Království a „svaté místo“

„Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec. Proto až spatříte ohavnost působící zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, která stojí na svatém místě (ať čtenář použije rozlišovací schopnost), potom ti, kteří jsou v Judeji, ať utíkají k horám.“ — MATOUŠ 24:14–16.

1. Oč se dnes zajímají horliví zvěstovatelé Božího zřízeného království?

PATŘÍŠ k lidem, kteří se horlivě podílejí na kázání „tohoto dobrého poselství o království“? Jestliže ano, pak dychtivě očekáváš, že „přijde konec“. V této souvislosti máš také hluboký zájem o tom, abys rozeznal, co je dnes míněno označením „ohavnost působící zpustošení“ a co znamená to, že „stojí na svatém místě“. Budeš chtít vědět, jaké dnešní uplatnění mají slova proroka Daniela o těchto věcech a jak dnes můžeš být mezi těmi, kteří budou zachráněni, protože ‚utečou k horám‘. — Mat. 24:3–16.

2. a) Uveď některé biblické texty, které nám pomáhají zjistit, kdo jsou „svatí“ z Danielova proroctví. b) Která jiná skupina se objevila v nedávné době? Jaký společný zájem mají obě tyto skupiny?

² Danielovo proroctví říká mnoho o „svatých“, kteří zdědí království. (Dan. 7:27) Ti tvoří malou skupinu křesťanů, kteří se ‚narodili znovu‘, duchovních izraelitů, kteří zachovali věrnost, když byli vystaveni satanovým útokům, a tak dokázali, že jsou hodni místa v nebeském království. (Jan 3:3; Luk. 12:32) V posledních letech se ke zbývajícím z těchto pomazaných Božích svědků připojil „velký zástup. . . ze všech národů“, lidé, kteří doufají, že budou žít věčně na rajské zemi. Patříš k jedné z těchto skupin? Jestliže ano, pak máš nyní výsadu, že můžeš přinášet Bohu „svatou službu“ v pozemské svatyni jeho duchovního chrámu. Je to svatá služba vykonávaná na „svatém místě“, které odpovídá svatyni Jehovova chrámu ve starověkém Jeruzalémě. — Zjev. 7:4, 9, 15; Řím. 12:1, 2.

3, 4. a) Kterým třem ‚Jeruzalémům‘ nyní věnujeme pozornost? b) Jak popisuje Boží slovo každý z těchto ‚Jeruzalémů‘?

³ Židé, kteří zabili dokonce Božího Syna, se dopustili odpadlictví, a proto Bůh zavrhl pozemský Jeruzalém a opustil jej. (Mat. 23:37, 38) V Boží přízni je však nadále daleko vznešenější Jeruzalém. Galaťanům 4:26 jej označuje jako „Jeruzalém nahoře“. Je to Jehovova „žena“, jeho vlastní nebeská organizace podobná manželce. Právě tento Jeruzalém ze sebe vydal Božího duchovního Syna, Ježíše Krista, který v roce 33 n. l. dal „svou [lidskou] duši jako výkupné“ za lidstvo. — Mat. 20:28.

⁴ Když byl Ježíš vzkříšen v duchu, byl vyvýšen na pravici svého nebeského Otce. V ustanoveném čase, v roce 1914, jej Jehova dosadil ve svém království, které text v Židům 12:22 také spojuje se jménem Jeruzalém a označuje jej jako „nebeský Jeruzalém“. Toto království má v určeném čase zničit satanův zkažený systém a obnovit na naší zemi ráj. — Mat. 6:9, 10.

ZPUSTOŠENÍ „SVATÉHO MÍSTA“

5. a) Co řekl Ježíš o pozemském Jeruzalému? b) K jaké otázce a k jakému proroctví to vedlo?

⁵ Můžeme si nyní otevřít Bibli ve 23. kapitole Matoušově. Tam si ve verši 38 povšimneš Ježíšova výroku, že jeruzalémský „dům je. . . zanechán“. Potom Ježíš říká svým překvapeným učedníkům slova u Matouše 24, ve verši 2 o pozemském jeruzalémském chrámu: „Vpravdě vám říkám: Rozhodně zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.“ To podněcuje čtyři z učedníků, aby Ježíšovi dali otázku zaznamenanou ve verši 3: „Pověz nám: Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ Ježíš pak pronáší své známé proroctví, které je zaznamenáno dále až do konce 25. kapitoly Matoušovy.

