Buďte jako muži, kteří nebojácně hledí vstříc Har–magedonu
1. Jak se při své zmínce o Armageddonu mýlil Teodor Roosevelt v řazení událostí?
TEODOR Roosevelt prý při své prezidentské kampani ve Spojených státech amerických zvolal. „Stojíme před Armageddonem a vedeme bitvu pro Pána!“ Roosevelt věděl z Bible, že má dojít k rozhodujícímu boji na „místě zvaném v hebrejském jazyce Armageddon“. (Zjev. 16:16, „Překl. krále Jakuba“) Ve svém řízení událostí značně předešel dobu, protože zemřel 6. ledna 1919, tedy necelé dva měsíce po skončení 1. světové války. Tento válečný konflikt ovšem nevyústil ve ‚válku velikého dne Boha, Všemohoucího‘, v Armageddonu.
2. Co rozhodne o tom, zda přežijeme, až přijde tato válka všech válek?
2 V tomto bouřlivém roce 1983 však všechno naznačuje, že hledíme vstříc této válce všech válek. To, v jakém vztahu ke všemohoucímu Bohu nás zastihne, do značné míry rozhodne o tom, zda tuto válku či bitvu přežijeme, nebo ne.
3, 4. Vzhledem k postavení, které křesťané v této válce zaujmou, co budou muset projevovat, aby se ‚chovali jako muži‘?
3 Jsou to skutečně neviditelné „výroky inspirované démony“, které působí na světové vládce, aby se shromáždili proti Jehovovi Bohu, Všemohoucímu, k válce v Har-Magedonu. — Zjev. 16:14–16.
4 Hebrejské jméno Har-Magedon znamená „hora shromáždění vojenských oddílů“. To značí válku. „Vojenské oddíly“ patří ‚králům celé obydlené země‘ včetně politických vládců křesťanstva. Jehovovi oddaní pokřtění svědkové mezi těmito oddíly nejsou. Nebudou muset bojovat tělesnými zbraněmi, ale budou boji jen přihlížet. Pro svou vytrvalou podporu Jehovova království skrze Krista budou Jehovovi oddaní pokřtění svědkové prvořadým viditelným cílem útoku. Proto budou potřebovat Kristovu odvahu, aby se ‚chovali jako muži‘. — 1. Kor. 16:13; srovnej 2. Paralipomenon 20:17.
5, 6. Jako který prorok v době zničení Jeruzaléma se cítil ostatek Jehovova lidu po 1. světové válce, když hleděl vstříc svému poválečnému dílu?
5 Když v r. 1918 skončila 1. světová válka, podobaly se podmínky v kterých se nacházel ostatek duchovních izraelitů, i práce, kterou měli před sebou, situaci jednoho mladého muže na rozbouřeném Středním východě. Byl to židovský kněz, který se jmenoval Jeremiáš, syn Helkiášův. Město Jeruzalém, v jehož chrámu sloužil jako kněz, bylo odsouzeno ke zničení ještě za jeho života. Právě tak křesťanstvo, které si činí nárok, že je v Božích očích duchovním protějškem a náhradou starověkého Izraele, hledí vstříc brzkému zničení těsně před ‚válkou velikého dne Boha, Všemohoucího‘ v Har-Magedonu. Jeremiáš přežil zničení Jeruzaléma v sedmém století před naším letopočtem, a proto mohl pod inspirací napsat nad jeho troskami knihu Pláč.
6 Když bylo mladému Jeremiáši uloženo prorocké dílo, řekl: „Běda, svrchovaný Pane Jehovo! Já skutečně nevím, jak mám mluvit, protože jsem jen chlapec.“ Ale Jeremiášovi bylo řečeno: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec.‘ Ale ke všem, k nimž tě pošlu, půjdeš; a všechno, co ti přikáži, budeš mluvit. Neměj strach z toho, jak se budou tvářit, neboť ‚já jsem s tebou, abych tě osvobodil‘, je výrok Jehovův.“ — Jer. 1:4–8.
7. a) Komu měl sloužit Jeremiáš jako prorok a ve prospěch koho slouží „prorok“ i dnes? b) Znamená jeho služba v tomto rozsahu, že bude mít mezi národy úspěch? Na koho je tedy dosud brán ohled?
7 Jeremiáš měl konat úlohu dospělého muže, neboť to, co napsal pod inspirací svého Boha, mělo být důležité pro celé lidstvo, ba dokonce i dnes. Jehova jej učinil „prorokem národům“. (Jer. 1:5) A dnes je obzvláště zapotřebí „proroka národům“, protože vlastenecké svévolné národy se neodvratně shromažďují k naprosto rozhodující porážce v Har-Magedonu. Ne že by je Bohem dané poselství novodobého „proroka národům“ mělo úspěšně odvrátit od cesty, která vede k jejich jistému zničení, ale jedná se o jednotlivé lidi. Budou-li varováni, bezpočet takových jednotlivců nebude chtít zahynout s národy, jichž jsou občany. Podniknou cokoli, neboť nechtějí být zastiženi, jak bojují proti všemohoucímu Bohu v zájmu lidské samovlády. Pro takové jednotlivce se správně zaměřeným srdcem vzbudil Jehova ohleduplně svého „proroka národům“. Jehova to učinil v tomto „čase konce“, od doby, kdy 11. listopadu 1918 skončila 1. světová válka. — Dan. 12:4.
