Očištění a horliví pro znamenité skutky

‚Ježíš Kristus dal sám sebe, aby očistil lid, který mu obzvláštně náleží, horlivý pro znamenité skutky.‘ — TITOVI 2:13, 14.

1. Proč musí být Jehovovi svědkové čistí a horliví?

JEHOVA je svatý, dobrý a přímý. On a jeho Syn také horlivě vykonávají nádherné dílo. (3. Mojž. 19:2; Žalm 25:8; Jan 5:17) Proto musejí být všichni svědkové Jehovovi čistí a horliví pro znamenité skutky.

2. a) Jak spojil apoštol Pavel čistotu s horlivostí? b) Kterými otázkami se nyní budeme zabývat?

² Apoštol Pavel se zmínil jak o čistotě, tak i o horlivosti, když napsal, že Ježíš dal z Boží nezasloužené laskavosti „sám sebe za nás, aby nás vysvobodil z každého druhu bezzákonnosti a očistil pro sebe lid, který mu obzvláště náleží, horlivý pro znamenité skutky“. (Tit. 2:11–14) Co se vyžaduje od těch, které Ježíš očistil? Pro jaké znamenité skutky máme být horliví? A z jakých požehnání se těší očištění a horliví svědkové Jehovovi?

Duchovní čistota je nezbytně nutná

3. a) Jaké měřítko čistoty musí zachovávat Jehovovi služebníci? b) Jak bylo zdůrazněno, že je nutná čistota, když byli židovští vyhnanci propuštěni z Babylóna?

³ Jehovovi služebníci musí zachovávat vysoké měřítko tělesné, morální i duchovní čistoty. (2. Mojž. 30:17–21; 5. Mojž. 23:12–14; Ef. 5:25–27; 2. Kor. 7:1) Tato základní myšlenka byla zdůrazněna v šestém století př. n. l., když byli židovští vyhnanci osvobozeni z Babylóna. (Ezdr. 1:1–4) Zakrátko se měli vydat do své vlasti a s radostí měli s sebou vzít svaté náčiní, které kdysi odnesl král Nebukadnecar z Božího chrámu v Jeruzalémě. Jak nutné bylo, aby tyto předměty náležející ke svatyni nesli jedině čistí ctitelé Jehovovi! Proto bylo správné, že jim bylo řečeno: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu, uchovejte se čistí, vy, kteří nesete Jehovovo náčiní.“ (Iz. 52:11) Tito nosiči museli být očištěni od všeho poskvrnění babylónskou náboženskou a morální nečistotou.

4. Co se vyžaduje od všech Jehovových svědků podle 2. Korinťanům 6:14–17?

⁴ Apoštol Pavel uplatnil tento požadavek čistoty na pomazané křesťany, kteří opouštějí Velký Babylón, světovou říši falešného náboženství. Napsal: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost?. . . ‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého.‘ “ (2. Kor. 6:14 až 17; Zjev. 18:4, 5; Jer. 51:45) Jehova opravdu vyžaduje od Ježíšových pomazaných následovníků a jejich druhů, „velkého zástupu“, duchovní čistotu. — Zjev. 7:4–9.

‚Odvrhněte bezbožnost a světské žádosti‘

5. Čím by se měla vyznačovat naše kazatelská služba podle 2. Korinťanům 4:2?

⁵ Ti, kteří slouží jako duchovně čistí svědkové Jehovovi, jsou vyzýváni, aby, mimo jiné, „odvrhli bezbožnost a světské žádosti“. (Tit. 2:11, 12) Jak to řekl Pavel jinde: „Zřekli jsme se úskočných věcí, za které je nutné se stydět, nechodíme vychytrale ani nefalšujeme Boží slovo, ale tím, že činíme pravdu zjevnou, doporučujeme se před Bohem každému lidskému svědomí.“ (2. Kor. 4:2) Jako apoštol Pavel musí se i dnešní křesťané prokázat jako bezúhonní ve své kazatelské službě a nesmí proti nim být vzneseno žádné zákonné obvinění, že by se ve svém jednání dopouštěli nějaké zkaženosti nebo nepoctivosti. (2. Kor. 8:20, 21; Žalm 101:1–8) Nesmějí se dávat vést světskou moudrostí a sobeckým, hříšným duchem neboli podněcující silou. — 1. Kor. 1:21; 2:12; 3:19; Ef. 2:1, 2.

