„Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný?“

„Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem?“ — Lukáš 12:42.

1. Jak stará je otázka, která je před námi? Oč přicházejí ti, kteří nenacházejí odpověď?

TATO otázka je nyní stará již více než 1900 let. Mnoho set tisíc lidí v dnešní době věří, že na ni našli odpověď. Ti, kteří tuto odpověď nenacházejí, přicházejí o dobrodiní, které ovlivňuje jejich věčnou budoucnost. Otázka zní: „Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla?“ — Luk. 12:42.

2. a) Kdy byla tato otázka vznesena poprvé? Kdo ji položil? b) Pro koho by měla být tato otázka obzvláště zajímavá a proč?

² Tato otázka byla poprvé položena v izraelské zemi na Středním východě. Bylo to v roce 32 n. l. mezi izraelskou oslavou stánků na podzim a mezi svátkem na oslavu zasvěcení obnoveného chrámu v Jeruzalémě, který byl začátkem zimy. Muž, který vznesl tuto otázku, se stal postavou, o niž se vedou spory po celém světě. Jmenuje se Ježíš Kristus. Jeho otázka by proto měla mít zvláštní přitažlivost pro křesťanstvo, které o něm mluví jako o „Pánu“ a tvrdí, že se skládá z jeho učedníků.

3, 4. a) Oč se zajímali Ježíšovi posluchači? A čeho se podle jeho slov neměli bát? b) Jaká dvě podobenství pronesl Ježíš o tom, že mají zůstat ostražití?

³ Podle biblické zprávy byla tato zkoumavá otázka odpovědí na jinou otázku a byla určena lidem, kteří se zajímali o největší vládu, jaká kdy měla být ustanovena nad zemí, totiž o království stvořitele nebe a země, o „království Boží“. Proto Ježíš Kristus předem řekl svým izraelským posluchačům: „Neboj se, malé stádo, protože vašemu Otci se zalíbilo vám dát království. Prodávejte to, co vám patří, a dávejte dary milosrdenství. Dělejte si měšce, které se neobnosí, neselhávající poklad v nebesích, kam se zloděj nepřibližuje, kde ani mol nežere. Kde je totiž váš poklad, tam bude i vaše srdce.

⁴ Mějte bedra opásaná a své lampy hořící a sami buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu ihned otevřeli, až přijde a zaklepe. Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé! Vpravdě vám říkám: Opáše se a nechá je spočinout u stolu a přistoupí a bude jim sloužit. A jestliže přijde při druhé hlídce, jestliže dokonce při třetí, a nalezne je tak, jsou šťastní! Ale věřte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, zůstal by bdělý a nedovolil by, aby jeho dům byl vyloupen. Také vy zůstaňte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“ — Luk. 12:32–40.

5. a) Jak označil Petr Ježíšova povzbuzující slova? Jak by tedy mohla být označena Ježíšova odpověď? b) Když se Petr zeptal na uplatnění Ježíšových slov, jaká otázka vzniká ohledně Ježíšovy odpovědi?

⁵ Co zde Pán Ježíš Kristus řekl, označil apoštol Petr jako „podobenství“, protože Lukášova zpráva dále říká: „Petr řekl: ‚Pane, říkáš toto podobenství [parabolé] nám, nebo všem?‘ “ (Luk. 12:41, „Ekumenický překlad“) Je tedy logické, že to, co Ježíš řekl jako odpověď, mělo být považováno za podobenství, které mělo zobrazovat nebo znázorňovat určité budoucí skutečnosti. Ježíšova odpověď u Lukáše měla tedy tvořit část podobenství o ‚věrném a rozumném správci‘. („Ekumenický překlad“) Zkoumáme nyní toto podobenství, a proto bychom měli mít na mysli Petrovu otázku, která ve svém uplatnění navazuje na toto postupně rozvíjené podobenství, totiž: „Pane, říkáš toto podobenství nám, nebo každému?“ (Luk. 12:41, „Nový mezinárodní překlad“; „Živá bible“, angl.) Proto se ptáme: Platí toto podobenství o „správci“ na nějakou třídu, na třídu „nás“, dvanácti apoštolů Ježíše Krista, nebo na každého, kdo tehdy naslouchal Ježíši, a na každého, kdo dnes čte Ježíšovo podobenství, bez ohledu na to, jaké jsou jeho náboženské vztahy uvnitř křesťanstva nebo mimo ně? Týká se toto podobenství nějaké třídy, nebo jednotlivce?

„JEHO PÁN“

6. Jakým podobenstvím odpověděl Ježíš na Petrovu otázku?

⁶ Ježíš neodpověděl na Petrovu otázku ohledně předcházejícího „podobenství“ přímo, ale předložil jako odpověď jiné podobenství: „Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá! Pravdivě vám povídám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ — Luk. 12:42–44, „Překlad nového světa“.

7. Koho znázorňuje správcův „pán“? Jaký postoj by proto měli zachovat během „závěru systému věcí“ ti, kteří mají co dělat s tímto „pánem“?

⁷ Nikdo nebude pochybovat o tom, že „pán“ věrného správce znázorňuje toho, kdo vyprávěl podobenství, samotného Pána Ježíše Krista. V podobenství, které vyvolalo Petrovu otázku, znázornil Ježíš sám sebe jako ženicha, který se v souvislosti se svatebními oslavami vrací domů v noci nebo časné zrána v nejistou hodinu. (Luk. 12:35–40) Ti, na něž se vztahuje splnění Ježíšova podobenství, by tedy jistě měli zůstat ostražití, zejména během „závěru systému věcí“. — Mat. 24:3.

