Zasévat s nadějí na Boží Království

1. Do jakého království zařadila školačka císaře, který jí položil otázku? Byla její odpověď taková, že o ní nelze pochybovat?

CÍSAŘ jedné středoevropské země byl na inspekci mezi svými poddanými v jedné veřejné škole. Položil třídě řadu otázek. Vypráví se, že se jedné malé holčičky ptal na „rostlinnou říši“ a „živočišnou říši“ a měl radost z jejích odpovědí. Potom se jí zeptal: „Do jaké říše patřím já?“ Očekával, že odpoví „do říše živočišné“, ale zaslzel, když mu holčička odpověděla: „Do království Božího.“ Církev, jejímž byl císař členem, považovala dívenčinu odpověď za správnou i za uctivou; ale patřil skutečně do Božího království? Byl tento politický panovník světské vlády skutečně připuštěn do „Božího království“? O této věci je nutno přemýšlet!

2. a) Má-li někdo přístup do Božího království, o vládu jakého stupně při tom jde? b) Jak Židé v Ježíšově době ukázali, že nezasévají s nadějí na království?

² Přístup do Božího království je největší ctí, jaká může být udělena nějakému člověku na zemi. Boží království je nejvyšší panství. Je to panství, o němž kázal na Středním východě zakladatel křesťanství. Dějiny říkají o Ježíši Kristu: „Když byl Jan [Křtitel] zatčen [v roce 30 n. l.], Ježíš šel do Galileje, kázal Boží dobré poselství a říkal: ‚Ustanovený čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte dobrému poselství.‘ “ (Markova zpráva, kapitola první, verše 14, 15) Ale převážná většina židovského lidu nečinila pokání a nevěřila. Je to hrozné, ale dali Ježíše usmrtit jako nepřítele římského císaře, césara. Obrazně řečeno, nezasévali s nadějí na Boží království. Ale kdo z nás to dělá dnes? Jak to můžeme vědět? Uvidíme.

3. K jakému podobenství, které Ježíš vyprávěl posluchačům na břehu jezera, položili učedníci otázku? Co řekl Ježíš o uchu?

³ Dnes máme většinou rádi znázornění. Ježíš Kristus se proslavil tím, že používal znázornění neboli vyprávěl podobenství. Jako cestující kazatel měl velký počet posluchačů. Jednou poučoval ze člunu na Galilejském jezeře posluchače, kteří byli na břehu. Ve znázornění jim poukázal na čtyři druhy zemědělské půdy. Učedníci, kteří jej důvěrně znali, se jej soukromě zeptali, co to znamená. Když jim to vysvětlil a dodal další myšlenky, řekl těmto svým blízkým druhům: „Kdokoli má uši, aby naslouchal, ať naslouchá.“ (Mar. 4:1–23) Nevíme, kolik z jeho posluchačů na břehu mělo takové uši. Ale Ježíš očekával, že jeho učedníci, jimž podal vysvětlení, budou mít naslouchající uši. Takové uši jim mohly pomoci, aby to, co od něj slyšeli, v nich zůstalo navždy a aby jim to přineslo osvícení. Kdo z nás dnes má takové naslouchající uši? Pomůže nám to, abychom správně zasévali s nadějí na Boží království.

4. Proč je důležité, aby člověk měl ‚naslouchající ucho‘? Proč nechceme být jako půda podél silnice?

⁴ Nemáme-li uši, které naslouchají, nebudeme věnovat pozornost tomu, co Ježíš učil. Pozornost je důležitá, protože biblický pisatel Marek ve své zprávě pokračuje: „Řekl dále: ‚Dejte pozor na to, co slyšíte.‘ “ (Mar. 4:24) Nikdy bychom neměli být jako první druh půdy z Ježíšova podobenství. To byla půda podél cesty. Byla tak sešlapaná, že do ní semeno vůbec nemohlo vniknout, ale zůstalo napospas ptákům, kteří se slétali, aby je snědli. (Mar. 4:4, 15) Nechceme, aby nám satan ďábel uloupil křesťanskou pravdu, protože jsme byli nepozorní. Tím bychom dali najevo, že si nevážíme toho, čím byl v Božím uspořádání učitel, Ježíš Kristus, a čím je nyní.

5. Když Ježíš upozornil na to, že je nutné dávat pozor, co řekl o odměřování a o tom, co dostaneme zpět?

⁵ Často je vyjadřováno pravidlo, že z něčeho získáme to, co jsme tam vložili. Ježíš ukázal, jaký budeme mít užitek, věnujeme-li zaslouženou pozornost tomu, co říkal. Když totiž vybízel k pozornosti, dodal: „Jakou mírou odměřujete, bude vám odměřeno, ano bude vám více přidáno. Tomu, kdo má, bude totiž dáno více, ale tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“ — Mar. 4:24, 25.