6, 7. a) Co nyní hrozilo ve splnění proroctví? b) Jak bylo tehdy vidět, že „ohavnost“ „stojí na svatém místě“?

⁶ Tehdy v roce 33 n. l. se Ježíšovi učedníci zajímali o konec židovského systému, jenž se soustřeďoval kolem pozemského Jeruzaléma a jeho chrámu, náboženského systému, který se dopustil odpadnutí. Ale přes své odpadlictví byl Jeruzalém dále známý jako „svaté město“, i po Ježíšově smrti. (Mat. 27:53) Ježíšovo proroctví se splňovalo a v Jeruzalémě a v Judeji i v jiných okolních národech se zvětšovaly těžkosti. Pak v roce 66 n. l. zaútočily římské legie pod vedením generála Galla proti Jeruzalému. Jak Ježíš předpověděl (podle slov u Lukáše 21:20), Jeruzalém byl ‚obklopen utábořenými vojsky‘. Historik Josephus popisuje, jak tato vojska dokonce vstoupila do města se svými modlářskými standartami a začala podkopávat chrámovou zeď.

⁷ Tato římská vojska jistě stála na „svatém místě“. Byla připravena zpustošit „Jehovovo město“, město, které bylo po staletí spojeno s uctíváním Jehovy. (Žalm 101:8) To bylo opravdu ‚ohavné‘ jak ze stanoviska odpadlých Židů, tak i ze stanoviska židovských křesťanů! Ale pouze křesťané poznali, že to je situace, o které Ježíš pronesl proroctví. Ohroženo bylo nejen „svaté město“ a jeho chrám k uctívání, ale také křesťané, kteří byli v něm a kteří byli věrní Jehovovi a jeho slovu pravdy. Jak budou moci přežít?

8. Jak Jehova potom řídil události a k čemu to vedlo?

⁸ Jehova zázračně řídil události. Římské vojsko náhle odešlo a křesťané měli otevřenou cestu, aby uposlechli Ježíšova proroctví. A skutečně uposlechli, ‚utekli k horám‘ galádským. V roce 70 n. l. se pak „ohavnost“ vrátila. Během pouhých čtyř měsíců zpustošilo římské vojsko pod vedením generála Tita Jeruzalém a z toho, co bývalo „svatým místem“, zůstala jen hromada sutin. Při této zničující katastrofě zahynulo více než milión Židů a pouze málo jich přežilo. (Dan. 9:26) Ale Židé, kteří přijali křesťanství, byli v bezpečí. Jak to? Protože uposlechli prorockého slova pravdy, které pronesl veliký učitel, Ježíš Kristus. — Mar. 13:1, 2, 14.

DNEŠNÍ OBDOBA

9. Proč by nás dnes měly zajímat tyto události z prvního století?

⁹ Tyto události z prvního století mají pro nás dnes závažný význam. Proč? Protože mají v našem dvacátém století překvapující obdobu. Právě v naší době dochází k závěrečnému, celosvětovému splnění Ježíšova velkého proroctví. Tentokrát však nejde jen o město Jeruzalém a o judskou zemi, ale o celou obydlenou zem s desítkami tisíc měst, se stovkami národnostních a kmenových skupin a se 4,4 miliardami lidí — jde o celý světový systém věcí.

10. a) Které časové období skončilo v roce 1914 a jak? b) Proč je nyní na zemi „běda“, jaká nemá obdoby?

¹⁰ I světští historikové si povšimli, že v roce 1914 došlo ke změně, která znamenala novou epochu. Ano, v tom roce skončily „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24–28) Jehova již přestal dovolovat pohanským mocnostem, aby vládly podle své libosti. Splnilo se tedy proroctví, jež se vztahovalo na Pána Ježíše: „Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sióna [z „nebeského Jeruzaléma“, mesiášského království], neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “ (Žalm 110:2) Na trůn dosazený král poslušně svrhl satana a hordy jeho démonů z nebe do blízkosti Země. Proto je na „krátké časové období“ „běda zemi“. (Zjev. 12:7–12) Nyní, od roku 1914, se po celé zemi splňuje Ježíšovo velké proroctví zaznamenané ve 24. a 25. kapitole Matoušově.