8. Od kdy je Ježíš Kristus „pánem“ nad „služebnictvem“? Jak je popisuje Zjevení 7:1–8?

⁸ V podobenství o správci má pán „služebnictvo“, k němuž patří i sám správce. To odpovídá skutečnosti, že ten, kdo podobenství vyprávěl, Pán Ježíš Kristus, má v duchovním smyslu domácnost. Proto je v Židům 3:4–6 napsáno: „Ten, kdo postavil všechno, je Bůh. A v celém Jeho domě byl Mojžíš věrný jako sloužící, na svědectví o věcech, o nichž mělo být mluveno později, ale Kristus byl věrný nad Jeho domem jako Syn.“ Prorok Mojžíš byl nad domem dvanácti kmenů Izraele na počátku tohoto národa. Ježíš Kristus, jako větší Mojžíš, je nad domem duchovního izraele ode dne letnic roku 33 n. l. až dodnes. Zjevení 7:1–8 ukazuje, že tento „dům“ se skládá ze 144 000 duchovních izraelitů, kteří jsou rozděleni do dvanácti kmenů po 12 000. To je „dům“, který se skládá z Božích duchovních synů, jakým je i sám Ježíš Kristus, jejich hlava. Ti společně tvoří „malé stádo“, kterému podle Ježíšových slov, nebeský Otec, Jehova Bůh na základě svého zalíbení dává nebeské království. — 5. Mojž. 18:15–18; Luk. 12:32; Sk. 3:19–23.

9. Jestliže někdo tvrdí, že „správce“ znázorňuje nějakého jednotlivého křesťana, který byl jmenován v prvním století n. l., jaká obtíž vzniká ohledně určení přesného času, kdy má pán přijít?

⁹ A tak 144 000 Božích duchovních synů tvoří „služebnictvo“, nad nímž Pán Ježíš Kristus ustanovuje „správce“ z podobenství. Mnozí lidé, kteří se hlásí ke křesťanství, stále ještě diskutují o tom, kdo je vlastně tento „správce“ (oikonomos, řecky; sokhen, hebrejsky — Delitschův překlad) z podobenství. Řekneme-li, že tento „správce“ znázorňuje jednotlivého křesťanského muže, dostaneme se do nepřekonatelných obtíží. Podobenství například ukazuje, že správcův pán odchází na nějakou cestu a po neurčité době nepřítomnosti se vrací domů v blíže neurčenou hodinu. V prvním století našeho letopočtu nemohla být určena přesná hodina, protože lidé tehdy neměli dnešní vymoženosti, jako je telefon, rozhlasové spojení a rychlé dopravní prostředky, které mají pevný jízdní řád.

10. Jaká obtíž vzniká, pokud jde o věk kteréhokoli křesťanského muže v době, kdy „pán“ přijde?

¹⁰ Podle Ježíšových slov byl „správce“ ustanoven nad „služebnictvem“ dříve, než se jeho pán vydal na cestu. Správcův pán znázorňoval Pána Ježíše Krista, a podle toho jeho „správce“ byl ustanoven před jeho odchodem, totiž předtím, než deset dnů před židovským svátkem letnic roku 33 n. l. odešel zpět do nebe. Tento „správce“ měl být naživu a měl věrně plnit svou určenou odpovědnost v době, kdy se jeho pán vrátí. Nyní je tomu již 19 století od doby, kdy Pán Ježíš Kristus odešel do domu svého nebeského Otce. Jestliže tedy někdo tvrdí, že „správce“ z tohoto podobenství znázorňuje jednotlivého křesťana v pravém křesťanském sboru, jak by mohl být až dodnes naživu, jestliže jej ustanovil Ježíš Kristus roku 33, v prvním století n. l.? Žádný člověk nežil tak dlouho, ani slavný Matuzalém. — 1. Mojž. 5:27.

11. Jestliže tedy „správce“ nezobrazuje jednotlivého křesťanského muže, co tedy znázorňuje? Jak Písmo podporuje tento názor?

¹¹ Zdravý úsudek opřený o obdobné biblické příklady objasňuje, že „správce“ (oikonómos) znázorňuje třídu, kolektivní sbor, který odpovídá právní osobě, zákonné osobě, jako je nějaká korporace, která je uznávána podle zákona své země. Jehova Bůh například označil celý národ starověkého Izraele výrazem „můj služebník, kterého jsem vyvolil“. (Iz. 43:10) Podobně i „správce“ znázorňuje „malé stádo“ duchovních izraelitů, plný sbor Bohu oddaných, pokřtěných učedníků „pána“, Ježíše Krista, kteří byli zplozeni Božím duchem k nebeskému dědictví se svým „pánem“, oslaveným Ježíšem. Tento kolektivní „správce“ byl naživu a mohl být jmenován v době, kdy Pán odcházel, a zbytek této třídy „správce“ je na zemi dnes a prokazuje se jako věrný Pánu Ježíši Kristu. Protože každý člen je věrný a rozvážný, je taková i celá třída.

12. Proč byl ustanoven „správce“ nad „služebnictvem“? Dokazují skutečnosti, zda třída „správce“ plnila tento úkol?

¹² „Správce“ v podobenství byl ustanoven nad „služebnictvem“ svého pána, „aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla“. (Luk. 12:42) Prostřednictvím třídy kolektivního „správce“ je tento úkol plněn až dodnes. Bylo to tak v prvním století n. l., za dnů 12 apoštolů Ježíše Krista až do smrti posledního z žijících apoštolů, Jana, který kolem roku 98 n. l. přispěl k uzavření Svatého Písma. (Jan 21:20–23) Nyní, během tohoto „závěru systému věcí“, který začal v katastrofálním roce 1914, má být obzvláště „pravý čas“, kdy má být „služebnictvu“ podávána „vyměřená zásoba jídla“, a tak to skutečně je. Ostatek třídy „správce“ se v tomto směru prokazuje jako věrný. — Mat. 24:3–14.

