Šťastní jsou ti, kteří jsou nalezeni bdělí

„Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé!“ — LUKÁŠ 12:37.

1. Proč jsou Jehovovi služebníci stále „v očekávání na něho“, ale jakou otázku je možno položit ohledně církví křesťanstva?

„JEHOVA je Bůh soudu. Šťastní jsou všichni, kteří jsou stále v očekávání na něho.“ (Iz. 30:18) Od chvíle, kdy Jehova oznámil konečnou porážku hada a osvobození prostřednictvím zaslíbeného semene, žili jeho věrní služebníci v očekávání, že se tento slib splní. (1. Mojž. 3:15) Pomáhají však teologové křesťanstva členům svých církví, aby zůstávali bdělými, pokud jde o toto konečné osvobození od satana a jeho semene?

2. Proč by měly být „národy“ v očekávání na „Šilo“?

² Jákob pronesl na smrtelném loži proroctví, že zaslíbené semeno přijde prostřednictvím kmene Juda. Jákob dal tomuto semeni symbolické jméno Šilo a prohlásil, že „jemu bude patřit poslušnost národů“. Podle řeckého překladu „Septuaginta“ bude Šilo „očekáváním národů“. (1. Mojž. 49:10) „Národy“ by měly tím spíše vyhlížet Šilo, protože Jehova řekl Jákobovu dědovi Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:18) Ale toto semeno, Šilo neboli Mesiáš, mělo nejprve přijít na zem mezi Abrahamovy potomky a mělo se narodit v kmeni Juda.

Bdělý židovský ostatek

3. Co říká Lukáš o očekávání židovského lidu v roce 29 n. l.? Potvrzují to dějiny?

³ Židovský historik Lukáš říká, že „v patnáctém roce vlády césara Tiberia [29 n. l.]“ „lidé byli v očekávání a všichni uvažovali v srdci o Janovi: ‚Je to snad Kristus [hebrejsky Mašia, Mesiáš]?‘ “ (Luk. 3:1, 15) Potvrzují světské dějiny tento Lukášův výrok? V novém anglickém vydání díla Emila Schürera „Dějiny židovského národa ve věku Ježíše Krista“ (angl.) je položena otázka: „Zůstala tato naděje [očekávání Mesiáše] v národu stále živá?“ Odpověď zní: „V posledních předkřesťanských stoletích a zejména v prvním století př. n. l. se opět velmi oživila, jak to jednoznačně ukazují Pseudoepigrafy, [židovská apokalyptická literatura], Kumran [spisy obce u Mrtvého moře], Josephus a evangelia. . . Vidění z knihy Danielovy. . . silně ovlivnila vytváření mesiášské myšlenky.“

4, 5. a) Proč Židé tehdy očekávali Mesiáše a jak je to potvrzeno? b) Mesiáše jakého druhu očekávali mnozí Židé, ale komu zjevil Jehova příchod pravého Mesiáše?

⁴ V komentáři k Matoušovi 2:2 napsal jeden odborník: „V té době bylo všeobecně rozšířené očekávání, že se má v Judeji objevit nějaká význačná osobnost. Židé dychtivě očekávali příchod Mesiáše. Na základě výpočtů času, o němž se zmínil Daniel (kap. ix. 25–27), věděli, že se blíží doba, kdy se má objevit Mesiáš.“ Lze rovněž uvést, že se o takovém očekávání zmiňují římští historikové Suetonius a Tacitus a rovněž židovští historikové Josephus a Philo. Francouzská příručka „Manuel Biblique“ od Bacueze a Vigourouxe (svazek 3, strana 191) to potvrzuje slovy: „Lidé věděli, že se blíží ke konci sedmdesát týdnů let, které určil Daniel; nikdo nebyl překvapen, když slyšel Jana Křtitele oznamovat, že se přiblížilo Boží království.“

⁵ Existují proto historické důkazy, že Židé dychtivě očekávali příchod Mesiáše neboli zaslíbeného semene a že toto očekávání bylo důsledkem toho, že dychtivě vyhlíželi splnění jednoho časového proroctví.a (Dan. 9:24–27) Je pravda, že většina Židů v prvním století, kteří patřili k různým judaistickým sektám, doufala v politického Mesiáše, který by, jak je řečeno v „Stručné židovské encyklopedii“ (angl.), „zničil nepřátele Izraelitů a zavedl éru pokoje a dokonalosti“. Ale ostatek věrných Židů pozorně vyhlížel po pravém Mesiášovi. Patřil k nim Zecharjáš a Alžběta, rodiče Jana Křtitele, a také Simeon, Anna, Josef a Marie. (Mat. 1:18–21; Luk. 1:5–17, 30, 31, 46, 54, 55; 2:25, 26, 36–38) Nikoli náboženským vůdcům judaismu, ale těmto lidem potvrdil Jehova to, co vyhlíželi na základě Danielova časového proroctví, totiž příchod zaslíbeného semene neboli Mesiáše, „když přišla plná hranice času“. — Gal. 4:4.

