3:1–7) Jak varoval Juda, pokoušejí se ‚působit rozdělení‘. (Juda 19) Kritizují třídu „věrného a rozvážného otroka“, od níž se poprvé dověděli o „cestě pravdy“, a tím ‚začínají bít své spoluotroky‘. Jestliže však setrvají ve svém postoji, v němž působí rozdělení, „vyberou“ je v patřičném čase andělé a ‚určí jim místo s pokrytci‘ křesťanstva. ‚Tam pláčí a skřípají zuby‘, někdy tím, že k vyjadřování svých údajných stížností užívají veřejných sdělovacích prostředků.

19. a) Co řekl Pavel o „sektách“ mezi Božím lidem? b) Jak můžeme dosáhnout toho, abychom byli ‚schválenými osobami‘?

¹⁹ To nám připomíná, co napsal apoštol Pavel Korinťanům: „Vždyť mezi vámi také musejí být sekty, aby se i schválené osoby mezi vámi staly zjevnými.“ (1. Kor. 11:19) Ano, jestliže se dnes někdo snaží „nenápadně zavádět ničivé sekty“ mezi svědky Jehovovy, poskytuje to věrným a oddaným křesťanům znamenitou příležitost, aby dokázali, že jsou ‚osobami schválenými‘ od Boha i Krista. Mohou a musí dokázat, že si váží pravé křesťanské jednoty. O této jednotě bude pojednávat následující článek.

„Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“

„Je jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade vším.“ — Efezanům 4:4–6.

1, 2. a) Co sdělil Jehova velmi jasně sám o sobě prostřednictvím Mojžíšovým? b) Bylo tedy v Izraeli místo pro odlišné náboženské názory?

„JEHOVA, náš Bůh, je jeden Jehova. Nebudete chodit za jinými bohy, za žádnými bohy národů, které jsou kolem vás (protože Jehova, tvůj Bůh v tvém středu, je Bůh vyžadující výlučnou oddanost).“ Mojžíš nepřipustil, aby zůstaly nějaké pochybnosti v mysli Izraelitů shromážděných na moabských rovinách krátce před tím, než měli vstoupit do Zaslíbené země. Jasně vyjádřil, že jejich Bůh, Jehova, je jeden Bůh, a že Jehova očekává výlučné uctívání. V předcházející rozpravě Mojžíš řekl: „Jehova je pravý Bůh nahoře v nebesích a dole na zemi. Žádný jiný není. A budeš dodržovat jeho předpisy a přikázání, které ti dnes přikazuji, aby se ti dobře dařilo.“ — 5. Mojž. 6:4, 14, 15; 4:39, 40.

² Tato slova neposkytují žádný prostor pro odlišné náboženské názory! Izrael měl jednoho Boha. A Jehova jasně vytyčil jediný přijatelný způsob, jak má být uctíván.

VYVSTÁVAJÍ ŽIDOVSKÉ SEKTY

3. Co se nakonec stalo, protože většina Židů nezůstala Jehovovi věrná?

³ Avšak místo toho, aby Izraelité pěstovali čisté uctívání jediného pravého Boha, Jehovy, stala se většina z nich odpadlíky, ctiteli modlářských bohů. (Jer. 17:13; 19:5) Proto se jim ‚nedařilo dobře‘. Jeruzalém byl v roce 607 př. n. l. zničen Babylóňany a mnozí Židé byli odvedeni do Babylóna. Po 70 letech se do Jeruzaléma vrátil věrný ostatek a začali budovat druhý chrám pro uctívání Jehovy. Ale během doby se většina Židů dopustila odpadnutí a nakonec se rozštěpili do různých sekt.

4, 5. a) Popiš některé ze židovských sekt, které vznikly po babylónském zajetí. b) Přinesly takové rozdělující sekty Židům něco dobrého? Vysvětli to.

