tím, že uvěřili v Mesiáše, Ježíše, jako v prvotní Abrahámovo Semeno. (Řím. 11:24; Sk. 13:5, 42, 43; 14:1) Pavel tyto věci zdůraznil, a tím podpořil jednotu mezi pomazanými křesťany, protože všichni ‚dostali podíl na tučnosti kořene olivy‘ skrze „Boží laskavost“. — Řím. 11:17, 22.

PLNĚ PLODNÝ OLIVOVNÍK

19. Jak přinesla abrahámská smlouva postupně duchovní semeno k záchraně „celého Izraele“?

₁₉ Během staletí a zejména v příznivé části tohoto času konce byli na symbolický olivovník naroubováni jiní Židé i Nežidé. Tak abrahámská smlouvy vytváří „plný počet“ Židů a pohanů, jichž je třeba k doplnění duchovního semene. „Tímto způsobem bude celý Izrael zachráněn“, ne tělesný Izrael, ale ti, kteří jsou „ve skutečnosti ‚izrael‘ “, 144 000 členů duchovního izraele. — Řím. 11:12, 25, 26; 9:6–8; Zjev. 7:4.

20, 21. a) Jakou odezvu by v nás mělo vyvolat splnění této nejdůležitější části abrahámské smlouvy? b) Co se bude zkoumat v dalším článku?

²⁰ Podivuhodný způsob, jak Jehova splnil tuto nejdůležitější část abrahámské smlouvy tím, že dal vzniknout kmeni i plnému počtu větví tohoto symbolického stromu, by nás měl naplňovat údivem. Voláme podobně jako Pavel: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak je nemožné vystopovat jeho cesty! Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl nebo kdo se stal jeho rádcem‘? Nebo: ‚Kdo mu nejdříve dal, aby mu to muselo být odplaceno?‘ Protože od něho a skrze něho a pro něho je všechno. Jemu buď sláva navždy. Amen.“ — Řím. 11:33–36.

²¹ Ale jaké praktické poučení lze vyvodit z tohoto podobenství o naroubovaném olivovníku, jak pro symbolické větve (pomazané křesťany), tak i pro jiné, kteří si nyní žehnají prostřednictvím semene, jež přinesl strom abrahámské smlouvy? O těchto hlediscích bude pojednávat další článek.

Sjednoceně přinášet ovoce

„Neustále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ — Jan 15:8.

1. Jak ukazuje Bible, že Jehova přisuzuje ovocným stromům velkou cenu?

„JEHOVA Bůh dal vyrůst z půdy země každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu.“ (1. Mojž. 2:9) Nově vypěstované ovocné stromy v Izraeli měly po tři roky růst, aniž majitel nějakým způsobem užíval jejich výnosu. Veškeré plody, které se urodily ve čtvrtém roce, se měly stát „svatou věcí oslavného jásání pro Jehovu“. Pátý rok mohl majitel užívat úrody podle své libosti, když dal první ovoce Jehovovi. (3. Mojž. 19:23–25; 5. Mojž. 26:1–10; Neh. 10:35–37) V případě války měly ovocné stromy pod mojžíšským Zákonem zvláštní ochranu. — 5. Mojž. 20:19, 20.

NEPLODNÉ STROMY PODŤATY

2, 3. Co prohlásil Ježíš v podobenství o neplodném fíkovníku?

² V předcházejícím článku jsme viděli, že mnoho přirozených větví symbolického olivovníku (Římanům, kapitola 11) bylo vylomeno a nahrazeno větvemi z planého olivovníku. Odťaté větve v tomto podobenství znázorňují Židy, kteří neprojevovali víru a odmítli uznat kmen olivovníku neboli prvotní Semeno, Mesiáše, Ježíše. V jiném podobenství přirovnal Ježíš židovský národ k celému stromu — ne k olivovníku, ale k fíkovníku.

³ Na podzim roku 32 n. l. Ježíš prohlásil: „Nějaký muž měl fíkovník zasazený na své vinici a přišel na něm hledat ovoce, ale žádné nenalezl. Řekl vinaři: ‚Již tři roky přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, ale žádné nenacházím. Poraž ho! Proč by měl opravdu nechávat půdu bez užitku?‘ Odpověděl mu a řekl: ‚Pane, nech ho ještě tento rok, dokud ho neokopu a nepohnojím a přinese-li pak v budoucnosti ovoce pěkné a dobré; ale jestliže ne, porazíš ho.‘ “ — Luk. 13:6–9.