Bdělost prvních křesťanů

6. Jak byli vychováváni mladí Židé a jak to některým pomohlo, aby se stali Ježíšovými učedníky?

⁶ Josef a Marie věděli, že dítě Ježíš, které vychovávali, se má časem stát Mesiášem. V díle „Nová britská encyklopedie“ (angl.) se mluví o jeho výchově: „Ježíš vyrůstal velmi pravděpodobně ve zbožnosti, která se pěstovala doma i v synagóze (patřilo k ní studium Bible, poslušnost Zákona, modlitba a očekávání konečného příchodu Mesiáše).“ Jiné děti vychovávané v domácnostech věrného židovského ostatku byly také naplněny mesiášskou nadějí a toto správné očekávání umožnilo alespoň některým z nich, aby bezodkladně uposlechly výzvy a staly se Ježíšovými učedníky. — Mar. 1:17–20; Jan 1:35–37, 43, 49.

7. a) Učil Ježíš, že je království v nitru jednotlivých křesťanů? b) Co měli křesťané stále vyhlížet?

⁷ Ke konci své pozemské služby učil Ježíš své učedníky, aby zůstávali bdělí, pokud jde o jeho budoucí „přítomnost“ a příchod jeho království. „Nová britská encyklopedie“ o tom říká: „V Ježíšových výrocích, jak se zachovaly v tradici evangelií, nechybí tyto tradiční náměty o konci světa, posledním soudu a o Božím novém světě. Ježíš tedy rozhodně nezměnil nebeské království v čistě náboženský zážitek jednotlivé lidské duše. Nedal také Židům eschatologickou naději v tom smyslu, že by tomuto světu byl vlastní nějaký evoluční proces nebo že by šlo o cíl, který by byl dosažitelný lidským úsilím. . . Nesdílel také naději v nějakého národního mesiáše ani k ní nepovzbuzoval. . . a nepodporoval ani snahy zelotů urychlit příchod Božího království.“ Nikoli, dal křesťanům mnohotvárné znamení, podle něhož budou jako první schopni rozeznat blížící se zničení Jeruzaléma a potom, mnohem později, budou moci rozeznat ‚znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí‘. — Mat. 24:3–25:46; Luk. 21:20–22.

8. Co ukazuje, že se Ježíš nedomníval, že přijde do svého království velmi brzy? Jakou radu dal proto svým následovníkům?

⁸ Podle tvrzení volnomyšlenkářů, a dokonce i některých teologů křesťanstva, věřili prý první křesťané, že ke Kristově parousii neboli přítomnosti má dojít v jejich době. Někteří dokonce naznačují, že sám Ježíš byl přesvědčen, že vejde do svého království velmi brzy. Ale ve svých podobenstvích o talentech a minách Ježíš ukázal, že se v královské moci vrátí teprve „po dlouhé době“, a pak bude účtovat se svými otroky, jimž svěřil svůj majetek. (Mat. 25:14, 19; Luk. 19:11, 12, 15) A ve svém proroctví o ‚znamení své přítomnosti a závěru systému věcí‘ připouští, že „o tom dnu a hodině“, kdy přijde konec, „neví ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec“. Dodal: „Zůstaňte proto ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ — Mat. 24:3, 14, 36, 42.

9. Vyvolal apoštol Pavel dojem, že považuje Kristovu přítomnost ve své době za blízkou? Vysvětli to.

⁹ Pokud jde o víru prvních křesťanů, že Kristova přítomnost je blízko, říká jedna odborná příručkab: „Předpoklad, že podle 1. Tesaloničanům očekával Pavel parousii zakrátko, rozhodně není nezvratný. Již v 1. Tesaloničanům 5:10 počítal Pavel s tím, že může zemřít. Nelze přehlédnout možnost, že když Pavel v 1. Tesaloničanům 4:15 a 17 užívá označení ‚my‘, se ztotožňuje s poslední generací, aniž nutně předpokládá, že k ní bude sám patřit.“ Ve svém druhém dopise Timoteovi řekl Pavel jasně, že nedoufá, že by dostal svou odměnu dříve než v ‚tom dni‘, ve dni Kristova „zjevení“ v jeho království, až bude ‚soudit živé a mrtvé‘. — 2. Tim. 4:1, 8.

