‚Cti své rodiče‘ — co jen se s tím stalo?

JEDEN otec řekl o svých dvou synech: „Kdykoli vyjadřuji své názory, jednají tak, jako by mne pouze trpěli. ‚Cti své rodiče‘ — co jen se s tím stalo?“ Podobně se vyjádřil ředitel jedné rodinné poradny: „Mladí lidé v dnešní době nejen svým rodičům odmlouvají, ale zpravidla pohrdají jejich autoritou.“

Ať jsi mladý nebo dospělý, jistě sis povšiml, že dnes mnozí mladí lidé neposlouchají své rodiče a neprojevují jim úctu. To je věc, která by měla zajímat i tebe, ať jsi mladý nebo ať jsi rodič. Proč?

Protože rozpory mezi rodiči a dětmi, které vidíš, patří k souboru, mozaice událostí, jež označují tuto dobu jako poslední dny. Podle Bible přijde před konečným zničením celosvětového systému věcí období nazvané „poslední dny“. (2. Tim. 3:1) Budou tu však lidé, kteří přežijí a budou se těšit ze života pod skutečným nebeským panstvím. — Dan. 2:44; Zjev. 21:1–4.

Ale jakou spojitost má neposlušnost vůči rodičům s tím, co Bible říká o dnešní a budoucí době? V předcházejících vydáních „Strážné věže“ jsme rozebírali proroctví Ježíše Krista u Matouše 24, Lukáše 21 a Marka 13. Ježíš se zaměřil na světové události, které budou charakteristické pro „závěr systému věcí“: jsou to, mimo jiné, války, zemětřesení a bezzákonnost. Ve vztahu k tomu je však i prorocký popis tohoto časového období, který je ve 2. Timoteovi 3:1–5, a na ten se nyní zaměříme. Bible zde nepojednává jen o vnějších silách, které působí na lidstvo, ale zdůrazňuje postoje lidí, kteří prožívají tyto dramatické události. Říká:

„Věz . . . , že v posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, . . . a od těch se odvracej.“

Povšimni si, že tato slova apoštola Pavla popisují, jak poslední dny zapůsobí na lidi. Také si všimni, že ‚neposlušnost vůči rodičům‘ měla být v tomto kritickém období označeném jako poslední dny význačným rysem.

SPLNĚNÍ V NAŠÍ DOBĚ?

Někdo se snad zeptá: ‚Jak víme, že Pavel nemluvil o poměrech jen ve své době?‘ Apoštol po svém proroctví dává radu křesťanovi, který se jmenoval Timoteus, a proto se někteří lidé pochopitelně ptají. zda Pavel opravdu psal o naší době. (2. Tim. 3:5, 14, 15) Povšimni si však Pavlových slov, že „v posledních dnech nastanou kritické časy“. Jistě mluvil o budoucím vývoji událostí. Timoteovi bylo řečeno, aby se ‚odvracel‘ od osob, jež projevují nežádoucí rysy. protože někteří ve sboru tak již jednali. Ale Pavlova slova ukazují, že v budoucích posledních dnech bude situace ještě kritičtější. — Srovnej 2. Tes. 2:6–12; 3:6–14.

Slyšel jsi však možná výroky některých výzkumníků, že většina mladých lidí dnes opravdu vychází se svými rodiči celkem dobře. Co si myslíš o takových tvrzeních ve světle 2. Timoteovi 3:1–5? Než dospějeme k nějakému závěru, pozorujme, jak se jeví Pavlovo proroctví na pozadí biblických dějin.

„CTI SVÉHO OTCE A SVOU MATKU“

Tak zní páté z Deseti přikázání. (2. Mojž. 20:12) Tato slova byla vštěpována do mysli židovské mládeže. (5. Mojž. 5:16; 6:6, 7) Neposlouchat rodiče bylo nemyslitelné — v některých případech to byl přestupek, za který byl trest smrti! (5. Mojž. 21:18–21) Starověký způsob života pomáhal rodičům zachovávat milující, ale přísný dohled. Rodinná struktura byla patriarchální. Úloha rodičů byla jasně určená. Děti byly považovány za přínos, požehnání, a různé práce v jejich zemědělské společnosti jim poskytovaly hojnost zaměstnání. — Srovnej Žalm 127:3.

