Mluvit Jehovovo slovo se smělostí

„A nyní, Jehovo, . . . dej, ať tvoji otroci mluví tvé slovo se vší smělostí.“ — Skutky 4:29.

1, 2. a) Když byl Ježíš vzkříšen, jak projevil zájem o své učedníky? Jaké dostali pokyny? b) V jakém rozsahu mělo být vydáváno svědectví?

AČKOLI smrt oddělila Ježíše od jeho apoštolů, nezapomněli na jeho pozvání, aby se stali „rybáři lidí“. Věděli, že to znamená, aby mezi lidmi mluvili Boží slovo. Ale jak měli postupovat? Potřebovali vedení a usměrňování.

² K velké radosti učedníků se jim Ježíš objevil při řadě příležitostí, než vystoupil ke svému Otci. (1. Kor. 15:3–8; Jan 20:20) Tak jim mohl dát další pokyny ohledně jejich budoucí práce. V Galileji řekl:

„Byla mi dána všechna moc v nebi i na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ (Mat. 28:18–20)

Křesťanské dílo, při němž jsou činěni učedníci, křtěni a poučováni, se musí dostat k lidem ze všech národů. Jak povzbuzující bylo vědět, že tento vzkříšený Boží Syn bude s křesťany v jejich díle království každodenně až do skonávání systému věcí!

3. Jak působil Boží duch, počínaje od letnic?

³ Ježíš slíbil svým učedníkům, že přijde pomocník, svatý duch. (Jan 14:16, 26) Co to mělo být a jak měl působit? Těsně před tím, než Ježíš vystoupil ke svému Otci, jim řekl:

„Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8)

Jaká je to nádherná vyhlídka, že se svědectví bude rozšiřovat! Učedníci se vrátili do Jeruzaléma a tam setrvávali v modlitbě. Padesátý den po Ježíšově vzkříšení byly letnice, a učedníci byli shromážděni na jednom místě. Náhle byl slyšet hluk, „jako když se přežene ostrý závan“, a byly při tom ještě jiné zázračné projevy. Jehova na ně vylil slíbeného svatého ducha, svou účinnou sílu. A k jakému jednání je tento duch podnítil? Vedl je k tomu, že začali „mluvit. . . , aby se vyjadřovali“. — Sk. 2:1–4.

4. Jak bylo tehdy přijato „dobré poselství“?

⁴ Přišel čas, kdy měli vykonat mnoho práce jako „rybáři lidí“. S pomocí svatého ducha mohli tito učedníci mluvit Boží slovo v mnoha jazycích. A tak lidé z mnoha míst na světě, kteří se účastnili svátku letnic, mohli ve své rodné řeči slyšet o „nádherných Božích věcech“. Ti, kteří to viděli, žasli. Potom povstal Petr a směle promluvil, aby jim podal vysvětlení. Vydal důkladné svědectví o vzkříšení Ježíše Krista a vyzval přítomné, aby činili pokání, dali se pokřtít a aby byli zachráněni z této pokřivené generace. K čemu to vedlo? Toto slovo přijalo asi 3 000 lidí! Byli pokřtěni a připojili se ke křesťanskému sboru. Byla velká radost, protože Jehova „denně připojoval ty, kteří byli zachraňováni“. — Sk. 2:5–47.

5. a) Z jakého důvodu jsou křesťané v dobách odporu předváděni před vladaře? b) Jaké je v tom pro nás povzbuzení?

⁵ Toto vydávání svědectví silou svatého ducha vedlo k tomu, že mnoho nových lidí začalo chválit Jehovu. Ti opět s radostí denně vycházeli a veřejně vydávali svědectví, a tak byl Jeruzalém naplněn „dobrým poselstvím“. Petr a Jan se ujali vedení v tomto díle a vyzývali lidi, aby se obrátili, aby mohly být vymazány jejich hříchy a oni aby mohli získat od Jehovy duchovní osvěžení. Mnozí z těchto lidí s radostí naslouchali „dobrému poselství“ — ale zcela jinak jednal velekněz, chrámový velitel a saduceové. Petra a Jana zatkli a dali je do vazby. Tak začali učedníci pociťovat nenávist, o níž jim Ježíš předem řekl:

„Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky; buďte proto obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice. Střezte se před lidmi, neboť vás budou předvádět před místní soud a budou vás mrskat ve svých synagógách. Ano, budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále na svědectví jim a národům. Když však budete předváděni, nestaňte se úzkostlivými, jak nebo co máte mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno co máte mluvit; protože to nejste jen vy, kdo mluví, ale je to duch vašeho Otce, který mluví vaším prostřednictvím.“ (Mat. 10:16–20)

Do této chvíle se však tito „rybáři lidí“ mohli radovat z velkého úlovku — bylo to asi 5 000 nových věřících. Jak jistě děkovali Jehovovi za takový vzrůst! Také my cítíme povzbuzení ze zprávy o jejich službě. — Sk. 4:1–4.