6. Co můžeme dělat, bojujeme-li proti takovým sklonům, jako je sklon k nepoctivosti a k nesprávným tělesným žádostem?

⁶ Lidé, kteří mají světského ducha, se často uchylují k nepoctivým metodám, aby dosáhli svých cílů. Jestliže to však dělá někdo, kdo tvrdí, že je křesťan, pak ‚neodvrhl bezbožnost‘ a nežije v důvěrném vztahu k Jehovovi. (Přísl. 3:31, 32) A jestliže někdo připouští, aby jej ovládaly nečisté tělesné žádosti, pak ‚neodvrhl světské žádosti‘. (Gal. 5:19 až 21; 1. Jana 2:15–17) Ale co když bojujeme proti takovým neduchovním sklonům, jako je nepoctivost a nesprávné tělesné žádosti? Pak by bylo správné, abychom se modlili stejně jako David, který řekl „Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého. Neodmršťuj mě od svého obličeje; a svého svatého ducha mi neodnímej.“ (Žalm 51:10, 11; 51:12, 13, „KB“; Jan 15:19) Jestliže se modlíme tímto způsobem a plně využíváme pomoci, která je nám poskytována prostřednictvím Božího slova, jeho ducha a organizace, pak budeme schopni napravit své smýšlení a budeme moci věrně sloužit jako Jehovovi čistí ctitelé.

7. Proč musí být odňata pospolitost těm, kteří se dopustili nesprávného jednání a nečiní pokání?

⁷ Jestliže někteří mezi námi jdou bez pokání velmi nečistým směrem, musí jim být odňata pospolitost, aby nebylo zneuctíváno Jehovovo jméno, aby jeho organizace byla zachovávána čistá a aby byli jeho věrní služebníci chráněni a bylo jim vštípeno, že závažné nesprávné jednání je těžkým proviněním. (3. Mojž. 22:31–33; 5. Mojž. 13:6–11) Před lety si Boží lid uvědomil, že přestupník, který nečiní pokání, si již nezaslouží jejich společenství. Například v roce 1904 napsal první prezident Společnosti Strážná věž, Charles Taze Russell: „Církev mu odejme své společenství a všechny známky nebo projevy bratrství.“ („Nové stvoření“, angl., str. 290.) Také dnes se Jehovův lid řídí biblickou radou, aby ‚odstranili toho ničemu ze svého středu‘. — 1. Kor. 5:9–13.

8. Jaký význam mají slova u Lukáše 3:8 a Galaťanům 6:1 v souvislosti se způsobem, jak starší jednají s těmi, kteří se dopouštějí provinění?

⁸ Jmenovaní starší se velmi starají o to, aby Jehovova organizace zůstala čistá. Musejí být ovšem milosrdní tam, kde je „ovoce, které patří k pokání“, stejně jako prokazuje Jehova milosrdenství tam, kde to je správné. (Luk. 3:8; Žalm 86:15; 130:3, 4) A jestliže se některý spoluvěřící dopustí falešného kroku dřív, než si to uvědomí, pak ti, kteří jsou duchovně způsobilí, se musí pokusit jej usměrnit „v duchu mírnosti“. — Gal. 6:1.

Jak mohou pomáhat starší

9. Kterými dvěma způsoby mohou starší duchovně pomáhat jiným křesťanům?

⁹ Jak mohou pomáhat dozorci ostatním křesťanům, aby zůstali duchovně čistí? Jedním způsobem jsou budující přednášky. Dále se to děje pomocí osobních rozprav a pastýřských návštěv. (1. Petra 5:1–4) Je správné, když starší při takových příležitostech užívají Bible, aby učili spoluvěřící, připomínali jim myšlenky, povzbuzovali je, a dokonce je i kárali.

10. a) Jaký postoj by měli mít starší k veřejné řeči? b) Proč by měli být duchovní pastýři zapálenými badateli Bible?

¹⁰ Potřeba učit byla zdůrazněna, když Pavel nabádal svého spolupracovníka Tita, aby ‚stále mluvil to, co je vhodné pro zdravé učení‘. (Tit. 2:1) Pokorní křesťané nehledají slávu jako veřejní řečníci, ale dychtivě si přejí správně užívat Bibli při učení. (Přísl. 25:27) Je zajímavé, že někdejší prezident Spojených států John Quincy Adams řekl: „Již řadu let mám ve zvyku přečíst celou Bibli každý rok.“ Každý izraelský král si musel pořídit opis Božího zákona a měl v něm „číst po všechny dny svého života“. Jozue se řídil podobnými pokyny. (5. Mojž. 17:14–20; Jozue 1:7, 8) Jak by mohli takoví muži ve starověkém Izraeli bez takto získaného poznání jednat moudře nebo duchovně pomáhat druhým? Jestliže tedy jsi jmenovaný starší, přečetl jsi celou Bibli, snad mnohokrát? Tak budeš bezesporu schopnější poskytovat radu druhým, také Bohu oddaným křesťanům, kteří snad sami mnohokrát přečetli Písmo. Ti, kteří slouží jako duchovní pastýři, musí být horlivými badateli Božího slova, které je základem ‚zdravého učení‘.

11. a) Jaké duchovní připomínky potřebovali v prvním století křesťané na Krétě? b) K čemu by měli být starší způsobilí, pokud jde o biblické připomínky?

