Pole, které rodí pšenici a plevel

„Vysvětli nám podobenství o plevelu na poli.“ — Matouš 13:36.

1, 2. a) Na jaké zásady se lze spolehnout vzhledem k zasévání? b) Jaké podobenství je založeno na těchto dvou zásadách?

„ZASÉVÁNÍ semene a žeň“ tvoří jeden z cyklů, o nichž Jehova Bůh ve svém srdci řekl, že nikdy nepřestanou „po všechny dny, kdy bude Země trvat“. (1. Mojž. 8:21, 22) S tím souvisí zásada, kterou vyjádřil apoštol Pavel: „Cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet.“ — Gal. 6:7.

² Na základě těchto skutečností měl rolník, který tvrdě pracoval, když zaséval v čase setí dobrou pšenici, důvěru, že v pravý čas bude žeň. Jedno mělo logicky vyplynout z druhého. Když mu však později dělníci oznámili, že jeho pole nerodí jen pšenici, ale také plevel, byl si jistý, že se stalo něco nedobrého. Věděl, že zasil pšenici, ne plevel. Tato nová situace vyžadovala rozhodnutí. Jeho zaměstnanci navrhovali okamžitý zásah. Chtěli plevel ihned vytrhat, ale moudrý rolník jejich horlivost zmírnil. Řekl jim, aby to nedělali, protože by mohli ublížit pšenici, až budou odstraňovat plevel. Ať roste obojí spolu. V období žně bude dost času oddělit pravou pšenici od nepravé.

3. Jaký důležitý vývoj v souvislosti s královstvím znázornil Ježíš? Rysem jakého období bude dílo oddělování?

³ Tohoto podobenství použil Ježíš Kristus, aby zobrazil určitý vývoj, který nastane v díle, jež zahájil na zemi. Dílo rozsévání mělo přinést žádoucí úrodu pravých křesťanů, kteří by s ním byli spojeni v nebeské vládě známé jako „nebeské království“. Tak předpověděl, že do jeho dobré setby zasáhne nepřítel satan ďábel. Pole přinese nejen žádoucí úrodu pravých křesťanů, kteří se podobají pšenici, ale také úrodu zdánlivých křesťanů, kteří se podobají plevelu. Obojím bude dovoleno růst společně až do času žně, kdy dojde k oddělování. Toto oddělování bude dalším rysem „posledních dnů“, „závěru systému věcí“. — Mat. 13:24–30, 36–43; Matouš 24:3; 2. Timoteovi 3:1.

4. Proč by nás mělo zajímat toto podobenství?

⁴ Chtěl bys vidět konec dnešního zlého systému? Dotýká se tě osobně výsledek této žňové práce? A poskytuje zároveň Ježíšovo podobenství klíč k pochopení dějin křesťanství v průběhu staletí? Podívejme se.

PODOBENSTVÍ O PŠENICI A PLEVELU

5, 6. a) Proč se výraz „nebeské království“ v tomto podobenství nemůže vztahovat na Kristovu nebeskou vládu? b) K čemu se tudíž i jiná znázornění království vztahují a co zobrazují?

⁵ Na březích Galilejského moře, nedaleko domu, kde Ježíš přebýval, přednesl toto podobenství svým učedníkům a velikému davu zvědavců. Řekl: „Nebeské království bylo přirovnáno k člověku, který zasel na své pole znamenité semeno. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel. Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel.“ — Mat. 13:24–26.

⁶ Zběžný pohled na jiná znázornění království v Matoušově 13. kapitole nám pomůže, abychom si uvědomili, že výraz „nebeské království“, jak je použit v těchto znázorněních, se nemůže vztahovat k dovršené mesiášské vládě neboli království v nebesích. Může si snad někdo představit „plevel“, „špatnost“ podobnou kvasu (verš 33; 1. Kor. 5:8) nebo lidi připodobněné k špatným, nevyhovujícím „rybám“ (verše 47–50), jak jsou sjednoceni s Kristem v jeho nebeském království? Stěží! Toto znázornění se tedy musí vztahovat ke zdárnému i špatnému vývoji při výběru budoucích Kristových společníků pro „nebeské království“. Zejména podobenství o pšenici a plevelu znázorňuje poměry na zemi mezi těmi, kdo si činí nárok, že jsou povoláni, aby vládli s Kristem v jeho království. Tato situace měla být na čas připuštěna, dokud nebude ukončena při symbolické „žni“.

