Boží služebníci, kteří mají světské zaměstnání
1. Jak označil William Tyndale ve svém překladu slov v Římanům 13:1–6 státní úředníky ve spojitosti s Bohem křesťanů?
KDYŽ William Tyndale přeložil v roce 1526 n. l. Bibli z řečtiny do tehdejší běžné angličtiny, označil „vyšší moci“ neboli „vrchnosti“ jako Boží služebníky. Text podle „Překladu nového světa“ zní: „[Vyšší autorita] je totiž Boží služebnicí [minister, angl.] tobě k dobrému. Činíš-li však, co je špatné, boj se: vždyť ne nadarmo nosí meč; je totiž Boží služebnicí, aby projevila hněv nad tím, kdo dělá, co je špatné. Je tedy naléhavý důvod, proč máte být podřízeni, nejen pro ten hněv, ale také pro své svědomí. Vždyť proto také platíte daně; jsou totiž Božími veřejnými služebníky, kteří stále slouží právě tomuto účelu.“ — Řím. 13:1–6.
2. a) Pochází označení „ministr“ pro státní úředníky z Tyndalova překladu z roku 1526? b) Jestliže je označení „ministr“ používáno v politickém smyslu, znamená to, že se tak nesmějí nazývat křesťané, kteří, jako Pavel, nejsou částí světa?
2 Neexistuje žádný podklad pro názor, že označování určitých státních úředníků v různých politických vládách titulem „ministerský předseda“ nebo „ministr“ vyplývá z výše uvedených slov apoštola Pavla. Ale i kdyby to tak bylo, je ohromný rozdíl mezi světským služebním úřadem takových politiků, kteří jsou označováni jako ‚Boží služebníci‘, a mezi náboženským „služebním úřadem“ apoštola Pavla a jiných křesťanů, kteří nejsou částí tohoto světa. Jejich sféry činnosti se od sebe liší. Když světští politikové používají označení „ministr“ na nositele vládního úřadu, neznamená to, že by Pavel a jeho spolukřesťané nemohli být v určitých jazycích označováni v náboženském smyslu jako „ministři“ neboli Boží služebníci.
3. Jsou všichni dnešní svědkové Jehovovi, kteří jdou a káží dům od domu jako Tychikos a Timoteus, ‚Boží služebníci pro dobré poselství o Kristu‘?
3 Když apoštol Pavel v Efezským 6:21 říká, že Tychikos je „milovaný bratr a věrný služebník. . . v Pánu“, nezařazuje jej tím mezi duchovenstvo křesťanstva. (Viz též Kolossenským 1:7; 4:7.) Pavel také Timotea označuje jako „našeho bratra a Božího služebníka pro dobré poselství o Kristu“. (1. Tess. 3:2) Jistě i dnešní Jehovovi oddaní, pokřtění svědkové, kteří dům od domu káží „toto dobré poselství o království“, jsou ‚Boží služebníci pro dobré poselství o Kristu‘. — Mat. 24:14; Mar. 13:10.
4. Co ukazuje Písmo ohledně otázky, zda byla křesťanskému sboru jako celku a také jeho jednotlivým členům přidělena služba?
4 Co však lze říci o sboru pokřtěných křesťanů jako o celku? Sboru v maloasijské Tyatiře řekl Ježíš Kristus, oslavený Boží Syn: „Znám tvé skutky a tvou lásku a víru a službu.“ (Zjev. 2:18, 19) Sboru v Korintu, v řecké Achaji, napsal Pavel: „Jsou rozmanité služby, a přece je týž Pán.“ (1. Kor. 12:5) V souladu s tím dává oslavený Ježíš Kristus od letnic roku 33 n. l. svému sboru na zemi dary v podobě lidí, například apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře, učitele. Proč? „Vzhledem k vyškolení svatých, pro služební dílo [doslova: pro dílo služby], pro vybudování Kristova těla.“ (Ef. 4:7–12) Nakonec všem členům hebrejského křesťanského sboru v Jeruzalémě apoštol Pavel napsal: „Bůh. . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte.“ (Žid. 6:10) Tak všichni vykonávali službu, kterou Jehova Bůh schvaloval.
