„O nic se úzkostlivě nestarejte“

„O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ — Filipenským 4:6.

1. Jaké máme biblické důvody k výroku, že Jehova je „Bůh pokoje“?

JEHOVA je „Bůh pokoje“. (Fil. 4:9) Nezakouší žádnou tísnivou úzkost, žádnou duševní nejistotu nebo obavu. Nic — ani ohavné skutky zlých nemůže oloupit Boha o klid nebo ho přimět, aby ztratil rovnováhu. Jeho vlastnosti jsou vždy dokonale vyváženy. Když například jedná s láskou, Jehova „působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými“. (Mat. 5:44, 45; 1. Jana 4:8) Nikdy neztrácí smysl pro právo. (1. Mojž. 18:25) Neporovnatelná moudrost mu umožňuje ‚vidět konec od začátku‘ a vyrovnat se s každou okolností. Jeho neomezená moc, kterou nikdy neuplatňuje nezodpovědně, také vždy vede k naplnění jeho spravedlivé vůle. — Job 12:13; Iz. 40:26; 46:9, 10.

2. Jak by se měli na Jehovu dívat jeho ctitelé?

² Jak by se na tohoto nesouměřitelného „Boha pokoje“ měla dívat univerzální rodina jeho ctitelů? (Srovnej Efezským 3:14, 15.) Ti, kdo chválí Jehovu, mají všechny důvody být klidní, protože jejich nebeský Otec je schopen vyrovnat se s každou situací. Ve svém vztahu k němu mohou mít pocit opravdového bezpečí.

ZCELA BEZ ÚZKOSTÍ?

3. Proč nepřekvapuje, že Jehovovi služebníci prožívají určité úzkosti?

³ To samozřejmě neznamená, že ti, „kteří milují Jehovu“, jsou zcela osvobozeni od úzkosti. (Žalm 97:10) Mají po Adamovi zděděné nedokonalosti a musí žít mezi ostatními hříšnými potomky prvního muže. (1. Král. 8:46; Řím. 5:12) ‚Dny jejich let‘ jsou plné nepokoje a všichni nedokonalí lidé mají „krátký život. . . přesycený vzrušením“. (Job 14:1; Žalm 90:10) Nepřekvapuje tedy, že Jehovovi služebníci prožívají úzkosti.

4. Které texty ukazují, proč zbožné osoby nemohou být zcela osvobozeny od úzkosti?

⁴ Mohou se například vyskytnout citová rozrušení, podobně jako Ezauovy hetejské manželky byly „zdrojem hořkostí ducha“ pro jeho zbožné rodiče Izáka a Rebeku. (1. Mojž. 26:34, 35) I nemoci dnes způsobují úzkosti Božím služebníkům právě tak, jako je musely působit v životech takových věrných křesťanů jako Timoteus a Trofimus. (1. Tim. 5:23; 2. Tim. 4:20) Jako „spravedlivý Lot“ jsou dnes ti, kdo chválí Jehovu, rozrušeni nemravným jednáním lidí, kteří odporují Bohu. (2. Petra 2:7) Jednotlivci oddaní Jehovovi někdy musí žít v nedostatku potravin, což způsobuje více než běžné starosti. (Fil. 4:12) A stejně jako apoštol Pavel mají dnes mnozí křesťané úzkost o spoluvěřící. (2. Kor. 11:28) Připočtěme k tomu všemu různé obtíže, které útočí na jednotlivé zbožné osoby, a snadno pochopíme, že dnes nemohou být zcela osvobozeny od úzkosti.

5. a) Jakou zvláštní pomoc dostává Jehovův lid, aby se vyrovnal s úzkostí? b) Jaký je biblický význam slova „pokoj“?

⁵ Jehovovi služebníci nicméně dostávají božskou pomoc, když se vyrovnávají se všemi svými úzkostmi — drahocennou pomoc, z jaké se netěší ten, kdo nemá duchovní smýšlení. (Srovnej Judu 17–21.) Jehova není jen „Bůh pokoje“, ale naštěstí je to také „Bůh, který dává pokoj“. (Řím. 15:33) V Písmu znamená „pokoj“ mnohem více než nepřítomnost rozbrojů. Mimo jiné značí ‚blahobyt, štěstí, prospěch a šťastné věci všeho druhu‘. (1. Mojž. 41:16, „KB“; Mar. 5:34; Luk. 1:79) Mít tedy takový biblický pokoj by jistě mělo působit proti životním úzkostem a zmenšovat je.