11. Co pozoruješ ty sám ve splnění Ježíšova velkého proroctví?

¹¹ Nejsme dnes všichni očitými svědky ‚znamení. . . závěru systému věcí‘? Nepozorujeme sami závažné války, nedostatek potravin, morové nákazy, zemětřesení a jiné „děsivé úkazy“, které Ježíš předpověděl? Neprožíváme pronásledování křesťanů a nepodílíme se na kázání „tohoto dobrého poselství o království. . . po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“? Mnozí z nás opravdu mohou odpovědět kladně. (Mat. 24:3–14; Luk. 21:10–12) Ale co znamenají Ježíšova slova u Matouše 24:15, 16 o „ohavnosti působící zpustošení“?

CELOSVĚTOVÉ SPLNĚNÍ

12. Jak se bude „velké soužení“ lišit od zničení Jeruzaléma?

¹² Splnění tohoto proroctví, k němuž došlo v prvním století, nám poskytuje vzor toho, co máme očekávat v dnešní době. Některé podrobnosti však neprobíhají přesně paralelně. Například ve verších 21 a 22 Ježíš říká: „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo, ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ Vrcholné „velké soužení“ se neomezí jen na Jeruzalém nebo nějaké jiné město. Bude to největší kalamita, jaká kdy postihla naši zem, a bude mít celosvětový rozsah. — Jer. 25:30–33; Mat. 24:30.

13. Které „tělo“ bude zachráněno ve „velkém soužení“, na rozdíl od „těla“, které přežilo zničení Jeruzaléma?

¹³ Také „tělo“, které přežije, nebude těch nemnoho odpadlých Židů, kteří se měli dostat do otroctví, jako při zničení pozemského Jeruzaléma. Bude to naopak „tělo“ „vyvolených“, těch, kteří na zemi zastupují „nebeský Jeruzalém“, spolu s „tělem“ jejich druhů, „velkého zástupu“ ze všech národů, o nichž Zjevení 7:14 říká: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.“ Jak tedy máme rozumět slovům u Matouše 24:15, 16 v jejich novodobém splnění?

„AŤ ČTENÁŘ POUŽIJE ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST“

14, 15. Uveď některé z věcí, které má ‚čtenář rozlišovat‘, když zkoumá 7. a 8. kapitolu Danielovu.

¹⁴ Ježíš se zde zmiňuje o „proroku Danielovi“ a dodává: „Ať čtenář použije rozlišovací schopnost.“ Bylo to ‚v prvním roce Balsazara, krále babylónského‘, kdy Daniel dostal vidění o Prastarém na dny, Jehovovi Bohu, a o tom, že bude soudit světské národy prostřednictvím Mesiášova království. To se mělo stát, až ‚přijde určitý čas, aby svatí převzali vlastnictví samotného království‘. — Dan. 7:1, 9–14, 21, 22, 27.

¹⁵ Ve třetím roce Balsazarova kralování měl Daniel další vidění. U Daniela 8:3–9 používá prorok obrazného jazyka, jímž popisuje sled ‚divokých zvířat‘ a mocných ‚rohů‘, které rostou na hlavách těchto ‚zvířat‘. Daniel 8:20–25 nám pomáhá zjistit, že to jsou světové velmoci minulých 2 500 let, počínaje Médopersií, přes Řecko, Řím a nakonec — jako ‚malý roh, který se stále zvětšuje, dokud jeho moc není velká‘ — Britská říše, s níž byla později spojena republika americká. Tak byla vytvořena dvojitá světová velmoc.

16. a) Který „určitý čas“ přišel a co dále zažili „svatí“? b) Proč byla pro Boží lid důležitá anglická vydání „Strážné věže“ z června 1938?

¹⁶ V roce 1918 n. l. „přišel určitý čas“, kdy měli „svatí“ přijmout království. Od roku 1919 byli ti „svatí“, kteří ještě zůstali na zemi, zorganizováni, aby ve velikém celosvětovém rozsahu oznamovali Mesiášovo zřízené království. (Mat. 24:14) Brzy se po celém světě stali známými jako „svědkové Jehovovi“ a začal se k nim připojovat „velký zástup“ těch, kteří s nimi chtěli společně pracovat. (Iz. 43:10, 12; Zjev. 7:9) Ale ve třicátých letech se začala stahovat temná mračna pronásledování. Jehova posílil svůj lid, aby mohl této hrozbě čelit, a reorganizoval je teokratickým způsobem. V anglických vydáních „Strážné věže“ z 1. a 15. června 1938 byla obrácena pozornost na studijní články o „Organizaci“, jež poskytla Božímu lidu teokratickou strukturu, která měla sloužit jako základ pro jejich činnost během druhé světové války. — Iz. 60:17.