POKUD JDE O SVĚTSKOU PRÁCI
5. a) Mohou Boží služebníci podle Bible vykonávat částí svého času světskou práci, což se liší od životního stylu profesionálních náboženských služebníků křesťanstva? b) Kdy se v biblických překladech objevilo slovo minister?
5 Jestliže je někdo v biblickém smyslu Božím služebníkem a patří ke sboru Bohu oddaných pokřtěných svědků Jehovových, neznamená to, že bude žít v přepychu a bezstarostně. Životní styl náboženských služebníků, kteří jsou zaměstnáni v náboženských systémech křesťanstva, by mohl vést mnohé lidi k takové domněnce. Ale podle inspirované Bible by to tak nemělo být. Ti, kteří jsou v biblickém smyslu Boží služebníci, věnují se možná částí svého času světskému zaměstnání. Vždyť i Ježíš Kristus byl až do svých třiceti let tesařem v Nazaretu. Potom věnoval celý svůj čas službě, pro kterou byl pomazán Božím duchem. Nevíme, zda mluvil latinsky a používal označení minister. Když však byla Hebrejská a Křesťanská řecká písma přeložena do latiny římského impéria, vyskytovalo se v tomto překladu slovo minister.
6. a) Jaký význam má slovo minister vzhledem k původu odpovídajících latinských nebo řeckých slov? b) Jak potom mohl Pavel „oslavovat“ svou službu?
6 Slovo minister je odvozeno z latinského přídavného jména minus, jež znamená „menší“, a proto být ministrem v podstatě znamená „být nebo jednat jako něco menšího“ (quod minus est, latinsky). Odpovídající řecké slovo diákonos má podobný původ, protože označuje něco nízkého. Tvrdí se, že je odvozeno ze slov diá („skrze“) a kónis („prach“). Řek si pod tím slovem představil někoho, kdo jde prachem, aby se dal k dispozici nebo aby vykonal nějakou službu. Ale apoštol Pavel použil tohoto slova, i když má v řečtině kořen vyjadřující něco tak poníženého. Řekl: „Oslavuji svou službu.“ (Řím. 11:13) Dokázal to tím, že na ní lpěl až do konce.
7. a) Snižuje se hodnota služby, při níž Boží služebníci káží poselství o království, tím, že to činí bezplatně? b) Jak se Boží služebníci, kteří oznamují království, dívají na nutnou světskou práci?
7 Pavel nevykonával horlivě svou službu proto, aby získal chválu sám pro sebe. Kázal „dobré poselství“ bezplatně, zdarma. Tím však nesnižoval hodnotu své služby. Kdo přijal dobré poselství, učinil něco ke svému vlastnímu užitku, nemusel za to platit, a přece si musel spočítat náklady. Pavel se cítil vysoce poctěn tím, že mu bylo svěřeno takové slavné „dobré poselství“, služba, která ve srovnání s dobře placenými zaměstnáními ve světě nemá obdoby. Dnešní svědkové Jehovovi napodobují příklad apoštola Pavla. Jak? Tím, že se služby oznamování dobrého poselství o Božím království neúčastní proto, aby tím dosáhli nějakého osobního zisku v hmotném nebo světském ohledu. Považují za nesprávné zacházet s poselstvím o Božím království jako s nějakým zbožím, jako s nějakým prostředkem k získání pohodlného života. Jakákoli světská práce, kterou snad musejí vykonávat, je u nich na druhém místě, jako vedlejší zaměstnání. Služba království je něco, co stojí za oběti.