4. Jak dokázal Ježíš, že je věrným „vinařem“?

⁴ V době, kdy Ježíš mluvil o fíkovníku, strávil on sám jako „vinař“ již tři roky tím, že se snažil vypěstovat mezi Židy víru. Ačkoli však měl židovský národ pod abrahámskou smlouvou a pod smlouvou Zákona mnoho výhod, přijal z něj Mesiáše jen malý zbytek. (Řím. 9:4, 5, 27) Ve čtvrtém roce své kazatelské služby vynakládal Ježíš mezi Židy ještě větší úsilí, symbolicky okopával a hnojil židovský „fíkovník“, když horlivě kázal a učil v Judeji, Pereji a nakonec v Jeruzalémě a v okolí. — Lukáš, kapitoly 10–19.

5. Jak a proč byl židovský „fíkovník“ podťat a kdy byl „vhozen do ohně“?

⁵ Ale v polovině tohoto čtvrtého roku, čtyři dny před svou smrtí, zaplakal Ježíš nad Jeruzalémem a řekl hlavnímu městu židovského národa, že jeho dům byl zanechán. (Mat. 23:37–39) Jehova, majitel židovského „fíkovníku“, jej v tomto čtvrtém období intenzívní péče ještě jednou prohlédl. Jako národ jej našel neplodným a přikázal, že má být podťat podle zásady, kterou vyjádřil Ježíš u Matouše 7:19. Tak bylo Boží království odňato židovskému národu a bylo dáno národu, který přinášel jeho ovoce, duchovnímu izraeli. (Mat. 21:43) K tomuto přesunu došlo o letnicích téhož roku, roku 33 n. l. O třicet sedm let později, v roce 70 n. l., byl poražený „fíkovník“ „vhozen do ohně“, když byl zničen Jeruzalém i židovský národ. — Mat. 3:9, 10; Luk. 19:41–44.

„POKUD ZŮSTANEŠ V JEHO LASKAVOSTI“

6. Jak je podobenstvím o neplodném fíkovníku a naroubovaném olivovníku zdůrazňována Boží laskavost i přísnost?

⁶ Podobenství o neplodném fíkovníku ukazuje, že Jehovova trpělivost má své meze. Stejně i Pavlovo podobenství o olivovníku na jedné straně vyzdvihuje Jehovovu laskavost, ale ukazuje také jeho přísnost. Jehova ve své laskavosti poslal Jana Křtitele k židovským „přirozeným ratolestem“, aby jim řekl, že mají ‚vydávat ovoce, které odpovídá pokání,‘ a věřit v Ježíše. (Mat. 3:8; Sk. 19:4) Protože neměli víru, byli ‚vylomeni‘. Tento úbytek v počtu židovských „přirozených ratolestí“ znamenal „bohatství pro lidi z národů“, protože na strom abrahámské smlouvy byly naroubovány ‚ratolesti planého olivovníku‘, aby se staly součástí duchovního semene Abrahamova. — Řím. 11:12, 17, 20, 21.

7. Jaké varování připojil Pavel?

⁷ Pavel však dodává výstrahu. Obrací se k nežidovským pomazaným křesťanům se slovy: „Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené ratolesti, neušetří ani tebe. Pohleď proto na Boží laskavost a přísnost. Vůči těm [Židům], kteří padli, je přísnost, ale vůči tobě [pohanům] je Boží laskavost, pokud zůstaneš v jeho laskavosti; jinak budeš odťat i ty.“ (Řím. 11:21, 22) Aby křesťané z pohanů, kteří byli naroubováni na strom abrahámské smlouvy, zůstali v Boží laskavosti, museli projevovat pevnou víru v prvotní Abrahámovo Semeno. ‚Stáli vírou‘ a měli tuto víru dokazovat křesťanským ovocem, měli ‚předkládat svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu‘. — Řím. 11:20; 12:1.

8. Jaké praktické poučení vyvodil Pavel ze svého podobenství o olivovníku?

⁸ Z podivuhodného způsobu, jímž Jehova umožnil, aby strom abrahámské smlouvy vytvořil plný počet 144 000 židovských a pohanských „ratolestí“, vyvodil Pavel ještě jiné praktické poučení. Oběma druhům „ratolestí“ dále říká: „Říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale aby myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil. Vždyť jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou úlohu, tak i my, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo ve spojení s Kristem.“ (Řím. 12:3–5) Židovští i nežidovští křesťané byli přijati do duchovního semene Abrahámova „Boží laskavostí“. Pavel jim připomíná: „Nejsi to ty, kdo nese kořen [Jehovu], ale kořen nese tebe.“ (Řím. 11:18) Aby nebyli „odťati“, museli zůstat v Boží laskavosti tím, že zachovají svou jednotu jako „jedno tělo ve spojení s Kristem“. — Řím. 11:22.