16. Který král jede a podmaňuje uprostřed svých nepřátel od roku 1914? V jakém smyslu dojde brzy ke zvratu v pošlapávání?

¹⁶ Situace se obrátila a od konce ‚časů pohanů‘ v roce 1914 kraluje král Ježíš Kristus slavně na trůnu v Jeruzalémě, který je v nebi, a podmaňuje uprostřed svých pozemských nepřátel. Zakrátko, až bude na celém světě vydáno svědectví o království, přijde konec „závěru systému věcí“. Nepřátelské „národy“ budou podťaty jako réva obalená plody. Potom je král Ježíš uvrhne do „velkého vinného lisu Božího hněvu“ a tam se jim dostane zaslouženého pošlapávání, takže z nich bude vymačkán sám život. (Zjev. 14:18–20) „Bude pást [národy] železným prutem. Také šlape lis vína hněvivé zloby Boha, Všemohoucího.“ — Zjev. 19:15.

17. Co je závěrečným podobenstvím v Ježíšově proroctví o „znamení“? Jak se činí dobro duchovním „bratrům“ panovníka?

¹⁷ Částí „znamení“, které označuje jeho neviditelnou „přítomnost“ a „závěr systému věcí“, je i splňování Ježíšova podobenství o ovcích a kozlech. (Mat. 24:3; 25:31–46) Věrně podle předpovědi již milióny přijaly svědectví o království vydávané ostatkem „Božího izraele“. Reagovali správně, s oceněním. Tyto „ovce“ z podobenství činí dobře i nejmenšímu z duchovních „bratrů“ panujícího krále Ježíše Krista. Ve spolupráci s těmito jeho „bratry“ konají „ovce“ převážnou část předpověděného kázání „tohoto dobrého poselství o království“ po celém světě na konečné svědectví.

18. Jaké „království“ chtějí zdědit symbolické ovce? Jak k tomu dostanou pozvání?

¹⁸ Tyto „ovce“ z podobenství chtějí zdědit „království, připravené pro [ně] od založení světa.“ (Mat. 25:34) Pozvání k tomu obdrží od panujícího „Syna člověka“, až vstoupí do „velkého soužení“ s vyhlídkou, že je pod božskou ochranou přežijí. Tak se splní Ježíšova závěrečná slova podobenství: „A ti [symboličtí kozli, kteří nečiní dobro Kristovým ‚bratrům‘] odejdou do věčného odříznutí [ve smrti], ale spravedliví [symbolické ovce] do věčného života.“ (Mat. 25:46) Ti budou tím „tělem“, které bude zachráněno během „velkého soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. Kvůli Božím „vyvoleným“ (ostatku „Božího izraele“) budou dny onoho největšího ze všech pozemských soužení zkráceny. — Mat. 24:21, 22.

19. Odkud vyjde „velký zástup“ a co udělá s říší „království“, do níž bude uveden?

¹⁹ Tak „velký zástup“ lidí podobných ovcím ‚vyjde z velkého soužení‘ a vejde do očištěné pozemské říše krále Ježíše Krista. (Zjev. 7:9–14) Od počátku nového systému věcí budou mít podíl na proměňování této říše království v pozemský ráj po celé zemi, jak bylo předsevzetím stvořitele, když dal božské pověření rodičům celého světa lidí, Adamovi a Evě. — 1. Mojž. 1:27–31; 2:5–9.

20. Co zatím dělají lidé podobní ovcím spolu s ostatkem? Jakého významu „znamení“ se drží až do „konce“?

²⁰ Zatím, dokud neuslyší pozvání panujícího „Syna člověka“ v nebeské slávě: „Pojďte vy, kteří máte požehnání mého Otce, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa“, pracují tito spravedliví podobní ovcím dále bok po boku s ostatkem „Božího izraele“. (Mat. 25:34) Podobně jako duchovní izraelité ani oni neztrácejí víru ve význam konce ‚ustanovených časů národů‘ v roce 1914. Nezavírají tedy oči před vyjasňujícím se „znamením“ „přítomnosti“ Mesiáše Ježíše jako krále, oslavují svou službu jako jeho pozemští poddaní a radostně postupují v kázání „tohoto dobrého poselství o království“ po celé zemi tváří v tvář rychle se blížícímu „konci“. — Mat. 24:14.

Činná křesťanská láska

FILIPÍNY jsou země, jež je opětovně postihována tajfuny a těžkými monsunovými dešti, které čas od času vedou k mohutným záplavám. V takových dobách je opravdu oceňována činná křesťanská láska, jak dokládá následující zkušenost.

V jižním městském obvodu Carmen, Davao del Norte, nebyli svědkové Jehovovi v Mabukajském sboru příliš postiženi záplavou. Ihned však reagovali na potřeby svých křesťanských bratrů ve vlastním městě, kteří byli těžce postiženi. Sebrali rýži a jiné potraviny a odvezli je tam. Když byly uspokojeny potřeby bratrů v postižené oblasti, zůstalo tolik, že zbylé zásoby byly předány městským úředníkům, aby je rozdělili mezi jiné potřebné jednotlivce.

Taková láskyplná péče podnítila městské úředníky, aby písemně vyjádřili pochvalu svědkům Jehovovým. Část dopisu zní:

„JELIKOŽ mabukajští svědkové Jehovovi . . . když se dozvěděli o těžké situaci obětí záplav v tomto městském obvodě, . . . okamžitě poskytli pomoc potravinami, aby ulehčili druhým v jejich těžkostech a bědách,

BUDIŽ ROZHODNUTO . . . sepsat rezoluci vyjadřující nejvyšší stupeň díků a vděčnosti mabukajským svědkům Jehovovým . . . za pomoc potravinami, kterou poskytli obětem záplavy.“

Jak to hřeje u srdce, když slyšíme o opravdových křesťanech, kteří v čase nouze reagují ne „pouhým slovem“, ale „opravdovým činem“! — 1. Jana 3:18, „EP“.