Žalmy

Kniha Žalmů — léčivý prostředek pro srdce

KNIHA Žalmů byla pro starověký hebrejský národ knihou poezie a písní. Její lyrika byla zhudebněna a používána při uctívání Jehovy v jeruzalémském chrámu a tyto písně také na prvním místě zaznívaly v domovech a srdcích jednotlivých Izraelitů. Tato poezie nebyla založena na rýmování slov ani na rytmickém uspořádání veršů. Často je zde paralela myšlenková, někdy myšlenek shodných, někdy protikladných. Tak může čtenář myslí i duchem plynule sledovat myšlenku, což vede k daleko lepšímu pochopení a podnítí jej to k jednání. Pravdy, jež jsou zde vyjádřeny, se zdůrazňují opakováním a variacemi, a tak vyniknou plněji a jasněji. Z tisíců příkladů si uveďme těchto několik veršů pro znázornění:

„Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět.

Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým.“ — Žalm 19:7; 19:8, „KB“.

„Zlý člověk si vypůjčuje a nesplácí,

ale spravedlivý projevuje přízeň a dává dary.“ — Žalm 37:21.

„Kdybych snad chodil uprostřed tísně, ty mne zachováš naživu.

Pro hněv mých nepřátel vztáhneš ruku

a tvá pravice mne zachrání.“ — Žalm 138:7.

Žalmy jsou zaměřeny k srdci. Jejich vliv je tak pronikavý proto, že prostřednictvím žalmů Bůh odhaluje lidské srdce a dotýká se každého citu a všeho, čím je zkoušeno. Láska, radost, nadšení, chvála, zármutek, sklíčenost, pokání, naděje — čtenář se může v tom všem vidět. Sklíčenost, jež doprovází nemoc, rozhořčené nepřátelství ze strany společníků, zklamání z toho, že se důvěrný přítel stal zrádcem, pocit zavržení a bázeň před Bohem, když člověk zhřešil, povznesená nálada, když někdo pozná, že mu byl odpuštěn jeho hřích — to všechno a tisíce jiných pocitů, jež vznikají při výkyvech života, čtenář nejen čte, ale také cítí.

Proto jsou žalmy nedílnou a neodmyslitelnou částí Božího slova, jež může Božímu člověku pomoci, aby „byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Tim. 3:16, 17) V knize je realistický pohled na lidskou povahu a čtenář získává útěchu v každém lidském problému. Proto je kniha Žalmů nadčasová a je možno použít ji v dnešním životě stejně jako před tisíciletími.

BOŽÍ SLÁVA A MAJESTÁT

Žalmy výstižně vyjadřují Boží vlastnosti — jeho slávu a dokonalost. Nádherně je zde znázorněna krása Jehovovy věčnosti, jeho majestátu a všemohoucnosti. Můžeme to postřehnout v těchto třech krátkých výňatcích:

„Ó Jehovo, ty sám jsi byl naším skutečným příbytkem,

z pokolení do pokolení.

Dříve než se zrodily samotné hory

a než jsi přistoupil k tomu, abys jako v porodních bolestech zrodil zemi a úrodnou půdu,

ano, od neurčitého času do neurčitého času ty jsi Bůh. . .

Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, když pominul,

a jako noční hlídka.“ — Žalm 90:1–4.

„Dávno jsi položil základy samotné země

a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Ona sama pominou, ty však, ty budeš stále;

a jako oděv se všechny rozpadnou.

Nahradíš je právě tak jako oblečení a skončí svůj běh.

Ty však jsi týž, a tvá vlastní léta neskončí.“ — Žalm 102:25–27; 102:26–28, „KB“.

„Oblaka a hustá temnota jsou všude kolem něho; spravedlnost a soud jsou pevným místem jeho trůnu.

Oheň jde před ním

a stravuje všude kolem jeho odpůrce.

Jeho blesky osvětlovaly úrodnou půdu;

země to viděla a ocitla se v krutých bolestech.

I hory začaly tát jako vosk kvůli Jehovovi,

kvůli Pánu celé země.“ — Žalm 97:2–5.

Podobně proniká žalmy Boží důvěrný vztah k jeho lidu, jak je to patrné z těchto několika dalších podtitulků:

JEHO MILUJÍCÍ PÉČE O JEHO LID

„Neboť jsi řekl: ‚Jehova je mé útočiště,‘

učinil jsi samotného Nejvyššího svým příbytkem;

žádné neštěstí tě nepřepadne

a ani žádná pohroma se nepřiblíží k tvému stanu.

Neboť dá svým vlastním andělům ohledně tebe příkaz,

aby tě střežili na všech tvých cestách.

