Zbožné chování vůči ostatním

„Píši ti. . . , abys věděl, jak se máš chovat v Boží domácnosti, kterou je sbor.“ — 1. Timoteovi 3:14, 15.

1, 2. Jak nám Bible může pomoci v jednání s druhými?

K PROSPĚCHU, který mají křesťané ze studia Bible, patří i to, že se učí zbožně jednat s jinými lidmi. I osoby neobeznámené s křesťanstvím nebo s Biblí uznávají moudrost a praktičnost rady: „Jak tedy chcete, aby lidé jednali s vámi, stejně jednejte s nimi.“ — Luk. 6:31.

² Bible poskytuje mnohem víc než jen obecné zásady chování k druhým. Radí nám, jak bychom se měli chovat k jednotlivcům, kteří jsou k nám v určitém vztahu, nebo jak jednat v určitých situacích. Dává například křesťanské manželce rady, jak se má chovat ke svému nevěřícímu manželu, radí nám, jak se máme chovat k poníženým nebo ke druhému pohlaví. (1. Petra 3:1–6; Žalm 41:1; 41:2, „KB“, 3. Mojž. 19:14; 1. Tim. 5:1, 2) Písmo také nabízí mnoho zdravých rad o tom, jak bychom se měli „chovat v Boží domácnosti, kterou je sbor“. — 1. Tim. 3:15.

3. Proč potřebujeme Boží vedení, pokud jde o naše chování?

³ Uplatňovat takové božské rady je životně důležité, protože Boží slovo naznačuje, že Bůh nás bude zčásti soudit na základě toho, jak se chováme k druhým. (Mat. 18:35; 25:40; Zjev. 2:23) Místo abychom se dali vést buď tím, co říká nějaký člověk, nebo svými emocemi a tím, co „pociťujeme“ jako vhodné, měli bychom mít postoj Davidův: „Způsob, abych poznal tvé vlastní cesty, Jehovo; uč mne svým stezkám. Způsob, abych chodil v tvé pravdě, a uč mne, neboť ty jsi můj Bůh záchrany.“ — Žalm 25:4, 5; 139:17, 21.

JAK JEDNAT S HŘÍŠNÍKY

4. Proč je zapotřebí vědět, jak máme jednat s hříšníky?

⁴ Jako Adamovi potomci všichni lidé „zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Řím. 3:23; 5:12) Naše situace však není beznadějná, protože „Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky“. Každý, kdo to uznává a kdo v Krista věří, může dosáhnout odpuštění, třebaže žil v minulosti hříšně. — 1. Tim. 1:12–16; 1. Kor. 6:9–11; Sk. 10:43; Řím. 6:12–14.

5. Co je třeba udělat, když se křesťan dopustí závažného hříchu?

⁵ Ale co když nějaká osoba nejprve činila pokání, uvěřila v Krista, stala se pokřtěným křesťanem, a pak podlehne slabosti nebo klopýtne a upadne do závažného hříchu? Ještě stále jí může být odpuštěno, jako bylo odpuštěno i apoštolu Petrovi, když zapřel Ježíše. Jestliže ses dozvěděl o spolukřesťanovi, který podlehl závažnému hříchu, co uděláš? Z pravé lásky bys jistě chtěl, aby se mu dostalo duchovní pomoci. Prostředkem k poskytnutí takové pomoci jsou často oddaní duchovní starší neboli dozorci ve sboru. Co má být cílem takové pomoci? Aby byl chybující křesťan duchovně obnoven. — Gal. 6:1; 1. Jana 5:16; 2. Tim. 2:23–26; Juda 23.

6. Když se křesťan, který se provinil závažným hříchem, nekaje, jakého zásahu je třeba?

⁶ Někdy se ovšem stane, že osoba, která po řadu let chodila po cestě pravého křesťanství, z této cesty sejde, dopouští se bezbožného chování a pak se nekaje navzdory upřímným snahám starších, kteří jí pomáhají. Bible ukazuje, že se to stávalo v prvním století, a stává se to i dnes. (2. Petra 2:10–20) Co je pak nutno udělat? Bůh ve své dokonalé moudrosti a spravedlnosti nařizuje, že je třeba učinit rozhodný krok k ochraně mravní a duchovní čistoty sboru. Tento krok může také provinilcem natolik otřást, že ho přivede k rozumu. Boží slovo přikazuje: „Odstraňte toho zlého člověka ze svého středu.“ To znamená: ‚Vylučte ho z křesťanského sboru.‘ — 1. Kor. 5:13; 1. Tim. 1:20; srovnej 5. Mojžíšovu 17:7.