6. Co musíme dělat, abychom získali a udrželi si Bohem daný pokoj?

⁶ Aby člověk dosáhl a udržel si tento od Boha daný pokoj, musí mít hlubokou lásku k Jehovovi a jeho Slovu. To znamená milovat Boha, zachovávat jeho přikázání, mít víru ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a projevovat lásku druhým. (1. Jana 3:19–24; 5:2–4) Abychom dodržovali Boží přikázání, musíme je samozřejmě znát. To vyžaduje, abychom denně věnovali svůj zájem studiu Písma. (Joz. 1:8) A nepochybně čím více času strávíme s Jehovovým Slovem, tím větší „touhu“ po něm si vypěstujeme. To nám opět přinese větší pokoj srdce a mysli. — 1. Petra 2:1–3.

MILUJÍCÍ OTEC, KTERÝ KONÁ MOCNÉ SKUTKY

7. Jak ovlivňuje stále dokonalejší poznání Božího slova náš vztah k němu? Jak nám ulevuje od úzkosti?

⁷ Zdokonalující se poznání Božího slova nás bude přitahovat stále více k Nejvyššímu. Musíme ovšem k Bohu přistupovat s dětskou pokorou a s upřímnou, srdečnou touhou dosáhnout „moudrosti shora“. (Jak. 3:17, 18) Budeme uneseni skutečností, že Jehova je „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. (2. Mojž. 34:6) Ještě plněji si uvědomíme, že je „dobrý a ochoten odpouštět“. (Žalm 86:5) Jsme nedokonalí a hříšní, a proto budeme klopýtat na své cestě; máme však toto ujištění: „Jako Otec projevuje milosrdenství svým synům, tak prokázal Jehova milosrdenství těm, kteří se jej bojí. Protože on sám dobře ví, jak jsme utvořeni, a pamatuje na to, že jsme prach.“ (Žalm 103:13, 14) Jak to ulevuje našim srdcím a myslím od úzkosti, která by nás jinak mohla zdrtit! A milujícím skutkem, který přesahuje lidské chápání, je Jehovovo opatření výkupného skrze jeho drahého Syna, „aby žádný, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život“. — Jan 3:16; 1. Tim. 2:5, 6.

8, 9. a) Které texty popisují, jak Jehova vykonává „mocné skutky“? b) Proč můžeš tvrdit, že minulé Boží činy potvrzují, že jeho lid může očekávat jeho pomoc, když se vyrovnává s životními úzkostmi?

⁸ Náš nebeský Otec rovněž vykonává „mocné skutky“. (Žalm 106:1, 2; 145:4, 11, 12) Když Mojžíš vroucně prosil o Boží přízeň, mohl říci: „Svrchovaný Pane Jehovo, ty sám jsi začal svému služebníku ukazovat svou velikost a svou silnou paži, vždyť kdo je bůh na nebesích nebo na zemi, který činí skutky podobné tvým a mocné výkony podobné tvým?“ (5. Mojž. 3:23, 24) Mojžíš si mohl připomenout, jak Jehova mocně vysvobodil svůj lid z egyptského otroctví a suchou nohou je převedl přes Rudé moře. (2. Mojž. 12:29–42; 14:5–31) Prorok také sledoval Boží skutky, když Jehova nechal Izrael zvítězit nad Amorejskými, kteří byli vedeni králi Seonem a Ogem. A protože navíc Jehova bojoval za Izraelity, Mojžíš měl důvěru, že Bůh svrhne jiná nepřátelská království a dá svému lidu Zaslíbenou zemi. (5. Mojž. 3:1–22) Ano, a Bůh to učinil, protože přesně plní všechny své sliby. (Jozue 23:1–5) Co by tedy měli cítit ti, „kteří milují Jehovu“, když uvažují o Boží spolehlivosti a o tom, jak Bůh vysvobozuje? Má dnes jeho lid důvody pro tísnivou úzkost? Rozhodně ne, protože Jehova je věrný a „ví, jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“. — 2. Petra 2:5–9.

⁹ Boží činy ve prospěch těch, kdo jsou Bohu plně oddáni, se samozřejmě neomezují na osvobozování. Takové skutky ovšem potvrzují, že „Jehova neopustí svůj lid“. (Žalm 94:14) Můžeme se tedy spolehnout, že jim pomůže vyrovnat se s životními úzkostmi.