6. Pokud jde o odměřování zájmu a pozornosti, kterou mu věnujeme, slíbil Ježíš oplátkou jen vyrovnání účtu?

⁶ Jestliže tedy odměříme Ježíši jen málo zájmu a pozornosti, nemůžeme očekávat, že od něho získáme mnoho; alespoň z toho ne, co nám říká jako vodítko k našemu užitku. Ukážeme-li však že si jej vážíme jako svého učitele, a věnujeme-li mu největší míru pozornosti, pak nám za to poskytne úměrné množství poučení a osvícení. V tomto směru však má zájem nejen o to, aby dal protihodnotu a vyrovnal účet. Naopak, je štědrý a má možnosti, a poskytne nám více, než jsme očekávali. Tak jsme obohaceni a z toho, čeho máme hojnost, se můžeme dělit s jinými a zprostředkovat jim porozumění.

7, 8. Jak se potvrdila Ježíšova výše uvedená slova v případě jeho blízkých učedníků a proč?

⁷ Učedník, který dostává takovou přízeň, musí být pokorný a ochotný učit se, ano musí mít pravou úctu ke svému učiteli a ocenění pro to, co učí. Bude-li mít takové rozpoložení, dostane více. Když například Ježíš skončil svou řeč, kterou pronášel na člunu, jeho blízcí učedníci nepustili ze zřetele to, o čem mluvil, jako by to mělo jen přechodný význam. Pamatovali si jeho podobenství. Později jej soukromě požádali, aby jim je vysvětlil. Mimořádně se snažili dovědět se, co znamená jeho poučení, a proto dostali více, než posluchači na břehu. Nedali se odradit Ježíšovou předchozí poznámkou: „Nechápete toto podobenství, a jak tedy porozumíte všem ostatním podobenstvím?“ (Mar. 4:13) To byl stav, v němž zůstala většina posluchačů na břehu. Ale Ježíšovi apoštolové se dychtivě snažili získat poučení a porozumění. Proto si dali za úkol ptát se, aby se dověděli více než jen pouhý nástin věcí. Dostali tedy více, než očekávali. Potvrdila se na nich Ježíšova slova:

⁸ „Vám byla dána svatá tajná věc Božího království, ale těm venku se všechno děje v podobenstvích.“ — Mar. 4:11.

9, 10. Jak se vyvíjela situace pro lidi vně? Proč?

⁹ Lidé vně zůstali spokojeni pouhým nástinem věcí, jak jim byl ukázán v podobenstvích. Necítili naléhavou potřebu poznat skutečnosti, na něž se podobenství vztahovala. A tak podobenství nepochopili. Nechtěli jednat podle toho, o čem podobenství učila. Proto se vyhýbali větší odpovědnosti, která jde ruku v ruce s porozuměním. Neměli zájem o to, aby hledali nejprve Boží království, a více oceňovali hmotné věci než věci duchovní, „svatou tajnou věc Božího království“.

¹⁰ Lidé vně neměli chuť chopit se příležitosti, která se jim otvírala v podobě Ježíšových znázornění, a tak ve skutečnosti ztratili všechno. Co měli, když znali Ježíšova znázornění neboli podobenství, to jim bylo vzato. Pomocí lidských nástrojů nebo pomocí okultních lstí jim to satan ďábel uloupil. I když snad předtím měli světlo, když slyšeli Ježíšova znázornění, bylo toto světlo přemoženo temnotou. Světlo pravdy přesahuje věci, které mohli postřehnout z Ježíšových podobenství, ale oni zůstali relativně v temnotě, s pouhým nevyvinutým poznáním biblických věcí. A tak tápali jako slepí.

PODOBENSTVÍ O MUŽI, KTERÝ ROZHAZUJE SEMENO

11. Jaké podobenství dal Ježíš potom, podle Marka 4:26–29?

¹¹ Ke znázornění předcházejících myšlenek zaznamenává Marek 4:26–29: „Říkal tedy [Ježíš]: ‚Boží království je tudíž, jako když člověk rozhazuje semeno na zem, v noci spí a vstává ve dne, semeno klíčí a roste, ale on ani neví jak. Země přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu. Ale jakmile to plody dovolí, přiloží srp, protože přišel čas žně.‘ “a

12. Co podle názoru některých badatelů Bible učí toto podobenství ohledně Božího království?

¹² Ve svém předcházejícím znázornění, které Ježíš pronesl z člunu, popsal rozsévače, jehož semeno padalo na čtyři druhy půdy. (Mar. 4:1–9) Znázorňoval rozsévač totéž co člověk, který rozhazoval semeno v tomto dalším znázornění? Mnozí badatelé Bible se domnívají, že ano. Myslí si, že člověk, který rozhazoval semeno, také znázorňuje nejpřednějšího hlasatele Božího království, totiž Ježíše Krista. Vyvozují z toho, že „semeno“ znázorňuje členy nebeské královské třídy. Tak prý celé podobenství znázorňuje růst třídy království z počtu 3 000 o letnicích roku 33 n. l. až do konečného plného počtu 144 000. (Zjev. 14:1) Měli bychom tedy dnes být v „čase žně“ posledních dědiců nebeského království. Takové vysvětlení Ježíšova podobenství však naráží na řadu nepřekonatelných obtíží. Jaké to mohou být obtíže?