10. Jak se ukázalo v případě křesťanů v Judeji v prvním století, že křesťanská bdělost zachraňuje život?

¹⁰ Křesťané měli očekávat přítomnost Ježíše Krista a příchod jeho království a měli přitom zůstat bdělí. Pravá křesťanská bdělost umožnila židovským křesťanům v Judeji rozeznat znamení, které dal kdysi Ježíš ohledně nadcházejícího zničení Jeruzaléma. (Luk. 21:20–24) Když v roce 66 n. l. zaútočil Cestius Gallus na Jeruzalém, využili bdělí křesťané jeho náhlého nevysvětlitelného odchodu a uprchli z města a také z okolního judského území. Podle raných církevních historiků Hegesippa, Eusebia a Epifania uprchli judejští křesťané přes Jordán na místo zvané Pella. Byli duchovně bdělí, a to je ušetřilo smrti nebo zajetí, když se v roce 70 n. l. římské armády pod velením generála Tita vrátily a zničily Jeruzalém. Jak šťastní jistě byli tito křesťané, že zůstali bdělí!

Křesťanské očekávání po roce 70 n. l.

11, 12. Jaký měl být správný postoj křesťanů po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. a jak je to mělo chránit?

¹¹ Jestliže měla Ježíšova přítomnost nastat teprve „po dlouhé době“, jaký správný postoj měli zaujímat křesťané po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. a po celá staletí až do času konce? Mělo snad křesťanské očekávání ochladnout, mělo být jakoby „uloženo k ledu“? Ne! Tři dopisy apoštola Jana a Zjevení neboli Apokalypsa byly napsány po roce 70 n. l. Ve svém prvním dopise Jan varuje před „antikristem“ a říká křesťanům, aby zůstali v jednotě s Kristem, zatímco budou očekávat Kristovu „přítomnost“ a jeho zjevení. (1. Jana 2:18, 28; 3:2) Ve všech třech dopisech varuje Jan před odpadlíky. Pokud jde o Zjevení, od začátku až do konce je zaměřeno ke Kristovu příchodu ve slávě jeho království a jeho předposlední výrok zní: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ — Zjev. 22:20.

¹² Křesťané se měli zaměřovat na parousii. To znamená, že měli den co den žít v očekávání Kristovy „přítomnosti“. Ernst Bent, profesor církevních dějin, píše: „ ‚Poslední věci‘ byly co do naléhavosti věcmi prvními pro věrné v rané církvi. Ústředním obsahem jejich víry a jejich naděje byl příchod Božího království.“ I když království nemělo přijít za jejich života, měl tento správný postoj, který se vyznačoval očekáváním, křesťany chránit, aby se nestali duchovně ospalými a aby se nesmísili se satanovým světem. — 1. Jana 2:15–17.

13, 14. Které dva extrémní názory panovaly mezi odpadlými křesťany ve druhém a třetím století n. l.?

¹³ Připusťme, že po smrti apoštolů, když se rozvinulo odpadnutí, někteří přijali nesprávné myšlenky ohledně blízkosti Kristova příchodu v jeho království. C. J. Cadoux ve svém díle „Raná církev a svět“ (angl.) říká: „Irenaeus [ve druhém století n. l.] a Hippolytus [konec druhého a začátek třetího století n. l.] se domnívali, že je možné do jisté míry přesně vypočítat, kdy přijde konec.“ Někteří se v důsledku chybné chronologie domnívali, že již téměř uplynulo 6 000 let lidských dějin a že se blíží příchod sedmého tisíciletí. Mýlili se ovšem. Alespoň se však snažili zůstat duchovně bdělými.

¹⁴ Na druhé straně většina odpadlých křesťanů úplně přestala pociťovat naléhavost, s níž měli očekávat království. „Teologický slovník Nového zákona“ (angl.) nám říká: „Křesťanští apologeti [církevní „otcové“ ve druhém a začátkem třetího století] ovlivnění metafyzickou [filozofií] Platóna a etikou stoiků málo užívají myšlenky o Božím království. Pokud vůbec mají nějakou eschatologii, převládá v ní otázka zdokonalování jednotlivého křesťana. . . Řecké představy o nesmrtelnosti, věčném životě a poznání jsou důležitější než biblické pojetí o [Božím království]. . . Podobně u Origena [asi v letech 185–254 n. l.]. . . není téměř místo pro biblické poselství o Božím království.“

15. Jaký postoj zaujaly uznávané církve k učení o „posledních věcech“, když se rozvíjelo odpadnutí?

¹⁵ To je tedy v hlavních rysech postoj, který panoval v takzvaných křesťanských církvích po celá staletí. „Nová britská encyklopedie“ (angl.) o tom říká: „Od doby římského císaře Konstantina (zemřel roku 337) se politické uznání křesťanství chápe jako splněná naděje na Kristovo království. Eschatologie zaměřená do budoucnosti přetrvávala v potlačovaných podzemních sektách.“ „V období před reformací v 16. století obviňovaly kacířské skupiny. . . římskokatolickou církev z toho, že zrazuje původní eschatologické bezprostřední očekávání.“