⁴ Ve čtvrtém nebo třetím století př. n. l. vznikla sekta chasidim („svatých“). Mimořádně horlivě zachovávali judaický zákon a všeobecně jsou považováni za předchůdce dvou jiných sekt, které vznikly ve druhém století př. n. l. — essejci a farizeové. Jak essejci, tak i farizeové přijali řeckou nauku nesmrtelnosti duše. Saduceové se od nich lišili tím, že nevěřili v posmrtný život. Bible mluví o tom, že v době apoštolů byly neshody mezi saducey a farizey. (Sk. 23:7–10) „Stručná židovská encyklopedie“ (angl.) říká: „Napětí mezi těmi dvěma dokonce vedlo ke krveprolévání a občanské válce.“

⁵ Další židovskou sektou byli zéloti, kteří existovali v prvním století n. l. Byli to bojovní nacionalisté, kteří značnou měrou přispěli k podnícení úspěšné židovské vzpoury proti Římanům v roce 66 n. l. Potom se snažili ovládnout jiné ozbrojené sekty v Jeruzalémě a způsobili tak občanskou válku a mnoho utrpení. Takové ozbrojené boje mezi soupeřícími židovskými sektami pokračovaly až do závěrečného obklíčení Římany, a dokonce i během té doby, a do zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. Je zřejmé, že sektářské rozdělení a nevěrnost vůči sjednocenému, čistému uctívání jednoho Boha, Jehovy, nepřinesly Židům nic dobrého.

PRVNÍ KŘESŤANÉ NEBYLI SEKTOU

6. Proč se první křesťané vyhýbali židovským sektám?

⁶ Není nutné říkat, že se první křesťané stranili židovských sektářských sporů. Věděli, že farizeové a saduceové patřili k nejrozhořčenějším Ježíšovým nepřátelům. Kristovi následovníci nemohli sdílet ani víru essejců v nesmrtelnost duše ani jejich sklon k mnišskému, asketickému životu. A jako neutrálové neměli zcela jistě nic společného s nacionalistickými zéloty. (Jan 17:16; 18:36) Křesťané naopak pěstovali jednotné, čisté uctívání jednoho pravého Boha, v souladu se slovy, která řekl Ježíš jedné nežidovské ženě: „Přichází však hodina, a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou.“ — Jan 4:23.

7. Co řekli Ježíš a Pavel a co znamenají jejich slova v souvislosti s pravým křesťanským uctíváním?

⁷ Když apoštol Pavel mluvil o pravých křesťanech, řekl: „Pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno a my pro něj; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno a my skrze něj.“ (1. Kor. 8:6) Pravé křesťanství znamená jednotné uctívání jednoho Boha, Otce, Jehovy, skrze jednoho Pána, Ježíše Krista. Ježíš řekl svým učedníkům: „Váš vůdce je jeden, Kristus.“ — Mat. 23:10.

8. Proč nemohli být první křesťané právem označováni jako sekta?

⁸ Je pravda, že členové dlouho uznávaných židovských sekt nazývali pohrdavě první křesťany sektou (řecky: hairesis, což znamená „skupina lidí, kteří se oddělují od druhých a řídí se svými vlastními naukami“). (Sk. 24:5; 28:22) Apoštol Pavel však ve své obhajobě před vladařem Felixem zavrhl toto nesprávné pojmenování. Řekl: „Podle té cesty, kterou [jeho náboženští nepřátelé] nazývají ‚sektou‘, takovým způsobem prokazuji svatou službu Bohu svých předků.“ (Sk. 24:14) Křesťané rozhodně nemohli být nazýváni sektou, protože následovali Ježíše Krista, a ne nějakého člověka. Rozhodně také nebyli žádnou odnoží některé ze sekt judaismu, jež existovaly v prvním století n. l.

ŽÁDNÉ SEKTÁŘSKÉ ROZDĚLENÍ

9, 10. a) Proč se křesťanství nemělo rozpadnout do jednotlivých církví a sekt? b) Jaké teorie o původu křesťanství jsou naprosto nesprávné?