MLUVIT PŘED VLADAŘI

6. a) Co učinili Petr a Jan, když byli postaveni před vladaře? b) Proč k tomu byli dobře vyzbrojeni?

⁶ Příští den se shromáždili vladaři a vyslýchali Petra a Jana ohledně jejich činnosti včetně toho, že uzdravili chromého muže. Byla to znamenitá příležitost k dalšímu veřejnému svědectví. Jak to Ježíš předem naznačil, svatý duch nyní zmocnil Petra, aby řekl:

„Předáci lidu a starší muži, jestliže jsme dnes vyslýcháni na základě dobrého skutku k chorému muži vzhledem k tomu, kým byl tento muž uzdraven, ať je vám všem a všemu izraelskému lidu známo, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste přibili na kůl, ale jehož Bůh vzkřísil z mrtvých; skrze toho zde stojí tento muž před vámi zdravý. To je ten ‚kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jenž se stal hlavním úhelným kamenem‘. Kromě toho v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, kterým máme být zachráněni.“ (Sk. 4:8–12)

Tyto životně důležité pravdy měly být oznámeny! Apoštolové proto mluvili otevřeně a bez zdráhání. Petr a Jan byli prostí rybáři, ale Ježíš je vyškolil, aby mluvili dynamicky, s důvěrou a přesvědčením. Jako svědkové Jehovovi mluvili proto, že chtěli oznamovat Boží slovo. — Srovnej Jana 7:15–18, 45, 46.

7. Co poznáváme ze zprávy ve 4. kapitole Skutků o smýšlení a úmyslech odpůrců?

⁷ Jak bychom měli být vděčni Jehovovi za zprávu zaznamenanou ve 4. kapitole Skutků! Nejenže z toho jasně vidíme, že praví křesťané musí mluvit směle, ale poznáváme z toho také potměšilé smýšlení světských vladařů, kteří odporují Božímu dílu. Když apoštolové vydali toto smělé svědectví, vladaři je poslali ven ze sálu sanhedrinu, když se chtěli poradit. Čeho chtěli dosáhnout? Nemohli popřít, že ve jménu Ježíše Krista se událo pozoruhodné znamení. Měli však v úmyslu zastavit rozšiřování pravého uctívání. Domnívali se, že mohou apoštoly zastrašit hrozbami a že je tak přimějí, aby přestali mluvit v Ježíšově jménu. — Sk. 4:16, 17.

8. Z čeho je patrné, že se učedníci nebáli?

⁸ Mohly však pouhé hrozby zastavit tyto křesťanské svědky Jehovovy? Ať si dnešní praví křesťané povšimnou jejich nebojácného příkladu:

„Nato je [vladaři] zavolali a přikázali jim, aby se nikde nevyjadřovali ani nevyučovali na základě Ježíšova jména. Petr a Jan jim však odpověděli: ‚Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu. My však nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.‘ “ (Sk. 4:18–20)

Vladaři se báli veřejného mínění, a proto apoštolům pohrozili a propustili je. S pomocí Božího ducha tito křesťané zmařili pronásledování.

DALŠÍ POMOC OD JEHOVY

9, 10. a) Jak postupovali Jehovovi služebníci? Po čem ze srdce toužili? b) Oč prosili a jak byli vyslyšeni?

⁹ Když byli tito apoštolové propuštěni, vrátili se do sboru. Podali bratrům zprávu o tom, co se stalo, a sbor pak učinil to, co by za takových okolností měli křesťané vždycky dělat. Promluvili k Jehovovi v modlitbě. Jejich modlitba byla plná víry a vyjadřovala upřímnou touhu, že chtějí dále sloužit Bohu. Řekli:

„Svrchovaný Pane, ty jsi ten, který učinil nebe a Zemi, moře a všechno v nich a který řekl prostřednictvím svatého ducha ústy našeho předka Davida, svého služebníka: ‚Proč se národy rozbouřily a lidé uvažují o nicotných věcech? Králové země se postavili a panovníci se spolu srotili proti Jehovovi a proti jeho pomazanému.‘ Rovněž tedy Herodes i Pontský Pilát se ve skutečnosti shromáždili s lidmi z národů a s jeruzalémskými lidmi v tomto městě proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby dělali to, co předem určila tvá ruka a rada, aby se stalo. A nyní, Jehovo, věnuj pozornost jejich pohrůžkám a dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí, zatímco vztáhneš svou ruku k uzdravování a zatímco se budou dít znamení a předzvěsti jménem tvého svatého služebníka Ježíše.“ — Sk. 4:24–30.

