Radovat se „v Bohu, který dává naději“
„Ty jsi má naděje, svrchovaný Pane Jehovo, má důvěra od mého mládí.“ — Žalm 71:5.
1, 2. a) Jaký biblický důkaz máme, že se Bůh o nás stará? b) Jak může být naše radost úplná?
ZASTAVÍŠ se někdy, abys uvažoval o svém drahocenném vztahu k Bohu? Jak je to zvláštní vědět, že Bůh se o nás stará! Je pravda, že z Jehovova hlediska jsou národy jako pouhá kapka ve vědru a jako jedinci se mu musíme zdát velmi malí, ale Ježíš Kristus nás ujišťuje: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé ceny? A přece ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale i vlasy na vaší hlavě jsou sečteny. Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ — Mat. 10:29–31; Iz. 40:15.
2 Jestliže Bůh si všímá pádu vrabce, oč více soucitu musí mít pro nás lidi, které stvořil ke své podobě! (1. Mojž. 1:26) Náš Bůh je vpravdě ohromný ve své moudrosti a stvořitelské síle, ale je ještě větší v péči o utiskované a v projevech široké lásky k lidstvu. (Žalm 33:4, 5) Je to opravdu přednost, že můžeme vstoupit do Boží lásky a setrvávat v ní podle Ježíšova ujištění: „Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, stejně jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ A Ježíš dodal: „Mluvil jsem vám to, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla úplná.“ — Jan 15:10, 11.
3. Proč měl David plnou důvěru v Jehovu a proč bychom ji měli mít i my?
3 V těchto kritických časech se také můžeme radovat, že náš milující Bůh poskytuje naději. Zdá se, že David napsal 71. žalm po tom, co prošel těžkými zkouškami. V žalmu vyzdvihuje svrchovaného Pána Jehovu jako svou naději a důvěru od mládí. Když například čelil nemotornému obru Goliášovi, prohlásil David: „Jehova, který mne osvobodil z tlapy lva a z tlapy medvěda, on mne osvobodí z ruky toho Filištína.“ A Jehova to udělal! (1. Sam. 17:37, 45–50) A až dodnes Jehova stále podporuje pomazaný ostatek svých svědků, kteří — silní ve víře — mu věrně slouží ‚od svého mládí‘.
POTŘEBA ŽIVÉ NADĚJE
4. Proč je zdrojem naděje to, „co bylo předem napsáno“?
4 Jehovovy dlouhodobé sliby, jak jsou zaznamenány v jeho Slovu, jsou opravdu zdrojem důvěryhodné naděje pro budoucnost. Apoštol Pavel říká: „Všechno, co bylo předem napsáno, bylo napsáno pro naše poučení, abychom svou vytrvalostí a útěchou z Písem měli naději.“ (Řím. 15:4) Jistě potřebujeme mít naději. Ale jak to, „co bylo předem napsáno“, může být důvodem k naději? A především, proč vzniká potřeba naděje?
5. a) Jak vznikla potřeba naděje? b) Proč naši prarodiče právem obdrželi trest smrti a proč se to týká i nás?
5 Věci ‚předem napsané‘ jasně vyprávějí, jak Bůh stvořil naše prarodiče a umístil je do ráje rozkoše s nadějí, že budou věčně žít a zaplní zemi milujícími, šťastnými lidmi, kteří nikdy nezemřou. (1. Mojž. 1:26–28; 2:7–9, 18–25) Adam a Eva však ztratili tuto přednost. Proč? Protože zhřešili, a tak minuli cíl dokonalé poslušnosti svého Otce, Jehovy Boha. Svrchovaný Pán Jehova právem odsoudil neposlušný pár k smrti. Stali se sobeckými, nezávislými, a proto již nebylo pro ně místo mezi Jehovovými věrnými tvory. Kromě toho obdrželi trest smrti nejen pro sebe, ale také pro miliardy dětí, které se měly narodit z hříšných rodičů. Jak nám Pavel říká: „Proto stejně jako skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ — Řím. 5:12.
6. Na základě jaké naděje bylo stvoření zotročeno?
6 Pavel dále říká, že ačkoli „tvorstvo bylo podrobeno marnosti“, bylo to „na základě naděje“. Jaké naděje? Živé naděje, že bude „osvobozeno z otroctví zkaženosti a bude mít nádhernou svobodu Božích dětí“, stejnou jako měli naši prarodiče v ráji Eden. To zahrnuje naději na věčný život. Pouze Bůh může dát takovou naději. — Řím. 8:20, 21; Jan 17:3.