‚AŤ JSOU VAŠE PROSEBNÉ ŽÁDOSTI ZNÁMY BOHU‘

10. Jak můžeme posílit své pouto s „Bohem pokoje“ podle slov apoštola Pavla ve Filipenským 4:6, 7?

¹⁰ Pravidelné studium Božího slova přitrhuje upřímnou osobu více k Jehovovi. Totéž se dá říci, přemýšlíme-li o láskyplném jednání nebeského Otce a o jeho mocných skutcích ve prospěch těch, kteří mu věrně slouží. A přece existuje ještě další způsob, jak posílit své pouto s „Bohem pokoje“. Objasnil to křesťanský apoštol Pavel, když vybízel své spoluvěřící: „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ To přináší od Boha pokoj, který přesahuje lidské chápání. — Fil. 4:6, 7.

11. Jaké biblické příklady můžeš uvést na důkaz toho, že Jehova vyslýchá modlitby?

¹¹ Dávno předtím, než Pavel napsal tato slova, Jehova prokázal, že s láskou a spolehlivě ‚vyslýchá modlitby‘. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) Jeho ctitelé na něho mohli vložit své rozmanité úzkosti s důvěrou, že jejich prosebné žádosti budou vyslyšeny. Doložme si to příklady: Modlitba Abrahámova služebníka Eliezera byla vyslyšena a on obdržel vedení, když hledal manželku pro Izáka, syna svého pána. (1. Mojž. 15:2; 24:10–27, 62–67) Neplodná Anna se se slzami „dlouze modlila“ a byl jí dán syn Samuel, jehož vděčně ‚půjčila Jehovovi na celý život‘. (1. Sam. 1:4–28) Smrtelně nemocný král Ezechiáš úpěnlivě prosil Jehovu a byl uzdraven. (2. Král. 20:1–11) Celé dny se Nehemiáš postil a modlil — a v kritickém okamžiku mlčky prosil „Boha nebeského“ — s radostným výsledkem, že mu bylo králem uděleno oprávnění znovu postavit zpustošený Jeruzalém. (Neh. 1:1–2:8) Věrná Anna dnem i nocí v chrámu přinášela svatou službu „s posty a úpěnlivými prosbami“ a za odměnu mohla být přítomna, když tam bylo přineseno dítě Ježíš. (Luk. 2:36–38) Poslední noc svého pozemského života Ježíš snažně prosil Jehovu a byl posilněn, aby vypil „kalich“, který mu byl určen. — Mat. 26:36–47.

12. Proč se Jehovovi služebníci mohou k Bohu s důvěrou modlit, když zakoušejí úzkost?

¹² Uvažuj také o mnoha jiných modlitbách zaznamenaných v Písmu — o vyznáních, chválách, díkůvzdáních. Potom se zeptej: neměli by se dnešní Jehovovi služebníci obracet k Bohu, kdykoli jsou šťastní, vděční, stísnění nebo v úzkosti? To by skutečně měli, s důvěrou, že jejich nebeský Otec slyší jejich pokorné, upřímné prosby a výroky.

13. Proč mohl apoštol Pavel vybízet spolukřesťany, aby se „o nic“ úzkostlivě nestarali?

¹³ Krátce předtím, než Pavel radil spolukřesťanům, aby své prosebné žádosti oznamovali Bohu, vybízel je: „O nic se úzkostlivě nestarejte.“ (Fil. 4:6) V tom opakoval radu Ježíše, který řekl: „Přestaňte být úzkostliví o své duše“ a „Nebuďte předem úzkostliví, co budete mluvit.“ (Mat. 6:25; Mar. 13:11) Apoštol věděl, že nebeský Otec se postará o své ctitele a že budou mít pomoc Jehovova svatého ducha, když budou dělat to, co Bůh schvaluje.

14. Pokud jde o modlitbu, co jsou „prosebné žádosti“?

¹⁴ Uvědomujeme si, že Jehova „vyslýchá modlitby“, a proto my, kteří se dnes snažíme žít zbožně, se s důvěrou držíme Pavlova nabádání. „Ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ Naše modlitby jsou často „prosebnými žádostmi“. To znamená, že obsahují prosby o přesně vymezené věci nebo zcela určité žádosti. Eliezer a Anna patřili k věrným lidem, jejichž zcela určité žádosti byly Bohem vyslyšeny, a Ježíš naznačil, že je to vhodné předkládat Bohu prosebné žádosti o přesně vymezené věci. Ježíš například řekl učedníkům, aby prosili Otce: „Dej nám náš denní chléb podle denní potřeby.“ — Lukáš 11:2, 3.