Na svých rukou tě ponesou,

abys snad nenarazil nohou o nějaký kámen.“ — Žalm 91:9–12.

JEHO MILOSRDENSTVÍ

„Jako otec projevuje milosrdenství svým synům,

tak prokázal Jehova milosrdenství těm, kteří se jej bojí.

Protože on sám dobře ví, jak jsme utvořeni,

a pamatuje na to, že jsme prach.“ — Žalm 103:13, 14.

„Kdybys ty, ó Jah, se díval na chyby, ó Jehovo,

kdo by mohl obstát?

U tebe je opravdové odpuštění,

aby se tě báli.

Stále doufám, ó Jehovo, má duše doufá,

a čekám na jeho slovo.“ — Žalm 130:3–5.

LIDSKÁ HŘÍŠNOST A NUTNOST POKÁNÍ A ODPUŠTĚNÍ

„Nevstupuj v soud se svým služebníkem;

vždyť nikdo žijící nemůže být před tebou spravedlivý.“ — Žalm 143:2.

„Jehovo, nekárej mne ve svém rozhorlení,

nenapravuj mne ve své zlobě.

Hluboko do mne totiž vnikly tvé šípy,

a sestoupila na mne tvá ruka.

Pro tvé otevřené odsouzení není na mém těle žádné zdravé místo.

Mé kosti nemají pokoj kvůli mému hříchu,

protože má vlastní provinění přišla na mou hlavu;

jsou pro mne příliš těžká, jako těžký náklad.

Mé rány začaly páchnout, hnisají,

pro mou pošetilost.

Ztratil jsem vyrovnanost, sehnul jsem se do krajnosti,

celý den smutně chodím sem a tam.“ — Žalm 38:1–6; 38:2–7, „KB“.

„Hle, s chybou jsem byl zrozen za porodních bolestí,

a v hříchu mne počala má matka.“

„Očisť mne od hříchu yzopem, abych byl čist;

umyj mne, abych se stal bělejším než sníh.“

„Skryj svou tvář před mými hříchy,

a vymaž i všechna má provinění.“ — Žalm 51:5, 7, 9; 51:7, 9, 11, „KB“.

„Šťastný je ten, jemuž je prominuta vzpoura, jehož hřích je přikryt.

Šťastný je člověk, jemuž Jehova nepřičítá provinění

a v jehož duchu není žádný klam. . .

Konečně jsem ti svůj hřích vyznal a své provinění jsem neskrýval.

Řekl jsem: ‚Přiznám se Jehovovi ke svým přestoupením.‘

A ty sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ — Žalm 32:1–5.

NADĚJE A DŮVĚRA V BOHA

„Požehnaný buď Jehova, který denně nosí náklad za nás,

Pravý Bůh je pro nás Bohem záchranných činů;

a Jehovovi, svrchovanému Pánu, patří východiska ze smrti.“ — Žalm 68:19, 20; 68:20, 21, „KB“.

„Koho mám v nebesích?

A kromě tebe nemám žádné jiné potěšení na zemi.

Můj organismus a mé srdce selhalo.

Bůh je skála mého srdce a můj podíl na neurčitý čas.

Neboť hle, právě ti, kteří se od tebe vzdalují, zahynou.

Jistě umlčíš každého, kdo tě nemravně opouští.

Pro mne však, pro mne je dobré přibližovat se k Bohu.

Svrchovaného Pána Jehovu jsem učinil svým útočištěm,

abych oznamoval všechny tvé skutky.“ — Žalm 73:25–28.

„V Boha jsem vložil svou důvěru, nebudu se bát.

Co mi může učinit pozemský člověk?“ — Žalm 56:11; 56:12, „KB“.

„Tento Bůh je totiž náš Bůh na neurčitý čas, ano nanždy.

Sám nás povede, dokud nezemřeme.“ — Žalm 48:14; 48:15, „KB“.

MESIÁŠSKÉ KRÁLOVSTVÍ

Žalmy mnoho říkají o Kristu Ježíši a o mesiášském království. Neuvádějí jej jménem, ale popisují jej, obzvláště jako slavného krále, který v míru a spravedlnosti vládne nad celou zemí. Zdá se, že některé žalmy prorokují přímo o Mesiáši, například Žalm 2 a 110. V mnoha případech jiné žalmy mluví o Mesiáši nepřímo, ale symbolicky a obrazně. To znamená, že žalmista měl bezprostředně na mysli své vlastní problémy nebo záležitosti národa, a jeho slova platila přímo v jeho vlastní době. Ale v zásadě neboli v druhém a úplném neboli konečném splnění uplatňují pisatelé Křesťanských řeckých písem jeho slova na Krista. Žalmista velmi pravděpodobně neměl vždy na mysli Mesiáše ani plně nerozuměl symbolickému neboli obraznému uplatnění. Apoštol Petr říká, že proroci rozhodně plně nerozuměli významu všeho, o čem prorokovali. — 1. Petra 1:10–12.