13. Když se Pán Ježíš Kristus vrátil, jaký měl úmysl vzhledem k třídě „správce“? Co až do té doby činila tato třída?

¹³ Ve stejnou dobu, na konci časů pohanů v roce 1914, se Pán Ježíš Kristus ujal královské moci se svým nebeským Otcem, a tak nakonec dostal to, kvůli čemu odešel. (Luk. 19:12) Mohl se tedy neviditelně vrátit v duchovní podobě, aby zúčtoval se svým „správcem“. Až do tohoto účtování bylo podávání ‚vyměřené zásoby jídla v pravý čas‘ nemalým úkolem. Ale jak Jehova Bůh postupně povolával jiné, aby se stali dědici království, členy „malého stáda“, spolupracovali členové třídy „správce“ a vzájemně si dávali duchovní „zásobu jídla“; a činí to až dosud.

USTANOVEN ‚NAD VŠÍM JEHO MAJETKEM‘

14. Proč to mělo být pro „správce“ šťastné období, když se jeho pán vrátil a našel jej při plnění povinností, které měl jako otrok?

¹⁴ Pán, Ježíš Kristus, ve svém podobenství o věrném a rozvážném „správci“ o něm mluvil jako o „otroku“ a řekl: „Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!“ Proč? Ježíš říká: „Pravdivě vám říkám: Ustanoví ho nad vším svým majetkem.“ — Luk. 12:43, 44.

15. Proč mělo být pro „správce“ obšťastňující, když byl ustanoven nad veškerým „majetkem“ svého pána?

¹⁵ To znamená, že „otrok“, který dokázal, že je věrný a rozvážný a že stále bděle očekával návrat svého Pána, dostává odměnou větší odpovědnost jako „správce“. To bylo možné. Jak to? Protože jeho pán se úspěšně vrátil z cesty, měl více, než když odcházel. Jeho „majetek“ se zvětšil, a tak měl více toho, nad čím mohl ustanovit svého věrného „správce“. Bude-li dále zastávat úřad „správce“, znamená to, že mu bude svěřeno více úkolů. Také jeho pán se vrátil s většími úkoly, než jaké měl, když odcházel za svým určitým posláním. V novodobém splnění tohoto podobenství to platí ohledně ostatku třídy „správce“ a ohledně jeho Pána, oslaveného Ježíše Krista.

16. Která Ježíšova slova, pronesená krátce po tomto podobenství, ukazují, že podobenství o „správci“ pronášel v ohnivé době?

¹⁶ Ale jak můžeme potvrdit, že to byl pravý čas, kdy měl být ostatek třídy „správce“ ustanoven nad zvětšeným „majetkem“ neboli nad zájmy Pána? Nuže, o několik veršů dále za tímto podobenstvím řekl Ježíš: „Přišel jsem, abych zažehl oheň na zemi, a co bych si přál více, než aby již plál?“ (Luk. 12:49) Tento obrazný jazyk odpovídal tomu, co o Ježíši předpověděl Jan Křtitel jen o několik měsíců dříve. Jan mimo jiné řekl: „Ten vás bude křtít svatým duchem a ohněm. Má v ruce lopatu k převívání [k oddělování zrna od plev] a úplně vyčistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do zásobárny, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ — Mat. 3:11, 12.

17. Kdo v Ježíšově době měl projít ohnivým zážitkem? Čím tato katastrofa vyvrcholila?

¹⁷ Tato prorocká slova ukazují, že nadcházel ohnivý konec židovského systému věcí. Jako plevy měli Židé, kteří nepřijali křesťanství, projít ohnivou událostí. Ta měla skončit zničením Jeruzaléma a rozptýlením Židů z Palestiny do celého světa. O to se v roce 70 n. l. postaraly římské legie.

18, 19. a) Když Ježíš pronesl proroctví o „znamení“ „závěru systému věcí“, jaké dal podobenství, jež odpovídá podobenství o „správci“? b) Prokázali se členové této třídy věrnými a rozvážnými během závěru židovského systému v Palestině? Jak si počíná ostatek této třídy během tohoto „závěru systému věcí“?

¹⁸ Sedmatřicet let před tím, než byly tyto symbolické „plevy“ spáleny neuhasitelným „ohněm“ v roce 70 n. l., pronesl Ježíš Kristus své proroctví, v němž vyjmenoval „znamení“ ohnivého celosvětového „závěru systému věcí“ a také znamení své neviditelné „přítomnosti“ v duchu. V rámci tohoto proroctví se zmínil o „věrném a rozvážném otroku“, který měl na zemi pracovat, až se bude chýlit ke konci světový systém věcí. Ježíšovy poznámky o tomto „otroku“ se velice podobají poznámkám o „věrném správci, o tom rozvážném“. Zřejmě se vztahují na tutéž třídu, ale označení „správce“ vhodně odpovídá typu práce, kterou tento „otrok“ vykonává.

¹⁹ Povšimněme si Ježíšova popisu: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, najde-li ho jeho pán při svém příchodu, že to tak dělá. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem. “ (Mat. 24:45–47) Členové třídy „věrného a rozvážného otroka“, třídy „správce“, sloužili pilně až do konce židovského systému věcí v roce 70 n. l. Zbývající členové třídy „otroka“, třídy „správce“, se prokazují jako věrní a rozvážní během dnešního „závěru systému věcí“ od roku 1914 n. l.

20. Která slova pronesl Ježíš před tím, než z Olivové hory vystoupil zpět do nebe? Jak dnes ostatek třídy „správce“ odpovídá těmto slovům?

²⁰ Ostatek třídy „správce“ můžeme dnes snadno poznat, protože odpovídá tomu, co Ježíš, Pán, řekl těm, kteří měli tvořit původní část třídy „správce“. Těsně před tím, než z Olivové hory vystoupil zpět do nebe, řekl jim Ježíš: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Tito židovští učedníci měli být svědky Pána Ježíše Krista, a tím měli být zároveň svědky jeho Boha a Otce, Jehovy. Nikdy nepřestali být svědky Jehovovými!

21. Svědky koho byli židovští učedníci na základě svého přirozeného původu? Kdy se stali původními členy kolektivního „správce“?