‚Šťastní jsou ti, kteří jsou nalezeni bdělí‘

16. Které skupiny se objevily v 19. století a čemu některé z nich věřily?

¹⁶ „Uznávanější křesťanské církve“ přestaly být bdělé, pokud jde o Kristovu přítomnost a o to, že Ježíš přijme královskou moc, a proto nezbylo, než aby byli bdělí ti, které tyto církve označovaly jako „kacířské skupiny“. V 19. století se objevilo několik takových skupin v zemích, kde měl prostý lid k dispozici Bibli a pomůcky k jejímu studiu. Hlavní církve, pro něž učení o „posledních věcech“ ztratilo význam, označovaly tyto skupiny pohrdavě jako adventisty nebo milénisty, protože tyto skupiny vyhlížely po Kristově druhém příchodu a věřily, že Kristus má panovat tisíc let. Mnohé z těchto skupin očekávaly, že se Kristus vrátí na zem, aby zřídil své tisícileté království. Některé z nich vypočítávaly, že ke Kristovu druhému příchodu má dojít v roce 1835 (Irvingite v Anglii), v roce 1836 (následovníci Bengelovi v Německu), v roce 1843 (Millerovi následovníci ve Spojených státech) a v roce 1889 (jedna mennonitská skupina v Rusku).

17, 18. Jak reagovaly uznávané církve křesťanstva, ale co bude Ježíš, podle svého prohlášení, hledat, až ‚přijde‘?

¹⁷ „Uznávanější křesťanské církve“ se přirozeně radovaly, když se tyto předpovědi prokázaly jako mylné. Katolická a ortodoxní církev a hlavní protestantské církve se zcela jistě takových chyb nedopustily. Pro ně učení o „posledních věcech“ „nemělo význam“. Už dávno přestaly být „ostražité“. — Mar. 13:37.

¹⁸ Ježíš však řekl svým učedníkům: „Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé!. . . Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!“ — Luk. 12:37–43.

19, 20. a) Která skupina se objevila na scéně kolem roku 1870 a proč se rozešla s ostatními skupinami? b) Který časopis používala tato skupina a jak tento časopis pomáhá rostoucímu počtu pravých křesťanů?

¹⁹ Mezi takzvanými kacířskými skupinami, které vyhlížely po znamení Kristova návratu v poslední třetině 19. století, byla jedna biblická studijní skupina, které předsedal Charles Russell v Pittsburghu, ve Spojených státech. Russell napsal: „Léta 1870–1875 byla obdobím stálého růstu v milosti a poznání a lásce k Bohu a jeho Slovu. . . Teprve jsme však získávali všeobecný přehled o Božím plánu a zbavovali jsme se mnoha dlouho pěstovaných omylů. . . Cítili jsme velký zármutek nad omylem Druhých adventistů, kteří očekávali Krista v těle.“

²⁰ Russell a jeho druhové brzy pochopili, že Kristova přítomnost bude neviditelná. Odloučili se od jiných skupin a v roce 1879 začali vydávat duchovní pokrm v „Siónské Strážné věži a hlasateli Kristovy přítomnosti“. Tento časopis již od prvního roku vydávání poukazoval na základě rozumného biblického výpočtu kupředu k roku 1914 jako k rozhodujícímu datu v biblické chronologii. Když tedy v roce 1914 nastala Kristova neviditelná přítomnost, byli tito křesťané šťastní, že byli shledáni jako bdělí! Již déle než sto let pomáhá tento časopis, který se nyní nazývá „Strážná věž — hlásající Jehovovo království“, stále rostoucímu počtu pravých křesťanů, aby ‚vyhlíželi‘ a ‚zůstali bdělí‘. (Mar. 13:33) Jak se to děje, o tom bude pojednávat následující článek.

Zůstaňte připraveni!

„Zůstaňte připraveni, protože Syn člověka příjde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“ — LUKÁŠ 12:40.

1. Co řekl Kristus o tom, že je nutno zůstat ostražitými?

JEŽÍŠ Kristus nabádal své následovníky, aby byli bdělí. Řekl například: „Mějte se tedy na pozoru. Řekl jsem vám všechno předem. . . A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velkou mocí a slávou. . . O tom dnu nebo hodině neví nikdo, ani andělé v nebi ani Syn, ale Otec. Vyhlížejte, zůstaňte bdělí, protože nevíte, kdy je ustanovený čas. Je to jako člověk, který když cestoval do ciziny, opustil svůj dům a svým otrokům dal autoritu, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby zůstal ostražitý. Zůstaňte proto ostražití, neboť nevíte, kdy přijde pán domu, zda pozdě ve dne, nebo o půlnoci, nebo při kuropění, nebo časně ráno, aby vás, až náhle přijde, nenalezl, jak spíte. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ — Mar. 13:23–37.

