Jak se stát účinnými Božími služebníky
„Proto k vám posílám Timotea. . . a připomene vám moje metody ve spojitosti s Kristem Ježíšem, jak všude vyučuji v každém sboru.“ — 1. KORINŤANŮM 4:17.
1, 2. Co je jedním z nutných činitelů, má-li někoho přitahovat pravda? (Skutky 8:12)
KDYŽ byl o letnicích roku 33 n. l. vylit svatý duch, rostl křesťanský sbor a rychle se šířil. (Sk. 2:40 až 42; 4:4; 6:7; 11:19–21) Co bylo klíčem k tomuto úspěchu? Proč přijímalo tolik Židů a později Samaritánů a pohanů Krista a poselství o Božím království? — Sk. 8:4–8; 10:44–48.
2 Má-li člověk přijmout křesťanské dobré poselství, musí se uplatnit určité předpoklady. V první řadě musí člověk pochopit nezaslouženou laskavost, kterou projevil Bůh lidstvu tím, že se chopil iniciativy a poslal na zem svého Syna jako vykupující oběť. Biblický pisatel Jan o tom řekl: „Tím byla v našem případě zjevena Boží láska, protože Bůh vyslal svého jednozplozeného Syna do světa, abychom skrze něho získali život. Láska není v tom, že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ — 1. Jana 4:9, 10.
3. Proč je důležité, aby si byl člověk vědom své duchovní potřeby?
3 Jiným důležitým činitelem je postoj každého jednotlivce k duchovním hodnotám. Ježíš řekl: Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, protože jim patří nebeské království. „Šťastní jsou ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“ (Mat. 5:3, 6) Samolibý, ve vlastních očích spravedlivý člověk si obvykle není vědom žádné duchovní potřeby a není již přístupný pravdě. Když svědkové Jehovovi nabídnou takovému člověku poselství o království, často odpoví: ‚Nemám zájem. Mám své náboženství.‘ Rovněž člověk hluboce zaujatý hmotnými zájmy nebude mít čas pro duchovní věci. — Mat. 6:33, 34; 7:7, 8; Luk. 12:16–21.
4. O kterých otázkách budeme nyní uvažovat?
4 Co však říci o těch, kteří ‚si jsou vědomi svých duchovních potřeb‘ a jsou ochotni hledat Boha a jeho království? Jak je můžeme najít a poznat? Můžeme jako služebníci Božího slova učinit nějakým způsobem své poselství pochopitelnějším? Jak můžeme být účinnějšími služebníky?
Čí metody bychom měli užívat?
5. Co měl podle Pavlových slov Timoteus připomínat Korinťanům?
5 Když apoštol Pavel psal svůj první dopis křesťanům v Korintu, řekl jim, že posílá Timotea, který jim ‚připomene jeho [Pavlovy] metody ve spojitosti s Kristem Ježíšem‘. Některé české překlady uvádějí místo slova „metody“ výrazy „způsob jednání“, „cesty, po kterých kráčím,“ nebo „jak jednám“. Ale „Řecko–anglický slovník Nového zákona“ (angl.) od profesora Thayara podává jako výklad tohoto textu: „Metody, jimiž se jako Kristův služebník a apoštol řídím při plnění svého úřadu.“ Protože Pavel končí větu slovy: „Jak všude vyučuji v každém sboru“, lze z toho logicky vyvozovat, že se jeho poznámky týkají jeho aktivní služby, a ne jen jeho osobního křesťanského chování. — 1. Kor. 4:17.
6. Proč byla Ježíšova služba účinná?
6 Ježíšova služba nebyla náhodná. Při svém kázání postupoval metodicky. Poučil například pečlivě své apoštoly a později 70 evangelistů, jak mají účinně kázat. Dával jim příklad tím, jak soustavně používal podobenství, otázky a odkazy na Písmo. Až dodnes je to nejlepší metoda. — Luk. 9:1–6; 10:1–11.