7. Jaký druh otázek vyvstává vzhledem k osobě, která byla vyloučena ze sboru?

⁷ Je smutné, když si něčí chování a postoj vyžádá takový zásah, ale jestliže již byl vyloučen, jak se na něho mají dívat loajální členové sboru a jak se k němu mají chovat? Měli by se k němu chovat jako ke každému sousedovi, kolegovi v práci nebo k člověku, kterého potkají na ulici? Když takového vyloučeného potkají, měli by jej přátelsky pozdravit nebo se s ním zapovídat? A měli by pro něho pracovat nebo ho zaměstnat? Do jaké míry by měli křesťanští rodiče nebo jiní příbuzní pěstovat výměnu myšlenek nebo mít společenství s takovým jedincem? Vyvstává mnoho podobných otázek. Jak můžeme být vděčni, že nám Jehova Bůh opatřuje vedení ohledně našeho jednání s vyloučeným provinilcem!

JEŽÍŠOVA RADA O PROVINILCÍCH

8, 9. a) Jakou radu dal Ježíš o někom, kdo zhřešil? b) O jakém druhu hříchu zde Ježíš mluvil?

⁸ V době, kdy Bůh ještě jednal s Židy jako se svým lidem, poskytl Ježíš radu ohledně toho, kdo zhřešil. Kristovi učedníci, sami Židé, chápali tuto radu ve světle existující situace v židovské společnosti. Užitek ovšem můžeme mít i my, protože rada, kterou dal Ježíš, platila i později, kdy byl Bohem založen křesťanský sbor. (Mat. 21:43) Kristus začal: „Zhřeší-li tvůj bratr, jdi a poukaž otevřeně na jeho chybu mezi čtyřma očima. Vyslechne-li tě, získal jsi svého bratra.“ — Mat. 18:15.

⁹ Ježíš zřejmě nemluvil o „hříchu“ ve smyslu nějakého drobného osobního přestupku, o jakých čteme u Filipenským 4:2, 3. (Srovnej Přísloví 12:18.) Ukazuje se, že spíše mínil takové hříchy, jako byl podvod nebo pomluva, hříchy dostatečně vážné, aby mohly vést k vyloučení ze sboru.a Může-li ten, proti komu se zhřešilo, vyřešit záležitost osobním přístupem, ‚získá svého bratra‘; když hříšník projeví pokání ze srdce a pokusí se křivdu napravit, není třeba postupovat dál.

10, 11. Když tento první krok selže, co bude druhým krokem?

¹⁰ Ale co když tento krok selže? Ježíš pokračoval: „Jestliže tě však [hříšník] nevyslechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků.“ — Mat. 18:16.

¹¹ Ti, které vzal s sebou, měli být „svědky“, a ne pouhými neutrálními stranami, které se pokoušejí zprostředkovat smíření. Zdá se, že by to mohli být jednotlivci, kteří byli ‚svědky‘ nesprávného jednání, kteří například věděli o finanční dohodě, když byla uzavírána, a tak jsou schopni dosvědčit, zda došlo k podvodu. Nebo je-li dokladem nesprávného jednání smlouva či něco podobného, mohli by být přizváni duchovně způsobilí bratři, kteří mají zkušenosti v takových situacích. Ti se pak mohou stát svědky faktů a toho, co obviněný během tohoto setkání řekne, pro případ, že by musel být učiněn poslední krok.

12. Jaký by měl být podle Ježíše poslední krok?

¹² Jako poslední krok vzhledem k hříšníku uvedl Ježíš: „Jestliže je nevyslechne, mluv ke sboru. Nevyslechne-li ani sbor, ať je pro tebe jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ (Mat. 18:17) Ano, posledním úsilím odvrátit hříšníka od jeho cesty bude to, že je celá záležitost předložena duchovně starším mužům ve sboru. Ti zjistí fakta a vyslechnou výpověď svědků. Budou také schopni provinilce pokárat Božím slovem. Jestliže by se však odmítl kát, jednali by ku prospěchu sboru a potrestali by ho vyloučením, aby sbor ochránili před jeho nebezpečným vlivem.

