Vyrovnaně se radovat při svatebních hostinách

1, 2. a) Proč bychom dnes měli věnovat pozornost svatebním hostinám? b) Jak nutné jsou hostiny?

PRAVDĚPODOBNĚ jsi viděl dostatek důkazů, že se plní proroctví o „posledních dnech“ a že lidé jsou „milovníky rozkoší spíše než milovníci Boha“. (2. Tim. 3:1–4) Důkazy lze snadno vidět v tom, jak se mnozí dívají na svatební hostiny a jak při nich jednají.a Jak bychom se na to měli dívat? Měli by se křesťané vyvarovat pořádání svatebních hostin nebo účasti na nich? Nebo je nutné, abychom se vyvarovali určitých léček, máme-li být „milovníci Boha“?

² Bez ohledu na to, jak dalece je v některém místě běžné uspořádat ihned po uzavření sňatku společnost, pro křesťany to rozhodně není biblická povinnost. Některé dvojice se rozhodnou, že se sejdou jen s nejužší rodinou nebo s několika velmi blízkými přáteli a že s nimi snad budou jíst jen v úzkém kruhu. Jestliže však někteří uspořádají svatební hostinu nebo se jí účastní, nemůže to samo o sobě znamenat, že jsou „milovníky rozkoší“, protože Ježíš se účastnil se svými učedníky takové oslavy v Káně.

3. Jak běžné byly svatební hostiny v biblických dobách?

³ Svatba je čas radosti jak pro novomanžele, tak i pro jejich příbuzné a přátele. Radostné svatební hostiny jsou běžné již dlouho. (1. Mojž. 29:21, 22; Soud. 14:3, 10, 17) Židé dobře věděli, co jsou svatební hostiny, a proto jich mohl Ježíš použít ve třech podobenstvích. (Mat. 22:2–14; 25:1–13; Luk. 14:7–11) I poslední biblická kniha říká: „Šťastni jsou ti, kteří jsou pozváni k večeři na Beránkově svatbě.“ — Zjev. 19:9.

4. Jaké byly mnohé svatební hostiny?

⁴ Boží služebníci v minulosti, včetně Ježíše a jeho učedníků, měli při svatebních hostinách vyrovnanou radost. Totéž platí o tisících křesťanů v naší době. Jeden nevěřící příbuzný, který se účastnil takové svatební hostiny v Jižní Africe, řekl: „Nevěděl jsem, že svědkové mají takové pěkné svatby. Už máme dost všeho toho pití a hlasité hudby na dnešních svatbách.“ Stejnou pochvalu si zaslouží velmi mnoho křesťanských společenských setkání.

5. Jaké problémy vznikly?

⁵ Ale tlak světa, abychom se stali „milovníky rozkoší“, je silný. Někteří křesťanští starší například říkají:

„Někteří využívají [svatební hostiny] k nevázanosti. Říkají si, že není mnoho takových příležitostí, a proto jí chtějí co nejvíc využít k uvolnění a ponechávají volný průchod svým žádostem, které jsou jindy drženy na uzdě. Není divu, že je ovzduší rušné.“ — Evropa.

„Zdá se, že svatební oslava pozůstává z proslovu, jídla a tance, který končí až v ranních hodinách. Někteří si myslí, že mohou při hostině pít víc než obvykle, a často pijí příliš.“ — Latinská Amerika.

„Ke svatební hostině někdy patří tančení až do úsvitu. Některé z těchto věcí jsou opravdu světské — bouřlivé, hodně se pije a tančí se světské tance. Mnozí chtějí dávat najevo okázalost drahými oděvy a množstvím piva.“ — Afrika.

Umírněnost je nutná

6. Co se můžeme dovědět o židovských hostinách z poznámky pronesené v Káně?

⁶ Lidé většinou vědí, že Ježíš při svatební hostině v Káně proměnil vodu ve víno. Ale vzpomeň si na tuto věc: „Když vedoucí hostiny ochutnal vodu, která byla proměněna ve víno. . . , zavolal ženicha a řekl mu: ‚Každý jiný člověk nejdříve předloží znamenité víno, a to horší, když jsou lidé opilí.‘ “(Jan 2:9, 10) Neřekl, že se hosté při této hostině opili.b Ve skutečnosti je nemyslitelné, že by Ježíš schvaloval opilost a přispíval by k ní tím, že by vytvořil více vína. Ale tento muž věděl, že přílišné pití bylo při židovských svatebních hostinách běžné.