2. Proč podněcuje vzorová modlitba k bdělosti, ale jak ochromily církve křesťanstva očekávání vzhledem ke království?

² Předcházející články přinesly hojnost důkazů z nezaujatých pramenů, že církve křesťanstva nezůstaly ‚ostražité‘. Podle „Katolické encyklopedie“ (angl.) ochromily očekávání na království tvrzením, že „Boží království znamená. . . , že Bůh panuje v našem srdci“, a tím byla vzorová neboli Pánova modlitba zbavena veškerého významu. Ale dílo „Nová britská encyklopedie“ (angl.) říká: „Prosby v Pánově modlitbě předpokládají hluboce znepokojující okolnost, že Boží jméno a Boží vůle jsou zneužívány a že jeho království ještě nepřišlo.“ Ano, vzorová modlitba předpokládá bdělost. Které zvláštní věci měli křesťané ostražitě vyhlížet?

„Ostražití“ — Proč?

3. Proč měli křesťané důvod nepřehlížet časový prvek?

³ Podrobné zkoumání biblických proroctví o „posledních věcech“ přesně ukazuje, vzhledem ke kterým věcem měli křesťané ‚zůstat ostražití‘. V první řadě neměli ztratit ze zřetele otázku času, protože Ježíš Kristus mluvil o ‚ustanoveném čase‘, který zná pouze jeho Otec. (Mar. 13:32, 33) Ježíš také řekl svým učedníkům, že „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů [pohanů]“. (Luk. 21:24) Ježíš dal zřejmě svým následovníkům tuto informaci proto, aby jim pomohl poznat čas konce, protože to patří k jeho odpovědi na otázku: „Učiteli, kdy to vlastně bude a co bude znamením, kdy to má nastat?“ — Luk. 21:7.

4. Které „znamení“ měli křesťané pozorně vyhlížet?

⁴ Křesťané měli nejen dávat pozor na čas, ale měli také vyhlížet požadované „znamení“, o němž je zmínka též u Matouše 24:3 a u Marka 13:4. Toto mnohotvárné znamení — zahrnující mezinárodní války, hlad, zemětřesení, morové nákazy a pronásledování pravých křesťanů — mělo být spjato se splňováním časových proroctví, a tak měla být identifikována „generace“, která „rozhodně nepomine“, dokud se opravdu nestane všechno, co se má stát v čase konce. — Luk. 21:10–12, 32.

5. Jak měl být Kristus se svými věrnými následovníky po celá staletí, ale měl na mysli jen to, když dal znamení o své „přítomnosti“?

⁵ Které důležité věci spojené se ‚závěrem systému věcí‘ mají být oznamovány tímto znamením? Učedníci se zeptali Ježíše: „Co bude znamením tvé přítomnosti [řecky parousia]?“ (Mat. 24:3) Co měla znamenat Kristova „přítomnost“? Mnohem více než to, že je duchovně přítomen se svými pravými následovníky, když se sejdou nebo když vykonávají své poslání a činí učedníky. Tímto způsobem podporuje své následovníky po celá staletí. (Mat. 18:20; 28:18–20) I teologové křesťanstva připouštějí, že slovo „přítomnost“ má zvláštní význam. „Nový mezinárodní slovník teologie Nového zákona“ (angl.) říká: „Myšlenka parousie je nyní spjata s očekáváním církve, že se Kristus objeví na konci věku.“ Křesťanská řecká písma vybízejí od začátku až do konce křesťany, aby žili v očekávání Kristovy přítomnosti. — Mat. 24:3, 27, 37, 39; Jak. 5:7, 8; 2. Petra 3:3, 4; 1. Jana 2:28; Zjev. 1:7; 22:7.

6. a) Co měla znamenat Kristova přítomnost pro tento zlý systém věcí? b) Jak měla zapůsobit Kristova přítomnost na pomazané křesťany, kteří předtím zemřeli ve věrnosti, a na ty, kteří ještě byli živí na zemi?