17. Vzhledem ke komu se nyní splnilo proroctví u Daniela 8:10, 11?

¹⁷ Během 2. světové války se začala splňovat slova z Daniela 8:10, 11. ‚Malý roh‘ jednal ve vzdoru proti Jehovovi Bohu, „knížeti vojska“. A jaké to je ‚vojsko‘? Je to snad vojsko skládající se ze stoupenců rozmanitých náboženských sekt křesťanstva? Ne. Ti nejsou „předmětem nenávisti“, protože se sami činí částí satanova světa. (Mat. 24:9; Jan 15:18–20) Daniel zde poukazuje na daleko menší vojsko, jež lze srovnat s Gedeonovou bojovou silou, která byla velice malá ve srovnání s hordami Madianitů. (Soudců 7:8, 12) Je to na zemi ostatek „vojska“ 144 000 „svatých“, kteří budou panovat s Beránkem, Kristem Ježíšem, na hoře Siónu „nebeského Jeruzaléma“. — Zjev. 14:1–5.

ZAUJÍMAT „SVATÉ MÍSTO“

18. a) Kde je podle Písma „svaté místo“? b) Co se tam děje podle Daniela 8:12?

¹⁸ Dnes tito zbývající zaujímají „svaté místo“ a zastupují na zemi „nebeský Jeruzalém“ a jeho chrámové uspořádání. Daniel to popisuje (ve verši 11) jako ‚pevně založené místo [Jehovovy] svatyně‘ zde na jeho „podnoži“, Zemi. (Iz. 66:1) Říká: „Byla od něho [Jehovy] vzata stálá oběť a pevně založené místo jeho svatyně bylo strženo. A samo vojsko bylo ponenáhlu přenecháno svému osudu, zároveň se stálou obětí, kvůli přestoupení; a stále házel pravdu na zem, jednal a měl úspěch.“ (Dan. 8:11, 12) Jak se to splnilo?

19. a) Co zde rozumíme pod pojmem ‚přestoupení malého rohu‘? b) Jak „stále házel pravdu na zem“?

¹⁹ Jakou zkušenost měli věrní badatelé Bible — svědkové Jehovovi — během druhé světové války? Prožívali prudké pronásledování! To dospělo až k „přestoupení“, ke snaze zpustošit Boží třídu „svatyně“ a tak Jehovovi odejmout ‚stálou oběť ‘ každodenního veřejného uctívání. Začalo to v nacistických a fašistických zemích. Ale zakrátko byla ‚pravda házena na zem‘ v celé rozsáhlé sféře ‚malého rohu‘, jehož ‚moc zmohutněla‘. „Vojsko“ zvěstovatelů království a jejich dílo, při němž je kázána pravda o království, bylo zakázáno téměř v celém Britském společenství národů. Když tyto národy vyhlásily všeobecnou brannou povinnost, odmítly udělit svědkům Jehovovým výjimku, kterou by měli mít jako Boží služebníci; neprojevily úctu k jejich teokratickému jmenování za Boží služebníky. Jehovovi věrní služebníci ve Spojených státech se stali terčem násilných davových akcí a jiných urážek.

20. a) O čem nás ujišťuje Daniel 8:14? b) Jak ‚svaté místo vyvstalo vítězné‘? c) K čemu došlo v Jehovově organizaci koncem druhé světové války?

²⁰ Ale podle Daniela 8:13, 14 mělo být po období ‚dvou tisíc tří set dnů‘ (šesti let, čtyř měsíců a 20 dnů) „svaté místo“ opět uvedeno do „svého správného stavu“ neboli mělo „vyvstat vítězné“ („Nová anglická bible“). Svědkové Jehovovi byli skutečně prudce pronásledováni, protože trvali na tom, že budou „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Sk. 5:29) Ale v závěrečných měsících druhé světové války znovu potvrdili své rozhodnutí vyvyšovat Jehovovo panství a lpět na něm v rámci své organizace. Proto bylo v roce 1944 započato s novým uspořádáním díla svědků Jehovových a s výstavbou jejich vedení. Námět „Strážné věže“ z 15. října 1944 (angl.) zněl: „Organizováni k závěrečnému dílu“. Tento článek a jiné články z téže doby, jež byly zaměřeny na službu, ukázaly, že „svaté místo“ bylo opět z Jehovova stanoviska ve svém ‚správném stavu‘.a

21. Jak až do tohoto okamžiku království vítězilo?

²¹ Zlomyslná snaha nepřítele zpustošit a zničit „svaté místo“ úplně selhala. Zbývající „svatí“ na zemi spolu se svými druhy z „velkého zástupu“ vyšli vítězně. Království Nejvyššího, Jehovy, a jeho Krista zvítězilo. Co mělo nyní následovat podle Jehovova prorockého slova dále? To nyní uvidíme.

