Věk oplzlosti

V TOVÁRNĚ v americkém Clevelandu ve státě Ohio, kde pracovala, byla Inez nespornou královnou ‚kliky proklínačů‘. Jednoho dne do Inez nerada vrazila Alice. V hádce, která následovala, počastovala Alice Inez nějakou nadávkou. Příhlížející ta neomalenost ohromila.

Inez jí však oplatila proudem oplzlých urážek. Potupné kletby zněly hlasitěji, ozvěnou se odrážely od stěn a přitahovaly spoluzaměstnance, kteří běželi povzbuzovat svou oblíbenkyni. Zprvu se zdál zápas nerozhodný — vzduchem sršela nadávka za nadávkou.

Nakonec začala vítězit větší zkušenost, kterou měla Inez ve výběru a spojování oplzlostí. Zdálo se, že čerpá z nepřeberného slovníku urážlivých slov. Přemohla Alici, a ta umlčená a zrudlá pomalu odešla. Bylo slyšet jásavé výkřiky, když se dělníci loudali zpátky ke strojům. Inez to pokládala za samozřejmou věc a klidně se opět dala do práce.

Takové příhody dnes nejsou neobvyklé. Mluva, která bývala kdysi spojována s nenapravitelnými zpustlíky, se stala něčím běžným. Když klejí ženy, a dokonce i děti, je to dnes „přijatelné“. Mladí běžně používají mluvy, za kterou by jim kdysi vymyli ústa mýdlem. A zatímco v minulosti bývala slova kleteb v tisku nahrazována hvězdičkami nebo pomlčkami, dnes jsou běžně pro čtenáře vypsána.

Změna v náhledu na oplzlost se zrcadlí i ve filmech. Obvykle jsou dnes plné sprostých rozhovorů a oplzlých slov. Výrobci filmů do nich takový jazyk často vkládají jen proto, aby dosáhli označení „mládeži nepřístupno“. Film „Annie“ byl například původně označen jako vhodný pro každé publikum, ale producent se obával, že takové zařazení nepřitáhne diváky. Proto do filmu zařadil sprosté výroky.

RŮST OPLZLOSTI

Sprostota byla vždycky běžná. To se týká každého druhu mluvy, která znesvěcuje. Taková mluva ukazuje neúctu k svatým věcem i k Bohu a ke všemu, co patří k jeho vlastnostem a cestám. Často má formu žádosti, aby božstvo „zatratilo“ jinou osobu. Nebo lze rouhavou řečí zneuctít a urážet lidi nebo věci, které Bůh pokládá za svaté. A přece Bible říká: „Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.“ — 2. Mojž. 20:7, „EP“.

V nedávných letech však došlo ve sprosté mluvě k pozoruhodné změně. Začala se zaměřovat na sexualitu — stala se oplzlou — vyjadřuje intimnosti týkající se pohlavních orgánů a jejich používání. Běžně se dává najevo neúcta, dokonce pohrdání vůči svatosti manželství a rodičovství. „Povzbuzování na atletických závodech téměř všech úrovní se změnilo,“ vysvětluje „U. S. News and World Report“, „v bezuzdné a vysloveně sexuální urážky soupeřů.“

Tyto oplzlosti vytvářejí slovní pornografii. Dnes je plné ovzduší takové znečištěné mluvy. Podle časopisu „Time“ baseballový trenér Tommy Lasorda „v krátkém povzbuzujícím proslovu ke svému mužstvu ze sebe vysypal 144 oplzlostí“. Také mnoho světových politických vůdců používá oplzlosti. Když byly zveřejněny magnetofonové pásky z Bílého domu, stal se jakousi domácí frází výrok Richarda Nixona: „Nadávky byly vymazány“. A bývalý prezident Spojených států Jimmy Carter, třebaže známý svým náboženským přesvědčením, použil jednou nějakého sexuálně zabarveného slova, které „New York Times“ odmítly otisknout. Zmínily se o něm pouze jako o „americké vulgárnosti“.