⁶ Kristova přítomnost neměla znamenat nic menšího než „závěr systému věcí“. (Mat. 24:3; Mar. 13:4) Měla upozornit, že přítomný systém věcí vstoupil do svého „času konce“ neboli do „posledních dnů“. (Mat. 12:4, 9; 2. Tim. 3:1–5) Měla být důkazem, že Kristus přijal od svého Otce příkaz vykonávat nad zemí královské panství ‚uprostřed svých nepřátel‘. (Žalm 110:2; 2:6–9; Zjev. 11:15–18) Než bude Kristus soudit svět všeobecně, prozkoumá svůj sbor a vzkřísí pomazané křesťany, kteří zemřeli jako věrní. (1. Kor. 15:21, 23; 1. Tes. 2:19; 3:13; 4:13–17; 2. Tes. 2:1) Tyto pomazané křesťany, kteří stále ještě žijí na zemi a věrně působí jako Kristův „otrok“ tím, že zůstávají duchovně bdělí a poskytují duchovní „pokrm v pravý čas“, Kristus ustanoví „nade vším svým majetkem“ neboli nad pozemskými zájmy svého království. (Mat. 24:45–47; Luk. 12:42–44) Tento „věrný a rozvážný otrok“ se bude muset věnovat celosvětovému dílu kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘ a bude muset nad ním dohlížet, a „potom přijde konec“. — Mat. 24:14.

7. Které další znamení měli křesťané stále vyhlížet i během Kristovy přítomnosti? Proč se měli dále modlit, aby ‚přišlo‘ Boží království?

⁷ Praví křesťané měli ‚zůstat ostražití‘ vzhledem ke všem těmto věcem, které budou dokazovat, že žijí v čase Kristovy přítomnosti a ‚závěru systému věcí‘. Budou však muset zůstat ostražití i během „času konce“ a vyhlížet „znamení Syna člověka“, jeho „příchod“, kdy má vykonat rozsudek nad satanovým zlým systémem věcí. (Mat. 24:30, 44; Mar. 13:26, 35; Luk. 12:40; 21:27; 2. Tes. 1:7–10) A tak bude sice ‚přítomen‘ a jeho království již bude zřízeno, ale jak on, tak i jeho království ještě budou muset „přijít“ a ‚zničit a ukončit‘ národy a království satanova světa. (Dan. 2:44) To vysvětluje, proč Kristus, když uvedl podrobnosti „znamení“ své přítomnosti, dodal: „Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.“ (Luk. 21:31) Ano, i během Kristovy přítomnosti se budou křesťané stále modlit, aby přišlo Boží království, a stále budou muset „vyhlížet“ a ‚zůstávat bdělí‘, pokud jde o ustanovený čas „konce“ a jejich „vysvobození“. — Mar. 13:7, 29, 32–37; Luk. 21:9, 28.

Kdo se prokázal jako ‚bdělý‘?

8. Zopakuj důvody, proč měli křesťané zůstat ostražití.

⁸ Právě jsme viděli, že křesťané měli žít v očekávání konce ‚ustanovených časů národů‘. Měli vyhlížet po ‚znamení Kristovy přítomnosti a závěru systému věcí‘. Měli očekávat vzkříšení pomazaných křesťanů, kteří zemřeli věrní, a měli očekávat, že se jasně ukáže, kdo je třída ‚věrného a rozvážného otroka‘, která bude ustanovena nad pozemskými zájmy Kristova království. Nakonec bude tento „otrok“ dále opatřovat duchovní pokrm a bude stát v čele kázání ‚tohoto dobrého poselství o království. . . po celé obydlené zemi‘, než přijde „konec“. „Znamení Syna člověka“ se objeví tím, že on „přijde“, aby zničil satanův zlý systém věcí.

9. Kdo prokázal, že vyhlíží konec „ustanovených časů národů“, a jak pomáhala „Siónská Strážná věž“ křesťanům, aby zůstali duchovně bdělými?

⁹ Kdo prokázal, že je „ostražitý“ vzhledem ke všem těmto věcem? Již v roce 1876 vyhlížel Charles T. Russell z Pittsburghu v Pennsylvánii pozorně konec „ustanovených časů národů“ neboli „časů pohanů“ („KB“). Toho roku vydal článek nazvaný „Časy pohanů: kdy skončí?“ V něm prohlásil, že „sedm časů skončí v roce 1914 n. l.“ Od roku 1880 nadále byla tatáž informace publikována ve sloupcích „Siónské Strážné věže“. Vydání z března 1880 obsahovalo výrok: „ ‚Časy pohanů‘ sahají do roku 1914, a nebeské království do té doby nebude panovat v plném rozsahu.“ Je pravda, že badatelé Bible, kteří psali tyto články, neměli v té době přesné biblické a historické porozumění v otázce, co vlastně bude znamenat konec těchto „ustanovených časů národů“, jak rozumíme této věci dnes.a Důležité však je, že byli „ostražití“ a pomáhali spolukřesťanům, aby byli duchovně bdělí.

10. Jak byl objasněn skutečný význam Kristovy „přítomnosti“?

¹⁰ Táž skupina badatelů Bible spojených s Charlesem Russellem a s časopisem „Siónská Strážná věž“ také pomáhala upřímným křesťanům, aby pochopili, že Kristovu „přítomnost“ máme chápat jako neviditelnou a že se Kristus nevrátí na zem, aby zde panoval jako tělesný král. Stále obraceli pozornost Pánovy „čeledi“ na světové události ve spojení se „znamením“ Kristovy přítomnosti a „času konce“.

