Pochopení, jež získáme ze dvou knih Králů

PŘI JEDNÉ příležitosti, když Ježíš mluvil ve svém domovském městečku Nazaretu, řekl něco, co vyvolalo nečekaně silnou reakci. Obyvatelé Nazaretu se zjevně divili, proč tam neudělal tolik zázraků jako v jiných městech. Když jim to Ježíš povídal, použil dva příklady z Písma. Pravil:

„Vpravdě vám říkám, že žádný prorok není přijímán ve svém domovském území. Například vám po pravdě řeknu: V Izraeli bylo v Elijášových dnech mnoho vdov, když bylo tři roky a šest měsíců zavřeno nebe, takže na celou zem padl velký hlad, ale Elijáš nebyl poslán k žádné z těch žen, ale pouze k vdově do Sarepty v sidónské zemi. Také bylo v Izraeli mnoho malomocných v době proroka Eliši, ale ani jeden z nich nebyl očištěn, pouze Náman, Syřan.“ (Luk. 4:24–27) Ti, kteří to slyšeli, byli naplněni hněvem a snažili se Ježíše zabít. Proč reagovali tak násilně?

Pro odpověď se musíme podívat zpátky do Hebrejských písem a přečíst si Elijášovy a Elišovy příběhy. Křesťané v prvním století se důkladně seznamovali s těmito knihami a stejně tak i jejich posluchači. Při mnoha příležitostech se křesťanští pisatelé Bible odvolávali na události a osobnosti z těchto dřívějších knih, aby zobrazili nějakou myšlenku, jako to udělal Ježíš zde. Posluchači tyto zmínky ihned poznávali a chápali. Máme-li pochopit plný smysl Ježíšova vyučování, musíme poznat tyto poukazy na Hebrejská písma.

Je pravda, že není možné plně pochopit Křesťanská řecká písma, dokud se neseznámíme s Hebrejskými písmy. Ježíš poukazoval na příběhy proroků Elijáše a Eliši, které jsou zaznamenány ve dvou knihách Králů. Uvažujme o těchto dvou knihách, abychom si znázornili tuto myšlenku, a uvidíme, jak nám jejich poznání dá hlubší a živější porozumění Křesťanských řeckých písem.

Nepříznivé srovnání

Především, proč byli obyvatelé Nazaretu tak rozrušeni, když se Ježíš zmínil o dvou zázracích, které před více než 900 lety vykonali Elijáš a Eliša? Ježíš totiž jasně srovnával obyvatele Nazaretu s Izraelity severního království Izraele za dnů Elijáše a Eliši, a podle dvou knih Králů nebyl Izrael v té době v dobrém duchovním stavu. Izraelité právě přešli k uctívání Baala a pronásledovali Jehovovy proroky. Elijáš vskutku utíkal od svých vlastních krajanů, když ho vdova ze Sarepty, v cizí zemi, přijala a nakrmila. Tehdy vykonal zázrak, na nějž se odvolával Ježíš. (1. Král. 17:17–24) A Izrael byl dosud zapleten do uctívání Baala, když Eliša uzdravil velitele syrské armády Naamana z malomocenství. — 2. Král. 5:8–14.

Obyvatelé Nazaretu neprojevili pochopení pro to, že jsou srovnáváni s Židy oněch dnů, kteří se obrátili k pohanství. Bylo Ježíšovo srovnání oprávněné? Zřejmě ano. Tak jako byl Elijášův život v nebezpečí v Izraeli, tak byl nyní v nebezpečí život Ježíšův. Zpráva nám říká: „Všichni, kteří to v synagóze slyšeli, byli naplněni hněvem a vstali a hnali ho za město a dovedli ho ke srázu hory, na které bylo postaveno jejich město, aby ho svrhli po hlavě dolů.“ Jehova však Ježíše ochránil, jako dříve ochránil Elijáše. — Luk. 4:28–30.

Sláva krále Šalomouna

To je jeden příklad, jak dvě knihy Králů objasňují slova Ježíše a prvních křesťanů. Uvažujme o dalším příkladu. Ve svém Kázání na hoře povzbuzoval Ježíš své posluchače, aby se spoléhali na Jehovu vzhledem k hmotným potřebám. Kromě jiného řekl: „Proč jste také úzkostliví, pokud jde o oblékání? Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.“ (Mat. 6:28, 29) Proč se zde Ježíš odvolal na Šalomouna?

