24. Za služby které třídy děkuje dnes Jeremiášova třída Bohu? V jaké činnosti budou společně pokračovat, až přežijí „velké soužení“?

²⁴ Ať je všude známo, že Jeremiášova třída děkuje Jehovovi za to že vzbudil „velký zástup“ „jiných ovcí“, který byl předstíněn etiopským eunuchem Ebedmelechem z posledních dnů nevěrného Jeruzaléma, hlavního města judského království. Nevýslovná bude radost Jeremiášovy třídy, když přežije „velké soužení“ s třídou Ebedmelechovou po svém boku. Bok po boku začnou společně pracovat v novém pořádku, do něhož budou uvedeni pod Kristovým tisíciletým královstvím. Takové uvedení do nádherného nového pořádku bude pro ně odměnou za to, že nyní sloužili svrchovanému panovníku vesmíru, Jehovovi, „Králi národů“.

Jsme vděčni za to, že Jehova vyslyšel naše modlitby

Vypráví Angelo Clave

„RADUJTE se v naději. Vytrvejte v soužení. Buďte stálí v modlitbě.“ Pamatoval jsem na tuto radu, a to mi pomohlo radovat se ze života ve službě Jehovovi plným časem. — Řím. 12:12.

Narodil jsem se v roce 1936 jako nejmladší ze šesti dětí na malém ostrůvku Anda blízko proslulé turistické oblasti známé jako Sto ostrovů v Pangasinan na Filipínách. Náš domek ze dřeva a bambusu, vzdálený půl kilometru od moře, byl obklopen květinami a mangovníky, což bylo příjemné na pohled i pro chuť. Můj otec tragicky zemřel, když mi byly jen čtyři roky. Matka nejenže pociťovala bolestný zármutek nad ztrátou svého manžela, ale měla také starost, jak nás co nejlépe vychovat. Měla alespoň malou farmu, takže bylo možno sýpku za naším domem naplnit rýží. Matka byla členkou Filipínské nezávislé církve a byla svému náboženskému přesvědčení velmi oddána.

V roce 1945, po pustošení, které na Filipínách způsobila druhá světová válka, nastaly u nás dalekosáhlé změny, když nás navštívily dvě mladé ženy, které ohlašovaly, že jedinou nadějí pro lidstvo je Boží království. Moje matka se o to nezajímala, ale starší bratr Presalino radostně přivítal obě svědkyně Jehovovy a od rána až do pozdního večera s nimi diskutoval o mnoha biblických námětech. Příští den Presalino pozval mého bratrance Eduarda, aby šel s ním, až poveze tyto ženy člunem zpátky k nim domů.

Můj bratr a bratranec se vrátili za několik dnů a každému nadšeně vyprávěli, že již byli pokřtěni jako svědkové Jehovovi! Presalino dychtivě vysvětloval, že království, o které jsme se tak často modlili v Pánově modlitbě, přinese mnoha lidem věčný život na rajské zemi. (Mat. 6:9, 10; Luk. 23:43) Moje matka se sice z počátku o to nezajímala, ale brzy došla k přesvědčení, že to je pravda. Ihned odstranila z našeho domu kříž a modly Josefa, Marie a jiných „svatých“. Také přestala žvýkat betelový ořech. Za několik měsíců nás přišel navštívit otec těch dvou mladých svědkyň. Byl radostně překvapen, když našel skupinu, která studovala Bibli pod vedením Presalina. Bylo tehdy pokřtěno dvanáct osob včetně mé matky, dvou bratrů, mé sestry a dvou švagrových. Okamžitě z nich byl vytvořen sbor. Dva moji bratři spolu s mým bratrancem Eduardem byli jmenováni, aby se ujali dozoru.

V naší malé škole bylo asi 120 žáků, a jak rostla má víra, často se mi tam posmívali. Všechny děti svědků Jehovových byly vystaveny nátlaku, protože se nechtěly účastnit modlářských zvyků ve škole. Pro tento nátlak jsem nakonec nemohl získat vyšší světské vzdělání. To pro mne bylo zklamáním. Matka mi však pomáhala, abych se spoléhal