Někteří si možná pamatují na dobu, kdy lidé, kteří mluvili hrubě, používali slova jako „zatrolený“, „sakra“, „krucinál“, „hernajs“. Místo nich se však staly běžnou denní věcí mluvené a psané oplzlosti, a útočí na nás ze všech stran. Před léty zaznamenal jeden spisovatel, který psal o rouhání, čtrnáct způsobů, jak se ve vulgární mluvě používalo slova „peklo“. Dnes však sprostá slova, která popisují pohlavní činnost, provázejí u mnoha lidí téměř každou větu a používají se snad na všechno, co si lze představit. A tato slova se neříkají nutně v hněvu nebo v souvislosti s bolestí, ale lidé dnes klejí, prostě jen aby kleli.

Od blahopřejných pohlednic po nápisy na zdech, všude je znát rozšíření jazyka podobného stoce. Téměř všude je vidět trička, plakáty nálepky a ozdobné knoflíky s oplzlými nápisy. Pro mnoho lidí se taková mluva stala módou. „Veřejná sprostota je už tak obecně přijímána,“ poznamenává „U. S. News and World Report“, „že zvrátit takové způsoby by bylo obtížné, ne-li nemožné.“ Není divu, že náš věk byl nazván „věkem oplzlosti“!

CO JE DŮVODEM?

Vzrůst oplzlosti je v přímém vztahu k rozkladu tradičních zvyklostí a měřítek chování. „Je to znamení doby,“ říká jeden náboženský mluvčí. Zhroucení rodinného uspořádání, ztráta úcty k autoritě a nová morálka ‚všechno je dovoleno‘ přispěly k bezuzdným, sexuálně zaměřeným oplzlostem. Takový jazyk zrcadlí dnešní často nemravný způsob života.

Thomas Cottle, který přednáší psychiatrii na Harvardu, poznamenal: „Lidé shledávají, že jejich život je falešný, neuspokojivý, a zlobí se. . . Za tou zlostí se skrývá agresivita.“ Tvrdí se, že sprostá mluva je prostředkem k uvolnění nahromaděného hněvu a pocitu zbytečnosti. „Když mi někdo na silnici udělá ‚myšku‘ a já mu vynadám,“ říká klinický psycholog Chaytor Mason, „to mi dokazuje, že jsem lepší než on, a vrátí mi to poněkud sebeúctu.“

Když vidíme, jak lidé urážejí jeden druhého, pak to má svůj význam. Bible to označuje jako jeden z důkazů, že se blíží konec ničemného systému. „Věz však,“ varuje Bible, „že v posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou. . . rouhači. . . pomlouvači, bez sebeovládání.“ — 2. Tim. 3:1–5.

[Rámeček na straně 4]

Mládeži nepřístupné videohry

30. srpna 1982 poznamenal časopis „Advertising Age“, že se nyní vyrábějí mládeži nepřístupné videohry, a vysvětlil: „Je opravdu těžké popsat, oč jde v nových titulech her ‚Pánská jízda‘, ‚Zmlať je a sněz‘ a ‚Custerova pomsta‘. Například v té poslední zdolává generál Custer v koženém obleku v pustině mnoho překážek, aby se dostal k indiánské dívce a znásilnil ji. . .

Hlavní reklamní mluvčí, pan Kopels, řekl, že hra je sice sexuálně zaměřená, ale části těla jsou na televizní obrazovce poměrně nezřetelné, takže se tím sexuální účinek oslabí.

Kazety, které jsou mládeži nepřístupné, se nakonec dostanou na police obchodů s programy pro videohry, předpověděl pan Kopels.

O obchodnících s videokazetami, kteří nejdříve nechtěli brát na sklad pásky, které jsou nepřístupné mládeži, pan Kopels řekl, že museli povolit, protože zákazníci začali chodit přes ulici do obchodu, který je měl. Myslím, že se to stane i s kazetami videoher.“