• Otázky čtenářů
    Strážná věž – 1982 (vydáno v Rakousku) | 1. března

    • Otázky čtenářů

      ● Pavel řekl, že dozorce ve sboru má být „manžel jedné manželky“. Proč to uvedl mezi požadavky pro dozorce, jestliže žádný křesťan neměl mít dvě nebo více žen?

      V 1. Timoteovi 3:2 apoštol Pavel napsal: „Dozorce by tedy měl být bezúhonný, manžel jedné manželky, umírněný ve zvycích.“ Výraz „manžel jedné manželky“ znamenal, že takový muž nebyl podezříván ze sexuální špatnosti a že byl příkladem křesťanského měřítka, pokud jde o manželství.

      Ježíš určil, aby se jeho učedníci drželi Božího původního manželského uspořádání, že jeden muž má mít jednu ženu. (Mat. 19:5, 6) Nikdo tedy nemohl být pokřtěn jako křesťan, dokud nepřestal s polygamií. Bylo však vhodné, že Pavel zdůraznil tuto věc ve spojitosti se staršími, protože polygamie byla mezi Židy dovolena a v zemích, kde se rozšiřovalo křesťanství, mohla převládat. Nový člověk, který se spojoval se sborem, mohl na příkladu starších vidět, že přijatelným uspořádáním pro křesťany byla monogamie, nikoli polygamie.

      Ale výraz „manžel jedné manželky“ mohl znamenat více. Morální lhostejnost, která v té době převládala, byla patrná z toho, že snadno a často docházelo k rozvodům a k uzavírání nových manželství.

      „Řecký a římský zákon odpovídal zkaženosti a snadno dovoloval rozvod. Proto bylo velmi běžné, že se muž a žena od sebe oddělili a uzavřeli manželství s jinými druhy, dokud jejich původní manželský druh ještě žil. Tak mohl muž mít tři žijící manželky i více; nebo to spíše byly ženy, které byly všechny postupně jeho manželkami.“ („Život a epištoly sv. Pavla“ od Conybeare a Howsona) Křesťan měl jednat jinak. Jedině v případě, že se jeho manželský druh dopustil „smilstva“ (závažné sexuální nemravnosti), byl volný, mohl se rozvést a vstoupit do manželství s někým jiným. (Mat. 5:32; 19:9) Požadavek, že starší má být „manžel jedné manželky“, znamená, že měl poskytovat příklad, protože to nebyl muž, který by se se svou manželkou rozvedl bez biblických důvodů a potom znovu vstoupil do manželství.

      Někteří znalci chápali slova v 1. Timoteovi 3:2 tak, jako by znamenala, že starší se již podruhé vůbec nesmí oženit. Ale z toho, co řekl předtím Ježíš a co napsal Pavel jinde, vyplývá, že nový sňatek nebyl nesprávný, a takový muž by si tedy nezasloužil pokárání a nestal by se nezpůsobilým pro službu jako starší ve sboru. Vzpomeň si, že o vdovách (a logicky také o vdovcích) Pavel napsal, že by učinily lépe, kdyby vstoupily do manželství, než aby se spalovaly vášní nebo aby neměly dost práce a vměšovaly se do cizích záležitostí. — 1. Kor. 7:8, 9, 36–39; 1. Tim. 5:13, 14.

      Z toho, že starší měl být „manžel jedné manželky“, měla také být patrná myšlenka, že se neprovinil bigamií ani cizoložstvím. Měl být ve svém manželském životě mravně bezúhonný, oddaný a věrný své manželce. Tak „Nová anglická bible“ podává tento verš v tom smyslu, že dozorce „musí být bezúhonný, věrný své jedné manželce“.

      Když tedy apoštol Pavel říká, že dozorce musí být „manžel jedné manželky“, zdůrazňuje tím několika slovy z nejrůznějších hledisek vysoký mravní příklad, který má poskytovat ženatý starší. Každý se na něho může dívat a cítit, že je živým příkladem vznešeného názoru na manželství, jaký nacházíme v pravém křesťanství.

  • Otázky čtenářů
    Strážná věž – 1982 (vydáno v Rakousku) | 1. března

    • Otázky čtenářů

      ● Když se můj přítel stal křesťanem, jeho manželka se s ním rozvedla, a odmítá dokonce setkat se s ním. Ačkoli si na základě Bible uvědomuje, že nemá svobodu se znovu oženit, schází se s dívkou. Co ukazuje Bible o takových schůzkách a jak bych mu mohl nejlépe pomoci?

      Je smutné, že ho neoprávněným rozvodem manželka vystavila osamělosti a pokušení. Přesto, dokud není podle Písma svobodný, aby se mohl znovu oženit, jeho schůzky jsou nesprávné a nebezpečné. Potřebuje laskavou, ale pevnou pomoc, kterou mu možná aspoň zčásti můžeš poskytnout.

      Dnes zákon dovoluje rozvod na různém základě. Jakmile je takový rozvod proveden, jsou v očích vlády obě osoby opět „svobodné“. Boží Slovo však předkládá jiný názor. Ježíš řekl: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodů smilstva [porneia, hrubá pohlavní nemravnost], a ožení se s jinou, cizoloží.“ (Mat. 19:9) Jestliže tedy vláda povolí zákonný rozvod, když pro to není základ podle Písma, a od té doby nedošlo k nemravnosti, Bůh stále hledí na ty dva jako na manžela a manželku.

      Toto poznání pomáhá křesťanům ocenit, jak by se měla chovat osoba, která podle Písma nemá volnost uzavřít nový sňatek. Měla by se chovat stejně, jako kdyby dosud byla v zákonitém manželství a žila se svým manželským druhem. Když je řeč zejména o manželských vztazích, objasňuje Přísloví 5:15–21, že by se ženatý muž neměl romanticky zajímat o jiné ženy. ‚Buď věrný své vlastní manželce a dávej svou lásku jen jí samotné. Buď šťasten se svou manželkou a nalézej radost s dívkou, s níž ses oženil. Ať ti její půvaby stále dávají štěstí; ať tě obklopí svou láskou. Proč bys měl dávat svou lásku jiné? Pán vidí všechno, co děláš.‘ („Good News Bible“) Ano, ten, kdo je v Božích očích ženatý, by se měl vyhýbat jiným romantickým vztahům. Věrný Josef odmítl zaplést se do nemravnosti s vdanou ženou. — 1. Mojž. 39:10–12.

      Jednat jinak by bylo projevem neúcty k manželskému uspořádání a k jeho Původci, Jehovovi, a dávalo by špatný příklad v otázce křesťanského chování. Pokud by se taková dvojice romanticky scházela, musela by navíc čelit silnému tlaku dopouštět se sexuálního jednání, jaké je vhodné pouze v manželství. Čteme: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ — Žid. 13:4.

      Duchovně vyspělé osoby by měly poskytovat biblické rady tomu, kdo se s někým schází, zatímco nemá podle Písma volnost oženit se; měli by se snažit ho ‚obnovit‘. (Gal. 6:1) Jestliže nereaguje, měli by se dále snažit pomáhat, varovat a kárat ho, dokonce i ‚kárat ho přísně‘. — Přísl. 29:1; Tit. 1:10, 13.