Vzorová modlitba

„Budete se tedy modlit takto: ‚Náš Otče v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi. Dej nám dnes náš chléb pro tento den; a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům. A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.‘ “

ŘEKNEŠ možná, že to je Modlitba modliteb. Všeobecně je známá jako modlitba „Otče náš“ a jako „Pánova modlitba“, protože ji dal Ježíš Kristus svým učedníkům jako vzor. (Mat. 6:9–13) Právem ji můžeme přirovnat ke vzácnému drahokamu.

HODNOTA

V několika slovech této modlitby jsou obsaženy velmi významné a cenné myšlenky. Má vysokou hodnotu, podobně jako drahokam. Například diamanty jsou 120krát vzácnější než zlato. Hodnota diamantu se zvyšuje jeho různými broušenými ploškami.

BROUŠENÉ PLOŠKY

Vytvářejí se pečlivým broušením. Úhly musí být přesné, aby se dosáhlo maximálního třpytu. Podobně i každá broušená ploška vzorové modlitby září svou vlastní nádherou.

TRVANLIVOST

‚Diamanty jsou navždy.‘ Uvědomil sis, že uplynulo již téměř 2 000 let od chvíle, kdy začala existovat vzorová modlitba? Její hodnota se nezmenšila. Proto si podrobněji prohlédněme tento vzácný drahokam. Co znamená?

NA PRVNÍM MÍSTĚ JSOU VĚCI, KTERÉ SOUVISEJÍ S BOHEM

NÁŠ OTČE V NEBESÍCH, BUĎ POSVĚCENO TVÉ JMÉNO.

Boží osobní jméno je Jehova. Ježíš ‚zjevil jméno svého Otce‘ svým učedníkům tím, že používal Boží osobní jméno a ukazoval jim Boží vlastnosti. Oni pak posvěcovali toto jméno tím, že s ním zacházeli jako s něčím svatým, mluvili o něm s jinými lidmi a oznamovali, že Bůh má předsevzetí posvětit své jméno před veškerým tvorstvem. Jako ‚lid pro Boží jméno‘ by se křesťané měli vždy snažit chovat se způsobem hodným tohoto jména. — Žalm 83:18; 83:19, „KB“; Jan 17:6; Sk. 15:14.

PŘIJĎ TVÉ KRÁLOVSTVÍ.

Království je Boží nebeské panství, nástroj, jímž bude všemu lidstvu umožněno skutečné bezpečí a skutečná radost ze života. Je již zřízeno v nebesích a jeho král, Kristus Ježíš, jehož pomazal sám Jehova Bůh, bude brzy vládnout nad celou zemí. Toto království je mocným panstvím, a proto zakročí proti nynějším nedokonalým a utiskujícím systémům. „Zničí a ukončí všechna tato království [nynější politické moci] a samo bude stát na neurčitý čas.“ — Dan. 2:44; 7:13, 14.

STAŇ SE TVÁ VŮLE, JAKO V NEBI, TAK I NA ZEMI.

Boží vůle je, aby vesmír byl očištěn od veškeré špatnosti. „A již jen maličkou chvíli, a zlý již nebude,“ říká Bible. Bůh má s touto planetou zvláštní předsevzetí. „Budeš se mnou v ráji,“ řekl Ježíš člověku, který s ním byl přibit na kůl. Dal tak tomuto muži naději na život na rajské zemi. Boží předsevzetí zahrnuje i vzkříšení mrtvých, „spravedlivých i nespravedlivých“. Jeho vůle je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni“. — Žalm 37:10; Luk. 23:43; Sk. 24:15; 1. Tim. 2:3, 4.

DÁLE JSOU VĚCI, JEŽ SOUVISEJÍ S NAŠIMI POTŘEBAMI

DEJ NÁM DNES NÁŠ CHLÉB PRO TENTO DEN;

Naše žádosti o životní potřeby by měly být skromné. Prosme jen o pokrm na „tento den“. Jak Ježíš pravdivě řekl, „i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z toho, co vlastní“. Jestliže mu věříme, nevěnujeme svůj život v první řadě získávání hmotného majetku. „Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ Když Ježíš řekl: „Dej nám“, učil nás tím také, abychom pamatovali na potřeby jiných. — Luk. 12:15; 1. Tim. 6:8.

A ODPUSŤ NÁM NAŠE DLUHY, JAKO I MY ODPOUŠTÍME SVÝM DLUŽNÍKŮM.

Potřebujeme Boží odpuštění. „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, svádíme sami sebe a pravda není v nás. Když vyznáváme své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ „Máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého“ — máme-li ovšem pravou víru v opatření, které Bůh učinil pro odpuštění prostřednictvím Ježíše Krista. Také my sami musíme odpouštět. — 1. Jana 1:8, 9; 2:1, 2.

A NEUVEĎ NÁS DO POKUŠENÍ, ALE OSVOBOĎ NÁS OD TOHO ZLÉHO.

„Celý svět leží v moci toho zlého“, satana ďábla. Bůh nikoho nepokouší, aby se dopustil něčeho zlého, ale mohou nás lákat naše žádosti. Bůh poskytuje zdravé biblické zásady a budující křesťanské společenství a tak nám pomáhá odvracet se od pokušení a chrání nás před špatností. Proto musíme jednat v souladu se svou modlitbou. „Vy, kteří milujete Jehovu, mějte v nenávisti, co je zlé. . . Z ruky zlých. . . vysvobozuje“ ty, kteří jsou mu věrně oddáni. — 1. Jana 5 :19; Žalm 97:10.

Naslouchá Bůh tvým modlitbám?

OD doby, kdy Ježíš dal svým učedníkům vzorovou modlitbu, bylo k Bohu vzneseno mnoho miliónů modliteb. Mnozí tuto modlitbu opakují doslova. Všeobecně však mají lidé pocit, že mnoho modliteb zůstává nevyslyšeno. Naslouchá Bůh přece našim modlitbám? Jak se modlitba může stát pro něj přijatelnou?

V první řadě musíme věřit, že Bůh naše modlitby vyslyší. „Ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ — Žid. 11:6.

Naše modlitby musí být také skutečně upřímně adresovány Bohu. Zní to podivně? Ježíš přece varoval: „Nebudete jako pokrytci, protože ti se rádi modlí, když stojí v synagógách a na rozích širokých ulic, aby je lidé viděli. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ (Mat. 6:5) A tak dlouhé, zvučné modlitby přednášené na veřejnosti, aby zapůsobily na posluchače, nepůsobí žádným dojmem na Boha. Takové modlitby neslyší.

Neměli bychom se také přibližovat k Bohu s tím, že bychom vyžadovali schválení. Bůh slyší modlitby pokorných lidí, kteří chtějí konat to, co je správné, a kteří uznávají, že jsou hříšní. — Luk. 18:9–14; 1. Petra 3:12.

Musíme při modlitbě zaujímat nějaký zvláštní postoj? Podle biblické zprávy Boží služebníci se modlili v různých pozicích, a přece byly jejich modlitby vyslyšeny. Někteří klečeli, jiní stáli. Nehemiáš se modlil, když stál před perským králem. Jonáš volal z břicha velké ryby, a bylo by obtížné říci, jakou tehdy zaujímal pozici. (Dan. 6:10;