné. Stále jich totiž ubývá, jak jeden člen po druhém v ryzosti končí svůj pozemský běh. V dnešní době jich zbývá asi 9 000. Ale jiní, jejichž počet jde do miliónů, se shlukují jako holubice „k otvorům své ptačí budky“ nebo ke svým ‚holubníkům‘, nalézají útočiště v Boží organizaci. („NS“; „Nová anglická bible“) Podobají se hejnům holubů, které je možno vidět v určitých ročních dobách v Palestině — je jich tolik, že opravdu zatemňují oblohu jako oblak.
Otevřené brány
19. Proč zůstávají „brány“ Jehovovy organizace otevřené? Jak na to reagují „králové“ a „cizinci“?
19 Jehova otevřel ve svém milosrdenství brány své organizace a říká jí: „Tvé brány skutečně zůstanou stále otevřeny; nebudou se zavírat dokonce ani ve dne ani v noci, aby se ti přinášelo jmění národů.“ Tak dnes stále roste počet mírumilovného „velkého zástupu“. Tito „cizinci“ dávají s radostí k dispozici své „jmění“ v podobě času, energie a finančních prostředků a věnují se „dnem i nocí“ ‚svaté službě‘. Využívají ‚velkých dveří, které vedou k činnosti,‘ a společně s budoucími králi přinášejí nádhernou chválu Jehovovu jménu. — Iz. 60:10, 11; Zjev. 7:4, 9, 15; 1. Kor. 16:9.
20. a) Kdo ‚propadne zpustošení‘? b) Jaký potěšující rozdíl je zde patrný?
20 Dále se Jehova obrací ke své organizaci se slovy: „Kterýkoli národ a kterékoli království, jež ti nebude sloužit, totiž zahyne; a národy zcela jistě propadnou zpustošení.“ Všechny pyšné národy a jiní odpůrci budou pokořeni v Armageddonu. Svou svatyni uctívání naproti tomu Jehova zkrášlí. ‚Oslavuje místo svých nohou‘, pozemská nádvoří svého duchovního chrámu uctívání, když zde shromažďuje velký zástup, který stále vzrůstá. Prostřednictvím jiného proroka Jehova prohlašuje: „Chci kymácet všemi národy, a žádoucí věci všech národů vejdou; a chci naplnit tento dům slávou.“ (Ag. 2:7; 2:8, „KB“) Ale pronásledovatelé, odpadlíci a jiní neuctiví odpůrci budou nuceni se ‚sklonit‘; budou muset s hněvem uznat, že Jehovovi svědkové skutečně zastupují Boží organizaci — ‚Jehovovo město, Sión Svatého Izraele‘. — Iz. 60:12–14.
21, 22. a) Jaké ujištění zde poskytuje Jehova? b) Jak ‚saje‘ jeho lid v obrazném smyslu „mléko národů“? c) Jaké další vzrušující studium nás čeká?
21 Jehova nikdy neopustí svou pomocnici podobnou ženě, bez ohledu na to, jak odpůrci potupují její ‚syny a dcery‘ zde na zemi. Říká naopak své věrné a oddané organizaci: „Chci tě postavit dokonce jako předmět hrdosti na neurčitý čas, jako jásot pro generaci za generací. A opravdu budeš sát mléko národů.“ To má symbolický význam. Pozemští zástupci Boží organizace využívají všech dostupných prostředků k podporování pravého uctívání. Prakticky používají moderní sdělovací a dopravní prostředky a také tiskařská zařízení, aby dosáhli toho, že se bude kázat dobré poselství. Jehova v tomto díle své svědky chrání a vede. A oni slouží Jehovově nebeské organizaci a přitom se radují z toho, že se splňuje jeho slib: „Jistě poznáš, že já, Jehova, jsem tvůj Zachránce, a Jákobův Mocný je tvůj Výplatce.“ — Iz. 60:15, 16.
22 Jaké další povzbuzení nám Jehova poskytuje podle Izajáše 60:17–22? To bude vzrušujícím předmětem našeho dalšího studia.
-
-
Poznání, věděníStrážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. listopadu
-
-
Poznání, vědění
Poznání v podstatě znamená znalost věcí na základě osobní zkušenosti, pozorování nebo studia. Bible klade velký důraz na úsilí po pravém poznání a říká, že poznání je jako poklad, jejž by si měl člověk vážit více než zlata. (Přísl. 8:10; 20:15) I Ježíš poukazoval na to, jak je důležité přijímat poznání a Křesťanská řecká písma na ně opětovně důrazně upozorňují. — Jan 17:3; Fil. 1:9; 2. Petra 3:18.
-