s věrohodností božského Slova ve skutečnosti jen hromadou smetí. Při těchto studiích přede mnou zůstala skryta pravá moudrost, která přichází od Jehovy skrze Krista a je sdělována těm, kteří mají pokorné srdce.

Cožpak neříká apoštol Pavel: „Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?“ (1. Kor. 1:20) Spolu s Pavlem mohu říci: „Všechno jsem začal považovat za ztrátu ve světle vynikajícího poznání mého Pána Ježíše Krista. Pro něj jsem opustil všechno; všechno ostatní považuji za odpadky [„za množství smetí“, „Překlad nového světa“], aby Kristus byl mým bohatstvím.“ — Fil. 3:8, „Nová americká bible“.

Konečně přišly mé propouštěcí dopisy, s datem 11. listopadu 1977. S děkováním Jehovovi jsem je podepsal.

27. listopadu téhož roku jsem byl pokřtěn úplným ponořením ve vodě při krajském sjezdu svědků Jehovových. Tímto skutkem jsem dal veřejně najevo svou oddanost Jehovovi v souladu s Ježíšovým příkladem a podle pověření, které dal svým následovníkům. (Mat. 28:19, 20) Pokud jde o uspokojení a radost, ten den daleko předčil onen den před asi dvaceti lety, kdy jsem byl ordinován jako jezuitský kněz. Nyní jsem se stal křesťanským svědkem svrchovaného Pána Jehovy.

Po svém křtu jsem měl již mnoho požehnání. Pravidelně se účastním normální křesťanské kazatelské činnosti a mám tu přednost, že mohu vést několik domácích biblických studií s lidmi, kteří mají zájem. Jsem šťastnější než kdy předtím, protože se nyní řídím Kristovým příkladem, jak je vyznačen v božském Slovu. Našel jsem pravého Boha, Jehovu, a lid, který pěstuje lásku podobnou Boží. Mé pátrání po pravdě skončilo. A jak je to s tebou?

Otázky čtenářů

◼ Proč jsou v „Překladu nového světa“ a v některých jiných překladech vynechána slova „který je v nebi“ u Jana 3:13?

Ve starších překladech Bible zní verš Jana 3:13 v tomto smyslu: „A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, který sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi.“ („KB“, kurzíva od nás.) Uvažovalo se však o tom, zda Ježíš opravdu pronesl výrok, který zde je zvýrazněn.

Ze souvislosti vyplývá, že Ježíš vysvětloval, že židovský předák Nikodém může těžko pochopit nebeské věci. Ale Ježíš sám těmto věcem rozuměl, protože sestoupil s nebe. Myslíš, že by bylo logické, kdyby Ježíš tehdy řekl, že ‚je v nebi‘?

Ti, kteří věří, že Ježíš byl částí trojjediného božstva, tvrdí, že tento výraz je zde vhodný a že je z něj jen patrná dvojí podstata Ježíšova, totiž lidská i božská. To by znamenalo, že v době, kdy byl Ježíš na zemi jako člověk, byl zároveň také částí nebeského božstva. A lidé, kteří zastávají takový názor, snad poukazují na některé staré řecké rukopisy nebo na rané překlady, které obsahují tato slova, což je podkladem, proč jsou uvedena i v některých novějších překladech.

Ale mnohé řecké rukopisy tato slova neobsahují. Je to například uznávaný Sinajský rukopis a také Vatikánský rukopis č. 1209, oba ze čtvrtého století. A tak učenci B. F. Westcott a F. J. A. Hort zavrhli tato pochybná slova, když připravovali svůj vynikající řecký text, na němž byl založen „Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem“. Podobně jsou tato slova vynechána i v „Řeckém novém zákoně“ (Třetí vydání, 1975, angl.), který vydala Sjednocená biblická společnost. Doktor Bruce M. Metzger o tom píše: „Pod dojmem vnějšího svědectví na podporu kratšího znění [jež vynechává tato slova] považovala většina členů výboru tato slova [„kterýž jest v nebi“] za výkladovou poznámku, z níž je patrný pozdější christologický vývoj.“ To znamená, že slova zřejmě přidal některý opisovatel v pozdější době, snad potom, kdy byla přijata z nekřesťanských náboženství nauka o trojjediném bohu.