7. Jak můžeme předávat dobré poselství co největšímu počtu lidí?
7 Jestliže je křesťanská služba věcí věčného života nebo smrti, jak můžeme zprostředkovat dobré poselství největšímu počtu lidí? Ano, jak můžeme být ‚čistí od krve všech lidí‘? Tím, že užíváme všechny způsoby služby, k nimž patří, jak řekl apoštol Pavel, služba „dům od domu“. Jeden španělský komentář ke Skutkům 20:20 říká: „Zde máme kazatelskou metodu, kterou uplatňoval Pavel v Efezu.“ — Sk. 20:20–27.
První překážka
8, 9. a) Co je často první překážkou ve službě? b) Proč mohl Ježíš mluvit směle?
8 První překážkou, kterou musíme velmi často překonat ve službě, jsme my sami. Někteří mají sklon k plachosti, mají pocit, že na to nestačí a že nejsou dostatečně vzdělaní ve srovnání s lidmi, s nimiž přicházejí do styku. Jaký pocit měl však Ježíš? Chodil snad nejprve do rabínských škol, kde by se učil? Měl nějaké vyšší vzdělání? Ale jak reagoval jeho vlastní lid, když on učil? Matouš nám říká: „Žasli a říkali: ‚Odkud má tento člověk takovou moudrost a takové mocné skutky?‘ “ Je pravda, Ježíš byl dokonalý, byl to Boží Syn. Ale jeho metody byly praktické i pro jeho většinou „nevzdělané“ učedníky, kteří ho měli napodobovat. Jakou reakci vyvolali i mezi svými náboženskými nepřáteli? „Když spatřili Petrovu a Janovu otevřenost a uvědomili si, že to jsou nevzdělaní a obyčejní lidé, podivili se. A poznávali je jako ty, kteří bývali s Ježíšem.“ — Mat. 13:54; Sk. 4:13.
9 Ale odkud získal Ježíš všechno to, čemu učil? Proč měl takový úspěch ve své službě? Strhával snad své posluchače přehnaným zdůrazňováním citů, jako dnešní kazatelé? Ne, Ježíšovým základem byla jednoduchost — mluvil jazykem prostého lidu, byl si vědom jejich duchovních potřeb, a nejdůležitější ze všeho bylo, že Ježíš věděl, že jej podporuje jeho Otec. Objasnil to, když oznámil své služební poslání v synagoze svého domovského města, v galilejském Nazaretu. Ze svitku proroka Izajáše přečetl: „ ‚Jehovův duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznamoval dobré poselství chudým, vyslal mne, abych kázal propuštění zajatým a obnovení zraku slepým, abych zdrcené poslal pryč jako propuštěné, abych kázal Jehovův přijatelný rok.‘. . . Pak jim začal říkat: ‚Dnes se naplnil tento text Písma, který jste právě slyšeli.‘ “ — Luk. 4:16–21.
10, 11. a) Co bychom si měli myslet o své službě? b) Jak odpovídá Pavel?
10 Dnes máme ve své službě stejnou podporu — Jehovu Boha, svrchovaného Pána vesmíru. Kážeme jeho poselství, jeho moudrost. Základem je nám jeho Slovo a my je ve svých rozhovorech bez váhání užíváme. Měli bychom mít proto nějaký pocit méněcennosti, když kážeme snad nějakým vzdělanějším nebo zámožnějším lidem?
11 Pavel odpovídá: „Kde je moudrý? Kde je znalec Písma? Kde debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?. . . Bratři, hledíte totiž na své povolání od něho, že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozených; ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi; a Bůh vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci; a Bůh vyvolil neurozené věci světa a přehlížené věci, věci, které nejsou, aby obrátil vniveč věci, které jsou, aby se žádné tělo před Bohem nechlubilo.“ — 1. Kor. 1:18–29.
12. Odkud pramení úspěch v naší službě? (Jakub 4:8)
12 Úspěch ve službě nepochází ze vzdělání nebo původu. Pochází ze samotného poselství o království, jež rozezní vnímavou strunu v srdci člověka, který je si vědom duchovní potřeby. Jiným činitelem je Boží dobrá vůle vůči takové osobě, protože Ježíš řekl: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže ho nepřitrhne Otec, který mne poslal.“ — Jan 6:44.