Je nejvyšší čas k útěku!

1. a) Co se stalo během druhé světové války na zemi ve svatyni „svatého místa“? b) Jaká otázka proto vzniká?

JAK jsme zde uvedli, pravé „svaté místo“ je ve sféře „nebeského Jeruzaléma“, Božího mesiášského království. „Svatí“, kteří slouží se svými druhy, s „velkým zástupem“, ve svatyni tohoto „svatého místa“ na zemi, byli během druhé světové války pošlapáváni zejména v zemích anglo–americké dvojité světové velmoci. (Dan. 7:27; 8:10–12; Zjev. 7:9, 15) Usuzujeme tedy z toho, že Británie a Amerika jsou touto „ohavností působící zpustošení“? Ne, protože „přestoupení“ této dvojité světové velmoci zahrnuje jiný rys. Jaký?

2, 3. a) Jak byla vytvořena napodobenina království? b) Jak je to popsáno ve Zjevení? c) Co je tedy novodobá „ohavnost“ z Daniela 11:31 a Matouše 24:15?

² Anglo-americká světová velmoc posloužila satanově úmyslu jiným způsobem. Uvedla v existenci napodobeninu Božího království. V Danielově proroctví stejně jako v biblické knize Zjevení je výrazů „zvířata“ a jejich „rohy“ použito jako symbolů světských politických mocí. 13. kapitola Zjevení popisuje sedmou světovou velmoc biblických dějin, Británii a Ameriku, jako dvourohé divoké zvíře, které dává život „obrazu“ lidských panství, jež se podobají zvířatům. Tento „obraz“ zvířete je složené „šarlatové divoké zvíře“, jež má „sedm hlav a deset rohů“. (Zjev. 17:3) Poprvé se objevilo v roce 1920 jako Společnost národů, a oživeno bylo v roce 1945 jako Spojené národy, přičemž jejich hlavními zastánci byla opět Británie a Amerika spolu se Sovětským svazem. (Zjev. 13:11, 15; 17:8) Tím se také splnilo proroctví u Daniela 11:31, které zní: „A jistě nastolí ohavnost působící zpustošení.“a

³ Zde je tedy novodobá „ohavnost“, o níž mluvil Ježíš u Matouše 24:15. Ale jak se ocitla „na svatém místě“? Co o tom ukazují skutečnosti?

4. a) Proč je možné Společnost národů označit jako „ohavnou“? b) Co „ohavného“ tvrdili náboženští vůdci o Spojených národech?

⁴ Když se Británie a Amerika ujaly vedení a navrhly založit v roce 1918 Společnost národů, církve křesťanstva je cele podporovaly. Federální rada církví Kristových v Americe ji uvítala jako „politické vyjádření Božího království na zemi“. Jaké to bylo rouhání říci, že kombinace politických národů satanova světa by mohla být Božím královstvím na zemi! To je skutečně ohavnost, něco odporného v očích Jehovových i v očích těch, kteří věrně stojí na „svatém místě“ jako pozemští vyslanci nyní panujícího „nebeského Jeruzaléma“! A co řeklo duchovenstvo světa o nástupci Společnosti, o Spojených národech? Popsali je různými výrazy, jako ‚jediná naděje lidstva na přežití‘, „poslední naděje na svornost a mír“ a jako „nejvyšší fórum míru a práva“. Staví je na „svaté místo“ stejně jako Společnost národů, když tvrdí, že způsobí to, co je schopno vykonat jedině Boží království.

5. Proč můžeme říci, že Spojené národy nepatří na „svaté místo“?

⁵ Duchovenstvo křesťanstva se rozhodlo, že uvede Spojené národy na „svaté místo“, které právem patří „novému Jeruzalému“, Božímu království, a „svatým“, kteří je reprezentují na zemi. Ale na Spojených národech není nic „svatého“. Mají svou kapli kde je možné se modlit, a svůj buddhistický zvon, a na zdi jejich nádvoří jsou vepsána slova z Izaiáše 2:4 („Americký překlad“): „Skují své meče v pluhy a své oštěpy v háky na srážení větví: Národ nepozdvihne meč proti národu a nebudou se již učit válce.“ Ale to je nemůže učinit „svatými“. Jejich členské národy se stále mezi sebou sváří a velký počet z nich je nyní proti náboženství, proti Bohu. Ale „ohavnost působící zpustošení. . . , která stojí na svatém místě,“ nacházíme i v jiném smyslu.