Jeho židovští posluchači mohli o tom něco vědět, protože byli seznámeni se Šalomounovou slávou. Je to podrobně popsáno v 1. Královské (a rovněž ve 2. Paralipomenon). Podobně si mohli například vzpomenout, že na jídlo pro Šalomounovu domácnost se každý den „spotřebovalo třicet kórů bílé mouky a šedesát kórů ječné, deset kusů krmného hovězího dobytka a dvacet kusů dobytka z pastvy, sto kusů ovcí a koz, kromě jelenů, gazel, antilop a vykrmené drůbeže“. (1. Král. 4:22, 23; 5:2, 3, „EP“) To bylo mnoho jídla.

Kromě toho dosahovala váha zlata, které Šalomoun dostával za rok, „šest set šedesát šest talentů“, dobře přes 250 miliónů amerických dolarů běžné hodnoty. A všechny ozdoby v Šalomounově domě byly ze zlata. „Nic nebylo ze stříbra, to v Šalomounově době nemělo cenu.“ (1. Král. 10:14, 21, „EP“) Když Ježíš připomněl svým posluchačům tyto věci, rychle pochopili, co chce říci.

Ježíš se odvolal na Šalomouna i v jiné souvislosti. Znalci Písma a farizeové požadovali, aby udělal nějaké znamení, a Ježíš odpověděl: „Královna z jihu bude vzbuzena v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z končin země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ale pohleďte, zde je více než Šalomoun.“ (Mat. 12:42) Proč tato poznámka přísně napomenula naslouchající náboženské vůdce?

Jestliže jsme se seznámili s 1. Královskou, víme, že „královna z jihu“ byla královna z Šeby. Byla to zřejmě velká dáma, královna bohaté říše. Když navštívila Šalomouna, přivedla s sebou „velmi okázalý doprovod“ a přinesla drahý olej a „velké množství zlata a drahokamy“. (1. Král. 10:1, 2, „EP“) Mírumilovné rozhovory mezi vládci národů se většinou dějí prostřednictvím vyslanců. Pro královnu z Šeby jako pro panující vladařku bylo tedy neobvyklé, že osobně cestovala až do Jeruzaléma, aby viděla krále Šalomouna. Proč to udělala?

Král Šalomoun byl velmi bohatý, ale bohatá byla i královna z Šeby. Nepodnikla takovou cestu, jen aby uviděla bohatého vladaře. Šalomoun totiž nebyl jen bohatý, ale „převýšil všechny krále země bohatstvím a moudrostí“. (1. Král. 10:23, „EP“) Za jeho moudré vlády „Juda a Izrael bydleli v bezpečí. . . , každý pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu až po Beer–Šebu.“ — 1. Král. 4:25; 5:5, „EP“.

Byla to Šalomounova moudrost, která přitahovala královnu z Šeby. „Uslyšela zprávu o Šalomounovi ve spojení s Jehovovým jménem. Přišla ho tedy vyzkoušet otázkami uvádějícími do rozpaků.“ Když přijela do Jeruzaléma, „přišla k Šalomounovi a začala s ním mluvit o všem, co právě měla na srdci. Šalomoun jí zase povídal o všech jejích záležitostech. Prokázalo se, že před králem není skrytá žádná záležitost, kterou by jí nepověděl.“ — 1. Král. 10:1– 3.

I Ježíš měl vynikající moudrost „ve spojení s Jehovovým jménem“. Byl ve skutečnosti „více než Šalomoun“. (Luk. 11:31) Královna z Šeby, která nebyla Židovka, podnikla dlouhou, nepohodlnou cestu, aby sama uviděla Šalomouna a získala užitek z jeho moudrosti. Znalci Písma a farizeové tedy jistě mohli naslouchat s oceněním tomu, který byl ‚větší než Šalomoun‘, když stál přímo před nimi. Ale nedělali to. „Královna z jihu“ ocenila Bohem danou moudrost daleko víc než oni.