7. Nač by měl křesťan myslet, jde-li o předkládání alkoholu?

⁷ Někdy při pohoštění nepředkládají hostitelé žádný alkohol, protože je v tom místě nemírné pití běžné, a proto nechtějí působit pokušení některému z hostů, pro kterého snad bylo kdysi pití problémem. Někteří bratři v Africe dokonce zjistili, že hostina bez alkoholu přispěla k „čisté křesťanské svatbě“. A je pravda, že je vhodné neužívat alkoholických nápojů tam, kde panuje všeobecný názor, že křesťané nemají pít alkoholické nápoje. (Řím. 14:20, 21) Je však nutné hodnotit věci vyrovnaně. Polož si otázku: Byla snad svatba, které se účastnil Ježíš, ‚nečistá‘, protože se předkládalo víno? Bible odsuzuje opilství, nikoli však střídmé užívání alkoholických nápojů. — Přísl. 23:20, 21; 1. Petra 4:3.

8, 9. a) Jak je možné zachovat umírněnost, jsou-li předkládány alkoholické nápoje? b) Co řekl jeden starší o tomto problému?

⁸ Jestliže si dvojice přeje předkládat při pohoštění alkoholické nápoje, je moudré a uvážlivé, dávají-li pozor, aby vše bylo umírněné. (1. Tim. 3:2; Mat. 23:25) Jak byli například hosté obsluhováni při hostině v Káně? Zřejmě těmi, „kteří posluhovali“. (Jan 2:5, 9) Dvojice tedy může určit osoby, které budou předkládat nápoje (a snad také omezovat jejich množství). Ale při každém křesťanském pohoštění by měly být nealkoholické nápoje pro ty, kteří by je chtěli nebo by jim dali přednost.

⁹ Jeden starší ve Střední Americe poznamenal: „Problém je, že hostiny jsou příliš velké, takže není možné mít přehled, kdo se jich účastní. Někdy světští lidé společnost pokazili, protože si přinesli láhve alkoholických nápojů a způsobili ostudu.“ Kdo by měl mít dohled nebo vedení? Kolik by mělo být účastníků? Co se bude dít při takových hostinách?

Kdo bude mít vedení?

10. Který biblický náznak může přispět k lepšímu dohledu při hostině?

¹⁰ Při hostině v Káně byl „vedoucí hostiny“. (Jan 2:9) Podobně by měl být i dnes pověřen schopný, odpovědný bratr, aby při hostině dohlížel na detaily. Zná přání novomanželů a může řídit hudebníky, číšníky i jiné, může se radit s dvojicí a pak jednat podle úmluvy. K tomu může patřit i dohled nad pořadateli. Společně mohou pomáhat hostům a jednat s těmi, kteří by ‚společnost kazili‘. V souvislosti s dohledem si povšimni, co se stalo v Ježíšově podobenství s hostem, který projevil vyloženou neúctu ke svatební hostině. — Mat. 22:11–13.

11. Co je třeba vzít v úvahu při výběru toho, kdo bude pomáhat dvojici v řízení věcí?

¹¹ Při mnoha světských recepcích působí jako hlavní obřadník správce sálu nebo vedoucí hudební skupiny. Zná pravděpodobně běžný postup a pronáší nějakou řeč nebo působivé žerty. Chceš-li však uspořádat setkání, které odpovídá křesťanským zásadám, připustil bys, aby tvé hosty oslovoval nebo byl středem pozornosti nějaký světský člověk, který není ani tvým duchovním bratrem ani členem tvé rodiny? Odpovídalo by to radě, že máme ‚činit dobro všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře‘? — Gal. 6:10.