¹⁰ Učedníci neprosili, aby byli vzati z této práce, aby byli zbaveni hrozeb nepřátel pravdy. Věděli, k čemu je Jehova pověřil — aby byli jeho svědky. Ze srdce toužili dále mluvit Boží slovo se vší smělostí a prosili, aby jim v tom Bůh pomáhal. Nikdy nechtěli podlehnout strachu. Líbil se Jehovovi tento postoj? Zpráva nám říká:

„Když přestali úpěnlivě prosit, zatřáslo se místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni svatým duchem a směle mluvili Boží slovo.“ — Sk. 4:31.

11. a) K čemu vedla jejich smělá řeč? b) Proč je uvěznění nepřimělo, aby přestali se svou prací?

¹¹ Tito svědkové království s novou silou pokračovali ve svém díle a Jehova byl s nimi. „Navíc se stále připojovali věřící v Pána, množství mužů i žen.“ (Sk. 5:14) Náboženští vůdci se proto opět rozhněvali a apoštoly uvěznili. Jehova si však přál, aby dále vydávali svědectví v Jeruzalémě. Proto poslal svého anděla, aby apoštoly osvobodil a řekl jim:

„Jděte, a až se postavíte v chrámu, říkejte lidem všechny výroky o tomto životě.“ (Sk. 5:20)

Apoštolové se uvězněním nedali zastrašit a umlčet, stejně jako se nedali umlčet hrozbami kněží a vladařů.

12. Jak apoštolové dále vydávali svědectví před soudem? Dali se zastrašit?

¹² Apoštolové však byli znovu zatčeni důstojníky a přivedeni do sálu sanhedrinu, aby se postavili před rozhněvaného velekněze, který řekl:

„Výslovně jsme vám přikázali, abyste dále nevyučovali na základě toho jména, a přece, podívejme se, naplnili jste Jeruzalém svým učením a jste rozhodnuti přivést na nás krev toho muže.“ (Sk. 5:28)

Ustoupili snad apoštolové v této nevlídné soudní síni, kde je střežili důstojníci a kde proti nim tak přísně mluvil velekněz? Neustoupili.

„Petr a ostatní apoštolové odpověděli: ‚Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi. Bůh našich předků vzkřísil Ježíše, kterého jste zabili, když jste ho pověsili na kůl. Toho Bůh povýšil jako hlavního prostředníka a zachránce na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. A my jsme svědkové těchto událostí a stejně i svatý duch, jehož Bůh dal těm, kteří ho poslouchají jako panovníka.‘ “ — Sk. 5:29–32.

13. Jakou radu dal Gamaliel? Jak na ni reagoval soudní dvůr?

¹³ Zde jsme opět vděčni zprávě Písma za to, že nám ukazuje převrácené smýšlení těch, kteří odporují Božímu dílu. Ačkoli apoštolové byli dobří lidé, soudní dvůr měl v úmyslu se jich zbavit. Povstal však vážený učitel zákona Gamaliel a dal náboženským vůdcům časově vhodnou radu. Řekl:

„Izraelští muži, dejte si pozor na to, co zamýšlíte udělat s těmi lidmi. Před těmito dny povstal například Teudas, který se vydával za někoho zvláštního, a muži v počtu asi čtyř set se připojili na jeho stranu. Byl však odstraněn a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a zničeni. Po něm povstal Judas Galilejský ve dnech soupisu a strhl za sebou lidi. A přece ten muž zahynul a všichni ti, kteří ho poslouchali, byli daleko rozptýleni. A tak vám za nynějších okolností říkám: Nezaplétejte se s těmito lidmi a nechte je jít (protože je-li tento plán nebo toto dílo od lidí, bude rozvráceno, ale je-li od Boha, nebudete je moci rozvrátit). Jinak byste snad mohli být považováni za bojovníky ve skutečnosti proti Bohu.“ (Sk. 5:34–39)

Tato Gamalielova moudrá rada byla do jisté míry přijata. Ačkoli náboženští vůdci nepřestali bojovat proti Bohu, alespoň neodstranili apoštoly. Místo toho je dali zbičovat. Přikázali jim, aby přestali mluvit o Ježíši, a propustili je. — Sk. 5:40.