8. Jak apoštol Pavel ‚oslavoval svou službu‘ dále po svém příchodu do Říma?
8 Když se apoštol Pavel nakonec dostal do Říma a spojil se tam se sborem, dělal dále to, o čem jim před lety napsal ve svém dopise: ‚Oslavoval svou službu‘. Jak to dělal, když byl přece vězněn v okovech? Lékař Lukáš, jeho věrný druh, nám říká: „Když jsme konečně vstoupili do Říma, bylo Pavlovi dovoleno, aby zůstal sám s vojákem, který ho střežil. O tři dny později však svolal ty, kteří byli židovskými předními muži. Když se shromáždili, začal k nim mluvit. . . Zůstal tedy celé dva roky ve vlastním najatém domě a laskavě přijímal všechny, kteří k němu přišli. Kázal jim Boží království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu s největší volností řeči, bez překážky.“ — Sk. 28:16–31; Ef. 6:20.
9. Jak dalece se v Římě stalo všeobecně známým Pavlovo uvěznění a důvod pro ně? Jak na to reagovali křesťané v onom městě?
9 Jaký byl výsledek této Pavlovy činnosti, když byl neprávem vězněn? Říká nám: „Rád bych, bratři, abyste věděli, že se mé záležitosti vyvinuly spíše k pokroku dobrého poselství než jinak, takže se má vězeňská pouta ve spojení s Kristem stala veřejně známými mezi celou pretoriánskou stráží a všemi ostatními. Protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ „Všichni svatí, ale zvláště z césarovy domácnosti, vám posílají pozdravy.“ — Fil. 1:12–14; 4:22.
DNES JE ČAS DOKÁZAT, JAK DŮSTOJNÁ JE SLUŽBA
10. Kdy ostatek Jehovových věrných, oddaných a pokřtěných služebníků uposlechl výzvu, že má opustit světovou říši falešného náboženství?
10 Svědkové Jehovovi uposlechli božskou výzvu, aby opustili Veliký Babylón, světovou říši falešného náboženství. Během první světové války v letech 1914–1918 spolupracoval Veliký Babylón s válčícími politickými mocemi v tom směru, aby Bohu oddaný, pokřtěný lid Jehovy Boha byl omezen ve své činnosti. Došlo dokonce k tomu, že vedoucí spolupracovníci hlavní kanceláře jejich organizace se dostali do vězení. Ale v poválečném roce 1919 byli osvobozeni a pocítili úlevu. Tehdy poznali, že je nutné, aby se znovu zorganizovali a mohli tak vykonávat předpověděné dílo — po celém světě kázat „toto dobré poselství o království“. — Mat. 24:14.
11. a) Jak členové ostatku při sjezdu v roce 1919 odhalili Veliký Babylón? b) Jakou očekávanou dobu s radostí vítali? Který časopis začal být v souladu s tím vydáván?
11 Došlo tedy k reorganizaci ostatku, aby mohlo být „toto dobré poselství o království“ kázáno po celé zemi v dosud nebývalé míře. S tímto cílem před očima konali v září roku 1919 v Cedar Point, Ohio, USA hlavní sjezd. Tam odhalili Veliký Babylón jako podporovatele tehdy navržené Společnosti národů, kterou duchovenstvo protestantských církví označilo jako „politický výraz Božího království na zemi“. Účastníci sjezdu s radostí přivítali „zlatý věk“, který má nadejít působením Božího nebeského království pod Kristovou vládou. Jak bylo oznámeno, začal být od října 1919 vydáván nový časopis, který byl doplňkem časopisu „Strážná věž“ a jmenoval se „Zlatý věk“. Když se později ukázalo, že celá lidská rodina stále více potřebuje útěchu, byl název časopisu změněn na „Útěcha“. Po druhé světové válce dostal název „Probuďte se!“.
12. a) Jaké nové poznávací znamení přijali členové ostatku, čímž zlepšili v duchovním ohledu svůj vzhled? b) Jak to zapůsobilo na jejich službu pro království?