¹¹ Pavel také řekl Titovi: „Dále jim připomínej, aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky a byli připraveni ke každému dobrému dílu, aby o nikom nemluvili urážlivě, nebyli bojovní, ale rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem.“ (Tit. 3:1, 2) Křesťané na ostrově Krétě potřebovali v prvním století tyto výslovné připomínky. Podobně když vznikne nějaký problém dnes, měli by být starší schopni poukázat na patřičné biblické připomínky. A buďme vždy vděční, když je na Jehovovy připomínky obrácena naše pozornost. — Žalm 119:99, 129.

12. a) Co to znamená vybízet? b) S jakým postojem by se mělo dít vybízení?

¹² Titovi bylo také řečeno: „Vybízej mladší muže, aby byli zdravé mysli.“ (Tit. 2:6) Vybízet znamená „silně nabádat; vážně radit nebo varovat“. („The World Book Dictionary“) Pavel měl upřímnou lásku a zájem, a proto vybízel, kdykoli toho bylo třeba. Starším v Efezu mohl opravdu říci: „Zůstaňte bdělí a mějte na mysli, že jsem nepřestal tři roky v noci i ve dne každého se slzami napomínat [vybízet].“ (Sk. 20:31) Dnešní starší, kteří projevují týž postoj a udílejí vhodné napomínání nebo vybídky, jsou vskutku požehnáním pro sbor.

13. a) Co to znamená kárat? b) S jakým postojem by měli starší udílet pokárání?

¹³ Pavel se také zmínil o kárání, když nabádal Tita: „Stále [je] přísně kárej, aby byli zdraví ve víře a nevěnovali pozornost židovským bajkám a přikázáním lidí, kteří se odvracejí od pravdy.“ (Tit. 1:13, 14) Kárat znamená „upozorňovat na něčí nedbalost, obvykle s laskavým úmyslem ho vést k nápravě nebo mu pomoci,“ nebo „vyjádřit, že nesouhlasíme“ se slovy nebo jednáním nějakého člověka. („Webster’s New Collegiate Dictionary“) Pavel mluvil o kárání, ale s ušlechtilým úmyslem — „aby byli zdraví ve víře“. Podobně dávají i dnes starší pozor, aby nejednali nekřesťansky drsně. Na rozdíl od stěžujících si odpadlíků nechtějí být praví křesťanští starší „pány“ nad vírou a životem jiných věřících, ale slouží jako správci a spolupracovníci k jejich radosti a pomáhají jim stát pevně ve víře. — 2. Kor. 1:24; 1. Kor. 4:1, 2.

14. Co nám pomáhá zůstat duchovně čistými?

¹⁴ Budeme-li dbát biblického učení, připomínek, vybídek i kárání, pomůže nám to, abychom zůstali duchovně čistými. Pak budeme způsobilí k Boží svaté službě. Ale s jakým duchem bychom měli vykonávat tuto službu?

Projevuj ‚horlivost pro znamenité skutky‘

15. a) Jak je možné definovat horlivost? b) Co je tím nejznamenitějším dílem, jež může vykonávat křesťan?

¹⁵ Svědkové Jehovovi jsou jako organizovaný sbor Bohu oddaných křesťanů ‚horliví pro znamenité skutky‘. Horlivost je „dychtivost a horoucí zájem, s nímž za něčím jdeme“. („Webster’s New Collegiate Dictionary“) Podle Pavlova dopisu Titovi mají všichni křesťané usilovat o celou řadu „znamenitých skutků“. Například mladší ženy mají být cudné, mají doma pracovat a projevovat podřízenost svým manželům. Titus měl být „příkladem znamenitých skutků“, jeho učeni mělo být neporušené, měl užívat zdravé řeči, a tak dále. (Tit. 2:1–14) Nejznamenitější práce, jakou může křesťan dělat, je ovšem pomoc druhým, aby se učili o Bohu a sloužili mu. Jsi-li svědkem Jehovovým, vykonáváš opravdu horlivě tyto „znamenité skutky“? Křesťané v prvním století projevovali horlivost pro evangelizační činnost, i když museli čelit pronásledování. —Sk. 11:19–21.

16. a) Co je základním důvodem pro existenci křesťanského sboru? b) Co bylo řečeno o evangelizační práci svědků Jehovových?