NADĚJE NA „SEMENO“
7. Jak je označeno „semeno“ zaslíbení?
7 Mezi věcmi, které byly předem napsány, čteme Boží slib, že „semeno [potomek]“ Boží nebeské organizace podobné ženě ‚rozdrtí hadovi hlavu‘, to znamená, že zničí satana spolu s jeho plemenem. (1. Mojž. 3:14, 15) Ale kdo je ono „semeno“? Později se o něm mluví, že je také „semenem“ Božího přítele Abraháma a že prostřednictvím tohoto semene „si budou jistě žehnat všechny národy země“. Apoštol Pavel označil „semeno“, když řekl: „Zaslíbení byla vyslovena Abrahámovi a jeho semenu. . . ‚A tvému semenu‘, jímž je Kristus.“ — 1. Mojž. 22:18; Gal. 3:16.
8. a) Jak byla Ježíšova životní cesta na zemi předpověděna již dlouho předem? b) Jak se projevila Boží láska k lidstvu?
8 Věci ‚předem napsané‘ předpověděly životní cestu Ježíše Krista, když byl zde na zemi. Jak Izaiáš předpověděl více než 700 let předem, byl Ježíš opovrhován, pokládán za bezvýznamného, sužován a „veden právě tak jako ovce na porážku“. V souladu s vůlí svého Otce „vylil svou duši až na smrt“, takže může vykoupit „mnohé“ z otroctví hříchu. (Iz. 53:3–12) Jehova jej vzkřísil z mrtvých a ustanovil jej jako „prostředníka života“ v nebesích, „aby každý, kdo projevuje víru v něj. . . , měl věčný život“. Bůh učinil toto opatření, protože ‚svět [lidí] tak velice miloval‘. (Jan 3:15, 16; Sk. 3:15) Jakou nádhernou naději to otevřelo! — Jan 5:24–29.
PRAVÝ ZÁKLAD PRO NADĚJI NA VĚČNÝ ŽIVOT
9. a) Co je zárukou naší naděje? b) Jak by nás měla ovlivnit naše naděje?
9 Naše dobře založená víra je zaručena samým jménem našeho Boha Jehovy. Toto jméno znamená „Působí, aby nastalo“ a naznačuje, že on působí, aby se určité věci staly, když pracuje na svém předsevzetí. Je Bohem, „který nemůže lhát“ a který poskytuje „základ naděje na věčný život, jenž zaslíbil před dávnými časy“. (Tit. 1:2) Co pro tebe znamená tato naděje? Díváš se na ni, jako se dívají lidé z křesťanstva na své náboženství — jako na formalismus, jemuž slouží pouze svými rty? Nebo jsi z celého svého srdce oddal svůj život i svou osobu „Bohu, který dává naději“? (Řím. 15:13) Získal jsi naději tak pevnou, že ti připadá jako skutečnost? Jestliže ano, pak se stala tvou vírou — vírou, jež bude žít dobrými skutky a bude druhým svědčit o tvé naději. — Žid. 11:1; Jak. 2:17.
10. a) Co dodává naší naději věcný podklad? b) Proč by se pomazaní křesťané měli nyní radovat ve své naději?
10 Protože náš svrchovaný Pán Jehova žije věčně, jeho sliby poskytují základ pro „živou naději“. A jeho vzkříšený Syn, Ježíš Kristus, který „zůstává stále živý“, dodává této naději věcný podklad. Je totiž schopen „úplně zachránit ty, kteří se skrze něj přibližují k Bohu, protože je stále živý, aby se jich zastával“. (Žid. 7:24, 25) Apoštol Petr napsal pomazaným křesťanům: „Buď požehnán Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás, kteří jste chráněni Boží mocí prostřednictvím víry k záchraně, jež je připravena, aby byla zjevena v posledním časovém období. Z této skutečnosti se velmi radujete.“ (1. Petra 1:3–6) Nyní, když jsme dosáhli „posledního časového období“, je zde pro pomazané křesťany pádný důvod, aby se radovali z této naděje.