²¹ Tito židovští učedníci měli být svědky Jehovovými, protože na základě svého narození patřili k národu, jehož předkům Bůh řekl: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil, . . . Vy tedy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚a já jsem Bůh.‘ “ (Iz. 43:10–12) Tak se tito židovští svědkové Jehovovi měli nyní stát také svědky jeho Syna Ježíše Krista. V den letnic, deset dnů po tom, kdy vystoupil zpět do nebe, byli pokřtěni svatým duchem, a tímto způsobem je jejich oslavený Pán Ježíš Kristus ustanovil nad svým „služebnictvem“, aby jeho členům dávali duchovní pokrm. Tak se stali prvními neboli původními členy kolektivního „správce“. Poskytli této třídě znamenitý začátek.

22. Výslovně lidem pro čí jméno je třída „správce“? Jak to bylo zdůrazněno při zvláštním shromáždění v Jeruzalémě někdy po roce 36 n. l.?

²² Tato třída „správce“ je lidem pro Jehovovo jméno. To bylo zdůrazněno nějaký čas po roce 36 n. l. při zvláštním shromáždění apoštolů a starších jeruzalémského sboru. Jakub, nevlastní bratr Ježíše Krista, tehdy řekl: „Šimon [to jest apoštol Šimon Petr] obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům [k neobřezaným pohanům], aby z nich vybral lid pro své jméno.“ — Sk. 15:1–14.

23. Svědky koho musí nutně být ostatek třídy „správce“ v tomto „závěru systému věcí“? Čí jméno je nad nimi vzýváno?

²³ Takoví Nežidé se stali částí třídy „správce“ v prvním století. Tak byla tato třída pomazaným lidem pro Boží jméno, totiž pro jméno Jehova. Boží jméno, Jehova, bylo nad nimi vzýváno. Nemohli se vyhnout tomu, že mají být jeho svědky. To musí platit i o pomazaném ostatku třídy „správce“ v dnešní době, kdy „znamení“ viditelné od roku 1914 ukazuje, že pán třídy „správce“ se vrátil a je přítomen a že „závěr systému věcí“ má v Armageddonu dosáhnout svého vyvrcholení. — Mat. 24:3.

„Správce“, který hledí vstříc Armageddonu

1. Co se má stát v Armageddonu, jemuž hledí vstříc třída „správce“? Kdo předstiňoval tohoto „správce“ za dnů jeruzalémského krále Ezechiáše?

ARMAGEDDON je hebrejské jméno místa, kde bude zakrátko vybojována „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“. Ostatek třídy „správce“ stojí nyní před touto „válkou“, která navždy skoncuje s tímto světským systémem věcí. Třída „správce“ proto zůstává duchovně bdělá, aby viděla, jak pán, oslavený Ježíš Kristus, který se vrátil, zničí viditelné nepřátele království. O toto království se modlí k Jehovovi Bohu: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:9, 10; Zjev. 16:14–16) Tato celosvětová situace byla znázorněna nebo předpověděna tím, co se stalo za správcovství Izraelity, jehož jeruzalémský král Ezechiáš ustanovil svým královským správcem v nejkritičtější době.

2. Kdo byl tento Žid a koho nahradil v královském postavení správce, podle Izaiáše 22:15–25?

² Tímto „správcem“ byl Žid jménem Eliakim, syn Helkiášův. Třikrát je o něm zmínka jako o muži, který je „nad domem“ krále Ezechiáše. (Iz. 36:3, 22; 37:2) Do tohoto královského postavení byl určen místo muže, který se jmenoval Sobna. Boží nařízení ohledně Eliakima a Sobny je zaznamenáno u Izaiáše 22:15–25. Čteme tam:

„Tak řekl svrchovaný Pán, Jehova vojsk: ‚Jdi a vstup k tomuto správci, k Sobnovi, který je nad domem: „Co tě tu zajímá a kdo tě tu zajímá, že sis tu vydlabal místo k pohřbu?“ Na výšině si vydlabává místo k pohřbu; ve skalním útesu si vytesává příbytek. „Pohleď, Jehova tě svrhává násilným vrhem, ty zdatný muži, a silou tě svírá. Bezpochyby tě těsně sbalí jako kouli pro širou zem. Tam zemřeš, a vozy tvé slávy tam budou zneuctěním domu tvého pána. A odstrčí tě z tvého místa; a někdo tě strhne z tvého úředního postavení.a

A stane se v ten den, že povolám svého služebníka, totiž Eliakima, syna Helkiášova. A obléknu jej do tvého roucha a pevně kolem něho ovážu tvou šerpu, a tvé panství mu dám do ruky; a stane se otcem obyvateli Jeruzaléma a judskému domu. A na rameno mu vložím klíč Davidova domu, a on otevře, aniž kdo zavře, a zavře, aniž kdo otevře. A zarazím jej jako kolík na trvalé místo, a stane se trůnem slávy pro dům svého otce. A oni na něj zavěsí všechnu slávu domu jeho otce, potomky a výhonky, všechny nádoby malého druhu, nádoby z druhu mís a také všechny nádoby z druhu velkých džbánů.“

„V ten den,“ je výrok Jehovy vojsk, „kolík zaražený na trvalém místě bude odstraněn a bude odseknut a spadne, a náklad, který je na něm, bude odříznut, protože to mluvil sám Jehova.“ ‘ “

3. a) Co znamená jméno Eliakim? Jak se dokázala pravdivost tohoto významu v případě toho, kdo toto jméno nesl? b) Kteří muži byli vysláni, aby vyslechli rouhavou nabubřelou řeč před hradbami Jeruzaléma? Ke komu byla nakonec vznesena prosba o pomoc?