PŘEKVAPUJÍCÍ OBDOBA

6. a) Které dvě vzájemně si odporující skupiny žily v prvním století v Jeruzalémě? b) Jak se židovští náboženští představitelé podobali svým předkům?

⁶ Židé se dívali na starověký Jeruzalém jako na svaté město, svaté místo, a to až do roku jeho zničení. Asi v roce 56 n. l. šel dokonce i apoštol Pavel do jeruzalémského chrámu a tam se obřadně očistil spolu se čtyřmi jinými křesťany, kteří byli pod slavnostním slibem. (Sk. 21:23–26) Tam jej napadli Židé, kteří pronásledovali pravé křesťany a obviňovali je, že „naplnili. . . Jeruzalém svým učením“. (Sk. 5:28) Tito Židé lpěli na svých odpadlických tradicích a na svém uctívání a jednali tak podobně jako jejich předkové v době Jeremiášově, kteří se spoléhali „na podvodná slova, totiž: ‚Chrám Jehovův, chrám Jehovův, oni jsou chrám Jehovův!‘ “ (Jer. 7:4) Ale spoléhali se na něco nesprávného.

7. a) Jak odpovídá křesťanstvo odpadlému Jeruzalému? b) Co je podle tvrzení křesťanstva jeho „svatým místem“?

⁷ Dnes je podobná situace, protože odpadlý starověký Jeruzalém a jeho chrám mají překvapující obdobu v dnešním křesťanstvu. Povšimni si, že náboženství křesťanstva také tvrdí, že má „svaté místo“ — svá údajná náboženská práva a sféru působení. Po staletí si vytvářelo a pěstovalo sféru působení, v níž ovládalo masy. Tvrdí, že na to má duchovní právo. V jeho sféře jsou také honosné katedrály, oltáře vykládané drahokamy, nesmírně drahá okna složená z barevných sklíček, rozsáhlé pozemky a ohromná bankovní konta. To všechno patří k jeho údajnému „svatému místu“. Je svaté pro ně, a nikdo se nesmí odvážit na ně vkročit. Alespoň si to tak myslí.

8. a) Jaký je vztah náboženství křesťanstva k „Velikému Babylónu“? b) Jak se křesťanstvo podobá odpadlému Jeruzalému?

⁸ Co se však stalo ve splnění proroctví starověkému Jeruzalému a jeho „svatému místu“ v roce 607 př. n. l. a také v roce 70 n. l.? A co nám ukazuje Pán Ježíš ve Zjevení, které nám od něj předal apoštol Jan? Tam v 17. kapitole čteme o tom, že bude vykonán Boží soud nad ‚Velkým Babylónem, matkou nevěstek a ohavnosti země‘. (Zjev. 17:5) Tento „Velký Babylón“ není nic jiného než světová říše falešného náboženství, jehož hlavní částí jsou církve křesťanstva. Křesťanstvo, které tvrdí, že je ve smluvním poměru k Bohu, je novodobým odpadlým „Jeruzalémem“.

9. Jak jednala „matka nevěstek“ vůči „zvířeti“ v novodobém splnění?

⁹ „Matka nevěstek“, falešné náboženství, po staletí úspěšně ovládala záležitosti národů a říší, jež se podobaly zvířatům. Zjevení 17:9 ukazuje, že seděla na vládních horách, a verš 15 líčí, jak sedí na „vodách“, jež znamenají „lidi a zástupy a národy a jazyky“. Když se v roce 1920 objevilo „šarlatové divoké zvíře“ jako Společnost národů a když se v roce 1945 znovu objevilo jako Spojené národy, činil „Veliký Babylón“ takové kroky, aby si tento mezinárodní útvar osedlal a mohl z něj mít zisk a užitek. Nezáleží mu na tom, že tato „ohavnost“ politického druhu stojí tam, kde by stát neměla, a že vstupuje na „svaté místo“, které je nyní právem sférou působení „nebeského Jeruzaléma“, Božího království v rukou Mesiášových.