ZKOUŠKA ODVAHY

14. Jak statečně jednali tehdy křesťané? K čemu to vedlo?

¹⁴ Sklíčilo to všechno apoštoly a přestali snad směle mluvit Boží slovo? Zpráva odpovídá:

„Oni tedy odešli ze sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby nesli pohanu pro jeho jméno. A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíši.“ (Sk. 5:41, 42)

Apoštolové a jiní křesťané se odvážně dále zaměstnávali Božím slovem a směle mluvili, a Jehova žehnal jejich práci.

„Boží slovo tím dále rostlo a v Jeruzalémě se velice zvyšoval počet učedníků. I velký zástup kněží začal poslouchat víru.“ — Sk. 6:7.

15. Uveď některé věci, o nichž směle mluvil Štěpán. Jak reagovali náboženští představitelé?

¹⁵ Nyní, když se obraceli i kněží a stávali se křesťany, odpor tvrdošíjných náboženských vůdců nepřestával. Velmi brzo se před sanhedrinem ocitl horlivý svědek Štěpán. Vydal mocné svědectví, v němž ukázal, jak se postupně rozvíjelo Jehovovo předsevzetí. Odpůrci se však na něho s hněvem obořili a ukamenovali jej k smrti. Se Štěpánem se stalo to, co předpověděl Ježíš: „Přichází hodina, kdy se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že Bohu prokázal svatou službu.“ — Jan 16:2; Sk. 6:8–7:60.

16. a) Co se stalo ostatním z křesťanského sboru? b) Jak se dívali na své hmotné věci?

¹⁶ Štěpánovo umučení bylo signálem k další vlně rozhořčeného pronásledování.

„V ten den povstalo velké pronásledování sboru, který byl v Jeruzalémě. Všichni kromě apoštolů byli rozptýleni v krajích Judeje a Samařska.“ (Sk. 8:1)

Umlčelo to však tehdejší Jehovovy svědky? To byl skutečně další satanův pokus, jak přerušit činnost Božích služebníků. Museli opustit domy a majetek. Měli však správný názor na hmotné věci. Velmi se v tom podobali křesťanům, jimž později napsal apoštol Pavel: „Projevili jste totiž soucit s těmi, kteří byli ve vězení, a s radostí jste snesli plenění svého majetku, protože jste věděli, že vy sami máte lepší a nepomíjející vlastnictví.“ — Žid. 10:34.

17, 18. a) Jak poznáváme z jednání Filipa a jiných rozptýlených křesťanů způsob k působení proti satanovým metodám? b) Jaká požehnání poskytuje Jehova?

¹⁷ Učedníci si byli plně vědomi toho, že musí být dále věrnými svědky Boha a Krista. Proto „ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova“. (Sk. 8:4) Filip šel do města Samaří, kde dále směle mluvil slovo a přinášel lidem mnoho radosti. Brzy se k němu připojili další věřící a do Jeruzaléma bylo zasláno poselství informující apoštoly, že Samaří přijalo Boží slovo. Petr a Jan tam šli, na Samaritány sestoupil svatý duch a byl tam založen křesťanský sbor. — Sk. 8:5–8, 14–17, 25; 9:31.

¹⁸ Tito křesťané v prvním století zaujímali správný postoj. Modlili se, aby jim Jehova stále pomáhal, aby směle mluvili Boží slovo. A s pomocí jeho ducha to dělali a Bůh jim žehnal. Jak říká zpráva, „Jehovova ruka byla. . . s nimi“! — Sk. 11:19–21.

SMĚLE MLUVIT V DNEŠNÍ DOBĚ

19. Jaké máme důkazy, že Jehova Bůh a Kristus jsou s křesťanskými svědky v dnešní době?

¹⁹ Po celá staletí jednal Ježíš podle svého slibu: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ (Mat. 28:20) Nyní, kdy jsme dospěli do té doby, jsme vděčni za to, že více než 2 000 000 svědků směle mluví Jehovovo slovo! A náš Bůh tak požehnal dílu těchto „rybářů lidí“, že „toto dobré poselství o království“ se stalo známým na všech kontinentech po celé tváři země, dokonce i v Antarktidě. Proniklo do odlehlých horských oblastí a na malé ostrůvky rozseté v sedmi mořích. (Mat. 24:14) Ano, svědecké dílo se dostalo do každého národa, „až do nejvzdálenější části země“, a to vše bylo způsobeno Jehovovým duchem. — Sk. 1:8; Zach. 4:6.