³ V souladu s významem Eliakimova jména, jež znamená „Bůh pozvedá“, pozvedl Jehova Eliakima do postavení správce v paláci krále Ezechiáše. To se stalo před tím, než asyrský král Senacherib vstoupil v roce 732 př. n. l. do judské země. Senacherib utábořil své vojsko v určité vzdálenosti od Jeruzaléma a pak vyslal jako svého mluvčího Rabsaka s tělesnou stráží, aby se postavili před Jeruzalém. Měli požádat, aby se Jeruzalém vzdal. Rabsak přitom mluvil o Jehovovi Bohu pohrdavě a vyvyšoval Asýrii a jejího krále. Jeruzalémský král Ezechiáš vyslal své zástupce, aby vyslechli tuto nabubřelou řeč, jež byla projevem vzdoru proti Bohu. Mezi těmito zástupci byl nynější správce Eliakim a také Sobna, který dostal nižší postavení sekretáře, a zapisovatel Joach. Tito muži s hlubokým zármutkem referovali králi Ezechiášovi o tom, co slyšeli. Král se v pocitu naprosté bezmoci obrátil na proroka Izaiáše, Jehovova zástupce. — Iz. 36:1–37:7.

4. Koho v nynějším splnění starověkého dramatu znázorňuje Senacherib? Koho předstiňuje Ezechiáš a koho Eliakim?

⁴ Zde vidíme tytéž symbolické rysy, které odpovídají dnešní kritické situaci. Asyrský král Senacherib znázorňuje nepřítele Božího království, totiž satana ďábla, který požaduje, aby se Jehovův organizovaný lid vzdal. Proto mu vyhrožuje zotročením nebo zničením. Pomazaný král Ezechiáš, jehož jméno znamená „Jah posílil“, znázorňuje nyní panujícího krále, Ježíše Krista, jenž hluboce pociťuje tíseň svých věrných učedníků na zemi, kteří snášejí ze strany ďáblovy organizace potupování a výhrůžky, že budou zničeni. Eliakim, „správce“ Ezechiášova domu, znázorňuje ostatek třídy „správce“, který je v době tohoto „závěru systému věcí“ od roku 1914 n. l. ještě na zemi. Předobrazný správce Eliakim byl Žid neboli Izraelita, a stejně tak i dnešní ostatek se skládá z duchovních izraelitů pod vedením panujícího krále Ježíše Krista.

5. S kým se spojují členové pomazaného ostatku tím, že po celém světě rozšiřují časopis „Strážná věž“? Kdy odmítli všechna hanlivá jména, která jim byla dávána?

⁵ V této pokročilé době se počet členů pomazaného ostatku zmenšuje, ale stále ještě rozšiřují po celém světě v mnoha jazycích časopis „Strážná věž hlásající Jehovovo království“. Výslovně se tak ztotožňují s Jehovou Bohem, což je logický důsledek teokratických událostí, k nimž postupně dochází v našem dvacátém století. Ano, v památném roce 1931 se totiž mnoho tisíc členů pomazaného ostatku sešlo na všeobecném shromáždění v Columbus, Ohio. 26. července tam jednomyslně schválili rezoluci, podle níž přijali biblické jméno „svědkové Jehovovi“. Tak tito badatelé Bible, kteří tvořili mezinárodní sdružení, odmítli všechna hanlivá jména, jimiž je označovaly náboženské systémy křesťanstva. Všechny sbory duchovních izraelitů po celém světě ve velmi krátké době shodně přijaly toto jméno.

6. Co ochotně přijali tím, že na sebe vzali Boží jméno?

⁶ Tak přijali odpovědnost, jež je vyjádřena ve slovech adresovaných Izraelitům v době proroka Izaiáše:

„ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil, abyste mě znali a věřili ve mne a abyste rozuměli, že já jsem týž. . . Vy tedy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚a já jsem Bůh.‘ “ — Iz. 43:10–12.

ODPOVĚDNOSTI SPOJENÉ S POSTAVENÍM SPRÁVCE

7. a) Jak náboženští představitelé, kteří si činili nárok na správcovské postavení, před koncem první světové války v roce 1918 dokázali, že si tento nárok činí neprávem? b) Jak se prokázalo, že se duchovenstvo křesťanstva podobá Sobnovi?

⁷ Ve vládě krále Ezechiáše v době Izaiášově byl Sobna. Podobně náboženské duchovenstvo křesťanstva tvrdí, že má výlučné právo na pozemské postavení správce pod větším Ezechiášem, Ježíšem Kristem. Ale věrní členové pomazaného ostatku svědků Jehovových se na rozdíl od duchovenstva opravdově snaží plnit úkoly správce v království. To platí obzvláště od konce první světové války, jež začala v křesťanstvu. Duchovní křesťanstva, kteří podněcovali války, si již do té doby vytvořili nesmazatelnou pověst, pokud jde o správcovství, které údajně přijali od krále, Ježíše Krista. V té době se již navršily důkazy o tom, že na podzim roku 1914 skončily „časy pohanů“ neboli „ustanovené časy národů“. Ano, byly to také důkazy, že v té době začal oslavený Ježíš Kristus vládnout v nebesích jako větší Ezechiáš. (Ezech. 21:25–27; Luk. 21:24, „KB“; „Překlad nového světa“) Vystoupilo však duchovenstvo křesťanstva na podporu Jehovova království, jež bylo zřízeno a svěřeno Kristu? Nikoli!

8. Když selhala Společnost národů, co podniklo duchovenstvo křesťanstva na rozdíl od ostatku duchovních izraelitů?

⁸ Duchovenstvo křesťanstva se v roce 1919 nabídlo, že bude sloužit jako správce tehdy navržené Společnosti národů. Tato Společnost však v roce 1939 naprosto selhala. Po ní pak byla ustavena zrevidovaná organizace, jež měla zachovat mír, totiž Spojené národy. Ostatek duchovních izraelitů jedná zcela jinak než tito duchovní. Neustále podporuje zřízené Boží království v rukou Kristových.