11. a) Čemu se v té době plně nerozumělo, pokud jde o pozemská království? Jak bylo chápáno to, že budou pomazaní křesťané „uchváceni“? b) Jaké máme dnes lepší porozumění ohledně Daniela 2:44 a 1. Tesaloničanům 4:15–17?

¹¹ Panoval ovšem názor, že zřízení království v nebesích bude znamenat okamžité zničení pozemských království a že pomazaní křesťané budou „uchváceni“, aby se připojili k zesnulým pomazaným křesťanům, kteří mají být vzkříšeni v době Kristovy přítomnosti. (2. Tes. 2:1) Kdo jim však může vytýkat, že tehdy plně nerozuměli velkému shromažďovacímu dílu, které se má konat mezi začátkem a koncem splňování Daniela 2:44, nebo tomu, že se výraz „uchváceni“, uvedený v 1. Tesaloničanům 4:15–17, vztahuje na bezprostřední vzkříšení pomazaných, kteří zemřou po začátku prvního vzkříšení? — 1. Kor. 15:36, 42–44; Řím. 6:3.

12. a) Co měl podle Kristova očekávání dělat jeho věrný „otrok“, až Kristus přijde zkoumat svou domácnost? Koho našel v takové práci? b) Co od té doby koná třída věrného „otroka“?

¹² Dnes těmto věcem rozumíme, díky rostoucímu světlu, které bylo vrženo na Boží slovo prostřednictvím třídy „věrného a rozvážného otroka“. (Přísl. 4:18) O tomto „otrokovi“ řekl Ježíš: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán najde při svém příchodu, že to tak dělá. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ (Mat. 24:45–47) Když na trůn dosazený Pán Ježíš prozkoumal v roce 1919 svou domácnost, našel skupinu křesťanů spojených s časopisem „Strážná věž“, kteří se loajálně snažili ‚zůstat ostražitými‘ pomocí duchovního ‚pokrmu v pravý čas‘. Až dodnes pokračuje tato třída „otroka“ věrně v opatřování duchovního pokrmu, aby umožnila Pánově „čeledi“ a jejich druhům ‚vyhlížet, zůstat bdělými‘. — Mar. 13:33.

Bdělost, nebo netečnost?

13. Jaké otázky by si měli položit ti, kteří kritizují svědky Jehovovy?

¹³ Uznávané církve křesťanstva a jiní lidé mohou snadno kritizovat svědky Jehovovy za to, že bylo v jejich publikacích někdy uvedeno, že by se něco mohlo v určité době stát. Ale nemohlo se stát něco takového pod vlivem Kristova podnětu, abychom ‚zůstali ostražití‘? (Mar. 13:37) Podněcují snad naproti tomu církve křesťanstva křesťanskou bdělost, jestliže učí, že království je „Boží panství v našich srdcích“? Nevedou naopak k duchovní netečnosti, jestliže považují očekávání „konce“ za „bezpředmětné“ nebo za „nepodstatný mýtus“? Napomáhají snad ke křesťanské bdělosti odpadlíci, kteří tvrdí, že „poslední dny“ začaly o letnicích a trvají po celou křesťanskou éru? Nevedou naopak k duchovní ospalosti?

14. Které příklady ukazují, že Jehovovi věrní služebníci v minulosti velmi dychtili po tom, aby viděli splnění Božích předsevzetí?

¹⁴ Je pravda, že se v předpokládané době nesplnila některá očekávání, o nichž se zdálo, že jsou založena na biblické chronologii. Ale není mnohem lepší dopustit se nějakých chyb z přílišné dychtivosti po tom, abychom byli svědky splnění Božích předsevzetí, než být duchovně ospalými v otázce splňování biblických proroctví? Nezmýlil se Mojžíš v propočtu o 40 let, když se snažil jednat předčasně a zbavit Izrael trápení? (1. Mojž. 15:13; Sk. 7:6, 17, 23, 25, 30, 34) Nebyli Kristovi apoštolové až příliš dychtiví, když chtěli být svědky zřízení království, nehledě na to, že vůbec nerozuměli, co vlastně království je? (Sk. 1:6; srovnej Lukáše 19:11; 24:21.) Nebyli pomazaní křesťané v Tesalonice netrpěliví, když chtěli vidět „přítomnost našeho Pána Ježíše Krista“ a „Jehovův den“? — 2. Tes. 2:1, 2.

15. Které příklady ukazují, že není nebiblické užívat chronologie ve snaze zjistit, kdy se asi splní Boží předsevzetí, a jak volali mnozí Jehovovi věrní služebníci v minulosti i v dnešní době?