Ale jak se národ odkláněl od Jehovových cest, rodinný život se kazil. Asi 800 let po vydání Deseti přikázání prohlásil prorok Malachiáš: „Syn opovrhuje otcem; dcera povstává proti matce . . . mužovi nepřátelé jsou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ (Mich. 7:6) Ezechiel se vyjádřil podobně o městě Jeruzalému: „S otcem a matkou v tobě zacházeli s pohrdáním.“ (Ezech. 22:7) Taková hrubá neúcta k rodičům byla příznakem rozšířeného morálního úpadku. Proto Bůh podnikl přísná disciplinární opatření proti celému národu. — Jer. 1:15, 16.

Z tohoto hlediska budeš pravděpodobně souhlasit s tím, že mnohé z chování mládeže ve 20. století by bylo tehdy v prvním století pro Pavla otřesné. Dnešní liberální názory na výchovu dětí byly tehdy neslýchané. Musíme tedy pamatovat na to, že studie, které představují obraz dnešního rodinného života v růžových barvách, přehlížejí Boží měřítka pro děti. (Ef. 6:1–3) Jestliže názory a chování běžné mezi mládeží dnes srovnáme s Božími měřítky, můžeme pochopit, proč Bible označuje dnešní generaci jako „neposlušnou“. To neznamená, že by musely být neposlušné všechny děti. Ale neposlušnost je značně rozšířená a velká — velmi patrná.

Je však ‚neposlušnost vůči rodičům‘ opravdu rozšířená po celém světě? Je dost důkazů o rozporech mezi rodiči a dětmi, z nichž by bylo patrné. že žijeme v „posledních dnech“? — 2. Tim. 3:1, 2.

Neposlušnost vůči rodičům — znamení posledních dnů?

„JE generace, která svolává zlo i na svého otce a nežehná ani své matce.“ (Přísl. 30:11) To dobře popisuje generaci od roku 1914. Ale je mládež od té doby opravdu v tomto směru nějak zvláštní? Jestliže ano, proč?

NÁŠ MĚNÍCÍ SE SVĚT

V minulých dobách byla rodina místem lásky a podpory. Nebyly žádné pochybnosti o tom, jakou úlohu a jaké povinnosti mají jednotliví členové rodiny. Muži se starali o obživu. Ženy většinou zůstávaly doma, pečovaly o děti a vykonávaly různé domácí práce. Společně učili své děti znát hodnoty a zásady. Děti měly často doma tolik práce, že neměly čas na nějaké vážnější darebáctví.

Události od vypuknutí první světové války v roce 1914 otřásly touto idylou. Přesně podle Ježíšova proroctví vyznačuje se naše století brutálními válkami, bezzákonností a nedostatkem potravin. (Mat. 24:4–14) K čemu to vede? K drastické změně v našem způsobu života. V tomto věku cestování vznikají obrovské vzdálenosti mezi členy rodiny, kteří jdou každý svou cestou. Mnohé manželky, technickým pokrokem osvobozené od mnoha únavných domácích prací, vymění péči o domov za místo v placeném zaměstnání. Učitelé a ti, kteří se věnují celodenní péči, se stávají náhradními rodiči. Děti zápasí s nudou, protože domácí práce vykonávají elektrická zařízení.

Následkem tohoto moderního vývoje velmi vzrostlo napětí v rodinách. Počet rozvodů dosahuje ohromných čísel. Totéž platí pro výskyt domácností, o něž se stará jen jeden z rodičů. Jedna svobodná matka mluví o tom, jak obtížné je vychovávat dítě sama: „Než přijdu domů z kanceláře, jsou děti ze školy už tři hodiny. Nijak nemohu dohlížet na to, co dělají. Vím určitě, že má šestnáctiletá dcera má intimní styky s nějakým chlapcem ve třídě a že můj třináctiletý syn se po vyučování pravidelně potlouká v místní herně.“

GENERACE ZAMĚŘENÁ SAMA NA SEBE — A KDO TÍM TRPÍ

Snad žádná jiná generace nebyla tak posedlá osobními „právy“. Vede to k tomu, že, podle jednoho významného psychologa, rodiče „postupně začínají dovolovat svým dětem, aby se s nimi hádaly, aby uplatňovaly své vlastní city a představy a aby dokonce byly i trochu neposlušné“. Je to zdravé?

Spisovatel Robert Coles, který získal Pulitzerovu cenu, řekl: „Mnozí rodiče se bojí vychovávat své děti sami — se svým vlastním přesvědčením a s vlastním názorem na morálku. Jsou zastrašeni všemi těmi odborníky, kteří píší knihy o výchově dětí a říkají jim, co mají dělat.“ Rodiče se sami stávají oběťmi těchto teorií zdůrazňujících nezdravou povolnost ve výchově dětí. Zjišťují, že sami podporují rozmary svých dětí — a nakonec shledávají, jak pravdivý je biblický výrok: „Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu, v pozdějším životě se z něho stane dokonce nevděčník.“ — Přísl. 29:21.