7, 8. a) Kdo je „Syn člověka“? b) Jaké jiné proroctví se zmiňuje o „synu člověka“ a o těch, které symbolizuje „znamenité semeno“?

⁷ Ježíš sám později vysvětlil symbolický význam „hospodáře“ neboli „člověka, který zasel“, jeho „pole“, „znamenitého semene“, jeho „nepřítele“ a „plevele“. Záznam říká: „Potom, když propustil zástupy, všel do domu. A jeho učedníci k němu přišli a řekli: ‚Vysvětli nám podobenství o plevelu na poli.‘ Odpověděl: ‚Rozsévač znamenitého semene je Syn člověka; pole je svět; znamenité semeno, to jsou synové království, ale plevel jsou synové toho zlého; a nepřítel, který je zasel, je ďábel.‘ “ — Mat. 13:36–39.

⁸ Ježíš označil sám sebe jako „Syna člověka“ (Mat. 8:20; 25:31; 26:64) Je zajímavé, že v souvislosti s královstvím byl Ježíš prorocky nazván „synem člověka“ už ve vidění, které obdržel Daniel. Toto proroctví prohlašuje: „Jemu [„synu člověka“] bylo dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství na neurčitý čas, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ Prorocké vidění také ukazuje, že se Synem člověka budou vládnout jeho společníci: „A království a panování a vznešenost těch království pod celými nebesy byly dány lidu, jímž jsou svatí Nejvyššího. Jejich království je království trvající na neurčitý čas a právě jim budou sloužit všechna panství a je budou poslouchat.“ — Daniel 7:13, 14, 27.

ZASÉVÁNÍ „ZNAMENITÉHO SEMENE“

9. Co je „pole“ a proč na něm Ježíš začal zasévat „znamenité semeno“?

⁹ Právě s vyhlídkou na to, aby ze světa vybral požadovaný počet takových „svatých“ neboli „synů království“, zasévá Ježíš, „hospodář“ z podobenství, „na své pole znamenité semeno“. O tomto „poli“ bylo řečeno, že je to „svět [řecky kosmos]“, svět lidí. Od doby Kristovy pozemské služby se lidstvo stalo „obdělávaným polem“, náboženským polem, na němž se nabízela příležitost rozsévat a pěstovat „znamenité semeno“ neboli „syny království“. (1. Kor. 3:9) Ježíš během tří a půl roku své pozemské služby horlivě připravoval židovskou část „pole“. (Mat. 9:35–38) Pak od letnic roku 33 n. l. zaséval „znamenité semeno“ nejprve mezi Židy a nakonec po celém světě neboli „poli“. — Sk. 1:8.

10. Jaké pokroky byly patrné na rozsévání mezi Židy a proselyty?

¹⁰ Když Ježíš vysvětloval, co je „znamenité semeno“, řekl: „To jsou synové království“. První z těchto duchem zplozených, pomazaných „synů království“ byli Ježíšovi věrní apoštolové a přibližně sto jiných učedníků, mužů i žen, kteří o letnicích roku 33 n. l. přijali v Jeruzalémě dar svatého ducha. (Sk. 1:13–15; 2:1–4) Téhož dne se k nově založenému křesťanskému sboru připojilo asi 3 000 dalších Židů i proselytů. (Sk. 2:5–11, 41) Jehova tomuto dílu rozsévání žehnal a „denně [k nim] připojoval ty, kteří byli zachraňováni“, takže brzy „počet mužů [ženy zřejmě nepočítaje] dosáhl asi pěti tisíc“. O něco dále zpráva dodává: „Navíc se stále připojovali věřící v Pána, množství mužů i žen.“ (Sk. 2:47; 4:4; 5:14) Dílo rozsévání mezi Židy i proselyty rychle pokračovalo.