Proto mnohé novodobé překlady Bible mají dobrý důvod, proč vynechávají tato slova anebo je uvádějí jen v poznámce pod čarou. Příklady toho jsou „Nový zákon“ v překladu dr. P. Škrabala, „Nový zákon“ v překladu dr. O. Petrů, „Nový zákon“ v překladu F. Žilky a „Ekumenický překlad“.

◼ Když Pavel řekl v Římanům 1:25, že někteří „prokazovali svatou službu [stvoření] spíše než tomu, který stvořil“, mluvil přitom o Židech, nebo o pohanech?

Tento popis by mohl platit jak na Židy, tak i na Nežidy, protože se tím provinili ti i oni. Ale Pavel v první kapitole Římanům mluví zejména o odpadlém Izraeli staré doby.

Ve stvoření je mnoho důkazů o existenci všemohoucího Boha a stvořitele. I pro pohany by bylo neomluvitelné uctívat obrazy vytvořené podle podoby nějakého zvířete, ale Bůh varoval před modlářstvím obzvláště Izraelity, takže ti byli ještě daleko větší měrou neomluvitelní. — Řím. 1:18–23; 5. Mojž. 4:15–19; 5:8, 9.

Izraelité však často přehlíželi pravdu, kterou znali o Bohu, a uctívali „stvoření“ ‚spíše než toho, který stvořil‘. Hřešili například s bohyní Astarot (která byla znázorňována jako nahá žena se zdůrazněnými pohlavními orgány) a se zlatými telaty. (1. Král. 11:5, 33; 12:26–28; 2. Král. 10:28, 29) To je dokonce vedlo i k tomu, že se dopouštěli ponižujících sexuálních praktik a dostali se do bezbožného stavu. A tak tito odpadlí Izraelité, kteří znali „Boží spravedlivé nařízení“ ohledně takových hříchů, byli zřejmě hodni pokárání a museli projevovat víru v Kristovo výkupné. — Řím. 1:26–32.

◼ Co bylo „znamení Jonášovo“, o němž je zmínka u Matouše 16:4?

Jako odpověď na žádost farizeů a saduceů o znamení řekl Ježíš: „Ničemná a cizoložná generace neustále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení Jonášova.“ — Mat. 16:1–4.

Tito náboženští vůdci zřejmě vyhlíželi po nějakém viditelném znamení z nebe dříve, než by přijali Ježíše jako Mesiáše, neboť zakládali své očekávání na nesprávném porozumění textu Daniela 7:13, 14. Požadovali, aby Mesiáš odpovídal jejich předem vytvořeným názorům, a přehlíželi podivuhodné věci, které Ježíš dělal a učil. (Jan 4:25–29, 42; 7:31; 9:30–33) Ježíš tedy řekl farizeům, že jediné „znamení“, které bude ještě dáno, bude „znamení Jonášovo“.

O „znamení Jonášově“ se Ježíš zmínil již o několik měsíců dříve. To, co tehdy dodal, nám může pomoci pochopit, co tím myslel: „Jako byl totiž Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci.“ — Mat. 12:38–40.

Když byl Jonáš v břiše obrovské ryby, která ho spolkla, byl v jistém smyslu v šeolu neboli v hrobě. (Jon. 2:1, 2) Pak vyšel jakoby vzkříšen, aby vykonal své prorocké pověření v Ninive. S Ježíšem to mělo být podobné, ale ještě zázračnější.

Ježíš předpověděl, že zemře a že třetí den bude vzbuzen z mrtvých. (Mat. 16:21; 20:17–19; Jan 2:19–21) Když Ježíš skutečně třetího dne vstal z mrtvých, připomněli si jeho učedníci, co tehdy říkal, a to posílilo jejich víru v něho. (Jan 2:22; 1. Kor. 15:3–8) Dokonce i někteří židovští kněží, kteří se dozvěděli o „znamení Jonášově“ a o křesťanském poselství, začali ‚poslouchat víru‘. (Sk. 6:7) Rozhodně však byli v menšině. Většina židovských vůdců, kteří na sebe nenechali působit Ježíšova podivuhodná díla a jeho učení, své smýšlení nezměnila. Zavrhli „znamení Jonášovo“ — Ježíšovo vzkříšení z mrtvých třetího dne.