¹⁶ Ačkoli jsou dnes svědkové Jehovovi pronásledováni, Boží duch je podněcuje, aby plnili svůj úkol a kázali o království — což je základní důvod, proč existuje křesťanský sbor. (Mat. 24:14; 28:19, 20; Iz. 61:1, 2) Podobně jako křesťané v raných dobách vykonávají horlivě znamenité dílo a oznamují „dobré poselství“ dům od domu i jinými způsoby. (Sk. 5:41, 42; 20:20, 21) Ve své knize „Evangelism, Inc.,“ rozebírá G. W. Target metody vydávání svědectví včetně „evangelizování u dveří“ a poznamenává, že „to někteří lidé označují za tu nejobvyklejší metodu — zejména po poslední návštěvě svědků Jehovových. . . Jiní získávají rychle oblibu, ale svědkové Jehovovi vedou.“ Pokud jde o užívání biblické literatury, Target připouští: „Zde opět vedou svědkové Jehovovi. . . Ve srovnání [s nimi]. . . jen velmi málo náboženských společností skutečně publikuje evangelizační materiál.“ Křesťanská literatura, jež vzniká s pomocí Božího svatého ducha a kterou lze za příspěvek získat od svědků Jehovových, pomáhá po celé zemi lidem, kteří se podobají ovcím, aby poznali Boží vůli a činili ji.

17. Jak lze dokázat, že Bůh poskytuje zdar kazatelské práci svědků Jehovových?

¹⁷ Jehova napomáhal kazatelskému dílu prvních křesťanů, takže prospívalo. Sbory se vytvářely na jednom místě po druhém — v Římě, v Korintu, v Efezu, ve Filipech, v Kolosech, v Tesalonice a jinde. Podobně napomáhá Jehova kazatelské činnosti svých dnešních služebníků, takže existuje po celém světě více než 46 000 sborů svědků Jehovových. Zásluha za takový nádherný růst patří Bohu. — Iz. 60:22; 1. Kor. 3:6, 7.

Mnohá požehnání, která dostáváme

18–20 Co patří k požehnání, z něhož se těšíme jako Boží služebníci?

¹⁸ Dnešní Jehovův lid se opravdu těší z mnoha požehnání a dobrodiní, jež přináší čistá a horlivá služba. (Přísl. 10:22) Jako Boží očištění služebníci máme například uspokojení z toho, že se mu líbíme. (1. Petra 1:13–16) Božská pravda nás osvobodila od Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství. (Zjev. 18:4, 5) Nejsme obětí předsudků, strachu z mrtvých, ani podobných věcí. (Kaz. 9:5, 10; Jan 8:32) ‚Boží pokoj střeží naše srdce a naše myšlenkové síly.‘ (Fil. 4:6, 7, 13) Pravidelně se shromažďujeme s čistými ctiteli, takže se cítíme v bezpečí, jako „stádo bravu v ohradě“. (Mich. 2:12) Máme Božího svatého ducha, což nám umožňuje projevovat jeho ovoce v podobě lásky, radosti, pokoje, shovívavosti, laskavosti, dobroty, víry, mírnosti a sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Jak jen bychom se z toho všeho měli radovat!

¹⁹ Jako horliví zvěstovatelé království sloužíme univerzálnímu svrchovanému panovníku — to je nejznamenitejší výsada, jakou vůbec lidé mohou mít. Máme ‚svaté dílo dobrého poselství‘. Ano, žádné jiné lidské úsilí nepřináší větší radost než oznamování poselství „šťastného Boha“ a pomáhání jiným lidem, aby se o něm dověděli. — Řím. 15:16; 1. Tim. 1:11.

²⁰ Blízký vztah k Bohu je další z požehnání, které máme. Můžeme se k němu modlit s důvěrou, že nás slyší. (1. Jana 5:14, 15) Jak nádherné to je, být tak blízký Jehovovi! Žalmista o tom řekl: „Přiblížit se k Bohu je pro mne dobré. U svrchovaného Pána Jehovy jsem umístil své útočistě, abych oznamoval všechna tvá díla.“ — Žalm 73:28.

21. K čemu bychom měli být rozhodnuti jako Jehovův očištěný a horlivý lid?

²¹ Mysleme tedy na všechna požehnání, která máme jako Boží očistěný a horlivý lid, a buďme proto rozhodnuti zůstat duchovně čistými a planout zbožnou horlivostí. Zůstaneme-li takovými, můžeme si být jisti, že nás Jehova bude podporovat a povede nás jako své svědky. A kromě toho nám čistota a horlivost v Boží službě v těchto posledních dnech otevře z jeho nezasloužené laskavosti cestu k věčnosti, kdy budeme moci činit svaté a horlivé skutky k Jehovově chvále.

Jak bys reagoval?

◆ Co je nutné, chce-li někdo patřit k Jehovovu očistěnému lidu?

◆ Jak mohou jmenovaní starší pomáhat druhým, aby zůstali duchovně čistými?

◆ Pro kterou znamenitou práci by měl Boží lid projevovat mimořádnou horlivost?

◆ Co patří k požehnání, z něhož se těší Jehovovi očištění a horliví svědkové?

[Obrázek na straně 24]

Starší mají být pilnými badateli Bible a mají Bibli používat k učení, napomínání, vybízení a napravování druhých