Co se to jen stalo s oceněním?

DVANÁCTILETÝ chlapec tak trochu neochotně utíral nádobí. Najednou mu z prstů vyklouzl velký talíř a roztříštil se na kuchyňské podlaze. Okamžik ticha, který následoval, se zdál nekonečný. Pak řekla matka: „Víš, Roberte, za celý ten čas, co mi utíráš nádobí, ti dnes poprvé něco vypadlo z ruky. Myslím, že je to veliký úspěch.“

Z chlapcovy tváře zmizela úzkost a vystřídal ji láskyplný úsměv. Několik matčiných slov ocenění v pravý čas oba dva na celý den potěšilo. Jak pravdivá jsou slova moudrého muže Šalomouna: „Jako zlatá jablka ve stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ — Přísl. 25:1, 11.

‚NAPROSTO JIM SCHÁZÍ VDĚČNOST‘

Několik slov pochvaly nebo vděčnosti opravdu rozehřeje srdce. Ale co se to jen stalo s oceněním? Ano, v dnešním hmotařském světě mizí upřímné výrazy ocenění! Vděčnost nahrazuje postoj „nejdřív já“. Ve slovníku mnoha lidí schází prostá věta „Děkuji mnohokrát!“ Tato situace je naplněním slov apoštola Pavla: „Musíte si však uvědomit, že v posledních dnech budou nebezpečné časy. Lidé začnou být naprosto soustředění na sebe. . . Bude jim naprosto scházet vděčnost.“ — 2. Tim. 3:1–5, „Phillips“.

Na druhé straně je ocenění často nahrazováno lichocením. Výrazy ocenění musí jít ze srdce, bez myšlenky na osobní zisk. Lichocení však, obvykle neupřímné a přehnané, pramení ze skryté pohnutky dospět někam dále nebo získat určité osobní výhody. (Juda 16) Kdo z nás si přeje, aby mu někdo neupřímně lichotil? Ale opravdové ocenění — to je jiná věc!

Spisovatel Mark Twain jednou řekl: „Dokážu dva měsíce žít z jedné pochvaly.“ Většina z nás se cítí dobře, když nám někdo vyjádří upřímnou pochvalu. Ve skutečnosti to, že nás někdo pochválí nebo nám vysloví opravdové ocenění, nás může pobídnout, abychom se o to víc snažili, a také abychom chválili jiné a děkovali jim, když k tomu máme příležitost.

To, že srdečný vděk je bohulibá ctnost, je zřejmé z mnoha výroků v Bibli. Četné žalmy například obsahují výrazy díkůvzdání. Například žalmista David se modlil, aby mohl bydlit v domě uctívání Jehovy Boha celý život a hledět na Boží chrám „s oceněním“. (Žalm 27:4) Jiný žalmista, Azaf, prohlásil: „Vzdáváme ti díky, ó Bože, vzdáváme ti díky.“ (Žalm 75:1; 75:2, „KB“) Je tedy vhodné, abychom uvažovali o tom, jak projevovat ocenění.

Jak ale můžeme druhým projevit vděčnost? A máme projevovat ocenění i Tomu, který učinil všechny věci?

‚Kde je těch devět ostatních?‘

ROZDÍL mezi osobami, které projevují vděčnost, a těmi, kdo na ni nedbají, dobře zpodobnila biblická zpráva o deseti malomocných uzdravených Ježíšem Kristem. Malomocní, kterým Zákon zakazoval k někomu se přiblížit, volali na Ježíše, když vcházel do jisté vesnice. Prosili, aby se nad nimi smiloval. Ježíš viděl, že jsou malomocní, a řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A co se stalo? Inspirovaný záznam dodává:

„Když pak odcházeli, byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a silným hlasem oslavoval Boha. A padl