13. Kdy začal Ježíš budovat svůj duchem zplozený sbor? V jakém byl tehdy stavu?

¹³ Podobenství říká, že muž, který rozhazuje semeno, „v noci spí a vstává ve dne“. Jak se takový popis hodí na oslaveného Ježíše Krista od doby, kdy začal v den letnic budovat svůj duchem zplozený sbor? Rozhodně tomu neodpovídá! První Petrova 3:18 mluví o tom, že Ježíš byl „usmrcen v těle, ale oživen v duchu“, takže již není dokonalým člověkem, jakým býval na zemi. Od doby, kdy všemohoucí Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých v neděli 16. nisana roku 33 n. l. , je vyvýšený Boží Syn „odleskem jeho slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti“. — Žid. 1:3.

14. Vezmeme-li v úvahu jen spaní v noci, proč není možné, aby člověk, který rozhazuje semeno na půdu, znázorňoval oslaveného Ježíše Krista?

¹⁴ Je to tak, a co z toho tedy vyplývá? Nuže, Žalm 121:1–4 říká: „Má pomoc je od Jehovy, učinitele nebe a země. Rozhodně nedovolí, aby se zviklala tvá noha. Ten, který tě chrání, rozhodně nemůže být ospalý. Hle, nebude ospalý ani nepůjde spát ten, který střeží Izrael.“ (Povšimni si také Jeremiáše 1:12.) Jak by tedy mohl oslavený Ježíš Kristus po Boží pravici snad pravidelně chodit spát při západu slunce na Středním východě, jako nějaký člověk na zemi? Již nepotřebuje pozemský noční spánek, aby mohl v denních hodinách pracovat. Vždyť pro Ježíše Krista, který je podobný Bohu, je pouhý den to, co je pro člověka 1 000 let! (Žalm 90:4; 2. Petra 3:8) Již proto člověk, který rozhazuje semeno na půdu, by nemohl rozhodně znázorňovat oslaveného, nesmrtelného Ježíše Krista.b

15. Co ukazuje, zda předlidský Boží Syn věděl o růstu semene a o tom, jak půda sama od sebe přináší plody?

¹⁵ Dále je nutno si povšimnout, že Ježíš ve svém podobenství pokračuje: „Semeno klíčí a roste, ale on ani neví jak. Země přináší sama od sebe poznenáhlu plody.“ (Mar. 4:27, 28) Jestliže tedy semeno, které vyráží a roste, znázorňuje křesťanský sbor v jeho růstu, od malého počtu až do velkého počtu, znamená to, že rozsévač neví, jak sbor roste až do počtu 144 000. Ale Ježíš Kristus, předtím než byl člověkem, byl spolupracovníkem Jehovy Boha v třetím stvořitelském dnu, kdy „země začala vydávat trávu, rostlinstvo nesoucí semeno podle svého druhu a stromy, které plodí ovoce, jejichž semeno je v něm podle svého druhu“. (1. Mojž. 1:12) Tak Boží Syn za své předlidské existence v plném rozsahu znal růst rostlin a věděl, jak půda postupně sama od sebe přináší plody.

16. Které vidění v poslední knize Bible ukazuje, zda oslavený Ježíš Kristus je netečný nebo ospalý, pokud jde o růst křesťanských sborů?

¹⁶ Pokud však jde o růst sboru, poslední kniha Bible, Zjevení, napsaná asi 63 let po Ježíšově vystoupení do nebe ve čtvrtek 25. ijjara roku 33 n. l. (12. května roku 33 n. l.), líčí Ježíše Krista, jak se prochází mezi sedmi svícny, které zastupují sedm sborů v Malé Asii. Má „oči jako ohnivý plamen“ a má být naprosto bdělý, když zkoumá duchovní stav těchto sedmi významných sborů. Není tedy líčen jako ospalý nebo spící, pokud jde o růst sborů. Jistě věděl, jak tyto sbory dorostly do duchovního stavu, v němž je popisuje. — Zjev. 1:14; 2:18.