12 To vše přispělo k tomu, že se tito kazatelé zřízeného Božího království ocitli v novém světle, pokud jde o služební úřad. V roce 1931 ze sebe setřásli všechna hanlivá jména, která jim stále dával Veliký Babylón, a přijali jméno, které je založeno na biblickém proroctví, totiž jméno svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10–12) Tak ukázali před Velikým Babylónem a jeho politickými podporovateli, kdo jsou. Jejich Bohu Jehovovi se líbilo, že tak ze sebe strhli náboženské oblečení, které bylo poskvrněno a znečištěno stykem s Velikým Babylónem. V jeho očích získali nový vzhled. Členové pomazaného ostatku jakoby si obrazně oblékli „slavnostní roucho“, které se hodí k jejich kněžské službě. (Zach. 3:4, 5, „Ekumenický překlad“) Tím byla jejich služba Bohu oslavena a dostalo se jí tak důstojnosti a cti.
13. a) Jaký byl v roce 1935 poskytnut další důkaz o tom, že byl ostatek opět přijat do Boží přízně? b) Co učinili se svou službou členové „velkého zástupu“ společně s ostatkem?
13 Byly nějaké viditelné důkazy toho, že byl pomazaný ostatek po první světové válce opět přijat do Boží přízně? Ano. K poměrně malému ostatku „královského kněžstva“ se připojili lidé, kteří nyní tvoří „velký zástup“ a upřímně hledají jediného živého a pravého Boha. (1. Petra 2:9) To se stalo jasně patrným od jara roku 1935. Tehdy se ve Washingtonu, D. C. konal hlavní sjezd. 31. května tam prezident Společnosti Strážná věž pronesl hlavní přednášku na téma „Velký zástup“. Tento proslov se opíral o Zjevení 7:9–15. Příští den symbolizovalo 840 osob svou oddanost Jehovovi Bohu křtem ve vodě. Většina těchto uchazečů o křest měla naději, jakou má „velký zástup“, totiž na pozemský ráj pod Kristovým královstvím. Dobře věděli, že to pro ně znamená, aby se jako služebníci Jehovy připojili k pomazanému ostatku v jeho činnosti dům od domu. Také oni začali ‚oslavovat svou službu‘.
14. I když členové velkého zástupu nemohou ve většině případů věnovat celý čas kázání království, jakou mají povinnost, protože se oddali Bohu a symbolizovali to křtem?
14 Do dnešní doby se statisíce lidí podobných ovcím shromáždilo kolem pomazaného ostatku a připojilo se k nim ve službě království. Ne každý z nich může věnovat všechen svůj čas službě jako zvěstovatel plným časem, jako cestující zástupce Pensylvánské biblické a traktátní společnosti Strážná věž nebo jako spolupracovník některé odbočky této Společnosti. Jejich pozemské povinnosti vyžadují od většiny z nich, aby většinu nebo určitou část svého času věnovali světské práci. Ale jejich oddanost Bohu, kterou symbolizovali křtem ve vodě, od nich vyžaduje, aby byli jeho služebníky a sloužili zájmům jeho království.
15. Jak jsou tito lidé v podobné situaci jako apoštol Pavel v Korintu?
15 Jsou v podobné situaci jako apoštol Pavel. Ten pracoval v Korintu půl druhého roku s Akvilou, věřícím Židem, jako výrobce stanů. (Sk. 18:1–11) Někteří by dnes o Pavlovi řekli, že byl tehdy „pravidelně činným náboženským služebníkem“.
16. Co řekl Pavel o své světské práci, když se cestou do Jeruzaléma zastavil v Milétu?
16 Vzpomeňme si také, co řekl Pavel na cestě do Jeruzaléma, když se zastavil v maloasijském přístavu Milétu. Odtud poslal pro starší neboli dozorce ze sboru v Efezu. Mezi jiným jim řekl: „Proto zůstaňte bdělí a mějte na mysli, že jsem nepřestal tři roky v noci i ve dne každého se slzami nabádat. . . Netoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu žádného člověka. Sami víte, že tyto ruce sloužily potřebám mým i těch, kteří byli se mnou. Dal jsem vám ve všem najevo, že takovou usilovnou prací máte pomáhat těm, kteří jsou slabí, a mít na mysli slova Pána Ježíše, který sám řekl: ‚Více štěstí je v dávání než v přijímání.‘ “ — Sk. 20:31–35.