9. Jaká je podle historických skutečností novodobá odpověď na Ježíšovu otázku u Lukáše 12:42?

⁹ Komu tedy bylo od začátku božského soudu v roce 1918 svěřeno postavení správce, nebo komu bylo toto postavení potvrzeno? Historické skutečnosti od roku 1918 mluví samy za sebe a poskytují nám odpověď: Je to pomazaný ostatek duchovních izraelitů. Jako třída jsou odpovědí na Ježíšovu otázku: „Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla?“ (Luk. 12:42) Oni jsou dnes větším Eliakimem. Jsou totiž třídou „správce“, kterou předstiňoval věrný a rozvážný Eliakim za vlády krále Ezechiáše (v letech 745–716 př. n. l.), v době, kdy Asyřané vstoupili do judské země.

10. Jak se měl podle Ježíšova proroctví u Lukáše 12:43, 44 otrok a „správce“ reprezentovaný ostatkem duchovních izraelitů stát „šťastným“?

¹⁰ Ačkoli křesťanstvo a ostatní svět lidí pociťují starosti, ostatek třídy věrného „správce“ je opravdu „šťastný“. Předpověděl to sám Ježíš, když řekl: „Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!“ Proč? Ježíš o tom dále řekl: „Pravdivě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ — Luk. 12:43, 44.

11. Jak Jehova podle Izaiáše 22:20, 21 řekl, že nahradí Sobnu?

¹¹ V duchovním ohledu se věrnému ostatku duchovních izraelitů stalo totéž, co se přihodilo Helkiášovu synu Eliakimovi, který byl ustanoven jako „správce“ nad domem krále Ezechiáše místo Sobny, který hledal slávu pro sebe. Jehova řekl svému proroku Izaiášovi: „A stane se v ten den [kdy Jehova zbaví Sobnu jeho postavení], že povolám svého služebníka, totiž Eliakima, syna Helkiášova. A obléknu jej do tvého [Sobnova] roucha a pevně kolem něho ováži tvou šerpu, a tvé panství mu dám do ruky; a stane se otcem obyvateli Jeruzaléma a judskému domu.“ — Iz. 22:20, 21.

12. Jakému jednání Ježíše Krista od jara 1919 to odpovídá?

¹² To odpovídá skutečnosti, že Ježíš ustanovil třídu věrného, rozvážného „správce“ nad celým svým majetkem, který souvisí s královstvím. Nová kapitola náboženských dějin se otevřela zejména od jara poválečného roku 1919. Ostatek třídy věrného, rozvážného „správce“ byl tehdy podobně jako Eliakim oděn důstojností, protože se jeho členové stali vyslanci zřízeného království Jehovy Boha, jež bylo svěřeno Kristu. (2. Kor. 5:20) V tomto postavení oznamovali zřízené království „po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14; Mar. 13:10) Všemohoucí Bůh obrazně řečeno přepásal jejich bedra, aby mohli plnit tuto závažnou službu; ovázal totiž jejich boky „šerpou“ správce nebo prvního hodnostáře domácnosti (sokhen, hebrejsky; oikonómos, řecká „Septuaginta“). — Srovnej Zachariáše 3:1–7.

13. Kdy vyšli z Velikého Babylóna ti, z nichž se skládá kolektivní třída „správce“? Nad kým se rozšířilo „panství“ tohoto „správce“?

¹³ Je pozoruhodné, že od jara roku 1919 vydal Jehova Bůh výzvu, aby všichni, kteří patří k jeho oddanému lidu, vyšli z „Velikého Babylóna“, ze světové říše falešného náboženství. (Zjev. 18:2, 4) Ti, kteří tvoří třídu „správce“, poslušně vyšli, a jejich nebeský Pán, neviditelně přítomný Pán Ježíš Kristus, je používá jako třídu, jež má dávat všem, kteří mají získat nebeské království, „v pravý čas. . . jejich vyměřenou zásobu jídla“. V tomto ohledu se Eliakimova třída začala podobat „otci“, který se stará o všechny osoby zobrazené zde jako „obyvatel Jeruzaléma a. . . judský dům“ Právě takové „panství“ dal Jehova Bůh skrze Krista do rukou třídy „správce“. Tento kolektivní „správce“ věrně a rozvážně uplatňuje toto „panství“ až do dnešní doby. Obzvláště od roku 1935 má z této otcovské péče užitek „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“ podobně jako „cizí usedlík, který [byl] uvnitř“ bran starověkého Jeruzaléma. — 2. Mojž. 20:10; Jan 10:16; Zjev. 7:9–17.

14. Jak splnil tento „správce“ svou odpovědnost, což bylo znázorněno tím, že Eliakimovi byl vložen na rameno „klíč Davidova domu“?

¹⁴ Dnešní Eliakimova třída dostala závažnou odpovědnost. Podobně to popisují Jehovova slova, jež se vztahují na Eliakima v době krále Ezechiáše: „A na rameno mu vložím klíč Davidova domu, a on otevře, aniž kdo zavře, a zavře, aniž kdo otevře.“ (Iz. 22:22) Kolektivní třída „správce“ prokázala, že je hodna toho, aby nesla královský „klíč Davidova domu“. Neustále bděle chrání pozemské zájmy Božího mesiášského království, jež je znázorněno „Davidovým domem“. Uvítala do něj ty, které Pán vybral, aby byli posledními členy ostatku dědiců království. V roce 1935 do něj začala vítat „jiné ovce“, které podle svého zalíbení shromáždil znamenitý pastýř a které mají tvořit s pomazaným ostatkem „jedno stádo“. Zavřela dveře před všemi vyhoštěnými odpadlíky a před těmi, kteří se snažili vetřít se dovnitř a zkazit svědky Jehovovy. — Srovnej Zjevení 3:7.

15. Jako co chtěl Jehova zarazit Eliakima na trvalé místo? Jaké věci na něm měly viset?

¹⁵ V proroctví o novodobé Eliakimově třídě řekl dále Jehova: „A zarazím jej jako kolík na trvalé místo, a stane se trůnem slávy pro dům svého otce. A oni na něj zavěsí [jako na kolík] všechnu slávu domu jeho otce, potomky a výhonky, všechny nádoby malého druhu, nádoby z druhu mís a také všechny nádoby z druhu velkých džbánů.“ — Iz. 22:23, 24.