ÚČINKY TELEVIZE

Americký Národní ústav pro duševní zdraví vydal nedávno podrobnou zprávu nazvanou „Televize a chování“. Zpráva ukazovala, že televize nejen bombarduje mysl bezohledným násilím a nemravností, ale má i jiné znepokojivé účinky na rodinný život. Například „v překvapivě velkém počtu případů“ rozhodnutí o tom, který program se bude sledovat, je ponecháno dětem, které „často vyvstávají jako rozhodující činitelé v otázce, co bude rodina sledovat; stávají se v rodině rozhodujícími osobami“.

Kniha „Narcistická generace“ (angl.) tvrdí, že televize má ještě další zákeřný vedlejší účinek. Vysvětluje, že působením televize „prožívají děti takzvaný skutečný svět z jakéhosi zvláštního výhodného postavení. Je to svět, který se zdánlivě otáčí kolem jejich vlastního těla.“ Ano, může se stát, že dítě, které náruživě sleduje televizi, si vytvoří takový názor na život, který je naprosto soustředěn na jeho vlastní já.

To všechno jsou činitele, které rozrušily přirozenou rovnováhu rodinného života. Ale reagují mladí opravdu tím, že se bouří proti rodičovské autoritě?

NEPOSLUŠNOST — OTEVŘENÁ A SKRYTÁ

‚Vzrůst bezzákonnosti‘ mezi mladými je jeden z mnoha viditelných příznaků toho, že se někteří mladí opravdu bouří proti rodičovské autoritě. (Mat. 24:12) Je například známo, že „čtvrtinu všech závažných zločinů ve Velkém Londýně [Anglie] spáchali školáci“. Ve Spojených státech „počet zatčení mladistvých za násilné zločiny . . . vzrostl v letech 1960 až 1975 o 293 procent; a celkový počet zatčení mladistvých vzrůstá o 10 procent — což je dvojnásobek ve srovnání s dospělými“. Zprávy z Číny mluví o tom, že se mladí dopouštějí „vražd, podvodů, krádeží, znásilnění, obchodování s drogami a vyděračství“.

Někdy je takové nestoudné násilí zaměřeno dokonce i proti rodičům. Sociolog Richard J. Gelles pomáhal při vypracování studie, z níž vyplynulo, že „[ve Spojených státech] více než 2, 5 miliónu dospívajících údajně nejméně jednou napadlo jednoho z rodičů. Téměř 900 000 rodičů dospívajících dětí dostalo buď rány pěstí nebo byli pokousáni, pokopáni, zbiti, nebo jim bylo vyhrožováno nožem či střelnou zbraní, nebo jimi byli skutečně napadeni.“ Takové tragické případy zdůrazňují, jak pravdivá je předpověď Bible, že v posledních dnech budou lidé „bez přirozené náklonnosti“. (2. Tim. 3:3) Opravdu otřesný byl závěr, že „s největší pravděpodobností v uvedených číslech i v jejich aplikacích není vyjádřen plný rozsah násilí, jehož se mladiství dopouštějí na rodičích“. (Kurzíva od nás.) — „The Urban and Social Change Review“, svazek 15, číslo 1, 1982.

Sexuální promiskuita je další způsob, jak mladí jednají proti přání svých rodičů. Do jednoho přehledu bylo pojato 160 000 mladých Američanů, z nichž 31 procent ve věku od 13 do 15 let přiznalo, že mělo sexuální styky. Ve věku od 16 do 18 to bylo již 58 procent. Podobná zpráva z Japonska ukazuje, že „v uplynulých sedmi letech znepokojivě vzrostl počet případů, kdy mají sexuální styky dospívající dívky“.

Někteří dospívající tajně užívají alkoholické nápoje nebo návykové drogy. Pracovníci provádějící průzkum došli k závěru, že kouření marihuany „je pravidelnou zábavou mnoha dospívajících mladých lidí“. Polovina jich připustila, že by rodičům lhali, kdyby se jich ptali, zda kouří marihuanu.

Jiní mladí lidé jsou sklíčeni tím, že rodiče od nich vyžadují dobré výsledky, ale málo je přitom podporují. Takoví mladí lidé pak vyjadřují tichou vzpouru tím, že úmyslně ve škole propadají. Ještě další projevují neposlušnosta tím, že se nechtějí dát přemluvit, aby se řídili mravními nebo náboženskými měřítky svých rodičů. Jen 53 procent z mladých, mezi nimiž byl podniknut průzkum, řeklo, že se budou řídit náboženstvím svých rodičů. Ostatní buď řekli, že nebudou, nebo si nebyli jisti. Jaké zklamání je to pro rodiče! Jen 17 procent řeklo, že se ptali rodičů na radu ohledně sexuálních otázek; ještě méně se ptalo rodičů na radu ohledně drog. Takové rozpory v názorech vedou k tomu, že se z domovů stává bojiště.