⁹ První křesťanství nebylo sektou. Ani se nemělo rozštěpit do jednotlivých sekt. Když se Kristus modlil ke svému Otci, prosil, aby jeho učedníci „všichni byli jedno“. (Jan 17:21) Jeho učedníci měli „mít mezi sebou lásku“. (Jan 13:35) To vylučovalo jakékoli rozkolnické vytváření sekt.

¹⁰ Tato skutečnost ukazuje, že teorie o různých typech křesťanství, které vykládají mnozí historikové a teologové, jsou lživé. Mluví o „židovském křesťanství“ (které údajně hájil Jakub, Petr a Jan) jako o protikladu „pohanského křesťanství“ (které prý hájil Pavel). Mluví o „janovské [Janově] teologii“ a „pavlovské [Pavlově] teologii“ a prohlašují, že by se křesťanství nikdy nerozšířilo po celém světě, kdyby je Pavel úplně nepřepracoval. Takové teorie prosazují lidé, kteří buď nevěří v křesťanství, nebo přijímají jako normální to, že křesťanstvo je rozděleno do stovek církví a sekt.

11. a) Které biblické texty dokazují, že Pavel nepřišel na myšlenku, že se má křesťanství rozšiřovat mezi Nežidy? b) Schvaloval Pavel rozdělující sekty? c) Která událost ukazuje, že mezi Pavlem a jeho spolupracovníky panovala jednota?

¹¹ Skutečnosti jsou docela jiné. Ještě než se stal Pavel křesťanem, přikázal Ježíš Kristus svým učedníkům, aby byli jeho svědky ve všech národech. (Mat. 28:19, 20; Sk. 1:8) Pavel sám bojoval proti každému sklonu následovat lidi a řekl: „Aby mezi vámi nebylo rozdělení.“ (1. Kor. 1:10–15; 3:3–5) Je tedy naprosto marné tvrdit, že Pavel měl jiné pojetí křesťanství než Jakub, Petr a Jan. Všichni byli jednotní v díle rozšiřování dobrého poselství. Při jedné příležitosti, snad v době poradního shromáždění ohledně obřízky, které se konalo v Jeruzalémě roku 49 n. l., ti čtyři plně spolupracovali a rozdělili si kazatelské pole. — Gal. 2:7–9.

VÝSTRAHA PŘED NEJEDNOTOU

12. Bylo mezi Pavlem a Petrem nějaké trvalé nepřátelství?

¹² Je přirozené, že první křesťané — i když na některých z nich spočívala váha odpovědnosti ve sboru — měli jako nedokonalí lidé rozdílné názory. V Syrské Antiochii poukázal Pavel otevřeně Petrovi na určitou důležitou věc. (Gal. 2:11–14) Odešel snad Petr a vytvořil si oddělenou sektu, jako by nesouhlasil s takzvaným pavlovským křesťanstvím? V žádném případě, protože po letech, asi v roce 64 n. l., mluvil o Pavlovi s láskou. — 2. Petra 3:15, 16.

13, 14. a) Kam zařadil Pavel „rozdělení“ a „sekty“? b) Co se mělo podle Pavlových slov stát s těmi, kteří podporovali sekty?

¹³ Pavel pod božskou inspirací jmenoval „rozdělení“ a „sekty“ mezi „skutky těla“. Napsal: „Skutky těla jsou tedy zjevné, totiž smilstvo, nečistota, volné chování, modlářství, provádění spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty . . . Ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království.“ — Gal. 5:19–21.

¹⁴ Ti, kteří působí „rozdělení“ a „sekty“, „nezdědí Boží království“, a proto nemohou být trpěni uvnitř pravého křesťanského sboru. Proto Pavel napsal Titovi: „Vyhýbej se . . . pošetilému dotazování a rodokmenům a rozepři a bojům kvůli Zákonu, neboť jsou neužitečné a nicotné. Člověka, který podporuje nějakou sektu, po prvním a druhém napomenutí zavrhni, protože víš, že takový člověk sešel z cesty a hřeší, a tím se sám odsuzuje.“ — Tit. 3:9–11.

