Jsou oplzlosti skutečně škodlivé?
ODHADUJE SE, že v některých velkoměstech Spojených států je snad každé páté vyřčené slovo nadávka. V Itálii se podle odhadu Národního sdružení proti rouhání denně vyřkne více než miliarda rouhavých výroků proti Bohu nebo církvi. Opravdu, na mnoha místech je nadávání velmi oblíbenou zábavou.
Tomu by se mělo zatleskat, říká Reinhold Aman, vydavatel časopisu „Maledicta“, jenž se zabývá vulgární mluvou. Domnívá se, že slovní napadení je blahodárné, protože je lepší než napadení tělesné. „Budu raději, když mi někdo řekne, že jsem ‚. . .‘, než aby po mně střelil nebo do mne vrazil nůž,“ říká Aman.
Také Chaytor Mason hovoří kladně o špatných slovech: „Sprostota, nadávání, nebo jak to chcete nazvat, je účinná a léty vyzkoušená metoda, jak uvolnit city, které se v člověku nahromadily ze životních nezdarů.“
Stále více lidí začíná sprostotu trpět, protože si myslí, že je neškodná. Domnívají se, že je oprávněné použít oplzlosti, která se hodí k situaci. Časopis pro dospívající dívky „Seventeen“ k tomu poznamenává: „Je to legrace sejít se čas od času s kluky a holkami a soutěžit, kdo řekne větší sprostotu. Vzpomínám si na skatologický turnaj ve druhém patře naší dívčí vysokoškolské koleje. Nad slovíčky, která tu noc létala vzduchem, by se červenal i ostřílený policajt.“
Souhlasíš s tím, že sprostota je oprávněná? Jsou oplzlosti skutečně škodlivé?
‚JEN TAK PRO ZÁBAVU‘?
Co je to „skatologický turnaj“? Podle „Websterova nového školního slovníku“ je „skatologie“ definována jako: „Studium výkalů; odtud studium oplzlosti“. Co si myslíš o snaze překonat druhé v používání nechutných výrazů?
Mnozí lidé se dnes často pouštějí do určitého druhu soutěže v nadávání. Často se navzájem trumfují v tom, kdo použije urážlivějšího slova o matce toho druhého. Soupeři, obvykle dva, jsou obklopeni skupinou přátel, kteří se smějí, když slyší ponižování matky svého přítele vtipnějším soupeřem. Podobný zvyk je nadávat si různými jmény — totiž popisovat zjev druhého tím, že se přirovnává k nějakému nepříjemnému živočichu, třeba praseti, kryse nebo skunkovi.
Takové zvyky, stejně jako bavit společnost oplzlými vtipy, se staly velice běžnými. Ti, kteří se jich účastní, naznačují svou přítomností, že neslušnosti nejsou tak špatné, protože o nich mohou žertovat. Přitom říkají: ‚Podívejte se, kolik lidí se směje‘. Takové zvyky bezpochyby přispěly k tomu, že oplzlosti se staly součástí každodenní mluvy a že je používají i odborníci a „vzdělaní“ lidé. Je však možné, aby bylo užívání oplzlostí škodlivější, než si snad myslí?
ÚČINEK OPLZLOSTÍ
Oplzlá slova jsou pro ústa totéž co pornografie pro oko. Slovní pornografie vyvolává sexuální obrazy. Co se tedy může stát, když se pravidelně používají sexuálně zaměřená slova? Nebude mít ten, kdo je používá, větší sklon dělat to, o čem mluví? Jistě má svůj význam to, že ohromný vzrůst oplzlostí je přímo úměrný vzrůstu smilstva, cizoložství a homosexuality.
Vzhledem k tomu snadno pochopíš moudrost biblické rady, která nabádá: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o chamtivosti, jak se sluší na svaté, ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nehodí.“ — Ef. 5:3, 4.
Skutečností je, že ten, kdo mluví oplzle, sám sebe kazí. A pokaždé, když opakuje oplzlosti, šíří rozklad mezi druhými. Bible má tedy dobrý důvod radit: „Ale nyní je opravdu všechny od sebe odložte: zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu ze svých úst.“ „Ať z vašich úst nevychází žádný zkažený výrok.“ (Kol. 3:8; Ef. 4:29) Vybízí také: „Odložte. . . všechnu špinavost.“ (Jak. 1:21) Jít proti této radě vede k Boží nelibosti.
Mysli také na to: jestliže se dva lidé počastují slovními urážkami, vyjdou ze souboje se zlepšenými vztahy? A dokonce tehdy, když slovní urážka odvrátí tělesný zápas, můžeš říci, že ti dva svůj problém opravdu vyřešili? Stěží! A na druhé straně — nezvětšují snad vykřikované slovní urážky vlastně nebezpečí rvačky, spíše než aby je zmenšovaly?
Čím se tedy podporuje láska a porozumění? Tím, že ‚neodplácíme zlé zlým‘. Boží slovo přikazuje: „Sami se nemstěte.“ Spíše „dejte místo zlobě“ tím, že ponecháte pomstu v Božích rukou. Vaše laskavá slova a jednání vůči někomu, kdo uráží, ‚nakupí žhavé uhlí na jeho hlavu‘ a způsobí, že se snad jeho postoj k vám zlepší. Je moudré vždycky se řídit pozitivní radou Písma: „Žehnejte a neproklínejte.“ — Řím. 12:17–20, 14.
NEDEJ SE CHYTIT DO LÉČKY
Je zjevné, že musíme být stále na stráži, abychom se nedali odvléci proudy tohoto nemravného světa. Nikdo z nás není imunní proti jeho působení. Burges Johnson, autor knihy o vulgární mluvě, říká: „Jestliže je oplzlá řeč obyčejně chorobou slovní zásoby, jak se tato choroba přenáší a kdo se jí nekazí? Odpověď je snadná: není jen přenosná, ale také nakažlivá, neboť zárodky jsou uloženy hluboko v každém z nás.“ Bible potvrzuje, že my nedokonalí lidé máme sklon přiklonit se k nesprávnému a nemravnému jednání. Musíme tedy bojovat proti užívání oplzlé mluvy. — 1. Mojž. 8:21; Žalm 51:5; 51:7, „KB“.
Chceme-li se vyhýbat oplzlé mluvě, začněme se učit ovládat své city a jednání, které k ní vedou. O co jde? Bible odpovídá: „Ať je od vás vzdálena všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a křik a utrhačná řeč.“ (Ef. 4:31) Než se tedy na někoho rozzlobíš tak, že ho budeš mít chuť proklít, zastav se a přinuť se, aby ses zaměřil na to, co o něm víš dobrého. Nepřipusť, aby tě hněv přivedl k použití oplzlé řeči. Snaž se dbát biblického příkazu: „Ať z vašich úst nevychází nic nevázaného.“ — 1. Sam. 2:3.
Jediné místo, kde můžeš získat zásobu správných myšlenek, je Boží slovo, Bible. Tím, že naplníš svou mysl vhodnými myšlenkami, budeš budovat správné touhy svého srdce. Jak to ovlivní tvou řeč? Ježíš prohlásil: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ — Mat. 12:34.
Neváhej modlit se k Bohu o pomoc a žádat o jeho ducha. Žalmista se modlil: „Postav, Jehovo, stráž mým ústům, postav hlídku ke dveřím mých rtů.“ (Žalm 141:3) Jestliže budeme bděle ovládat svůj jazyk a Bůh nás bude podporovat, dokážeme uniknout léčce vulgární mluvy.