„ROHY“ ZAČÍNAJÍ JEDNAT

10. Jaké vykonání rozsudku čeká falešné náboženství?

¹⁰ Ale podívej se! V době, kdy tyto národy řeknou: „Mír a bezpečnost!“, začnou „rohy“ tohoto hrozného „zvířete“ náhle jednat násilně. Již nebudou potlačovat svou dávnou nenávist k „nevěstce“. Sesadí tuto nevěstku, která si tak pěkně seděla na „zvířeti“. Tyto radikální militaristické „rohy“ a „divoké zvíře“ „nevěstku“ zpustoší, „obnaží a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm“. (Zjev. 17:16) Falešné náboženství bude úplně zpustošené, včetně křesťanstva, které tvrdilo, že zaujímá před Bohem na zemi „svaté místo“. Zničení křesťanstva bude tedy tak úplné, jako bylo zničení chrámu v pozemském Jeruzalémě, o němž Ježíš řekl: „Rozhodně zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.“ — 1. Tes. 5:3; Mar. 13:2.

11. a) Co se stalo v roce 1914, pokud jde o pravé „svaté místo“? b) Co začalo pronikat na údajné „svaté místo“ křesťanstva?

¹¹ Chápe falešné náboženství, podobající se nevěstce, včetně křesťanstva, co je čeká? Mělo by to čekat, umí-li si vysvětlit dnešní světové události. A mělo by se přímo vyděsit, kdyby věnovalo pozornost biblickým prorockým pravdám. Ano, krátce poté, kdy byl v roce 1914 zrozen „nebeský Jeruzalém“ a jako oprávněný uveden na „svaté místo“, začalo křesťanstvo zakoušet tlak na své údajné „svaté místo“ — na svou sféru působení. V roce 1917 došlo v Rusku k marxistické revoluci. Od té doby se ateistické socialistické mocnosti ujaly velkých částí země. Od druhé světové války postupovaly kupředu ještě agresívněji. Hlasitě prohlašují, že náboženství je „opium lidu“. A křesťanstvo si naproti tomu naříká na komunistické pronikání do jeho údajného „svatého místa“ a na to, že ztrácí tolik „lidí“.

„SVATÉ MÍSTO“ KŘESŤANSTVA OHROŽENO!

12, 13. Jak ukazují novinové zprávy, že je „svaté místo“ křesťanstva ohroženo?

¹² Co se stalo v zemích ovládaných komunismem, je patrné ze zprávy, která byla uveřejněna koncem roku 1981 v hongkongském listu „Star“: „Vietnamská komunistická vláda povolala buddhistické mnichy do armády, uvěznila stovky křesťanských duchovních a uzavřela semináře a kostely, jak o tom svědčí uprchlíci, západní diplomaté a cizí duchovní. Říkají, že jejich cílem je uvést všechna náboženství pod výlučnou kontrolu vlády. Uprchlíci tvrdí, že obzvláštní nátlak je vykonáván na římskokatolickou církev v Jižní Vietnamu, přičemž úřady poukazují na to, že vzpoury v katolickém Polsku dokazují ‚kontrarevoluční tendenci‘ církve.“

¹³ V listu „Journal and Constitution“, který vychází v Atlantě, se 2. ledna 1982 objevil titulek: „Mnohé z velkých událostí [roku 1981] byly spjaty s náboženstvím.“ Dále zde byly vyjmenovány události jako pokus o atentát na papeže Jana Pavla II., atentát na egyptského prezidenta Sadata ze strany muslimských útočníků, atentáty a hromadné popravy v Íránu, oběti na životech při vojenských střetnutích mezi arabskými partyzány a Izraelem, výbuchy bomb, vraždy a hladovky v Irsku. Ano, náboženství je opravdu spjato s velmi mnohými těžkostmi na světě. Ale všechny tyto zprávy ustoupí co do významu do pozadí, až zakrátko přistoupí k činu „deset rohů“ a „divoké zvíře“ a úplně zničí falešné náboženství včetně křesťanstva a jeho údajného „svatého místa“.

14. Jak budou ohroženi i ti, kteří jsou na pravém „svatém místě“?

¹⁴ Co se však stane s těmi, kteří uctívají na skutečném „svatém místě“ — s těmi, kteří zde na zemi konají „svatou službu“ a podporují „nebeský Jeruzalém“? Také na ně bude zaměřen útok militaristických „rohů“, které již dnes patří k členům Spojených národů. Podle Zjevení 17:14 tato politická kombinace ukáže, že nemá právo stát na „svatém místě“, protože „povedou bitvu s Beránkem“.