JEDNOTA V NÁBOŽENSKÝCH NÁZORECH

15, 16. a) Proč není v křesťanském sboru místo pro různé myšlenkové školy a co o tom říká Pavel? b) Znamená to, že by křesťan neměl užívat svých myšlenkových schopností? c) Co říká Petr, Juda a Pavel o nebezpečí pochybností a o těch, kteří jsou odváděni od pravdy?

¹⁵ Ze všeho předcházejícího je patrné, že pravé křesťanství se nemůže rozdělovat do denominací a sekt. Uvnitř křesťanského sboru nemohou ani současně existovat různé tendence nebo myšlenkové školy. Pavel napsal Korinťanům: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebylo rozdělení, ale abyste byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ — 1. Kor. 1:10.

¹⁶ To neznamená, že pravý křesťanský svědek Jehovův nemůže užívat svých myšlenkových schopností. Apoštol Petr nabádal křesťany, aby užívali ‚schopnosti jasně přemýšlet‘, když budou vyvracet názory „posměvačů“, kteří se objeví „v posledních dnech“ a budou popírat „přítomnost“ Kristovu. (2. Petra 3:1–4) Juda ve svém dopise mluví o „těch, kteří mají pochybnosti“. (Juda 22) Ale ani Petr ani Juda neříkají, že křesťan může zůstat posměvačem nebo pochybovačem. Petr nám říká, že se máme ‚chránit‘ před ‚nestálými‘, kteří ‚překrucují Písmo‘. (2. Petra 3:16, 17) A Juda prohlašuje, že pochybovači jsou v nebezpečí a je nutné je ‚vychvacovat z ohně‘. (Juda 23) Ti, kteří byli odvedeni od víry, potřebují, aby jim někdo „s mírností“ pomáhal v naději, že ‚vystřízliví‘ a dostanou se „z ďáblovy léčky“. — 2. Tim. 2:23–26.

17. Jak bude pravý křesťan užívat svých myšlenkových schopností a oč se bude vážně snažit?

¹⁷ Pravý křesťan užívá své ‚schopnosti jasně přemýšlet‘ pokorně. Pavel píše: „Snažně [vás] prosím, abyste chodili hodni povolání, kterým jste byli povoláni, se vší pokorou mysli a mírností, se shovívavostí, abyste se navzájem snášeli v lásce, vážně usilovali o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden duch, stejně jako jste byli povoláni v té jedné naději, ke které jste byli povoláni; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, který je nade vším a proniká vším a je ve všem.“ — Ef. 4:1–6.

JAK JE DOSAŽENO JEDNOTY A JAK JE ZACHOVÁVÁNA

18. Co je míněno výrazem a) „jeden Bůh“? b) „jeden Pán“? c) „jeden duch“? d) Co je jediným psaným vodítkem křesťanství?

¹⁸ Pavel mluvil o „jednom Bohu . . . který je nade vším“. Nebo, jak to vyjádřil Mojžíš: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5. Mojž. 6:4) Tato základní pravda se nikdy nezměnila. Je to klíčový činitel křesťanské jednoty. Je jeden Bůh a jeden přijatelný způsob, jak jej uctívat, totiž „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) „Jeden Pán“ je Ježíš Kristus, „hlava těla, sboru“. (Kol. 1:18) „Jeden duch“ označuje Jehovovu sjednocující činnou sílu. Ježíš řekl svým učedníkům: „Pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám říkal.“ (Jan 14:26, 27) Věci, které jim byly ‚připomenuty‘, byly zapsány v Křesťanských řeckých písmech. Ta spolu s Hebrejskými písmy tvoří Bibli, jediné psané vodítko pravého křesťanství.