16. Koho nahradil Eliakim? K jaké službě byl ustanoven protiobrazný Eliakim v zájmu „služebnictva“?

¹⁶ Trvale umístěný „kolík“, na němž měly viset tyto domácí potřeby, znázorňoval Eliakima, nového správce, který nahradil Sobnu. Byl tedy ustanoven, aby členům královy domácnosti předkládal jídlo a pití. Eliakimovo ustanovení do služebního postavení znázorňovalo, že Ježíš Kristus, větší Ezechiáš, při svém příchodu ve slávě schválí třídu „věrného správce“ do postavení nad ostatkem svých spoludědiců, kteří jsou ještě na zemi, aby tomuto „služebnictvu“ vydávala potřebnou „vyměřenou zásobu jídla“ „v pravý čas“, buď míru větší nebo menší. To mělo záviset na druhu pevného pokrmu nebo nápoje. Tyto ‚zásoby jídla‘ měly být samozřejmě z Božího slova. Z jiného biblického hlediska však tyto „nádoby“ znázorňují samotné Boží služebníky, jejichž schopnosti pro službu jsou různé. — 2. Tim. 2:20–22.

17. Jak měl být Eliakim „trůnem slávy“ pro dům svého otce? Jaký užitek z toho měli mít „potomci a výhonky“ jeho otce?

¹⁷ Eliakim se měl stát „trůnem slávy“ pro dům svého vlastního otce Helkiáše. To znamenalo, že neuvede hanbu na dům svého otce nebo na jeho pověst, čímž se bude lišit od dřívějšího správce Sobny. V královské službě krále Ezechiáše měl dostat vyšší postavení. To vše bylo znázorněno slovy, že se začne podobat „trůnu slávy“. Neměl se sám posadit jako král, aby byl obsluhován, ale jako králův služebník měl mít autoritu a „panství“ v jeho nově určené sféře. Do jisté míry měl jeruzalémského krále zastupovat a mluvit za něj. „Domu jeho otce“ to nemělo působit špatnou pověst, ale naopak mu z toho měla vyplynout „sláva“ a měla zůstat natrvalo jakoby na neodstranitelném kolíku. „Potomci a výhonky“ domu jeho Otce neměli utrpět špatnou pověst proto, že budou na Eliakimovi závislí a že se budou ptát, co on doporučuje. Všichni takoví Eliakimovi příbuzní se mohli spoléhat na to, že je bude čestně a důstojně zastupovat. Všichni jeho příbuzní se mohli spolehnout na to, že je bude ve svém vyšším postavení zastupovat znamenitým způsobem. Tito příbuzní, kteří na něm budou závislí, byli tedy povzbuzeni, aby sloužili jako „nádoby“ v královské službě, protože budou mít silnou podporu.

18. a) Na kom dnes spočívá zvláštní odpovědnost? Proč je to královská odpovědnost? b) Kdo jsou dnes „potomci a výhonky“ a k jakým nádobám jsou přirovnáni?

¹⁸ Podobně i dnes na třídě „věrného správce“ spočívá velká tíha odpovědnosti. Je to královská odpovědnost, odpovědnost, která působí slávu, protože je vykonávána ve službě Jehovovu králi, Ježíši Kristu, který byl nyní dosazen do svého postavení. Je to duchovní odpovědnost ke všem, kteří jsou s Eliakimovou třídou spojeni nadějí na království jako „potomci a výhonky“ jejich duchovního Otce. Závisejí na třídě „správce“, která se podobá kolíku, závisejí na ní a sami jsou jako inteligentní, živé „nádoby“, které mají nést zásoby jídla v rozmanitých množstvích jiným členům svého duchovního příbuzenstva. — 2. Tim. 2:20, 21; 1. Kor. 4:7.

19. a) V jaké kritické době byl Eliakim povýšen do postavení královského správce? b) Jakým směrem se za hrozivé situace judský král obrátil o pomoc?

¹⁹ Ve staré době, v osmém století před naším letopočtem, byl Eliakim povýšen do postavení královského správce v kritickém období, jímž procházelo Jehovovo předobrazné království v Jeruzalémě. Slyšel bezprostředně děsivé hrozby, které vykřikoval posel asyrského krále Senacheriba, jenž vstoupil do země. Eliakim opakoval tyto hrozby svému pánu, králi Ezechiášovi. Král Ezechiáš se pak neobrátil s prosbou o vojenskou pomoc na Egypt, ale na svého Boha, Jehovu. Jehova mu pak poskytl prostřednictvím svého proroka Izaiáše nesmírně posilující odpověď. Co se pak stalo ve splnění Jehovova vyzývajícího poselství? Čteme:

20. Co potom Jehova učinil ve splnění svého vyzývajícího poselství, které pronesl prostřednictvím proroka Izaiáše?

²⁰ „A Jehovův anděl vyšel a srazil v táboře Asyřanů sto osmdesát pět tisíc. Když lidé časně ráno vstali, hle, ti všichni byli mrtví. Mrtvoly. Proto asyrský král Senacherib odtáhl; šel a vrátil se a usadil se v Ninive. A stalo se, když se klaněl v domě svého boha Nizrocha, že Adramelech a Sarasar, jeho vlastní synové, jej srazili mečem.“ — Iz. 37:36–38; 2. Král. 19:35–37.

21. a) Co předstiňoval Jehovův tehdejší bitevní zásah? b) Čemu dnes hledí vstříc třída „správce“? Odkdy a komu poskytuje tato třída výstrahu?

