První světová válka a začátek bolestí

LIDSKÉ dějiny jsou od nejranějších dob plné násilí a válek. Protože „země byla naplněna násilím“, přivodil Bůh za Noemových dnů celosvětovou potopu. (1. Mojž. 6:11–13) Od té doby zaznamenávají jak Bible, tak i světské dějiny stovky válek vybojovaných ještě před Ježíšovými dny. „Války a zprávy o válkách“ nejsou pro svět lidstva něčím novým.

Aby tyto „války a zprávy o válkách“ měly pro Ježíšovy učedníky význam, musely by se v určitém ohledu odlišovat. Ježíš dále vysvětlil: „Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí.“ (Mat. 24:7, 8, „Ekumenický překlad“; srovnej Lukáše 21:10, 11.) Nemělo to být tedy tak, že by prostě slyšeli tu a tam o nějaké místní válce. Tento rys znamení se měl týkat mnoha národů a království. Měla to být totální válka!

Viděli jsme takovou válku? Ano, počínaje generací roku 1914. Ve skutečnosti jsme v tomto století viděli dvě takové války, které zachvátily celý svět. To, že tento typ válčení je skutečně čímsi novým v análech lidských dějin, dosvědčují názvy, které jim historikové dali. První byla nazvána Velká válka. Později se tento název změnil na první světovou válku a její následovnice byla nazvána druhá světová válka. Od roku 1914 se světová válka stala rysem doby.

BOLESTI, JEŽ NEMAJÍ OBDOBY

Přesně podle Ježíšovy předpovědi označila 1. světová válka „začátek bolestí“. Jak to řekli vydavatelé knihy „Konec pořádku“ (angl.) na obálce knihy: „První světová válka a Versailleská smlouva, která následovala, způsobily nejvážnější převrat v dlouhé a bouřlivé novodobé historii světa . . . Diplomati, kteří se roku 1919 sešli v Paříži a ve Versailles, zdaleka neobnovili pořádek ve světě, ale uvrhli svět opět, a tentokrát neodvratně, do chaosu dvacátého století. Byl to konec pořádku.“

Autor knihy Charles L. Mee, Jr. dále vysvětluje: „Na konci Velké války však diplomati stáli před světem rozbitým na kusy, světem, který jako by stál uprostřed obrovského psychického zhroucení, zhroucení starých svazků států a říší, uprostřed rozkladu ekonomických řádů kapitalismu devatenáctého století, uprostřed výbuchu náhlých pohrom, šarvátek a vražd, tyranie a nepořádku, uprostřed lehkomyslnosti a zoufalství, rozjařenosti a děsu v takovém rozsahu, že to až otupovalo mysl . . . Zdaleka neobnovili pořádek ve světě. Přijali chaos Velké války a . . . stvrdili jej jako trvalý stav našeho století.“

Tyto bolesti — lidská smrt a utrpení, jež začaly první světovou válkou — nemají v lidských dějinách obdoby. Novodobé zmechanizované válčení — tanky, samopaly, letadla a ponorky — stejně jako vynález a užití jedovatých plynů ve válce — způsobilo ve světě pohromu. „Na bitevních polích Evropy byla zdecimována celá jedna generace,“ říká kniha „Konec pořádku“. „Něco podobného takovému vraždění ještě nikdo neviděl: počet úmrtí vojáků za den byl desetkrát větší než za americké občanské války, čtyřiadvacetkrát větší než za napoleonských válek a pět set padesátkrát větší než za Burské války.“

Přesto Ježíš řekl, že to bude jen „začátek bolestí“ neboli „tísnivých bolestí“. Jiné překlady uvádějí Ježíšova slova jako „počátek porodních bolestí“. („Jeruzalémská bible“; Phillipsův „Nový zákon v moderní angličtině“) Žena, která má porodit, zakouší bolesti, jež jsou stále silnější, častější a prodlužují se. První světová válka a bolesti, jež ji provázely, byly pouhým počátkem tísnivých bolestí.

SVĚTOVÁ TÍSEŇ ROSTE

S příchodem 2. světové války měly brzy přijít další a větší bolesti. „Celkový počet úmrtí ve vojenských akcích a z nemocí, rozšířených válkou, které je možno připsat na vrub 1. světové války, se odhaduje na více než čtyřicet miliónů, a úmrtí připisovaná na vrub 2. světové války na více než šedesát miliónů,“ píše Quiney Wright v knize „Studium války“ (angl.). „Přinejmenším 10 procent úmrtí v moderní civilizaci lze připsat přímo nebo nepřímo na vrub války.“

Úmrtnost civilního obyvatelstva byla za druhé světové války výjimečně vysoká. Jak vysvětluje profesor Wright: „Hladovění, bombardování, konfiskace majetku a zastrašovací akce, při nichž byla ničena celá města, se používaly ve 2. světové válce proti celému nepřátelskému obyvatelstvu a území . . . Předmětem útoku se stal celý život nepřátelského státu. V dobyvačné touze chtěly některé státy dokonce vyhladit obyvatelstvo a jeho majetková práva, aby mohly území samy osídlit.“