15. a) Co značí „úpěnlivá prosba“ v souvislosti s modlitbou? b) Jak nás Židům 5:7 poučuje o modlitbách Ježíše Krista?

¹⁵ Mnohé věci mohou vyvolat velikou úzkost, a tehdy jsou zapotřebí „úpěnlivé prosby“. Tento pojem klade důraz na potřebu a na pokornou, vážnou snažnou prosbu. Neznamená to tedy pouze uctivě se obrátit na Boha se všeobecnou modlitbou. Jak prosebné žádosti, tak úpěnlivé prosby jsou občas nutné. „Ve dnech svého těla,“ čteme, „Kristus obětoval úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami tomu, který byl schopen jej zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ (Žid. 5:7) Ježíš uznával nepopiratelné potřeby a ze srdce snažně prosil, vážně, úpěnlivě prosil svého Otce. A navíc Kristus k Jehovovi vznášel i zcela určité žádosti. — Jan 17:9, 10, 15–21.

16. Jak na křesťana zapůsobí, když jsou jeho modlitby vyslyšeny?

¹⁶ Když jsou křesťanovy přesně vymezené žádosti splněny a když jsou jeho vážné, snažné prosby vyslyšeny, ví, že je Jehova s ním. Toto uvědomění si božské pomoci může vyvolat podobnou reakci, jako když Job po prožité zkoušce zvolal: „Z doslechu jsem slyšel o tobě [Jehovovi Bohu], ale nyní tě vidí i mé vlastní oko.“ (Job 42:5) Jako Job se můžeme okem porozumění, víry a ocenění dívat, jak Jehova s námi jedná, a můžeme ho „vidět“ tak, jak jsme ho nikdy předtím neviděli. Jaký pokoj srdce a mysli vyplývá z tohoto důvěrného vztahu s naším nebeským Otcem!

„SPOLU S DÍKŮVZDÁNÍM“

17. Proč bychom měli Bohu v modlitbě děkovat?

¹⁷ Pavel vybízel spoluvěřící, aby oznamovali své prosebné žádosti Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou „spolu s díkůvzdáním“. (Fil. 4:6) Existuje skutečně mnoho důvodů, proč děkovat Nejvyššímu a chválit ho. (1. Par. 29:10–13) Ježíš dal svým následovníkům příklad, když děkoval za jídlo a za symbolický chléb a víno použité při Pánově večeři. (Mat. 15:36; 26:26, 27; Luk. 22:19, 20) Kromě toho, že projevujeme Bohu podobnou vděčnost, měli bychom ‚vzdávat díky Jehovovi‘ za „jeho podivuhodné skutky vůči lidským synům“, za jeho „spravedlivá soudcovská rozhodnutí“ a za mnoho jiného. (Žalm 33:2–5; 92:1, 2; 92:2, 3, „KB“; 100:4, 5; 107:1, 8, 15, 21, 31; 119:62) Jak náležité je děkovat Bohu za jeho nesrovnatelné Slovo pravdy! A jak bychom měli být vděčni za oběť jeho Syna, která umožnila smíření s Jehovou! — Řím. 5:6–11.

18. Jestliže věrně konáme božskou vůli, proč nemáme důvod tonout v úzkostech?

¹⁸ Ti, „kdo milují Jehovu“, mu mohou děkovat, že se o ně skutečně stará. Apoštol Petr napsal: „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v patřičné době, tím, že na něj uvrhnete všechnu svou úzkostlivou starost, protože on o vás pečuje.“ (1. Petra 5:6, 7) Tak vybízeli Petr i Pavel spoluvěřící, aby se o nic úzkostlivě nestarali, ale svěřovali všechny své starosti Jehovovi. Jak příhodná je to rada! Není naprosto nic, co by Nejvyšší nebyl schopen udělat nebo zvládnout ve prospěch těch, kteří jsou mu celým srdcem oddáni. (Mar. 10:27; 12:29, 30) Věrný člověk může snést všechno, co Bůh dopouští, protože Bůh způsobí, aby byl „ke všemu silný“. (Fil. 4:13; 1. Kor. 10:13) Žalmista David měl dobrý důvod říci: „Uval na Jehovu svou cestu a spolehni se na něj, a on sám bude jednat.“ (Žalm 37:5) Ano, konej věrně božskou vůli a není důvod ani k panice ani k nějaké zdrcující úzkosti. Existuje naopak zdravý důvod pro vnitřní pokoj, a to dokonce i během soužení a zmatků. Jak velký je ale onen pokoj?