CO MŮŽEŠ DĚLAT TY

S jistotou je tedy možné říci, že naše generace je naprosto zvláštní a vyrůstá v naprosto zvláštních okolnostech. Celosvětová tendence k neposlušnosti, spolu s dalšími důkazy, vede nevyhnutelně k závěru, že žijeme v posledních dnech.

Svědkové Jehovovi však zjistili, že dnešní rozporuplné teorie o výchově dětí nepomáhají řešit současné problémy, ale že je k tomu vyzbrojuje studium Bible. Shledávají, že příkaz v Efezanům 6:1–4 odpovídá skutečnosti a je praktický: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože to je spravedlivé . . . A vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ Svědkové Jehovovi by ti proto rádi pomohli, abys mohl začít systematicky studovat Bibli.

I když sám nemáš děti, studium Bible ti velmi prospěje. Další hloubání v Božím Slově ti pomůže poznat Boha a jeho předsevzetí. To je moudré, protože Bible nabádá: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste činili jeho vlastní soudní rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ — Sof. 2:3.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

‚Téměř 900 000 rodičů dospívajících dětí dostalo buď rány pěstí nebo byli pokousáni, pokopáni, zbiti, nebo jim bylo vyhrožováno nožem či střelnou zbraní nebo jimi byli skutečně napadeni.‘

[Praporek na straně 6]

Jedna svobodná matka řekla: „Než přijdu domů z kanceláře, děti jsou ze školy už tři hodiny. Nijak nemohu dohlížet na to, co dělají.“

Proč je tolik nových sekt?

DESET hlavních náboženství, ale 10 000 sekt! Takový je podle posledního odhadu počet náboženských skupin, do nichž se rozděluje lidstvo. Asi 6 000 z nich údajně existuje v Africe, 1 200 ve Spojených státech, 421 v Japonsku a 247 ve Francii.

Mezi těmito sektami jsou i náboženské skupiny, které jsou uznávány již dlouho a považují se za plně kvalifikované církve. Některá stará náboženství se dělí na sekty, a ty se ještě dále rozdělují na podsekty. Šintoistické náboženství v Japonsku se skládá ze 153 sekt a podsekt a buddhismus se dělí na 171 sekt a podsekt. Je zajímavé, že mnozí Japonci patří k více než jedné sektě.

Statistický úřad v Jižní Africe má v evidenci přes 4 000 náboženských skupin, z toho asi 500 mezi bělochy a ostatní mezi černochy. Některé z těchto sekt, v nichž se projevuje izolace ras, tvrdí, že jsou křesťané.

CÍRKEV, NEBO SEKTA?

Slovo „církev“ nevyvolává ve všech zemích stejnou představu. V převážně katolických zemích výraz „Církev“ znamená římskokatolickou církev. Ve Francii se například slovo Eglise (Církev) nevyskytuje často s přídavným jménem catholique a sotva kdy s přídavným jménem romaine. Pro Francouze může slovo Eglise (s velkým E) znamenat jen jedno: církev římskokatolickou. Podobně i v zemích, kde převládá jedna z východních ortodoxních církví, znamená slovo „církev“ ortodoxní církev.

V převážně protestantských zemích je však obvykle nutné blíže určit církev, k níž někdo patří. Ani v těchto zemích nemůže člověk obvykle říci, že patří k nějaké církvi, není-li členem některého z větších, dlouho uznávaných protestantských náboženství. Jinak se na něj pohlíží jako na příslušníka nějaké sekty. Je pravda, že ve Spojených státech jsou často poctěny označením církev i malé odnože náboženství. Ale ve většině jiných zemí se musí spokojit s tím, že se jim říká sekty.

CO JE SEKTA?

Sekta se definuje jako „poměrně malá nedávno organizovaná výlučně náboženská skupina, zejména skupina, která se odloučila od déle uznávané náboženské obce“. Podle jiné definice je sekta „náboženská skupina, která zastává jiný názor; zejména skupina, která je v očích jiných členů téže náboženské obce kacířská“.

Někteří tvrdí, že slovo „sekta“ pochází z latinského slovesa secare (krájet, řezat) a definují sektu jako skupinu, která se odtrhla