11. Jak pokračovalo rozsévání mezi Samaritány a Nežidy?

¹¹ Po tom, co Rozsévač Ježíš zařídil, aby byla semena zaseta mezi Samaritány (8. kap. Skutků), rozšířil prostřednictvím svatého ducha dílo rozsévání mezi neobřezané Nežidy neboli pohany. (Skutky 10. kapitola, 13:1–5, 46, 47) Během několika málo desetiletí byly založeny sbory od severní Afriky po Černé moře a od Babylónie po Itálii, ne-li ještě dále na západ. (Sk. 2:5–11; 1. Petra 5:13; Řím. 15:24; Kol. 1:5, 6, 23) Horlivé rozsévání způsobilo, že „osení vzešlo a přineslo plody“. — Mat. 13:26.

NASETÍ PLEVELE

12, 13. Kdo je „nepřítel“ a jak nasel plevel, „zatímco lidé spali“?

¹² Hrozilo však nebezpečí. Ježíšovo podobenství varovalo: „Zatímco lidé spali, přišel jeho [Rozsévačův] nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel. Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel.“ (Mat. 13:25, 26) Ježíš odhalil jako svého „nepřítele“ „ďábla“, který provedl svou záškodnickou práci, „zatímco lidé spali“. V Bibli může „spánek“ symbolizovat smrt nebo duchovní ospalost. (Mat. 9:24; Řím. 13:11; 1. Tess. 5:6) Když Pavel mluvil o ‚dokončení svého běhu‘, řekl starším křesťanského sboru v Efezu: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem. Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky. Proto zůstaňte bdělí.“ — Sk. 20:24–31.

¹³ Historické skutečnosti ukazují, že to bylo, „zatímco lidé spali“, kdy satan „přišel a nasel mezi pšenici plevel“. Jakmile začali apoštolové, kteří společně ‚působili jako zábrana‘ proti odpadnutí, usínat v smrti, mnoho křesťanských starších nezůstalo „bdělých“. (2. Tess. 2:3, 6–8) Začali být duchovně ospalí a nechránili „syny království“ před „utlačujícími vlky“, kteří mezi ně začali pronikat. To byl „plevel“ nasetý mezi „znamenité semeno“. Vzhledem ke konci apoštolského období napsal Jan, který zemřel jako poslední z apoštolů: „Je poslední hodina, a tak, jak jste slyšeli, že přichází antikrist, právě nyní se mnozí stali antikristy; z této skutečnosti poznáváme, že je poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu; neboť kdyby byli bývali našeho druhu, byli by zůstali s námi. Ale odešli, aby se ukázalo, že všichni nejsou našeho druhu.“ — 1. Jana 2:18, 19.

14. Co se dozvídáme o druhu plevele, o němž mluví Ježíšovo podobenství?

¹⁴ Ježíš prohlásil: „Plevel jsou synové toho zlého.“ (Mat. 13:18) Ve své knize „Přírodopis Bible“ poznamenává H. B. Tristram o druhu plevele, o němž se mluví v tomto podobenství: „Koukol (zizania) je totéž co arabské zawan, z něhož je řecké jméno odvozeno, a totéž co lolium temulentum neboli jílek mámivý. . . je to druh luční trávy a jediný člen rodiny trav, jehož semena jsou jedovatá. Zawan je odvozeno od zan, ‚zvracení‘, protože po požití jílku obyčejně následuje prudká nevolnost, křeče a průjem, jež často končí smrtí. Rostlina, která má širší listy než většina divokých travin, se velmi podobá pšenici, dokud se neobjeví klas.“

15. a) Je „plevel“ degenerovaná „pšenice“? b) Zač tedy „Syn člověka“ nenese vinu?

¹⁵ Je třeba poznamenat, že „plevel“ není, jak věřili někteří židovští talmudistéa a jiní, degenerovaná forma pšenice. Semeno pšenice se nikdy neproměňuje v plevel. To by odporovalo Jehovovu nezměnitelnému zákonu: „Ať země způsobí, aby vyrašila tráva, rostlinstvo nesoucí semeno, ovocné stromy, které plodí ovoce podle svých druhů.“ (1. Mojž. 1:11, 12) Tento vědecký fakt zbavuje „Syna člověka“, Krista Ježíše, „rozsévače znamenitého semene“, vší odpovědnosti za to, co se přihodilo na jeho „poli“. „Znamenité semeno“, které zasel, by se nikdy nestalo úrodou plevele. Mohlo zplodit jedině „pšenici“ neboli pravé „syny království“. Co se na jeho poli stalo později, bylo přímým důsledkem toho, že jeho nepřítel záměrně a zlomyslně nasel na pole „plevel“ neboli „syny toho zlého“.