8. Kým nebo čím je ve skutečnosti „prorok“, kterého Jehova vzbudil a jehož dílo musí být dokončeno před Har-Magedonem?
8 K užitku takových jednotlivců, kteří v srdci hledají Boží vládu namísto lidské, „prorok“, kterého Jehova vzbudil, není jednotlivý muž jako v případě Jeremiáše, ale třída. Členové této třídy jsou — jako prorok a kněz Jeremiáš — zcela oddáni Jehovovi Bohu skrze Krista. Tím, že byli zplozeni Jehovovým svatým duchem, byli učiněni částí ‚vyvoleného rodu, královského kněžstva, svatého národa, lidu pro zvláštní vlastnictví‘. (1. Petra 2:9) V tomto pozdním čase zůstává na zemi už jen ostatek této třídy „proroka“. „Válka velkého dne Boha, Všemohoucího“ v Har-Magedonu nemůže začít, dokud tento kolektivní „prorok“ nedokončí své dílo.
9. a) Kterou světovou velmoc viděl Jeremiáš zvítězit nad hlavním městem Jehovova starověkého lidu? b) Kterým starověkým městem je znázorněno křesťanstvo? c) Čeho se stalo křesťanstvo součástí? d) Až bude Veliký Babylón zničen, co se stane křesťanstvu a proč?
9 Jedna věc je nyní jistá. Hledí-li třída „proroka“, třída Jeremiáše, vstříc Har-Magedonu, hledí také vstříc pádu Velikého Babylóna. Je pravda, že Jeremiáš ve staré době nebyl svědkem pádu starověkého Babylóna, ale pronesl rozsáhlé proroctví o svržení třetí světové velmoci biblických dějin. Tato světová říše měla kořeny v původním Bábelu neboli Babylóně, který byl založen Nimrodem, ‚mocným lovcem v odporu proti Jehovovi‘, a nakažovala starověký svět lidstva svým falešným náboženstvím. (1. Mojž. 10:8–12) Jeremiáš byl však svědkem triumfu starověkého Babylóna nad Jeruzalémem v roce 607 př. n. l. Tak byl svědkem vítězství starověkého hlavního města falešného náboženství nad hlavním městem, které v sobě mělo chrám Jehovy, ale které zkazilo čisté uctívání, jež mu On svěřil. Proto starověký Jeruzalém zobrazuje novodobé křesťanstvo. Křesťanstvo si činí neoprávněný nárok na to, že je říší pravého křesťanství. Padlo však za oběť babylónskému náboženství a ve skutečnosti se stalo hlavní součástí novodobého Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství. Až bude Veliký Babylón zničen znechucenými politickými živly tohoto světa, jak je předpověděno v 17. a 18. kapitole Zjevení, křesťanstvo s ním upadne do zkázy.
10. Co předstínilo Jeremiášovo přežití pádu Jeruzaléma a která snaha národů krátce poté selže?
10 Jeremiáš přežil pád Jeruzaléma a jeho říše v roce 607 př. n. l. a to potvrdilo, že je Jehovovým pravým mluvčím; a přesně podle tohoto prorockého předobrazu přežije dnes Jeremiášova třída blížící se násilný pád křesťanstva. Nedlouho nato se nenáboženské živly tohoto systému věcí zlomyslně pokusí vymazat z existence Jeremiášovu třídu, ale jejich snahy budou zmařeny. — Zjev. 16:16; 19:19–21.
11. Koho předobrazoval Nežid, který v Jeruzalémě pomohl Jeremiášovi v tísni? Jak tyto osoby odpovídají Ježíšovu podobenství u Matouše 25:31–46?
11 Zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. přežil jeden Nežid. Byl to Etiop Ebedmelech. Zprávu o něm podává 38. a 39. kapitola Jeremiášovy knihy. Přišel na pomoc Jeremiášovi, který byl v zoufalé tísni, a proto měl důvod obávat se vlivných Židů, kteří hledali Jeremiášovu smrt. Zvláštním proroctvím skrze proroka, pro jehož život se odvážil smělého činu, však Jehova Ebedmelecha ujistil, že obdrží svou duši jako kořist, a tak přežije zničení přicházející na Judskou zemi a její hlavní město Jeruzalém. V těchto ohledech Etiop Ebedmelech předobrazoval symbolické ovce z Ježíšova podobenství o ovcích a kozlech, jež je předloženo u Matouše 25:31–46. Tyto symbolické ovce totiž pomáhají ostatku duchovních „bratrů“ Ježíše Krista a působí jim osobní dobro v tomto „čase konce“, a proto nebudou odříznuty s třídou „kozlů“ v Har-Magedonu. Pod Jehovovou ochranou skrze panujícího krále Ježíše Krista vejdou do nového systému věcí, aniž zemřou, a bude jim předložena příležitost žít věčně v pozemském ráji.