Zmínky o prorocích

Během dějinného období, které je zahrnuto v První a Druhé Královské, vládli ve dvanáctikmenném království — později v rozděleném království Izraeli a Judě — králové. V té době byli Jehovovi proroci velice činní mezi Božím lidem. Vynikali mezi nimi Elijáš a Eliša, o nichž jsme se již zmínili. Ježíšova zmínka o nich v Nazaretu nebyla jediná, kterou připomínají Křesťanská řecká písma.

Apoštol Pavel psal ve svém dopisu hebrejským křesťanům o víře Božích služebníků dřívějších dob a například řekl: „Ženy přijímaly vzkříšením své mrtvé.“ (Žid. 11:35) Nepochybně měl na mysli Elijáše a Elišu, kteří oba někoho vzkřísili. (1. Král. 17:17–24; 2. Král. 4:32–37) Když se tři Ježíšovi apoštolové stali „očitými svědky jeho velkoleposti“ při jeho proměnění, viděli, jak Ježíš mluví s Mojžíšem a Elijášem. (2. Petra 1:16–18; Mat. 17:1–9) Proč byl Elijáš vybrán jako představitel řady předkřesťanských proroků, kteří svědčili o Ježíšovi? Jestliže čteš zprávu z 1. Královské a vidíš jeho velkou víru a mocný způsob, jímž ho Jehova použil, pochopíš.

Přesto byl Elijáš obyčejný člověk jako my. Jakub poukazoval na jinou událost z První Královské, když napsal: „Úpěnlivá prosba spravedlivého, když působí, má mnoho síly. Elijáš byl člověk s pocity, jako jsou naše, a přece se modlil v modlitbě, aby nepršelo; a nepršelo na zem tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země vydala své plody.“ — Jak. 5:16–18; 1. Král. 17:1; 18:41–46.

Další ozvěny z knih Králů

Mnoho dalších odvolávek v Křesťanských řeckých písmech obsahuje ozvěny ze dvou knih Králů. Štěpán připomněl židovskému sanhedrinu, že Šalomoun vystavěl Jehovův dům v Jeruzalémě. (Sk. 7:47) Mnoho podrobností o tomto stavebním díle je v 1. Královské. (1. Král. 6:1–38) Když Ježíš mluvil k ženě v Samařsku, ta mu v údivu řekla: „ ‚Jak to, že mne, když jsem Samaritánka, prosíš o napití, ač jsi Žid?‘ (Židé se totiž nestýkají se Samaritány.)“ (Jan 4:9) Proč se Židé nestýkali se Samaritány? Zpráva ve 2. Královské, popisující původ tohoto lidu, nám do této záležitosti vnáší světlo. — 2. Král. 17:24–34.

Dopis v knize Zjevení pro sbor v Thyatiře obsahuje přísnou radu: „Mám však proti tobě to, že snášíš ženu Jezábel, která se nazývá prorokyní a učí a svádí mé otroky, aby smilnili a jedli věci obětované modlám.“ (Zjev. 2:20) Kdo byla Jezábel? Dcera Baalova kněze v Týru. Jak nám vypráví 1. Královská, vdala se za krále Achaba a stala se královnou Izraele. Ovládala svého manžela, vnesla uctívání Baala do již odpadajícího Izraele, přivedla do země velké množství Baalových kněží a pronásledovala Jehovovy proroky. Nakonec zemřela násilnou smrtí. — 1. Král. 16:30–33; 18:13; 2. Král. 9:30–34.

Žena, která projevovala ducha Jezábel ve sboru v Thyatiře, se zřejmě snažila vyučovat sbor, aby prováděl nemravnost a porušoval Boží zákony. Takový duch musel být ze sboru vyhlazen, tak jako musela být rodina Jezábel vyhlazena z izraelského národa.

Ano, potřebujeme Hebrejská písma, abychom pochopili Křesťanská řecká písma. Mnoho podrobností by nemělo význam bez pozadí, které podávají Hebrejská písma. Ježíš a raní křesťané a také Židé, k nimž mluvili, byli s Hebrejskými písmy podrobně seznámeni. Proč si neuděláš čas, aby ses s nimi také seznámil? Tak budeš mít největší užitek z ‚celého Písma‘, které je „inspirováno Bohem a prospěšné k učení“. — 2. Tim. 3:16.