19. Co je „jedno tělo“ a kdo byl jmenován, aby se staral o stejný duchovní pokrm pro všechny jeho členy?

¹⁹ „Jedno tělo“ je křesťanský sbor, jehož „hlavou“ je Kristus. (Ef. 1:22, 23) Jednotliví pomazaní členové tohoto jednotného sboru mají všichni dostávat týž duchovní pokrm. Proto jmenoval jejich „Pán“ kolektivní třídu „věrného správce“, skupinu pomazaných křesťanů na zemi od letnic roku 33 n. l. Když „Pán“ přišel v roce 1919 vykonat prohlídku, zjistil, že zbývající z této skupiny věrně a rozvážně rozdávají „zásobu jídla“, a ustanovil je „nade vším svým majetkem“. (Luk. 12:42 až 44) Skutečnosti ukazují, že tento „správce“ od roku 1919 věrně pečuje o tento „majetek“.

20. a) Jaký rozdíl mezi Božím lidem a náboženskými odpadlíky je ukázán u Izaiáše 65:11, 13? b) Co velmi přispělo k jednotě Jehovova lidu?

²⁰ Bylo shledáno, že duchovenstvo mnohých církví a sekt křesťanstva nerozděluje Kristovu „služebnictvu“ správnou duchovní „zásobu jídla“. Proto jsou tito duchovní i jejich stáda duchovně „hladoví“. (Iz. 65:11, 13) „Věrný správce“ naproti tomu zachoval hojnost „zásoby jídla“ „v pravý čas“ pro jednotlivé pomazané křesťany a od roku 1935 pro rostoucí „velký zástup“ „jiných ovcí“. (Zjev. 7:9, 10; Jan 10:16) Bez ohledu na jazyk nebo místo na zemi sledují všichni tito svědkové Jehovovi stejný celosvětový studijní program založený na Božím slovu. To velmi přispělo k podpoře a zachování jednoty mezi nimi.

PODIVUHODNÁ JEDNOTA JEHOVOVA LIDU

21. Jak je dnes zachovávána jednota mezi svědky Jehovovými a jak to odpovídá organizačnímu uspořádání ve dnech apoštolů?

²¹ Jednota asi 45 000 sborů svědků Jehovových ve více než 200 zemích je také zachovávána pomocí jejich organizačních metod založených na Bibli. „Apoštolové a starší muži [starší] v Jeruzalémě“ tvořili vedoucí sbor křesťanského sboru v prvním století. (Sk. 15:2) Oni a jejich zástupci jmenovali „dozorce“ a „služební pomocníky“ ve sborech a vydávali jiná rozhodnutí v souvislosti s dozorem. (Fil. 1:1; Tit. 1:5; Sk. 14:23; 16:4) Podobně i dnes tvoří skupina pomazaných křesťanských starších vedoucí sbor svědků Jehovových. A stejně jako byla sborům sdělována rozhodnutí vedoucího sboru v prvním století, dostávají i dnes sbory svědků Jehovových pokyny od vedoucího sboru a jsou navštěvovány cestujícími dozorci. (Sk. 15:22, 23, 30) Dnes stejně jako tehdy se sbory ‚upevňují ve víře a početně vzrůstají den ze dne‘. — Sk. 16:5.

22. Čeho si svědkové Jehovovi váží především a co budou dále jednotně dělat?

²² Svědkové Jehovovi byli vysvobozeni ze sektářského rozdělení v křesťanstvu. Pod vedením svého „jednoho Pána“, Ježíše Krista, a jeho „správce“ postupují jednotně kupředu při oznamování „tohoto dobrého poselství o království“. (Mat. 24:14) Nadále budou ‚vážně usilovat o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje‘. Opravdu ‚stojí pevně v jednom duchu a jako jedna duše zápasí bok po boku za víru v dobré poselství‘. — Ef. 4:3; Fil. 1:27.

Vzpomínáš si na tyto body?

• Jaký druh uctívání existoval na počátku ve starověkém Izraeli?

• Co se dělo mezi odpadlými Židy od čtvrtého století př. n. l. dále?

• Které biblické texty ukazují, že křesťanství nemělo být nikdy sektářské?

• Jak ukazuje Bible, že v křesťanském sboru není místo pro různé myšlenkové školy?

• Kteří činitelé přispívají mezi svědky Jehovovými k jednotě v porozumění a práci?