²¹ Tehdejší Jehovův bitevní zásah ve prospěch jeho království v Jeruzalémě předstiňoval mnohem větší skutek ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu. V té době bude andělem zkázy archanděl, do úřadu dosazený král Ježíš Kristus, který bude velet všem nebeským andělům. (Zjev. 16:14–16; 19:11–21) Ostatek třídy „správce“ stojí před touto válkou všech válek, jež se nikdy nebude opakovat. Třída „správce“, jež je ustanovena nad „zásobami jídla“ z Božího slova, byla používána obzvláště od roku 1919, aby dala zaznít výstraze před nadcházející „válkou“ na místě, které je označeno jako Armageddon. Jako Eliakim za dnů krále Ezechiáše, tak stojí i oni před nadcházejícím útokem velkého „Asyřana“, satana ďábla a jeho hord. (Mich. 5:5, 6) Neustále varují všechny členy domácnosti svého nebeského Pána a celé lidstvo.

22. Kdo reagoval na tuto výstrahu? Proč čerpají povzbuzení z toho, co se stalo Eliakimovi a ostatním obyvatelům Jeruzaléma a z toho, co to znamená?

²² Na tuto výstrahu reagoval mezinárodní „velký zástup“ a dává jí zaznívat ještě dalším lidem. (Zjev. 7:9–17) Cítí povzbuzení z toho, co se stalo Eliakimovi, správci krále Ezechiáše, a ostatním obyvatelům Jeruzaléma. Ti se totiž nestali obětí války, když došlo k hromadnému zničení asyrských dobyvatelů. Podobně bude i třída „správce“ v tomto „čase konce“ ušetřena spolu s „velkým zástupem“ Kristových „jiných ovcí“. Ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu, totiž nebudou zničeni se světským systémem věcí. (Dan. 12:4) Až tam Jehova dosáhne vítězství, bude větší Senacherib, satan ďábel, se všemi svými démonskými anděly uvržen do propasti na tisíc let, kdy bude panovat větší Ezechiáš, Ježíš Kristus.

23. Kdy nebudou žádné pochybnosti o tom, jak zní správná odpověď na Ježíšovu otázku u Lukáše 12:42?

²³ Pokud je bude chtít jejich panující Pán, Ježíš Kristus, dále používat na zemi, bude ostatek třídy „věrného správce“ udělovat potřebnou míru „zásoby jídla“ těm, kteří přežijí spolu s nimi, „velkému zástupu“ „jiných ovcí“ svého Pána. Má-li se všem lidem, kteří se podobají ovcím, splnit tato nádherná vyhlídka, musejí dát pozor, aby nebyli v Armageddonu „odříznuti“ jako ti, kteří jsou závislí na „kolíku“, jenž se prokázal nezpůsobilým, na třídě Sobny v křesťanstvu. (Iz. 22:17–19, 25) Skutečně šťastní jsou všichni ti, kteří zjistili správnou odpověď na Ježíšovu otázku: „Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný?“ a kteří se této odpovědi drží. Ať loajálně uznávají jeho správcovské postavení a dále přijímají v tomto pravém čase potřebnou „vyměřenou zásobu jídla“ z rukou „věrného správce“, většího Eliakima. Tento symbolický „kolík“ je podle Boží předpovědi zaražen na „trvalé místo“, kde má s Boží pomocí zůstat. S důvěrou a plnou oddaností se tedy na něj spolehni.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš na závěr zodpovědět tyto otázky?

◆ Kdo byl Eliakim a Sobna?

◆ Koho v dnešní době znázorňuje Eliakim a Sobna?

◆ Koho dnes znázorňuje král Senacherib a král Ezechiáš?

◆ Co podporuje Eliakimova třída na rozdíl od toho, čemu poskytuje podporu třída Sobny?

◆ Koho znázorňuje „obyvatel Jeruzaléma a. . . judský dům“?

◆ Komu ještě kromě novodobého „obyvatele Jeruzaléma a Judy“ je poskytována otcovská péče Eliakimovy třídy?

◆ Co znázorňuje „Davidův dům“?

◆ Kdo je „kolík“ z Izaiášova proroctví a koho znázorňuje?

◆ Co je symbolizováno tím, že se tento „kolík“ stává „trůnem slávy“?

Otázky čtenářů

● U Matouše 4:1 se říká, že „byl Ježíš veden duchem do pustiny, aby byl pokoušen ďáblem“. Jedná se zde o Božího svatého ducha?

Byl to Jehovův svatý duch, který vedl Ježíše do pustiny vzápětí po jeho křtu. Ježíš se postil, a zřejmě to byl čas k modlitbě a rozjímání. (Srovnej Matouše 4:2; Marka 1:35; Lukáše 5:16.) Jehova pravděpodobně tohoto času používal, aby rozmlouval se svým jednozplozeným Synem, dával mu poučení, další osvícení a vřelá ujištění, a tak ho připravoval na to, co leželo před ním.

Jehova mohl předvídat, že zavedení jeho Syna do pustiny v souvislosti s jeho vlastním předsevzetím povede i ke zkoušce od ďábla. Přesto se Bůh sám nepostaral o pokušení, které přišlo v závěru Ježíšova čtyřicetidenního pobytu v pustině. Spíše jím bylo pouze připuštěno.

Významné je, že Ježíšova zkušenost byla obdobou zkušenosti Mojžíšovy. Tento prorok byl na hoře 40 dní, když dostával smlouvu Zákona a poučení o své úloze prostředníka. (2. Mojž. 24:18; 34:28) Ježíš, prorok větší než Mojžíš, musel v pustině obdržet poučení o nové smlouvě, do níž budou přijati jeho následovníci jako duchovní izraelité a při níž on bude sloužit jako prostředník. (5. Mojž. 18:18, 19; Luk. 22:20, 28–30) A stejně jako byl Mojžíš podroben důkladné zkoušce své věrné oddanosti a ryzosti, když sestoupil dolů a viděl Izraelity, jak uctívají zlaté tele a chtějí se vrátit do Egypta, byl také Ježíš vystaven tvrdé zkoušce v závěru své čtyřicetidenní zkušenosti. — 2. Mojž. 32:15–35.