Nechoďte tak, jako chodí národy

„Abyste již dále nechodili tak, jako chodí i národy. . . , přičemž jsou myšlenkově ve tmě.“ — Efezským 4:17, 18.

1. Proč je uvedená informace důležitá?

MORÁLNÍ poměry se na celém světě drasticky zhoršují. Určité druhy zábavy, které by ještě před několika lety vzbuzovaly úděs, jsou dnes masově přijímány. To ohrožuje i křesťanský sbor. Co se dá proti takovému vývoji dělat? Následující články nám dají některé významné odpovědi.

2, 3. a) K čemu Ježíš i Pavel přirovnali chování křesťana? b) Jaká je všeobecně pověst svědků Jehovových, ale co se stalo některým jedincům?

² „Vy jste světlo světa,“ prohlásil Ježíš Kristus. Křesťanské chování má jasně zářit v mravní temnotě světa. Pavel vyzýval všechny učedníky, kteří žili „v prostředí špatném a převráceném“, aby dále zářili jako „světlo světa“. Ale raní učedníci, i když byli spojeni s Ježíšem a apoštoly, byli stále nedokonalí lidé. Kdyby nebyli opatrní, mohli být ovlivněni mravní atmosférou ‚špatného a převráceného prostředí‘ a v okamžiku pokušení mohli opustit svou křesťanskou mravnost. A někteří se také úplně navrátili ke skutkům temnoty! — Mat. 5:14; Fil. 2:15, „Petrů“; Fil. 3:18, 19.

³ I dnes je na nás vyvíjen nátlak, abychom se vrátili do tmy tohoto světa. Někteří křesťané, žel, podlehli tomuto nátlaku. Ačkoli jsou svědkové Jehovovi jako celek známi v celém světě svým čestným a mravným životem, jedinci přestali chodit jako „děti světla“ a museli být odstraněni ze sboru. Jejich chování již není příkladné. Co mohlo přispět k takovým nešťastným jevům? — 1. Kor. 5:13; Ef. 5:8.

TLAK ZE STRANY SVĚTA

4. Co se stalo se světovou mravností a jak to dokazují běžné druhy zábavy?

⁴ Celosvětové mravní prostředí se zřejmě zhoršilo. Mnozí ve světě „ztratili všechen mravní smysl“. (Ef. 4:19) Je to zřejmé z druhů zábavy, které jsou dnes oblíbené. Proč právě zábavy? Protože můžeme mnoho poznat o sklonech člověka z toho, co dělá po své pravidelné pracovní době, když může dělat to, co chce. Co člověk dělá ve svém volném čase, když nemá povinnosti, mnoho napovídá, jaký opravdu je. Soudíme-li podle pověstně špatných druhů zábavy, které jsou dnes populární, je mravní hodnota dnešního světa velmi nízká. Působí však taková nízkost i na tebe?

5. Proč je vhodné, abychom uvažovali o radách z dopisu Efezským?

⁵ Pamatuj, že nejsme první křesťané, kteří žijí v období mravního úpadku. Popis lidí, kteří „ztratili všechen mravní smysl“ se týká těch, kteří žili na Středním východě ve městě Efezu v době dětství křesťanského sboru. Dopis apoštola Pavla efezským křesťanům by měl být pro nás velmi důležitý, protože v něm jde až do základů toho, co znamená chodit jako „děti světla“. Jeho rada je skutečně vhodná v těchto kritických „posledních dnech“, kdy mnozí zdánliví křesťané jsou „milovníci rozkoší“. — 2. Tim. 3:1–7, 13.

JAK CHODÍ NÁRODY

6, 7. a) Co mají křesťané přestat dělat podle Efezským 4:17? b) Jak „chodili“ lidé z národů v prvním století?