12. Co naznačuje Bible o tom, kdo nese hlavní odpovědnost za to, co se děje při hostině?

¹² Rodiče nevěsty nebo ženicha někdy přispívají ke krytí výdajů za svatební hostinu. Rodiče pak mají pocit, že mají větší právo mluvit do toho, kdo bude pozván, jaké jídlo a pití se bude předkládat a jaký bude program. Bible neříká, kdo platil hostinu v Káně, ale říká nám, že „vedoucí hostiny zavolal ženicha“, když se stalo něco důležitého. (Jan 2:9) Při svatební hostině je ženich podle Písma hlavou nově založené rodiny. (Ef. 5:22, 23) S láskou sice bere při tomto zvláštním dnu v úvahu přání své nevěsty a přání obou rodin, ale odpovědnost za to, co se bude dít a co ne, musí v první řadě přijmout on sám.

Kdo bude pozván?

13. Jak velké bývaly svatební hostiny v biblických dobách?

¹³ Nevíme, jak velké bývaly svatební hostiny v biblických dobách. Při Samsonově hostině byli jeho rodiče, třicet známých jeho nevěsty a pravděpodobně i jiní přátelé nebo příbuzní. (Soud. 14:5, 10, 11, 18) Hosty při židovských svatbách byli spoluctitelé z města a také návštěvníci. Ježíš a jeho učedníci odevšud z Galileje přišli na hostinu v Káně. Podle množství vína, které bylo vytvořeno, lze usuzovat, že skupina byla značně velká. — Jan 2:1, 2, 6.

14, 15. Jak někteří uspořádali hostiny v „otevřeném domě“, ale jaké problémy mohou vzniknout?

¹⁴ Pokud jde o druh a rozsah hostin, panují dnes různé zvyky a přednost se dnes dává různým věcem. V některých oblastech je zvykem mít otevřený dům; vítáni jsou všichni spolukřesťané, kteří jsou přáteli novomanželů. Snad se předkládá lehké občerstvení, přičemž není účelem uspokojit chuť každého účastníka, ale umožnit jim, aby pronesli své blahopřání a potěšili se z vřelého společenství. Jinde bývá setkání pro všechny přátele, mnozí přinášejí něco k jídlu — vařená jídla, nápoj nebo dezert. Všichni, kteří tak dobrovolně něco přinesou, mohou se radovat z toho, že něčím přispěli, a každý se může potěšit z jídla různého druhu, a břemeno přitom nepadá na dvojici ani na někoho jiného. — Sk. 20:35.

¹⁵ Z toho, co čteme v Ježíšových podobenstvích, se zdá, že při židovských svatbách se často pořádala velká hostina. (Mat. 22:2; Luk. 14:8) Dnes je ovšem nutné dobře plánovat, má-li se při hostině předkládat všem hostům jídlo v plném rozsahu. Jedna matka ze Severní Ameriky vypráví tuto smutnou zkušenost:

„Když se rozhlásilo, že bude svatba, přišli mladí lidé ze širokého okolí, aby se zadarmo najedli a zatančili si. Zatímco ti, kteří byli pozváni, byli v sále království, jiní odešli do sálu, kde byla hostina, a zabrali všechny stoly, které byly k dispozici. Když jsem přišla, byla bych plakala, protože tam vůbec nebylo místo. Velice se mě dotklo, že neprojevili lásku a zkazili svatbu a snědli jídlo, které hostitel připravil pro blízké přátele a příbuzné.“

16. Čemu se můžeme naučit z Bible, pokud jde o svatební hosty?

¹⁶ Marie, Ježíš a jeho učedníci nepokazili hostinu v Káně; „byli. . . pozváni“. (Jan 2:1, 2) Ježíš řekl: „Když tě někdo pozve na svatební hostinu. . .“ (Luk. 14:8, 9, 16, 17) V podobenství o svatbě králova syna mluvil Ježíš také o „těch, kteří byli pozváni“. (Mat. 22:3, 9, 10) Když však pozvaný člověk projevil neúctu, dostali služebníci pokyn, aby ho vyvedli. V jiném podobenství bylo pěti pannám, které se chtěly účastnit svatební hostiny, zabráněno, aby nevešly do dveří. (Mat. 22:11–13; 25:10–12) Proto by nikomu nemělo připadat podivné, jestliže je hostina omezena jen na pozvané hosty a ti že mají být vhodně oblečeni. Je pochopitelné, že hostitel nemusí projevovat štědrost k lidem, kteří se zajímají v první řadě o jídlo a zábavu. — Fil. 3:18, 19; Kaz. 5:11.