Tíseň způsobená bombardováním Drážďan a Tokia zápalnými pumami roku 1945, jež mělo za následek 235 000 úmrtí, byla zastíněna hrůzami, které se rozpoutaly o několik měsíců později, když byly svrženy dvě atomové bomby na města Hirošimu a Nagasaki. Ztráty životů způsobené dříve desítkami tisíc bomb způsobila nyní jedna jediná bomba. Ale ještě zhoubnější byly smrtonosné účinky radioaktivního zamoření, které trvají až dodnes.

„World Press Review“ z června 1982 píše jen o té jedné atomové bombě, která byla svržena na Hirošimu, a říká: „Byla uvolněna cesta Čtyřem apokalyptickým jezdcům. Šťastní byli ti, kteří zemřeli v prvním náporu — asi 100 000 mužů, žen, školáků, baculatých nemluvňat a novorozeňat. Většina z dalších 100 000 obětí umírala v bolestech z roztržených orgánů, strašlivých popálenin nebo v pomalém pekle nemoci z ozáření.“ Tísnivé bolesti sílily.

MÍR VZAT ZE ZEMĚ

Zmínka o „apokalyptických jezdcích“ je zajímavá tím, že se zakládá na biblické zprávě v šesté kapitole knihy Zjevení 4. verš zde zní: „A vyšel jiný, ohnivě zbarvený kůň. A tomu, jenž na něm seděl, bylo povoleno, aby vzal ze země mír, takže se měli navzájem pobíjet; a byl mu dán velký meč.“ Jak dobře to odpovídá rysu znamení, které uvedl Ježíš o národu povstávajícím proti národu a království proti království!

Mír je skutečně vzat ze země. Zatímco před rokem 1914 historikové zaznamenali aspoň nějaká léta míru, od té doby již žádný takový rok nebyl. Lidé marně doufali, že ta poslední světová válka uvede dobu míru. Kniha „Mír plný násilí“ (angl.) říká: „Mír, který přišel v roce 1945, neznamenal, jak jsme doufali, konec války. Od té doby už lidé bojovali téměř v každém koutku zeměkoule — od Řecka po jižní Vietnam, od Kašmíru po Kongo — a v chudých národech světa bují povstání jako houby.“

Ministerstvo zahraničí USA nedávno podalo zprávu, že od konce 2. světové války proběhlo již nejméně 130 mezinárodních a občanských válek. „Asi 701 600 000 lidí na světě je zapleteno do nějaké války,“ sděluje „Toronto Star“ z 13. června 1982. „To je zhruba každý šestý obyvatel zeměkoule, a toto číslo není o mnoho nižší než počet přímých účastníků 2. světové války. V těchto [válkách] ročně umírá asi 250 000 vojáků a až 2 000 000 civilistů.“

„Války a zprávy o válkách“ neochabují. Jak říká kniha „Mír plný násilí“: „Od [roku 1945] už lidé války nevyhlašují ani válku neukončují. Prostě válčí. Naše doba je dobou hromadného násilí, které si říká mír.“

Nastane další celosvětová tísnivá bolest v podobě třetí světové války? „Žijeme v předválečném, a ne v poválečném světě,“ říká Eugene Rostow, ředitel amerického Úřadu pro kontrolu zbrojení a odzbrojení. Národy jsou na takové střetnutí rozhodně připraveny. Právě nyní vydávají na zbrojení asi 1 000 000 dolarů každou minutu. Z 550 miliard vydaných na válečné přípravy v roce 1981 bylo asi 100 miliard dolarů vydáno na jaderné zbraně. Zásoby jaderných zbraní se nyní ničivou silou vyrovnají miliónu atomových bomb, jaká zničila Hirošimu. Mír byl rozhodně vzat ze země. — Zjev. 6:4.

Skutečnosti, pokud jde o války v naší moderní době, směřují k tomuto závěru: Opravdu žijeme v „posledních dnech“ přítomného systému věcí.

Ježíš však nezůstal jen u zmínky o světaširé válce. Zmínil se o celé řadě rysů znamení, které se měly vyskytnout společně a tím nezvratně prokázat, že žijeme v čase jeho „přítomnosti a závěru systému věcí“.

O těchto dalších rysech znamení se bude pojednávat v následujících vydáních tohoto časopisu. — Mat. 24:3–12; Luk. 21:7–11.

[Praporek na straně 5]

„Přinejmenším 10 procent úmrtí v moderní civilizaci lze připsat přímo nebo nepřímo na vrub války.“

[Praporek na straně 6]

Od konce 2. světové války proběhlo již více než 130 mezinárodních a občanských válek.