ŽÁDNÁ NELIDSKOST VŮČI DRUHÝM

13, 14. Jak si můžeme být jisti, že Ježíš neschvaloval nelidskost vůči druhým?

¹³ Když porozumíme Ježíšovým slovům: „Ať je pro tebe jako člověk z národů a jako výběrčí daní“, pomůže nám to určit, jak se máme k takové osobě chovat. V pozdějších stoletích vyjadřovali někteří rabíni skutečně extrémní názory, jako že by Žid neměl pomoci pohanu ani v nebezpečí smrti. Takovou bezcitnost ovšem projevovali nejen vůči pohanům. V Ježíšově podobenství o opravdovém bližním odmítl například levita i kněz pomoc raněnému židovskému spoluobčanu, ačkoli Samaritán to později učinil. — Luk. 10:29–37.

¹⁴ Ježíš ovšem u Matouše 18:17 nemohl mínit, že by jeho učedníci měli zavrhnout skutek lidské laskavosti, jako například v případě nehody nebo zoufalé tísně. Ježíš takovou laskavost některým pohanům projevil. Učinil to například pro jednu Syroféničanku. Ježíš, jeho učedníci i žena sice uznali, že její situace je nezvyklá, protože ona byla pohanka a Ježíš byl poslán k Židům, ale Kristus přesto uzdravil její dceru. (Mat. 15:21–28; Mar. 7:24–30) Podobnou lidskou laskavost projevil Ježíš, když ho římský důstojník snažně prosil, aby uzdravil jeho ochromeného a trpícího otroka. Důstojník připustil, že neočekává, že Ježíš, židovský učitel, vstoupí do jeho domu. Přesto „starší muži ze Židů“ Ježíše prosili, aby prokázal tomuto dobrému pohanu milosrdenství, a Ježíš to učinil. (Luk. 7:1–10; Mat. 8:5–13) Svým výrokem o tom, že někdo je jako „člověk z národů a jako výběrčí daní“, Ježíš nezakázal projevy milosrdné laskavosti. Co měl tedy na mysli?

„JAKO VÝBĚRČÍ DANÍ“

15. Jak Židé pohlíželi na výběrčí daní a jak s nimi zacházeli?

¹⁵ Jak vůbec pohlíželi Židé na výběrčí daní a jak s nimi zacházeli?

„Publikáni [výběrčí daní] z Nového zák[ona] byli považováni za zrádce a odpadlíky poskvrněné častým stykem s pohany a za dobrovolné nástroje utlačovatele. Byli řazeni k hříšníkům. . . k nevěstkám. . . k pohanům. . . Byli ponecháni sami sobě, spořádaně žijící lidé se od nich drželi stranou, a tak jediné přátele nebo společníky nacházeli mezi těmi, kdo byli vyvrženci jako oni.“ — „Cyclopaedia“ od M’Clintocka a Stronga, sv. 8, s. 769, angl.

Ano, Ježíšovi posluchači dobře věděli, že se Židé všeobecně vyhýbají výběrčím daní. Jen neochotně s nimi Židé udržovali obchodní styky, když platili zákonem požadované daně.

16, 17. Jak se choval k některým výběrčím daní Ježíš?

¹⁶ ‚Ale,‘ zeptá se snad někdo, ‚nescházel se snad Ježíš s výběrčími daní?‘ Prozkoumejme tedy fakta.

¹⁷ Jako „Beránek Boží, který snímá hřích světa“ byl Ježíš světlem pro všechny lidi, třebaže se během své pozemské služby soustřeďoval na Židy. (Jan 1:29; 8:12; Iz. 42:1, 6, 7; Mat. 10:5, 6; 15:24) Byl podobný lékaři, když pomáhal hlavně Židům, kteří ho potřebovali nejvíce; patřili mezi ně hříšníci jako nevěstky, opilci a výběrčí daní, kteří často užívali nepoctivých prostředků. Jedním z těch, kteří reagovali na nové poselství o záchraně, jež přinesl Ježíš, byl opovrhovaný výběrčí daní Matouš Levi. Pozval Ježíše do svého domu na hostinu, čímž on sám i jiní výběrčí daní mohli uslyšet více podivuhodných nových pravd. (Luk. 5:27–32; 19:1–10) Byli to muži, kteří ‚hřešili ve své nevědomosti‘, ale kteří byli ochotni učinit kroky, aby byly jejich hříchy „vymazány“. — Sk. 3:19; Žid. 9:7.

