bojovými silami, ano, začal říkat: ‚Co dělají ti slabí Židé? Budou se spoléhat sami na sebe? Budou obětovat? Budou za den hotovi? Oživí z hromad prašných sutin kameny, když jsou spálené?‘ Byl také u něho Tobiáš Ammonitský a ten dále řekl: ‚Ať si staví cokoli, kdyby proti tomu vystoupila liška, jistě by tu jejich kamennou zeď strhla.‘ “ — Neh. 4:1–3.

Stojí za povšimnutí, že i přes intenzivní nepřátelství a posměch byly jeruzalémské hradby dostavěny. Hlavní důvod toho byl, že Nehemiáš a jeho spolupracovníci vzhlíželi k Jehovovi o pomoc. (Neh. 4:4, 5) Jestliže budeme stále vzhlížet k Jehovovi o jeho přízeň a požehnání, nikdy nebudeme zklamáni. Splní nám naše přání. — 1. Jana 3:21, 22.

Otázky čtenárů

● Jaká byla „odměna“, z níž se těšil apoštol Pavel pro své dobrovolné oznamování „dobrého poselství“?

Apoštol řekl: „Činím-li to ochotně, mám odměnu; ale činím-li to proti své vůli, stejně mně byl svěřen úřad správce.“ (1. Kor. 9:17) Zkoumání kontextu objasní, co měl Pavel na mysli.

V celé 9. kapitole Prvního dopisu Korintským zdůrazňuje apoštol, že neusiloval o výhody vyplývající z jeho práva zdržet se světské práce a ‚žít z dobrého poselství‘. (Verš 14) S odvoláním na skutečnosti denního života, na mojžíšovský Zákon i na to, co sám Ježíš přikázal, objasňuje apoštol, že je vhodné přijímat hmotnou podporu za rozšiřování „dobrého poselství“.

Protože si Pavel zvolil ze své svobodné vůle, že se zřekne tohoto práva a bude se sám starat o své hmotné potřeby, byla jeho odměnou radost a uspokojení z této životní cesty. S dobrým svědomím mohl poukazovat na svůj příklad nesobeckosti v podpoře duchovních zájmů druhých. Nikdo jej nemohl obvinit, že má nějaký hmotný užitek z „dobrého poselství“. Jako ten, kdo byl pověřen svatým úkolem, úřadem správce, nezneužil svého oprávnění. Proto mohl napsat: „V čem je tedy má odměna? V tom, že když oznamuji dobré poselství, smím předkládat dobré poselství bezplatně, abych nezneužil svého oprávnění vzhledem k dobrému poselství.“ — 1. Kor. 9:18.