11. a) Jakou „živou naději“ má také „velký zástup“? b) Jaký je pevný základ této naděje?
11 A co „velký zástup. . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“, který se těší na věčný život na rajské zemi? Také on může mít „živou naději“, protože mu bylo slíbeno: „Nebudou již hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani sálající vedro, protože Beránek, který je uprostřed [Božího] trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ (Zjev. 7:9, 16, 17) Ti, kteří doufají v „dobré poselství“, nebudou zklamáni, protože je pevně založeno v Božím inspirovaném Slovu. Apoštol Petr cituje Izaiáše 40:8 a říká o slovech „živého a trvajícího Boha“: „ ‚Všechno tělo je jako tráva a všechna jeho sláva je jako květ trávy; tráva vadne a květina opadává, ale Jehovův výrok trvá navždy.‘ To je tedy ten ‚výrok‘, to, co vám bylo oznámeno jako dobré poselství.“ — 1. Petra 1:23–25.
12. Jak štědrý je náš Bůh, když poskytuje věčný život?
12 Když se Ježíš představil jako „znamenitý pastýř“, který „se vzdává své duše ve prospěch ovcí“, řekl: „Já jsem přišel, aby měly život a mohly jej mít v hojnosti.“ (Jan 10:10, 11) Tato velkorysost není omezena na „malé stádo“, jehož členové se stávají Kristovými spoludědici v nebesích. (Lukáš 12:32) Ne, protože Ježíš řekl: „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře. A dávám jim věčný život.“ (Jan 10:16, 28) Kromě „velkého zástupu“, který očekává, že projde živý „velkým soužením“, budou zde věrní služebníci předkřesťanských dob a miliardy jiných mrtvých lidí, kteří budou vzkříšeni na zem s vyhlídkou na věčný život. (Mat. 24:21; Žid. 11:35; Zjev. 20:12) Jak je štědrý náš Bůh, když činí takové opatření k životu!
13. Jak je vyjádřena Boží láska k lidstvu a jak by nás to mělo ovlivnit?
13 Jehovovy štědré projevy lásky k lidstvu jsou též patrné z Ježíšových dřívějších slov: „Bůh totiž miloval svět [lidí] tak velice, že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil [nepříznivě] svět, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo projevuje víru v něj, nebude souzen.“ (Jan 3:16–18) Jsou-li Jehova a jeho Syn tak štědří, neměli bychom být také my štědří a oznamovat velkolepé „dobré poselství“ druhým?
14. a) Proč jsou národy jako ti, kteří nemají „žádnou naději“? b) Co zrcadlí naši víru a „živou naději“?
14 Děláme-li to, konáme „dobré skutky, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili“. Nejsme již potom jako ti, o nichž Pavel psal, že jsou „cizinci vůči smlouvám zaslíbení“, nemají „žádnou naději“ a jsou „bez Boha ve světě“. Již dále nechodíme tak, „jako chodí i národy v neužitečnosti své mysli, přičemž jsou myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který náleží Bohu, pro nevědomost, jež je v nich, pro necitelnost svého srdce“. (Ef. 2:10, 12; 4:17, 18) Chodíme nyní s Bohem a naše „dobré skutky“ kázání a učení „dobrého poselství“ zrcadlí naši víru a „živou naději“, kterou překypuje naše srdce. — Mat. 4:17; 5:16; 9:35; 24:14.
NADĚJE NA SPRAVEDLIVOU VLÁDU
15. a) Proč je nutná dobrá vláda, abychom mohli mít „živou naději“? b) Jaké povzbudivé proroctví zaznamenal v tom ohledu Izaiáš?
15 Naše živá naděje obsahuje více než jen vyhlídku na věčný život. Uvažuj: Jaké by to asi bylo, žít navždy pod krutými a utiskujícími lidskými vládami, jaké panovaly tak často během dějin? Někteří lidé by dali přednost smrti před takovým otroctvím. Můžeme být šťastni, že živá naděje Božího lidu zahrnuje naději na spravedlivé panství, Království, o něž se křesťané dlouho modlili, a které posvětí Jehovovo jméno a způsobí, že jeho vůle se bude dít „jak v nebi, tak i na zemi“. (Mat. 6:9, 10) Ve své dlouhodobé přípravě na toto království použil Jehova izraelského krále Davida, aby předstínil Ježíše Krista v jeho úloze krále. Prorok Izaiáš jej popsal jako „Knížete pokoje“ a řekl: „Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a na jeho království, aby je pevně založil a podporoval je právem a spravedlností od nyní až na neurčitý čas. Učiní to sama horlivost Jehovy vojsk.“ — Iz. 9:6, 7.