17. a) Snížil Pavel hodnotu své služby tím, že někdy pracoval ve světském zaměstnání? Proč dělal takovou práci? b) Co lze říci o tom, zda byli tehdy ještě jiní Bohu oddaní křesťané, kteří jako Boží služebníci konali světskou práci? Kteří chrámoví služebníci jsou toho příkladem?
17 Tím, že Pavel dočasně pracoval ve světském zaměstnání a konal práci, za kterou byl placen, nijak nesnížil svou službu království. Postaral se o to, aby jeho kázání a vyučování jeho posluchače a žáky nic nestálo. Nikdo tedy nemohl vznést obvinění, že by jeho výchovné dílo bylo výnosným obchodem. (1. Kor. 9:13–18) Skutečně činil to, co řekl: „Oslavuji svou službu.“ (Řím. 11:13) Byl Božím služebníkem, který se živil tím, že konal světskou práci, a tak dokazoval, že svou službu království koná z čisté, nesobecké pohnutky. Jeho křesťanští druhové, kteří byli oddáni Bohu, byli většinou služebníci, kteří měli světské zaměstnání. Někteří z nich byli dokonce otroky nekřesťanských pánů. (Sk. 18:1–4; Řím. 16:3–5) Nutná světská práce nesnižuje význam služby království. Měli bychom si totiž vzpomenout na to, že Levité pod mojžíšovskou smlouvou Zákona, která byla dána Izraeli, sloužili v jeruzalémském chrámu jen jeden týden za půl roku, mimo výroční svátky v Jeruzalémě. Ve zbývajícím čase žili ve svých levitských městech po celé zemi a pracovali tam, aby živili své rodiny. Také oni tedy byli Boží služebníci, kteří měli světské zaměstnání.
18. a) Mají ti ze svědků Jehovových, kteří jako Boží služebníci konají také světskou práci, právo na ohledy, jež jsou poskytovány náboženským služebníkům Velikého Babylóna? b) Jak Boží služebníci, kteří konají také světskou práci, ‚oslavují svou službu‘, když konají světské zaměstnání?
18 Mnozí Bohu oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi považují za nutné nebo se cítí povinni většinu svého času vykonávat světskou práci, ale to neznamená ani nedokazuje, že by nebyli skutečnými Božími služebníky a že by neměli právo na všechny ohledy, které vlády poskytují náboženským služebníkům Velikého Babylóna. Jsou sice Božími služebníky, kteří vykonávají světskou práci, ale zájmy Božího království staví na první místo. Káží Boží království dokonce dům od domu, a jsou proto opravdu služebníky království a nezaujímají nižší postavení než političtí ministři vlád tohoto světa. Chvályhodnou kvalitou práce, kterou vykonávají pro své světské zaměstnavatele, tito Boží služebníci nepřímo ‚oslavují svou službu‘. Tím vzdávají čest Bohu, jemuž přinášejí svatou službu.
19. a) Co učiní Boží služebník, který koná světskou práci, jakmile se odpovídajícím způsobem změní jeho okolnosti? b) Co bude dělat každý Bohu oddaný, pokřtěný svědek Jehovův, bez ohledu na to, kolik času věnuje přímo zájmům království?
19 Je samozřejmé, že jakmile se pro tyto služebníky, kteří konají světskou práci, změní okolnosti, takže se mohou celým časem věnovat službě království, vděčně se podle svých možností ujmou služby Božímu slovu v míře co největší. Za všech okolností, ať již můžeme věnovat zájmům Božího nyní zřízeného království pod Kristovou vládou přímo všechen svůj čas nebo jen jeho část, bez ustání ‚oslavujme svou službu‘.