18. Proč nebylo Ježíšovo jednání s některými výběrčími daní vzorem pro to, co řekl u Matouše 18:17?

¹⁸ Ježíšova snaha vydat svědectví výběrčím daní, kteří „se k němu přibližovali“ a ‚následovali ho‘, nebyla ovšem vzorem, jak zacházet s nekajícími hříšníky. (Mar. 2:15; Luk. 15:1) Jak si tím můžeme být jisti? Třebaže Kristus s takovými výběrčími daní jedl, nařídil apoštol Pavel, že křesťané ‚nesmějí ani jíst‘ s hříšníkem, který byl vyloučen ze sboru. (1. Kor. 5:11) Ježíš tudíž řekl svým učedníkům, aby s nekajícími provinilci jednali tak, jak přirozeně oni sami pohlíželi na výběrčí daní své doby. Například překlad R. F. Weymoutha zní: „Pohlížej na něho tak, jak se ty díváš na pohana nebo výběrčího daní.“ — Srovnej „Novou mezinárodní verzi“, „Novou anglickou bibli“.

JAK SE POHLÍŽELO NA POHANY A JAK SE S NIMI JEDNALO?

19. Co ukazuje Bible o vztahu mezi Židy a Nežidy?

¹⁹ Apoštolové, kteří slyšeli Ježíšova slova, jež jsou zaznamenána u Matouše 18:17, byli Židé a věděli, že jejich krajané se s pohany společensky nestýkají. Zákon rozlišoval mezi Židy a pohany a tím sloužil k tomu, že udržoval Izraelity oddělené od okolních národů. (5. Mojž. 7:1–4; 4. Mojž. 15:37–41; Ef. 2:11–14) Při pasach roku 33 n. l. nechtěli Židé vejít do paláce římského místodržitele, „aby se neposkvrnili“. (Jan 18:28) A propast mezi Židy a Samaritány, kteří dokonce přijímali Pentateuch, byla tak hluboká, že žena u studny v Samařsku vyjádřila překvapení, že ji Ježíš, ‚ač je Žid‘, žádá o vodu. — Jan 4:9.

20. Co se lze dozvědět z Petrovy zkušenosti s Korneliem o tom, jak Židé jednali s osobami z národů?

²⁰ V roce 36 n. l., když Bůh zamýšlel ukázat, že neobřezaní pohané mohou být přijímáni jako dědici království, vedl apoštola Petra k římskému důstojníku Korneliovi. Ale Petr Korneliovi řekl: „Dobře víte, že je pro Žida nezákonné, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiné rasy.“ (Sk. 10:28) Petrova poznámka ukazuje, jak hluboce si Židé uvědomovali, že by nemělo existovat žádné bratření s člověkem z národů. Když se rozšířilo, že Petr šel ke Korneliovi, někteří židovští křesťané měli velké námitky, že Petr „vstoupil do domu lidí, kteří nebyli obřezáni, a jedl s nimi“. Ano, Židé to považovali za pohoršení, jestliže někdo pobýval a jedl s „člověkem z národů“. — Sk. 11:1–3; srovnej Galatským 2:12.

21. Jak tedy chápeš Ježíšovo prohlášení, že nekající hříšník je „jako člověk z národů a jako výběrčí daní“?

²¹ Tak nám tedy Písmo pomáhá porozumět Ježíšově radě, co znamená zacházet s nekajícím hříšníkem, který odmítl vyslechnout sbor, ‚jako s člověkem z národů a jako s výběrčím daní‘. Uplatňovat dnes Kristovu radu jistě neznamená, že bychom na provinilce měli pohlížet jako na běžného spoluobčana, protože tak učedníci nerozuměli tomu, co Ježíš řekl. Lépe všemu porozumíme, prozkoumáme-li další rady v Křesťanských řeckých písmech, které nám dnes pomohou vyrovnat se se skutečnými životními situacemi, jež se týkají osob vyloučených z křesťanského sboru.

[Poznámka pod čarou]

Co znamenalo „jako člověk z národů a jako výběrčí daní“?

Židé se vyhýbali výběrčím daní jako vyvržencům

Židé nechtěli vstoupit do paláce pohanského místodržitele

Petr řekl, že je pro Žida „nezákonné“, aby se přiblížil k pohanu

Židovští křesťané byli pohoršeni, že Petr jedl s Korneliem