⁶ V Efezským 4:17 Pavel vyzývá své spolukřesťany, aby „již dále nechodili tak, jako chodí i národy v neužitečnosti své mysli“. Jak tedy „chodí“ lidé z národů? Očitý svědek prvního století přiznává:

„Lidé hledají zábavu, kde se jen dá. Žádná neřest nemá hranice; . . . Jsme zaplaveni zapomnětlivostí toho, co je čestné. Člověk. . . je nyní vražděn ze žertu a pro sport. . . Je to uspokojující podívaná vidět, jak je člověk zabíjen.“a

Mnozí lidé, když nesledují pravý cíl v životě, kladou přílišný důraz na zábavu a vyhledávají ji, kde se jen dá.

⁷ Starý Efez se dobře hodil k tomu, aby umožňoval jakoukoli zábavu. Měl velký amfiteátr s 25 000 místy k sezení a stadión neboli závodní dráhu, které mohly poskytnout zábavnou podívanou jakéhokoli druhu. Tyto stavby byly výtvory existující světové říše, Říma, o níž jeden historik řekl: „Mravní podmínky říše jsou v určitém ohledu jedním z nejhrůznějších zaznamenaných popisů.“

NECITELNÁ SRDCE

8. a) Na lidi s jakým srdcem upozorňuje Efezským 4:18 a co znamenalo původně použité řecké slovo? b) Vyvinul se takový stav náhle?

⁸ Pavel říká, že lidé „jsou myšlenkově ve tmě. . . pro necitelnost jejich srdce“. (Ef. 4:18) Jejich srdce byla bez citu. Řecké slovo pro „necitelnost“ má svůj původ v popisu kamene, který byl tvrdší než mramor. Slovo se užívalo v lékařství a vztahovalo se na krystaly soli, které se postupně tvoří v některých kloubech těla, až je ochromena jejich činnost. Srdce zatemnělých lidí se pomalu stávají otupená, necitelná, tvrdá jako kámen. To se ovšem nestane přes noc; je to spíše postupný proces. A právě jejich výběr zábavy přímo přispíval k tomuto procesu. Jak to?

9, 10. Co bylo nejpopulárnějším druhem zábavy v prvním století a jaký účinek to mělo na diváky?

⁹ Víš, jaký druh zábavy byl v té době nejpopulárnější? Gladiátorské hry, v nichž byl člověk často postaven proti člověku nebo zvířeti v boji na život a na smrt. Představ si scénu: Stadión je naplněn tisíci diváky, z nichž někteří sedí ve stínu nádherné hedvábné střechy. Vybraná hudba a vůně vody, která protéká chodbami, vytvářejí příjemné pozadí, které zakrývá zvuky a vůně smrti. Náhle celý dav propukne v šílenství a křičí: „Zabij ho! Bičuj ho! Poznamenej ho! Proč tak zbaběle mává mečem? Proč tak málo bojuje?“ Celé tyto organizované jatky byly pořádány — jak řekl jeden z přítomných — pro „zábavu, legraci a zotavení“.

¹⁰ Lidé, kteří se mohli dívat na takový bezohledný boj, jejichž oči se mohly pást na tratolištích krve, shledávali jiné formy zábavy hloupé a nezajímavé. Jak to shrnul jeden dějepisec, „potlačilo to soucit s utrpením, který odlišuje člověka od krvelačného netvora“.

11. I když gladiátorské hry přestaly, může dnešní zábava vytvářet lidi s ‚necitelným srdcem‘? Proč tak odpovídáš?

¹¹ Neuvěřitelné podmínky, můžeš snad říci! Ale neexistuje dnes podobná situace? Pravda, gladiátorské souboje již přestaly, avšak povšimni si zkušenosti jednoho reportéra:

„Zabij ji! Dej jí ještě! Nakonec jí tedy vrah ‚dal co proto‘. Prostřílel ji kulkami. . . Ti, kteří tu popravu požadovali — tři osoby, sedící v kině za mnou — byli v každém jiném ohledu průměrnými návštěvníky.“

Ojedinělý případ? Stěží. Je pravda, že v mnoha zemích jsou často nejpopulárnější ty filmy a televizní inscenace, které jsou plné násilí. Taková zábava přispívá k utváření lidí bez srdce, kteří „přestali cítit bolest“ neboli jakékoli bodnutí ve svém svědomí. — Ef. 4:19, „Meziřádkový překlad Království“.

