v Allershausenu u Freisingu a ve velmi mladém věku vstoupil do jezuitského řádu.“

Božské jméno se vyskytuje v překladech „Nového zákona“ nejen v Německu, ale asi v padesáti jiných jazycích, včetně hebrejštiny.

Otázky čtenářů

● Znamená vynechávání křesťanských shromáždění neodpustitelný hřích vzhledem k tomu, že v Židům 10:24–29 mluví apoštol Pavel o tomto hříchu vzápětí po tom, co hovořil o důležitosti shromáždění?

Zanedbávání příkazu navštěvovat křesťanská shromáždění je vážná věc a mohlo by dovést Jehovova služebníka ke zhoubnému konci. Dopustit se neodpustitelného hříchu však znamená víc.

K porozumění nám pomůže, přečteme-li si celou 10. kapitolu Židům. Apoštol nejprve zdůrazňuje, že oběti pod Zákonem nezajišťovaly odpuštění hříchů, ale byly stínem budoucích dobrých věcí, jež souvisely s obětí Ježíše Krista. Jehova opatřil Ježíše Krista jako dokonalou oběť k odstranění hříchů. Je to zvláštní opatření „nové smlouvy“. Apoštol povzbuzuje: „Držme se pevně bez kolísání veřejného prohlašování své naděje.“ (Žid. 10:23) Jak to můžeme dělat? Zdůrazňuje potřebu pravidelných schůzek, abychom se povzbuzovali ke znamenitým skutkům a nepodléhali zvyku těch, kteří křesťanská shromáždění znevažují. Měli bychom raději navštěvovat tato shromáždění „tím více, když vidíte, že se ten den blíží“. — Viz. 25.

V této souvislosti apoštol pokračuje: „Jestliže totiž úmyslně hřešíme po přijetí přesného poznání pravdy, nezbývá již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté a strašné očekávání soudu a ohnivá žárlivost, která stráví odpůrce. Každý, kdo nedbal Mojžíšova zákona, umírá bez soucitu na základě svědectví dvou nebo tří. Co myslíte, oč přísnějšího trestu je hoden ten, kdo pošlapával Božího Syna a kdo cenu krve smlouvy, kterou byl posvěcen, pokládal za obyčejnou?“ — Žid. 10:26–29.

Spojka „totiž“, která se objevuje ve 26. verši, nenavazuje pouze na pobídku k návštěvě křesťanských shromáždění, ale váže se ke všemu, co bylo řečeno předtím. Člověk musí přijmout Boží způsob záchrany prostřednictvím Krista, stále oceňovat toto opatření a nezapomínat, že návštěva shromáždění je jednou z cest, které Jehova opatřil, abychom zůstali silní ve víře a činili dobré skutky. To potvrzují i apoštolova slova ve 29. verši, kde ukazuje, jaký trest patří tomu, kdo „pošlapával Božího Syna a kdo cenu krve smlouvy, kterou byl posvěcen, pokládal za obyčejnou“.

Neměli bychom tedy vytrhovat Židům 10:24, 25 ze souvislostí a naznačovat, že nepravidelná návštěva křesťanských shromáždění sama o sobě je tím, o čem mluví apoštol, když rozebírá neodpustitelný hřích, kterého se lidé dopouštějí. Jistě, má-li člověk „zvyk“ nenavštěvovat shromáždění, pracuje proti vlastním duchovním zájmům