17. Které vidění popsané ve Zjevení 5:6 ukazuje, zda oslavený Ježíš Kristus mohl být znázorněn člověkem, který rozhazuje semeno na půdu a v noci spí?

¹⁷ V souvislosti s tím, že Ježíš vystoupil do nebe a objevil se v Boží přítomnosti, je zobrazen jako Beránek, který byl zabit, ale je opět živý a má ‚sedm očí, a ty oči znamenají sedm Božích duchů, kteří byli vysláni na celou zemi‘. — (Zjev. 5:6) Takové sedminásobné vidění, jímž se vyznačuje Beránek Boží, rozhodně nenaznačuje netečnost nebo ospalost, ale naopak stav naprosté bdělosti a stálé rozlišovací schopnosti ve všem. Oslavený Ježíš Kristus tedy zřejmě nemohl být znázorněn jako člověk, který rozhazuje semeno na půdu, v noci spí a neví, jak roste to, co zasel.

18. Koho tedy logicky znázorňuje člověk v tomto podobenství?

¹⁸ Koho tedy znázorňuje člověk v tomto podobenství? Pisatel evangelia, Marek, nás upozorňuje na tohoto jednotlivého zemědělce ihned po tom, kdy dal Ježíš radu svým důvěrným učedníkům, aby dávali pozor na to, co slyší. Za určitou míru pozornosti měli dostat přiměřenou odměnu, a ještě k ní mělo být přidáno. Je tedy zřejmé, že člověk v podobenství znázorňuje každého jednotlivce, který tvrdí, že je učedníkem nebo žákem Ježíše Krista, nejpřednějšího kazatele Božího království.

CHARAKTERISTICKÉ RYSY PODOBENSTVÍ

19, 20. Které dvě hlavní věci jsou rámcem celého podobenství? Která myšlenka je tedy vyjádřena tímto podobenstvím? Jde přitom o množství, nebo o jakost?

¹⁹ Ježíš uvedl podobenství slovy: „Boží království je tudíž [nebo: Tak je Boží království], jako když člověk rozhazuje semeno na zem.“ — Mar. 4:26, „NE“; „Meziřádkový překlad Království“.

²⁰ Povšimněme si dvou hlavních věcí, které jsou rámcem celého znázornění. Nejprve je to zasévání semene ve spojitosti s Božím královstvím, a potom je to sklízení, žeň úrody, která vzniká ze zasetého semene. Je zde tedy obsažena myšlenka, že stejně jistě jako bylo semeno zaseto nebo pěstováno, musí být očekáváno také sklízení neboli žeň. Jedno nevyhnutelně přichází za druhým. Je svatá pravda, že to, co člověk zasévá ve spojitosti s Božím královstvím, vede k tomu, co bude sklízet. Důležité není množství, ale spíše kvalita toho, co sklízí!

21. Vyjádřil Ježíš, o jaký druh semene přesně jde nebo na jakou půdu bylo zaséváno? Jaká otázka přesto vzniká ohledně semene?

²¹ Ježíš neřekl jmenovitě, jaký druh semene je pěstován nebo na jakém druhu půdy. Řekl: „Ale jakmile to plody dovolí, přiloží srp, protože přišel čas žně.“ (Mar. 4:29) Židé, jimž Ježíš dal toto podobenství, měli během zemědělského roku trojí žně. První byly ihned po jarním svátku pasach, kdy velekněz předkládal v jeruzalémském chrámu 16. nisana snop z úrody ječmene. Padesátý den potom velekněz předkládal v chrámu první plody ze sklizně pšenice, a potom tato sklizeň pokračovala. Třetí sklizeň byla koncem léta a připomínala se při svátku sklizně neboli chýší [stánků], který začínal 15. dne sedmého lunárního měsíce tišri. (2. Mojž. 23:14–17) Není řečeno, které z těchto tří žňových období bylo míněno v podobenství. Ale ať bylo zaseto jakékoli semeno, co to znázorňuje?

22. Jestliže semeno neznázorňuje členy křesťanského sboru, co tedy znázorňuje? Je růst takového „semene“ nekontrolovatelný?

²² Ježíšovo podobenství říká, že zaseté semeno vyrašilo a vyrostlo, dozrálo a mělo v klasu plné zrno. Uvedli jsme, že zaseté semeno neznázorňuje členy křesťanského sboru. Jak ukáže další článek, semeno rozseté na půdě znázorňuje semena osobních vlastností toho, kdo je rozsévá, jeho postojů a schopností ke službě ve spojitosti s Božím královstvím. Musí pro ně hledat výživu jakoby v půdě. Tyto osobní rysy postupně rostou a vyspívají ke zralosti. Musíme na to dávat pozor, protože to není nekontrolovatelné.

[Poznámky pod čarou]