ODDÁVAT SE VOLNÉMU CHOVÁNÍ

12. a) Jaký další popis toho, jak chodili lidé z národů, podává Efezským 4:19? b) Co znamená „volné chování“? Zrcadlila je zábava té doby?

¹² Apoštol Pavel dodává, že lidé z národů mají nejen ‚necitelná srdce‘, ale že se také „oddali. . . volnému chování, aby chtivě páchali nečistotu všeho druhu“. (Ef. 4:19) Také mluví o „smilstvu“ a o věcech, o nichž „je hanebné i jen vyprávět“. (Ef. 5:3, 12) V prvním století to opět byla zábava, tentokrát jeviště nebo divadlo, které mnoho přispěly k těmto zvykům. Co bylo možné vidět?

„Příhody podváděných manželů, cizoložství a milostné intriky tvořily hlavní součást zápletek. Ctnost byla k smíchu. . . všechno svaté a všechno hodné uctívání se házelo do bláta. Tyto podívané převyšovaly vše oplzlostí, sprostými řečmi a výjevy, které urážely stud. Tanečníci odhazovali oděvy a tančili na jevišti polonazí, ba dokonce i zcela nazí. Na umění se nehledělo, všechno bylo určeno pro pouhé smyslné uspokojení.“ — „Spor křesťanství s pohanstvím“ od Gerharda Uhlhorma, str. 120, angl.

Jak otřesné! Je to skutečný popis ‚volného chování‘, protože původní řecké slovo vyjadřuje ochotu k jakékoli rozkoši. Je to nestoudné nedbání slušnosti, kdy nikoho nezajímá, co lidé říkají nebo si myslí.

13. Je podobné „volné chování“ zřejmé z některých dnešních druhů zábavy?

¹³ Je to dnes jiné? Sexuální nemravnost je hlavním námětem mnoha zábavních programů. V některých zemích se uvádějí pornografické filmy i na televizních obrazovkách, takže se dostávají až do domovů. Co na to říkají diváci? Když byl v Itálii promítán v televizi pornografický film, „téměř celé město se během uvádění zastavilo“.

14, 15. a) Co je ‚chtivost‘ (Ef. 4:19)? Zrcadlí ji některé dnešní druhy zábavy? b) Mohou být oddaní křesťané ovlivněni pohledem na zábavní program líčící sexuální nemravnost?

¹⁴ Jeden pisatel líčil souvislost mnoha filmů s postojem lidí:

„Ve většině nových filmů jsou hlavní součástí nahé sexuální scény — heterosexuální, homosexuální a krvesmilné. . .“ Uzavírá: „Dosáhli jsme zkrátka v naší společnosti stavu, kdy všechno jde, vše je dovoleno a kdy nejsou kladeny žádné hranice jakékoli chuti jednotlivce ani ukojení jeho žádostí a fantazie.“

¹⁵ Takoví jedinci jsou, jak popisuje apoštol Pavel, lidé, kteří „chtivě páchají nečistotu všeho druhu“. Ano, ‚chtivost‘ („mít více“, „Meziřádkový překlad Království“) je lakotná žádost ukojit vlastní chuť po něčem nepatřičném a uspokojit vlastní vzrušení za jakoukoli mravní cenu. (Ef. 4:19) Nemohlo by sledování takových zkažených programů ovlivnit křesťanovo myšlení? Jistý člověk, který se díval na různé filmy tohoto druhu, připustil:

„Nikdy na tyto scény [líčící sexuální nemravnost] nezapomenete; čím více o nich přemýšlíte, tím více si přejete dělat to, co jste viděli. . . Film zapůsobí tak, abyste si mysleli, že opravdu o něco přicházíte.“ Jiný dodal: „Začnete být zvědaví, jaké by to snad mohlo být.“

To nemusí být zkušenost každého, ale nebezpečí zde je. Naše mysl může být lstivě ovlivněna.