15. a) Kdo bude hrát významnou úlohu při útoku na „svaté“? b) Jak ‚přijde jeho konec‘?

¹⁵ Daniel 11:40–45 ukazuje, že v tomto útoku proti „svatým“ bude vynikat komunistický „král severu“, ale že „stejně bude muset přijít jeho konec, a nebude žádný, kdo by mu pomohl“.b A tak Kristus Ježíš a jeho vojska andělů vykonají rozsudek nad všemi nacionalistickými „rohy“ a nad samotným ‚šarlatově zbarveným divokým zvířetem‘. „Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů.“ Tam, v Armageddonu, dosáhne panující král „nebeského Jeruzaléma“ rozhodného vítězství nad všemi národy, které ‚daly svou moc a autoritu divokému zvířeti‘. — Zjev. 17:12–14; 16:16.

‚UTÍKAT K HORÁM‘

16. Jak a kde nalezne Boží lid ochranu?

¹⁶ Jak tedy získá Boží lid ochranu? Tím, že ‚uteče k horám‘. (Mat. 24:16) Tyto „hory“ znamenají Bohem opatřené útočiště, Jehovovo opatření, jímž bude při „velkém soužení“ chránit zbývající „pomazané“ na zemi a také „velký zástup“ „jiných ovcí“. To odpovídá Ježíšovu proroctví, že bude zachráněno nějaké „tělo“. (Mat. 24:22) Hory jsou trvalé a v Písmu jsou často ztotožňovány s vládní funkcí. A tak dnešní útočiště od Boha je v jeho teokratické organizaci. Ta je na zemi zastoupena „sborem živého Boha, sloupem a oporou pravdy“, který je nyní totožný s celosvětovou společností svědků Jehovových. — 1. Tim. 3:15.

17. Jaké jednání je vyžadováno od těch, kteří budou utíkat do bezpečí?

¹⁷ Všichni, kteří utíkají k Jehovově organizaci, musí přestat podporovat kteroukoli část satanova systému na zemi. Nesmějí být „částí tohoto světa“ a musí zůstat mimo něj. Musí se vyvarovat jeho náboženství, jeho politiky, jeho násilných akcí, jeho hmotařství a nemravnosti. (Jan 18:36) Musí se oddat Jehovovi Bohu, žít podle jeho spravedlivých zásad a oznamovat jiným jeho nádherná předsevzetí související s královstvím. Ať se nikdy nestanou netečnými a nikdy ať se nechtějí vrátit k hmotařskému životu ve světě. Stále se musí usilovně snažit, aby získali Boží schválení a přístup do jeho nového pořádku. — Luk. 13:24; 9:23; 2. Tim. 2:15.

18. Proč je naléhavé, aby lidé začali nyní „utíkat“?

¹⁸ V tomto roce, v roce 1983, se ohrožení údajného „svatého místa“ křesťanstva stalo velmi reálným. Náboženství světa sedí na „zvířeti“ Spojených národů velice vratce. Svědkové Jehovovi to rozeznávají, a proto naléhavě volají: ‚Uprchněte z falešného náboženství, ano z celého satanova světového systému — uprchněte k Boží organizaci jako k útočišti!‘ Podobně jako Jeruzalém v prvním století čeká nyní křesťanstvo „zpustošení. . . , vyhlazení“. A totéž platí pro celou světovou říši falešného náboženství, pro „Veliký Babylón“. — Dan. 9:26b, 27b; Zjev. 18:2, 4.

19. a) Co říká Žalm 72 o „horách“? b) Co máme dělat, abychom se směli těšit z „hojnosti pokoje“?

¹⁹ Naštěstí se „hory“, jež jsou útočištěm, stanou také „horami“ požehnání. Žalm 72:1–8 nám totiž říká: „Ať hory přinášejí lidu mír, a též pahorky skrze spravedlnost. . . [za dnů Mesiáše, krále] vzkvete spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc.“ Chceš patřit k těm, kteří se budou těšit z „hojnosti pokoje“? Potom se staň ‚stálým, nepohnutelným, vždy měj hojnost práce v Pánově díle‘. Je to velice naléhavé, protože ještě je čas, kdy se můžeš věnovat pomoci lidem, kteří mají správné srdce, aby ‚začali utíkat k horám‘. Proto „zůstaň u těch věcí, neboť svým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají“. — 1. Kor. 15:58; 1. Tim. 4:16.