13. a) Jak reagovali na odpor Pavel a Barnabáš? b) Jak můžeme mít stále radost ve službě?
13 Jestliže tedy důvěřujeme v Jehovovu podporu, můžeme vykonávat svou službu s přesvědčením, jako to činil v prvním století Pavel a Barnabáš. Když kázali v Ikoniu, jejich služba vyvolala prudké rozpory v mínění a určitý odpor. Přimělo je to, aby se vzdali? Lukášova zpráva nám říká: „Strávili. . . značný čas tím, že směle mluvili s autoritou od Jehovy, který svědčil o slovu své nezasloužené laskavosti tím, že způsobil, aby se jejich rukama děla znamení a předzvěsti.“ Jestliže také zaujmeme kladný postoj k lidem ve svém území a výsledky přenecháme Jehovovým rukám, bude nám služba vždy radostí, a ne břemenem. — Sk. 14:1–3; Jak. 1:2, 3.
Jak lidé reagují
14. Jak reagovali lidé na Pavlovo kázání?
14 Ježíš ani Pavel se při své službě nesetkávali vždy s příznivou reakcí. Jak například reagovala veřejnost, když Pavel kázal v Athénách? Zpráva nám říká: „Někteří z epikurejských i stoických filozofů s ním začali polemizovat a někteří říkali: ‚Co by chtěl ten mluvka povídat?‘ Jiní: ‚Zdá se, že je to zvěstovatel cizích božstev.‘ To bylo proto, že oznamoval dobré poselství o Ježíšovi a vzkříšení. Chopili se ho tedy, vedli ho k Areopagu a řekli: ‚Můžeme se dozvědět, jaké je to nové učení, o kterém mluvíš? Uvádíš totiž nějaké věci, které jsou cizí našim uším.‘ “ — Sk. 17:18–20.
15. Jak reagují lidé na naši službu? Nač bychom však měli pamatovat?
15 Musíme uznat, že naše poselství a způsob, jak o něm mluví sdělovací prostředky a odpůrci, může také znít podivně našemu dnešnímu posluchačstvu. Vede to k tomu, že si někteří lidé vytvoří o věci předsudky z toho, co slyšeli, a odmítnou nás, aniž nás vyslechli. Jiní se podobají lidem v Athénách a přijmou více poučení předtím, než se sami rozhodnou. Ovšem i když věc vyslechli, vysmějí se možná stejně naději na království jako něčemu neuvěřitelnému. Pamatuj však na to, že odmítají Krista a jeho poselství, ne tebe. — Sk. 17:32–34; Mat. 12:30.
Z cizích se stávají přátelé
16. a) Jak bychom mohli reagovat my, když k nám domů přicházejí nějací cizí lidé? b) Čeho bychom měli dosáhnout svým úvodem?
16 Co si myslíš, když k tvému domovu přichází někdo cizí? Jaké otázky ti možná proletí myslí? Snad: Kdo to je? Co chtějí? Způsobí mi nějaké těžkosti? Na to bychom měli pamatovat, když přicházíme jako služebníci někomu ke dveřím. Způsobem, jak se uvedeme, bychom je proto měli v tomto směru uklidnit. Ale jak? Nuže, co navrhl Ježíš jako úvod? Řekl: „Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti; a jestliže si to dům zasluhuje, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete; jestliže si to však nezasluhuje, ať se váš pokoj navrátí k vám.“ — Mat. 10:12, 13.