MRAVNÍ ZÁZRAK

16. Jaké bohaté požehnání obdrželi křesťané podle Efezským 1:6–8 a jak to ovlivnilo jejich život?

¹⁶ Jaký je to protiklad k životu těch lidí prvního století, kteří opravdu následovali Krista! Dříve také chodili pod vlivem tohoto systému věcí a jeho „vládce“, satana, a jejich přirozeností bylo dělat „to, co si přálo tělo“. Ale změnili se. Vynikající křesťanské pravdy jim otevřely zcela nový pohled na život. Představ si, Bůh byl ochoten obětovat vlastního Syna, „svého milovaného“, takže mohly být odpuštěny jejich těžké hříchy! Jaká je to velká cena! Jaké milosrdenství a nezasloužená laskavost! „Tu [nezaslouženou laskavost] nám [Bůh] hojně projevil ve vší moudrosti a rozumnosti“, napsal apoštol Pavel. A tak nejenže měli poznání pravdy, ale dostali také rozumnost, aby byli schopni s úspěchem jednat v každodenních problémech života. — Ef. 1:6–8; 2:1–5.

17. a) Jaký máme důkaz, že křesťanství bylo náboženstvím síly? b) Jak se projevila jeho mravní síla?

¹⁷ Měli náboženství síly. Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých do vyvýšeného postavení daleko nad každé světské autority. Nyní je tatáž „velikost jeho síly k [oněm] věřícím“. (Ef. 1:19–21) K čemu to vedlo v životě těch věřících! Když vezmeme v úvahu otázky mravnosti, můžeme ocenit sílu křesťanství prvního století. Starý svět se díval na sexuální nemravnost jako na něco běžného. Cicero, raný římský pisatel, se dokonce přimlouval:

„Jestliže si někdo myslí, že mladým mužům má být naprosto zakázána láska kurtizán [prostitutek], je krajně přísný. . . Kdy se to vskutku nedělalo? Kdy v tom kdo viděl chybu?“

A přece se „děti světla“ dobrovolně osvobodily od těchto zvyků. V celých dějinách nebylo nic podobného, co by se dalo srovnat s mravním zázrakem, který docílilo křesťanství.

DĚTI SVĚTLA SE CHOVALY JINAK

18. Jakým chováním měli raní učedníci projevovat své ocenění, že jsou ‚svatí‘?

¹⁸ Tito učedníci museli dodržovat vysoká měřítka. Proto Pavel radí: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu. . . , jak se sluší na svaté“. (Ef. 5:3) Nejen takové věci nedělat, ale ani o nich pro nějaké smyslné potěšení nemluvit! Jak bylo Pavlovo myšlení vzdálené od myšlenek některých dnešních lidí, kteří říkají: ‚Pokud se opravdu nedopustíte nemravnosti, není nic špatného na tom, když se pro zábavu na ni díváte nebo o ní mluvíte!‘

19. Jak smýšleli křesťanští pisatelé druhého a třetího století a) o „nestoudnosti divadla a nelidskosti arény“? b) o pohledu na „člověka vystaveného smrti“? c) o tom, čím může být ‚zapalována smyslná žádost‘? d) Jak se může člověk naučit dělat špatné věci?

¹⁹ Co si mysleli první křesťané o gladiátorských hrách a divadlech, které byly běžným způsobem zábavy? Povšimni si komentářů některých pisatelů, kteří se hlásili ke křesťanství a žili v druhém a třetím století:

„My [křesťané] nemáme nic společného, pokud jde o mluvu, sledování nebo naslouchání, s šílenstvím cirku, nestoudností divadla a nelidskostí arény. . . Proč bychom vás tím měli přivádět k přestupku, když máme za to, že existují jiné druhy zábav?“ — Tertullian.