16. Čím je pro nás historicky zajímavé podobenství o „pšenici“ a „plevelu“?

¹⁶ Tak Ježíšovo podobenství o „pšenici“ a „plevelu“ vysvětluje mnohé ze staletých dějin křesťanství. Historické skutečnosti ukazují, že po smrti apoštolů zanesl satan do sborů pravých křesťanů mnoho „plevele“, „utlačujících vlků“ a „antikristů“, právě jak předpovídali Ježíš, Pavel, Petr, Jan a Juda. (Sk. 20:29; 2. Petra 2:1–3; 1. Jana 2:18; Juda 4) Bylo to přesně tak, jak Ježíš řekl: „Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel.“ — Mat. 13:26.

17. Kdy začal být „plevel“ zvláště patrný?

¹⁷ Tento „plevel“ začal být zvláště patrný během druhého a třetího století, kdy takzvaní církevní otcové začali učit takovým nebiblickým naukám, jako je vrozená nesmrtelnost duše, pekelný oheň a trojice. Mnozí z těchto mužů byli spíše filozofy než pravými křesťanskými dozorci, kteří by byli věrní biblickému učení. Vše vyvrcholilo počátkem 4. století, kdy pohanský císař Konstantin sloučil toto odpadlé křesťanství s pohanským náboženstvím Říma. Nepravé křesťanství ve svých odrůdách římskokatolické, ruské ortodoxní, řecké ortodoxní a protestantské plodilo hojnou úrodu „plevele“ nejen po celá minulá staletí, ale plodí jej až dodnes.

„AŤ OBOJÍ ROSTE SPOLU“

18. Jaký je další vývoj podle Ježíšova podobenství?

¹⁸ Tato situace nemohla nechat „otroky“ ‚Syna člověka‘ klidnými. Ježíšovo podobenství pokračuje: „Hospodářovi otroci proto přišli a řekli mu: ‚Pane, nezasel jsi na své pole znamenité semeno? Kde se potom na něm vzal plevel?‘ Řekl jim: ‚To udělal nepřítel, člověk.‘ Řekli mu: ‚Chceš tedy. abychom vyšli a vybrali jej?‘ Řekl: ‚Ne, abyste snad při vybírání plevele nevytrhali i pšenici. Ať obojí roste spolu až do žně; a v období žně povím žencům. Nejdřív vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení, potom jděte a shromážděte pšenici do mé zásobárny.‘ “ — Mat. 13:27–30.

19. Proč byli „hospodářovi otroci“ rozrušeni?

¹⁹ Zda jsou tito znepokojení „otroci“ (verš 27) totožní s „ženci“ (verš 30), Ježíš nevysvětluje. Jestliže ano, znamenalo by to. že andělé byli rozrušeni hojným vzrůstem „plevele“ na poli jejich Pána. (Mat. 13:39) Tito „otroci“ se ptali, zda mají okamžitě vyplít jílek mámivý, který symbolizuje „syny toho zlého“. (Mat. 13:38) Báli se, že tito nepraví křesťané neboli „plevel“, zlovolně zasetý „nepřítelem“ ďáblem, by mohli zadusit pravou „pšenici“, opravdové „syny království“.

20. Jakou odpověď dal „hospodář“ svým „otrokům“? Jak to dějiny potvrdily?

²⁰ Ale „hospodář“, „Syn člověka“, nepověřil své „otroky“, aby šli vybrat „plevel“ neboli pseudokřesťany a oddělili je od „pšenice“, pravých křesťanů. Řekl: „Ať obojí roste spolu až do žně.“ A tak se stalo, že pravé a falešné křesťanství rostlo spolu na „poli“ neboli ve „světě“ lidí. Ale muselo přijít „období žně“. Kdy se tak stalo? A jak se to dotýká tebe?

[Poznámka pod čarou]