vysvětleno v Římanům 8:14–17. Tito křesťané mají sami v sobě neklamný důkaz, že byli povoláni k nebeskému království.

Dostávají Božího ducha také oddaní služebníci, které Bůh přijímá jako členy „velkého zástupu“? Jistě ano, podobně jako Boží věrní služebníci v předkřesťanských dobách, jako byl Mojžíš a Jan Křtitel, kteří neměli nebeskou naději. (Mat. 11:11) Bůh dnes jedná s každým ze svých oddaných služebníků a pěstuje v nich naději na život ve svém království. Křesťanům v rané době řekl Pavel, že byli „zachráněni v této naději“, v naději nebeské. Mluvil také o naději pro „tvorstvo“, pro ostatní z lidské rodiny, kteří očekávají „zjevení Božích dětí“, až se opět dostanou do postavení jeho pozemských dětí. — Řím. 8:18–25.

Každý tedy musí být zachráněn v určité naději. Měla by to být naděje, která plně zaměstnává tvou mysl, a měla by být pro tebe velmi reálná. Jestliže po čestném zkoumání pocítíš určitou nejistotu nebo uvědomíš-li si, že jsi k závěru, že jsi dostal nebeské povolání, došel v silném citovém rozpoložení, nebo jestliže snad poznáš, že tě takové povolání nějak oddělilo od ostatních, takže se cítíš odlišný a poněkud nadřazený, jako bys měl právo na to, aby s tebou druzí jednali zvláštním způsobem a se zvláštní úctou, pak máš dobrý důvod, abys přehodnotil své postavení. Buď upřímný a pokorný a bez váhání pros Boha o moudrost, o vedení a pomoc, abys mohl konat jeho vůli. Nebude tě kárat. „Bůh s vámi jedná jako se syny“, které miluje. —1. Kor. 11:28; Žid. 12:4–11; Jak. 1:5–8.

Všichni lidé, kteří jsou skutečně podobní ovcím a jsou přítomni na „Pánově večeři“, ať již jako pozorovatelé nebo jako účastníci, jsou s potěšením přítomni „na . . . památku“ všeho toho, čím Ježíš dokázal svou věrnou lásku Otci a také každému, kdo v něj projevuje víru. Ježíš je „miloval . . . až do konce“, a proto i my projevujme až do konce stejného ducha vytrvalosti a věrné oddanosti. Jan mluvil o tom, že Ježíšovi následovníci jsou „ve světě“. Ježíš s tím k našemu povzbuzení souhlasil a dodal: „Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ (Jan 13:1; 16:33) A tak všichni podle Pavlova povzbuzení denně „slavme. . . svátek . . . s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy“. — 1. Kor. 5:8.

Otázky čtenářů

● Než jsem začal studovat Bibli, byli jsme s manželkou rozvedeni, ne pro nějakou nemravnost, ale prostě proto, že jsme se spolu nesnášeli. Nyní jsem se stal křesťanem. Jsem z biblického hlediska volný, abych se mohl znovu oženit?

V otázce, zda člověk ve výše uvedené situaci je z biblického stanoviska volný k novému uzavření sňatku, je rozhodující, zda manželství skončilo z hlediska Božího.

Podle zákona bylo vaše manželství ukončeno předtím, než ses stal křesťanem, snad se zákonným odůvodněním, že zde byla nesnášenlivost. Tím bylo manželství ukončeno z hlediska zákona země. Právem se však zajímáš o to, zda univerzální Zákonodárce stále považuje tebe a tvou dřívější manželku za „jedno tělo“. — 1. Mojž. 2:22–24.

Určitý Ježíšův výrok nám pomáhá v této otázce. Ježíš uznal, že k rozvodu docházelo z různých důvodů, a proto dodal: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva [řecky: porneía], a ožení se s jinou, cizoloží.“ (Mat. 19:9; 5:32) Jediným biblickým