„Myslíme, že vidět člověka vystaveného smrti je totéž jako jej zabít, a proto jsme se zřekli takové podívané [gladiátorských her].“ — Athenagoras.

„Zhoubný vliv jeviště je stále nakažlivější. Předmětem komedií je zneuctívání panen nebo láska nevěstek; . . . Co mohou dělat hoši nebo dívky, když vidí, že se to vše provádí beze studu, a všichni tomu ochotně přihlížejí? Připomíná se jim tak, co je možné dělat, jsou zapalováni vášní, která se zvláště vzbuzuje pohledem“ — Lactantius. (Kurzíva od nás.)

„Co dělá věrný křesťan při takových věcech, jestliže nemá ani myslet na špatnost? Proč nachází potěšení v tom, kdy se předvádí smyslná žádost. . . ? Učí se tak jednat, protože si zvykl dívat se na to. . . Rychle si zvykneme na to, co slyšíme nebo vidíme.“ — Cyprian.

20. a) Proč se raní křesťané vyhýbali zvrhlým zábavám? b) Proč bylo jejich chování očividně rozdílné?

²⁰ Ačkoli tito lidé žili po křesťanech prvního století, vidíme, jak rozuměli postoji křesťana k těmto záležitostem. Vyhýbali se takovým zvrhlým zábavám. Viděli nedůslednost těch, kteří byli pozdviženi z temnoty, odstranili oplzlé řeči, násilí a nemravnost ze svých životů, a přitom dobrovolně seděli a dívali se na to jako na zábavu. Většina křesťanů však dbala Pavlovy rady: „Přestaňte se s nimi podílet na neplodných skutcích, které patří tmě, ale spíše je i kárejte.“ Jejich denní život v čistotě uprostřed zvrhlého světa byl stálým ‚káráním‘ lidí z národů. Není divu, že byli považováni bezbožným světem za „nepřátele lidstva“. Tito učedníci s radostí ukazovali, že jsou pod lepším vlivem než jejich smyslní bližní. Ukazovali, že jsou „obnoveni v síle, která podněcuje [jejich] mysl“. A jaká to byla rozdílná „síla“! Druzí si toho museli všimnout. Nebyli lidmi, jakými chceme být i my? Bez ohledu na to, zač se vydáváme, přinášíme buď „ovoce světla“, nebo chodíme, jako chodí národy. — Ef. 4:23; 5:9, 11.

21. Proč bychom se dnes měli realisticky dívat na svůj výběr zábavy?

²¹ A jak je to s výběrem naší zábavy dnes? Když my nebo naše děti otevřeme televizi nebo jdeme do kina, co sledujeme? Je opravdu nějaký rozdíl mezi tím, co jsme si vybrali za podívanou a ‚nestoudností římského divadla a nelidskostí arény‘? Skutečné případy dokazují, že se někteří křesťané stali lhostejnými a padli do léčky nemravnosti, protože si zvykli dívat se na ni.

22. a) Bylo snadné pro křesťany prvního století, aby chodili jako děti světla? A co přesto byli schopni dělat? b) Jaké další otázky si žádají odpověď?

²² A naopak, jakou mravní sílu projevovali raní křesťané! Přestože žili ve světě, kde srdce lidí byla tak zkamenělá, že si ani nebyli vědomi, že hřeší, a ztratili jakýkoli smysl pro stud a slušnost, tito křesťané dokázali mít stále na mysli, ‚co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každou ctnost a každou věc hodnou chvály‘. (Fil. 4:8) Jak si zachovali takovou sílu uprostřed nemravného prostředí? Uvědomme si, že byli stejnými lidmi z masa a krve, jako jsme dnes my. Měli také základní potřebu uvolnění. Jaké byly jejich „jiné zábavy“? Jak můžeme ještě více napodobovat zářné příklady „dětí světla“? To jsou důležité otázky, o nichž budeme uvažovat v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]