17. Jaké těžkosti vznikly v souvislosti s rozsahem svatebních hostin?

¹⁷ Chce-li dvojice nebo jejich příbuzní uspořádat pro mnoho hostů jídlo se všemi chody, může to znamenat velké finanční náklady. (Srovnej Marka 6:35–37.) Z oblasti Tichého oceánu přichází tato zpráva:

„Je tendence hostiny přehánět. Někteří se dostávají do dluhů, jen aby mohli uspořádat velkou hostinu, a tak začínají manželský život s dluhem. Často je zde zřejmě touha neztratit tvář, takže uspořádají hostinu, která je nad jejich možnosti.“

Jak je smutné, když mladá dvojice vstupuje do manželského života s břemenem dluhů, které mohou negativně ovlivňovat jejich vztah! Nebo jaký by měli pocit, kdyby věděli, že je pro jejich rodiče problémem zaplatit většinu výdajů za velkou hostinu? Světští lidé snad na sebe vezmou velký dluh za svatbu, protože hrdě touží zapůsobit na druhé nebo si zachovat v obci tvář. (Přísl. 15:25; Gal. 6:3) Ale měli by tak jednat praví křesťané, vezmeme-li v úvahu to, co čteme u Lukáše 12:29–31?

18, 19. a) Proč se někteří rozhodli k uspořádání velkých hostin? b) Jak bychom měli reagovat, nejsme-li pozváni na přítelovu hostinu? (Luk. 14:12)

¹⁸ Pohnutkou k mnoha mimořádně velkým hostinám bývá touha vyrovnat se druhým nebo je předstihnout. Starší v Západní Africe o tom řekli:

„Někteří musejí nést velké náklady za občerstvení. Krok udává ten, kdo uspořádá nejnákladnější svatební hostinu. To působí velké problémy těm, kteří nemají dost odvahy, aby se lišili. Okázalé vystavování prostředků k životu může vést jiné ke klopýtání, a není nutné ‚držet krok s ostatními‘.“ — Viz 1. Jana 2:15–17.

¹⁹ Jiní snad mají pocit, že jsou nuceni uspořádat ohromnou hostinu, aby nikoho neurazili. Představují si, že by některé příbuzné urazilo, kdyby nebyli pozváni. Proto je pozváno více lidí, než je moudré. Ale čestně vzato, kdo z nás by chtěl, aby se naši přátelé tak báli, aby nás nepřehlédli, že by na sebe uvalili dluh a museli by se snad vzdát služby plným časem? Nejsme-li pozváni, oč je lépe, abychom důvěřovali, že zralým způsobem zvážili všechny okolnosti, včetně finanční stránky. Jestliže nás nepozvali, může se v tom projevit i jejich důvěra, že jsme zralí a nebudeme se hned cítit uražení. (Kaz. 7:9; 1. Kor. 13:4–7) Můžeme se přece podílet na jejich štěstí, účastníme-li se biblického svatebního proslovu, což je to důležitější. Jestliže si toho vážíme méně než hostiny, nestáváme se „milovníky rozkoší spíše než milovníky Boha“? — 2. Tim. 3:4.

20. Jakých zvyků je možné se vyvarovat, omezí-li se rozsah hostiny?

²⁰ Jsme-li rozumní při úvaze o rozsahu a nákladech za hostinu, pomůže nám to také vyvarovat se nežádoucích zvyků. Touha po penězích vedla například některé k tomu, že nakoupili zvláštní látku na svatební oděvy, a pak žádali účastníky svatební hostiny, aby si ji od nich koupili za vyšší cenu. Hosté si měli při některých hostinách „kupovat“ kousky moučníků nebo si měli „zaplatit“ tanec s nevěstou a přišpendlit jí peníze na šaty. Takové zdůrazňování peněz by také mohlo vést k tomu, že hosté rozhazují peníze, když je „házejí“ na hudebníky, nebo přinášejí velké dary, aby mohli sedět blízko novomanželů. — Luk. 14:8–11.