20. Jak ďábel projevil odpor těm, kteří nesou Boží slovo? Mohou jeho zástupci zastavit toto dílo?

²⁰ Podle předpovědi Božího slova projevuje ďábel hněv, protože ví, že má krátký čas. Dále odporuje svědeckému dílu. (Zjev. 12:12, 17) Ďábel a ti, které podvedl, nenávidí svědky Jehovovy, protože tito křesťané „nejsou částí světa“. Mnozí z nich byli v pronásledování rozehnáni ze svých domovů. Stovky jich postihla násilná smrt, jako se to stalo Štěpánovi v prvním století našeho letopočtu. (Zjev. 17:6; 20:4) Ale ukázalo se, že toto dílo je Boží. Lidé je nebyli schopni zmařit, neboť praví Boží otroci dále směle mluví jeho slovo. Tímto způsobem překonali, ano zmařili ďáblovy plány. — Srovnej Efezským 6:11, 12; Jakuba 4:7; 1. Petra 5:8, 9.

21. a) Jaké dílo má být v dnešní době konáno podle Jehovovy vůle? b) Proč chceme dokončit práci, která nám byla uložena? Jak můžeme dále směle mluvit slovo?

²¹ Dnes ‚rybářské‘ dílo království dále pokračuje přes vzrůstající odpor. A dále se na něm projevuje Jehovovo požehnání. Jen v posledním služebním roce svědkové Jehovovi s radostí viděli, jak se 113 672 nových osob dalo pokřtít. Jak šťastní jsou tito lidé, že mohou také mluvit Jehovovo slovo! To je práce, kterou nám Bůh dnes dává. Všichni, kteří se oddali Jehovovi, mají mít v srdci přání pilně se účastnit tohoto díla, protože to je jejich úkol. (1. Kor. 9:16) Podněcuje tě tvé srdce k tomu, abys směle mluvil Jehovovo slovo? Poměry na světě se dále zhoršují a my bychom měli být rozhodnuti dále ohlašovat dobré poselství o království, dokud tato práce nebude skončena. Když vzrůstá odpor, nedáme se odradit. Pamatujeme na to, že Ježíš nejen začal práci, kterou mu Jehova uložil, ale také ji skončil. (Jan 17:4) Připravil nás na to, abychom čelili nenávisti světa. Buďme jako on a jako apoštolové a jiní křesťané v prvním století. V plné víře hledejme Jehovovu pomoc, když děláme to, co podle jeho vůle máme dělat. Kéž stále vyjadřujeme společnou modlitbu: „A nyní, Jehovo, . . . dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ — Sk. 4:29.

Zprávy a jejich hlubší význam

Žádný vývoj v těle matky

● V jedné době se evolucionisté přikláněli k tzv. „teorii opakování“. Tato teorie tvrdila, že dítě v mateřském lůně prochází celou vývojovou historií lidstva. Ačkoli byla tato teorie odmítnuta většinou evolucionistů, pokračující pochybnosti o její platnosti mohou být dále rozptýleny vyvinutím nových předporodních přístrojů, jako je ultrazvukový snímač nebo miniaturní mikroskop, které se vkládají do dělohy k zachycení vývinu dítěte. To, jak uvádí „United Press International“, „překonalo mnohé mýty o lidském vývoji“.

Tisková agentura napsala: „Vyšetřovací metody jako fetoskopie a ultrazvukové snímače, které umožňují reprodukovat tvar nenarozeného plodu, ukázaly, že člověk neprochází úplnou evolucí života od primitivního jednobuněčného organismu přes vodní tvory podobné rybě až k člověku. . . Každý stupeň ve vývoji plodu je specificky lidský.“

„Anglikánská pomatenost“

● Když biskup v Torontě vysvětloval nedávné rozhodnutí anglikánských biskupů v Kanadě ordinovat za kněze přijaté homosexuály, prohlásil, že „jsme se realisticky postavili ke skutečnosti, že během celých dějin církve stáli v úřadě lidé s homosexuálním zaměřením“. Biskupové však ve svém rozhodnutí prohlásili, že noví homosexuální kněží, aby mohli být ordinováni, musí slíbit, „že se budou zdržovat sexuálních činů s osobami stejného pohlaví“.

„To je povedené!“ poznamenal torontský „Sun“ v článku „Anglikánská pomatenost“. „A jak vůbec biskupové zamýšlejí poznat, že se podle toho někdo řídí?. . . Není divu, že církev ztratila podporu mas. Homosexualita je ‚skutečností‘, jak zdůrazňuje církev. Ale tou je i krvesmilstvo, zneužívání dětí, zvířeckost. Má náboženství jít tak daleko, aby projevovalo velkorysost a uznalost tím, že povolává za služebníky ty, kteří trpí zvláštními posedlostmi, vášněmi, úchylkami? Anglikánská církev si to zřejmě myslí. Šílenství. . .“