16. Jaké ujištění dal Gabriel a žalmista o království?
16 O více než 1 000 let později se zjevil anděl Gabriel panně Marii a řekl jí: „Neboj se, Marie, neboť jsi našla přízeň u Boha; a hle, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude se nazývat Syn Nejvyššího; a Jehova mu dá trůn jeho otce Davida. . . a jeho království bude bez konce.“ (Luk. 1:30–33) Tento „Syn Nejvyššího“ opatří nejen cestu záchrany k věčnému životu, ale také požehnání prostřednictvím svého království. Tato vláda bude panovat nad celým lidstvem ve spravedlnosti a přinese hojnost pokoje všem poddaným na celé zemi. — Žalm 72:1–8.
17. Proč bychom tedy měli ‚oplývat nadějí‘? Jak můžeme vyjádřit tuto naději?
17 Apoštol Pavel se ještě jednou vrací k tomu, „co bylo předem napsáno“: „A opět říká Izaiáš: ‚Bude kořen Jesseho [Davidova otce], a bude ten, který povstane, aby vládl národům; do něj vloží národy svou naději.‘ Ať Bůh, který dává naději, naplní vás vší radostí a pokojem skrze vaši víru, abyste silou svatého ducha oplývali nadějí.“ (Řím. 15:12, 13) Naše naděje v Boží království pod Kristem je jistě pramenem radosti a pokoje srdce. Jak překypujeme touto nadějí, jsme povzbuzováni, abychom oznamovali tuto naději druhým v síle, kterou propůjčuje Boží duch. — Zach. 4:6; Iz. 40:28–31.
18. Jaký zářivý předobraz dal Izaiáš o království?
18 Když mluví o „kořenu Jesseho“, cituje Pavel z Izaiášovy 11. kapitoly, která podává zářivý předobraz Kristova království: „A na něm spočine Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou. A jeho potěšení bude v bázni před Jehovou. A nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat na základě toho, co uslyší jeho uši. A bude spravedlivě soudit pokorné a v přímosti bude udílet pokárání ve prospěch mírných země.“ Když proroctví popsalo pokojnost duchovního ráje, z něhož se již dnes raduje Boží lid, jako by již divoká zvířata země byla ochočena, prohlašuje dále: „Země bude jistě naplněna poznáním o Jehovovi, tak jako vody pokrývají skutečné moře.“ Jaká je to slavná naděje! Není divu, že mnozí z národů se tázavě obracejí na „kořen Jesseho“, na Ježíše dosazeného na trůn, který tu je „jako znamení pro národy“. — Verše 1–10.
19. Proč bychom se zejména dnes měli radovat v naději?
19 Od roku 1914, roku plného událostí, žije lidstvo „ve skonávání systému věcí“. Přišel „Syn člověka“, a s ním všichni andělé, a posadil se na svůj slavný nebeský trůn. Začal shromažďovat národy k soudu a oddělovat „lidi jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů“. Pro národy a kozly je to doba beznadějné tísně, ale pro poslušné, ovcím podobné lidi je to doba, aby se ‚vzpřímili a pozdvihli hlavy, protože se přibližuje jejich vysvobození‘. — Mat. 24:3–8; 25:31–34; Luk. 21:26–28.
20. Co máme nyní dělat, abychom vytrvali v naději?
20 Vytrvalost je však nutná, abychom mohli zažít splnění naděje. Když se blíží ke konci „poslední dny“, musíme vidět věci jako Ježíš, jak Pavel říká: „Ať dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš, a abyste shodně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 15:5, 6) Ať dále „shodně jedněmi ústy“ sloužíme s vytrvalostí, když kážeme dobré poselství o království „na svědectví všem národům“, s důvěrou, že „pak přijde konec“. (Mat. 24:13, 14) Ano, vložme neotřesitelnou důvěru v našeho svrchovaného Pána Jehovu, „Boha, který dává naději“