Pomáhat všem, aby měli potěšení

21. Jakou úlohu má hudba při svatebních hostinách?

²¹ Za makabejských válek přišla židovskému svatebnímu průvodu vstříc skupina „s tamburínami a hudebníky“. (1. Makabejská 9:39, „Oxfordská anotovaná bible“, srovnej Žalm 45:8; 45:9, „KB“.) Dnes také často při svatebních hostinách hraje hudba. Může při takové příležitosti přispět ke křesťanské radosti — nebo ji může o radost oloupit. Jak může dojít právě k něčemu takovému? V řadě případů byla hudba příliš hlasitá a nevázaná. Někteří hudebníci mají rádi hudbu typu disko nebo divoce ukazují, co umějí. Ale nic z toho nepatří ke křesťanské hostině. Mohou se hosté, mladí nebo staří, těšit z křesťanského společenství, je-li hudba tak hlasitá, že není možné bavit se přes stůl?

22. Jak je možné zmenšit problémy související s hudbou?

²² Je jasné, že hudba při svatebních hostinách musí být pečlivě naplánována a je nutné na ni dohlížet, zejména na hudbu, kterou tam někdo přímo hraje. Je lepší nezvat světské hudebníky. Jsou-li tam placení hudebníci, pak jim musí ženich nebo bratr, který je k tomu vybrán, rezolutně vysvětlit, jaká hudba se může hrát a jaká nikoli. (2. Mojž. 32:6, 17, 18) Je nutné si vymínit, že se nebude hrát na přání hostů nic bez souhlasu ženicha nebo „vedoucího“ hostiny. S povahou a hlasitostí přímo hrané hudby bývají často problémy, a proto se mnohé dvojice rozhodly, že užijí gramofonové desky nebo magnetofonové pásky, přičemž si přesně vyberou, co si budou přát. Dali si je přehrát od někoho dospělého, kdo se nedá snadno unést tím, co je populární mezi nezralou mládeží. — 1. Kor. 13:11; Žid. 5:14.

23–25. Jaké jiné praktické kroky mohou podniknout novomanželé, aby zajistili příjemné křesťanské setkání?

²³ Křesťanští novomanželé chtějí, aby jejich hosté mohli vzpomínat na hostinu s radostí. Jestliže je tam tedy hudba anebo tanec, mělo by to vše být v souladu s křesťanskými zásadami. Jsou-li někteří lidé požádáni, aby řekli pár slov, měli by jak tito vybraní lidé, tak i to, co budou říkat, odpovídat důstojnému křesťanskému setkání.

²⁴ V podobenství o deseti pannách začala hostina „uprostřed noci“, protože se svatební společnost zpozdila. (Mat. 25:5, 6) V jiném případě z toho, co Ježíš řekl o králi, který připravil hostinu, a o služebnících, kteří zvali lidi na ulicích, je patrné, že se hostina konala ve dne. (Mat. 22:4, 9) V dnešní době se někdy hostiny protahují pozdě do noci a ztrácí se nad nimi dohled, protože zralí křesťané odcházejí, aby se v noci přijatelně vyspali. Aby se tomu zabránilo, určily mnohé vyrovnané dvojice, kdy jejich hostina začne a kdy skončí. Tak si mohou všichni udělat své plány, včetně plánu pro náležitou křesťanskou službu v den po příjemné hostině.

²⁵ Svatební hostina může být nádhernou příležitostí, při které se mohou křesťané správně a vyrovnaně radovat. Jakou však má úlohu ve vztahu k tomu, co následuje — k manželskému životu pravých křesťanů?

[Poznámky pod čarou]

Na co si vzpomínáš z toho, co předcházelo?

◆ Proč by se měli křesťané zamyslet nad hostinami?

◆ Co je vhodné, pokud jde o alkoholické nápoje při svatebních hostinách?

◆ Kdo je odpovědný za to, co se děje při hostinách?