17. Jak můžeme svým úvodem člověka uklidnit?
17 „Ať na něj přijde pokoj, který mu přejete.“ Co to znamená? Že ve své službě přejeme pokoj každému člověku a každé domácnosti. Tak bychom měli svými úvodními slovy ukázat, že jsme mírumilovní Boží služebníci. Židé a muslimové užívají až dodnes pozdravu „Pokoj s tebou“ nebo „Pokoj“ („šalom aleichem“ nebo „šalom“ v hebrejštině a „Assalam alaikum“ nebo „salam“ v arabštině). Náš pozdrav se bude samozřejmě v různých zemích lišit podle místního zvyku. Ale cíl je týž — uklidnit tohoto člověka, takže bude naslouchat poselství o království. Řekneš-li nejdříve své jméno a dokonce se i zmíníš o tom, kde žiješ, může to v tom směru pomoci. Ukazuje to, že nemáš co skrývat. Všichni mohou poznat tvůj úmysl a vidět, že jsi čestný. Pak jednáš podle Pavlovy rady: „Hleďte, aby se na vašem chování na veřejnosti nedalo nic kritizovat. Pokud záleží na vás, žijte v pokoji s každým.“ — Řím. 12:17, 18, „Phillips“.
18. Jakým měřítkem bychom se měli stále řídit ve své službě?
18 Ať již jsme ve službě dům od domu nebo na ulici, jsme na očích veřejnosti. Měli bychom vždy mluvit a chovat se bezúhonně a neurážlivě. To, co říkáme, bychom měli říkat mírně a pokojně, ale neměli bychom se omlouvat. Nestydíme se za to, že jsme Božími veřejnými služebníky. — Mar. 8:38.
19, 20. a) Jak můžeme přistupovat k rezervovanějším lidem na ulici? b) Proč měl Ježíš výsledky při svém neformálním přístupu k lidem?
19 V některých národech jsou lidé rezervovanější a konzervativnější. Někteří jsou v rozpacích, když se k nim na ulici přiblíží někdo, kdo vystavuje časopisy. Je-li to tak, proč se nepřiblížit taktnějším způsobem? Je možné taktně zavést rozhovor s někým, kdo nespěchá, a pak ukázat biblickou literaturu přirozeným způsobem.
20 Ježíš rozhodně uměl pohotově užít takového způsobu kázání. Židé se normálně dívali na Samaritány a na ženy opovržlivě, a proto přistoupil Ježíš k nemravné Samaritánce u Jákobovy studny taktně. Jeho rozhovor je vzorem příležitostného svědectví a svědectví na ulici. Je také znamenitým příkladem soucitného a budujícího vyučování. — Jan 4:5–30.
21. Který další důležitý činitel je patrný v Pavlově službě?
21 Když uvádíme dobré poselství o království, musíme vzít v úvahu ještě další důležitý činitel. Pavel to ovládal mistrovsky. Podívej se, zda to rozeznáš v některých z jeho úvodů, které najdeš ve Skutcích 13:16–20; 17:22 a 22:1–3. Povšimni si, že se při každé z těchto příležitostí snažil najít společný základ se svými posluchači. Ztotožnil se s nimi a s jejich prostředím. Vedlo to k tomu, že naslouchali, i když s ním nesouhlasili. Podobně můžeme i my svým úvodem vyjádřit lidský vztah, ukázat, že máme s majitelem domácnosti něco společného. Povšimneš si snad, že jsou v domácnosti děti, a také ty máš děti. Pak máte něco společného, přátelský základ. Máš námět, který může vést k poselství o království. — Mat. 18:1–6.
22. Které otázky nyní vyžadují odpověď?
22 Tyto podněty jsou však jen začátkem. Jaké další kroky je nutné podniknout, aby byl nakonec vytvořen další učedník? Ano, co je dále třeba, abychom pomohli jinému člověku získat skrze Krista vztah k Bohu? Které vlastnosti musí mít naše služba, aby byla účinnější?
Jak bys odpověděl?
◆ Uveď některé činitele, jež rozhodují o tom, zda někdo přijme poselství o království.
◆ Jak je možné ve službě překonat bojácnost a plachost?
◆ Jaký cíl bychom měli sledovat svým úvodem v kazatelské službě?
◆ Jak nám může v přístupu k lidem pomoci Ježíšův a Pavlův příklad?