¹⁵ Není to v podstatě nic nebiblického, jestliže se užívá chronologie ve snaze dovědět se „ustanovený čas“ ke splnění Božích předsevzetí. (Habakuk 2:3) Daniel vypočítal, kdy má skončit zpustošení Jeruzaléma. (Dan. 9:1, 2) Věrný židovský ostatek v prvním století očekával příchod Mesiáše, protože na základě proroctví vypočítali konec jednoho času. (Dan. 9:25; Luk. 3:15) Koncem 19. a začátkem 20. století mohli žít křesťané v očekávání panství Božího království, a to již před rokem 1914, protože vypočítali, kdy mají skončit „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24; Dan. 4:16, 17; 4:13, 14, „KB“) Proto bylo pochopitelné, proč se snažili použít také jiných biblických náznaků o času, a pokoušeli se zjistit, kdy se asi mohou uskutečnit dlouho chované naděje. Jehovovi věrní služebníci v minulosti volali: „Jak dlouho, Jehovo?“ — Iz. 6:11; Žalm 74:10; 94:3.

Proč „zůstat připraveni“?

16. a) Máme rozumět slovům u Marka 13:32 tak, že se nemáme zajímat o to, kdy přijde konec? b) Které „znamení“ je patrné, ale které jiné „znamení“ očekáváme?

¹⁶ Ježíš jasně prohlásil, že žádný člověk nebude moci vědět o „tom dni“ nebo „té hodině“, kdy Otec přikáže svému Synu, aby ‚přišel‘ proti satanovu zlému systému věcí, a proto se někteří mohou ptát: ‚Proč je tak naléhavé žít v očekávání konce?‘ Je to naléhavé, protože vlastně týmž dechem Ježíš dodal: „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí,. . . zůstaňte. . . ostražití.“ (Mar. 13:32–35) „Znamení“ Ježíšovy parousie je patrné od roku 1914. Nyní očekáváme „znamení Syna člověka“, kdy ‚přijde‘ jako Jehovův vykonavatel rozsudku.

17, 18. a) Proč přikázal Ježíš křesťanům v prvním století, aby uprchli z Jeruzaléma, jakmile uvidí znamení jeho nadcházejícího zničení? b) Proč by bylo nebezpečné příliš rozumovat o tom, zda je naše doba naléhavá?

¹⁷ Když dal Ježíš židovským křesťanům v prvním století znamení, podle něhož poznají, že přišel čas k útěku z Jeruzaléma, zdůraznil, že je nutno jednat okamžitě. (Luk. 21:20–23) Proč to bylo tak naléhavé, jestliže od chvíle, kdy se v roce 66 n. l. objevilo znamení, do skutečného zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. uplynuly téměř čtyři roky? Protože Ježíš věděl, že kdyby otáleli, odkládali by svůj útěk a nakonec by byli římskými vojsky zadrženi.

¹⁸ Podobně by bylo dnes velice nebezpečné, kdyby křesťané příliš rozumovali, zda je naše doba naléhavá, a kdyby se rozhodli jít „vycházkovým tempem“, z čehož je patrné, že pochybují o blízkém konci.

19. Jakou výstrahu dal Petr a Ježíš?

¹⁹ Kristova parousia neboli přítomnost již nyní trvá 70 let a rychle se blíží okamžik, kdy Kristus ‚přijde‘, aby v ‚Jehovově dni‘ vykonal rozsudek nad satanovým světem. Apoštol Petr říká, že tento den „přijde jako zloděj“, a dodává, že bychom měli ‚očekávat a pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:10–12) Ježíš nás také varoval: „Dávejte. . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi a aby na vás náhle v jednom okamžiku nepřišel ten den jako léčka. . . Zůstaňte tedy bdělí.“ — Luk. 21:34–36.

20. Zač bychom měli být vděční a jak nás bude pravé křesťanské očekávání chránit?

²⁰ Jak by tedy měli být svědkové Jehovovi šťastní a vděční za to, že je třída věrného a bdělého „otroka“ udržuje duchovně bdělými! Správné křesťanské očekávání nás bude v těchto nebezpečných „posledních dnech“ chránit a bude nás podněcovat, abychom se horlivě účastnili kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘. Tak budeme pomáhat jiným, aby zůstali ostražitými a přežili do nového systému věcí, v němž „bude přebývat spravedlnost“. — 2. Tim. 3:1–5; Mat. 24:14; 2. Petra 3:13.

Éfa

Míra pro sypké věci, která se rovnala 10 ómerům (2. Mojž. 16:36) nebo desetině choméru. Éfa odpovídala batu, což je míra pro tekutiny, a je tedy srovnatelná s 22 litry. — Ezech. 45:11.