Příklad toho nacházíme ve výše citovaném Žalmu 102:25–27; 102:26–28, „KB“. Verš první tohoto žalmu ukazuje, že žalmista mluvil k Jehovovi. Ale v Židům 1:10–12 apoštol Pavel připisuje tyto vlastnosti Ježíši Kristu, protože Ježíš je ten, jehož Bůh použil ve stvořitelském díle a jemuž nyní svěřil všechnu moc „v nebi i na zemi“. (Mat. 28:18; Kol. 1:15–17) Ježíš nám plně reprezentuje Boha ve všech jeho vlastnostech a jednání.

Žalm 22, připisovaný Davidovi, vypráví částečně v obrazném jazyce o některých Kristových utrpeních. (Srovnej Žalm 22:1; 22:2, „KB“, s Markem 15:34; také srovnej celý žalm se zprávou o Ježíšově výslechu a přibití na kůl, jak o tom vyprávějí čtyři evangelia.) Události jsou popsány takovým jazykem, aby jejich plnější uplatnění bylo patrné na Kristově životě.

Pisatelé žalmů však do jisté míry chápali, že to, co napsali, bude platit na Mesiáše. Když David psal Žalm 16, byl inspirován, aby prorokoval o Mesiáši, jehož duše neměla být opuštěna v šeolu neboli hádu (hrobě) navždy, a jeho pohřbené tělo také nemělo úplně zetlít. (Sk. 2:31, „Žilka“) Když apoštol Petr mluvil o letnicích k tisícům Židů, poukázal na zmínku o Mesiáši, když řekl: „Protože [David]. byl prorok a věděl, že se mu Bůh zavázal přísahou, že posadí na jeho trůn jeden z plodů jeho beder, viděl dopředu a mluvil o Kristově vzkříšení, že nebyl opuštěn v hádu [hebrejsky: šeol] ani jeho tělo nevidělo porušení.“ — Sk. 2:30, 31.

Před shromážděnými Židy, kteří plně uznávali Žalmy jako inspirované, použil Petr velmi silně tohoto argumentu společně s mesiášským Žalmem 110, aby dokázal, že se v nich mluví o Kristu a že Kristus byl vzkříšen z hádu (šeolu). Řekl, že David sám zemřel a byl pohřben a že jako důkaz této skutečnosti je jeho hrob mezi Židy až do té doby. Věděli, že David odešel do šeolu neboli do hádu a že jeho tělo zetlelo, rozpadlo se. Potom pochopili, že David nemluvil sám o sobě. Protože to byla pravda, mluvil tedy David jako prorok o některém ze svých potomků, jemuž se to stane. Židé tehdy mohli mít jasný důkaz o událostech, jež se staly ve spojitosti s Ježíšovou smrtí a vzkříšením, a to dokazovalo, že David prorocky mluvil o Kristu, Davidovu potomku. (1. Petra 1:10–12) Pro Židy, kteří naslouchali Petrově řeči, to byl velmi působivý argument. — Sk. 2:29–36.

Žalmy ve všech směrech vyvyšují Boha a jeho Syna a pomáhají nám lépe poznat ty, o nichž je řečeno: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Žalmy popisují zkoušky, jež běžně postihují všechny lidi, a ukazují nám, jak se máme modlit v dobách šťastných i v dobách obtížných. Ať máme jakýkoli problém, některý ze žalmů nám může pomoci a nabízí našemu srdci konejšivý balzám.

Apoštol Pavel mluvil o tom, že potřebujeme pomoc v modlitbě. Řekl: „O co bychom se měli modlit, jak to potřebujeme, nevíme.“ (Řím. 8:26) Všem křesťanům se to často stává. Z knihy Žalmů můžeme v mnoha případech získat potřebnou pomoc, abychom Bohu vyjádřili své nejvnitřnější myšlenky a touhy plněji. — Srovnej Efezským 5:19; Kolossenským 3:16.

Žalmy se dotýkají různých lidských citů, a proto na nás působí vřelou přitažlivostí. Čtenář může vidět sám sebe a cítí, že mluví k němu nebo za něho. Žalmy působí na jeho nejvnitřnější myšlenky a pohnutky, a jeho srdce je zkoumáno. Cítí potřebu udělat ve svém životě změny. Jestliže to učiní, je obohacen a důvěrněji poznává Boha. Žalmy by měl každý přečíst od prvního až do posledního. Užitek získá každý, kdo je bude číst.