se později ve svém životě dopustil odpadnutí. — 1. Král. 11:4, 9–13.

Co však lze říci o Jidáši Iškariotském? Nebylo jasně předem prorokováno, že se jeden z Ježíšových učedníků dá na cestu zrádce? Ano, ale proroctví neukazovala výslovně, který učedník se stane zrádcem. A co kdyby byl Ježíš věděl, že se Jidáš stane zrádcem? Pak by se Ježíš tím, že jmenoval Jidáše za apoštola, ‚podílel‘ na hříších tohoto zrádce. (Srovnej 1. Timoteovi 5:22.) Spoluviníkem by byl také Bůh sám, protože se Ježíš vroucně modlil k Jehovovi před tím, než vybral Jidáše. — Luk. 6:12–16.

Jehovovi však ‚nejsou neznámé satanovy záměry‘. (Srovnej 2. Korinťanům 2:11.) Věděl, že satan ďábel kdysi užil jako zrádce blízkého přítele jednoho muže, jak to učinil v případě Davidova přítele Achitofela. Byl to tedy satan, a nikoli Bůh, kdo „vložil do srdce Jidáše Iškariotského, Šimonova syna, aby. . . zradil“ Ježíše Krista. (Jan 13:2; 2. Sam. 15:31) Jidáš neodolal satanskému vlivu, ale naopak připustil, aby nad ním hřích získal převahu. A v nějakém okamžiku byl Ježíš schopen číst v Jidášově srdci, a proto předpovědět jeho zradu. (Jan 13:10, 11) Tak Ježíš věděl o Jidášově zradě „od počátku“ — ne od chvíle, kdy Jidáše poznal, ale od „počátku“, kdy začal Jidáš jednat zrádně. — Jan 6:64.

Předem určeno Bohem

Bůh tedy neužívá své znalosti budoucích věcí podle nějakého rozmaru. Apoštol Pavel řekl pomazaným spolukřesťanům: ‚Byli jsme předem určeni podle předsevzetí toho [Jehovy Boha], který všechno působí podle rady své vůle.‘ (Ef. 1:11) Od doby, kdy člověk upadl do hříchu, má Bůh předsevzetí ospravedlnit své jméno svým královstvím. K tomuto účelu používá někdy Bůh své schopnosti předvídat budoucnost. Určil například předem, že bude existovat třída spoludědiců s Ježíšem Kristem v království, ačkoli jednotlivci musí prokázat věrnost, mají-li k ní patřit. — 2. Petra 1:10, 11.

Znáš-li jasné biblické učení o této věci, může ti to pomoci ke zdravému názoru na budoucnost. Bůh nepředurčuje tvůj osud. Můžeš naproti tomu projevovat svobodnou vůli, kterou dal Jehova Bůh tvorům, jež vytvořil „ke svému obrazu“. (1. Mojž. 1:27) Můžeš se moudře rozhodovat a celým srdcem reagovat na nabídku věčného života, kterou předkládá Jehova Bůh. — Jan 17:3.

Slova, která potěší srdce

Otec se zeptal své osmileté Debory: „Modlíš se k Jehovovi?“ Odpověděla: „Ano, velmi.“ „Kdy?“ „Když jsem sama.“ „Proč?“ „Aby mě nikdo nevyrušoval!“

Jedna matka se zeptala šestiletého Laurenta: „Chceš, abych ti dnes večer nechala na noc v pokoji světlo?“ (Laurent se potmě bál a bylo mu předtím řečeno, aby se v té věci modlil k Jehovovi.) „Ne, už se nebojím, protože Jehova je se mnou.“

Jedna šestiletá holčička řekla v modlitbě: „Děkuji ti, Jehovo, za naději na vzkříšení. Je to moc dobrá myšlenka!“ V jiné modlitbě řekla: „Ty budeš mít tady v naší zemi hodně práce, až budeme v ráji, protože tady tak hrozně moc prší.“

Tříletý Udo se modlil: „Prosím tě, Jehovo Bože, dej, aby tatínek četl Bibli, aby neumřel v Armageddonu!“ Dveře chlapcovy ložnice byly otevřené a otec tuto modlitbu slyšel. To nakonec zlomilo jeho odpor vůči pravdě, a dnes je Jehovovým věrným služebníkem.