CO NYNÍ POTŘEBUJÍ LIDÉ, KTEŘÍ PATŘÍ BOHU
12. Kterému Ježíšovu proroctví o „čase konce“ odpovídají dnešní obávané časy?
12 Časy, v nichž právě žijeme, vzbuzují stále větší obavy. Tím se přesně splňuje to, co sám Ježíš Kristus předpověděl jako důkazy, že žijeme v „čase konce“, v čase, kdy se odehraje novodobý protiobraz zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. (Luk. 21:5–7) Spíše k našemu dnešnímu prospěchu než pro apoštoly a učedníky z prvního století řekl Ježíš dále: „Budou také znamení na slunci a měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, které nebudou vědět kudy kam, pro hukot moře a jeho burácení, zatímco lidé [řecky anthropoi] budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, které přijdou na obydlenou zem, neboť nebeské moci budou otřeseny. A tehdy uvidí Syna člověka přicházet s mocí a velkou slávou.“ — Luk. 21:25–27.
13. Jak ukázal Ježíš, že bude rozdíl mezi postojem srdce a mysli lidí ze světa a jeho osvícených učedníků?
13 Ježíš zde udělal rozdíl mezi „lidmi“ [anthropoi], kteří patří tomuto světu či systému věcí, a svými osvícenými učedníky, k jejichž vlastnímu prospěchu bylo dáno jeho proroctví s tak přesným popisem. Jeho informovaní, chápaví následovníci nebudou sevřeni „úzkostí národů“ ani nebudou jejich srdce „omdlévat strachem a očekáváním věcí, které přijdou na obydlenou zem“. Neměli sklesle, beznadějně věšet hlavu. Jaký tedy měli mít postoj a jaký měl být jejich stav mysli a srdce? Takový, jaký Ježíš označil dále: „Až se to však začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“ — Luk. 21:28.
14. Vztahuje se „osvobození“, které se blíží, na oslavení ostatku v nebi? Kdo na zemi bude hledět vstříc podivuhodné vyhlídce, která leží za „osvobozením“?
14 Rostoucí problémy, které vyvrcholí ve válce v Har-Magedonu, jsou tedy pro lidi, kteří patří tomuto světu, důkazem nadcházejícího zničení. (Fil. 1:28) To vyžaduje, aby pravý křesťan dnes byl člověkem, který má silnou víru ve všemohoucího Boha a v jeho sliby věrným. „Osvobození“, které je nyní lidem s takovou vírou na dosah ruky, neznamená ani tak nebeské oslavení ostatku duchem zplozených učedníků Krista a jejich odchod z pozemské scény soužení, ačkoli i to je nakonec čeká. Toto „osvobození“ tkví spíše v ukončení válek, hladu, morových nákaz, zemětřesení a zuřivého pronásledování pravých následovníků panujícího krále Ježíše Krista. To nastane zničením všech nepřátel Jehovova království prostřednictvím Krista ve „válce velkého dne Boha, Všemohoucího“ na místě zvaném Har-Magedon. Jak podivuhodnou vyhlídku pak bude mít ostatek dědiců nebeského království a jejich věrně oddaní společníci, kteří byli předstíněni Ebedmelechem, odvážným pomocníkem proroka Jeremiáše!
15. Co mají podle Písma všichni dělat, aby byli způsobilí k dílu a ‚chovali se jako muži‘?
15 Aby se nyní ‚chovali jako muži‘ neboli aby se prokázali jako muži, musejí dospět ke křesťanské zralosti a být vyzbrojeni pro dílo konečného světaširého svědectví o mesiášském království. (1. Kor. 16:13, „NS“, „Překl. krále Jakuba“, „Revidovaný standardní překlad“; Mat. 24:14) Proto jsme také obdrželi Bibli, která obsahuje svatá Písma. Právě jak to napsal apoštol Pavel mladému muži Timoteovi: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Tim. 3:16, 17) „Ekumenický překlad“ říká v 17. verši: „Aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ Katolický překlad Sýkorův zní: „Aby člověk Boží byl dokonalý, způsobilý ke každému skutku dobrému.“ To naznačuje, že „Boží člověk“ by měl pravidelně studovat inspirovaná Písma, žít podle nich a konat dílo, k jehož náležitému provádění se právě takovým studiem stává způsobilý.
16. Proč je dnes ještě více než za Noemových dnů nutné utíkat před žádostmi, které jsou vlastní těm, kdo dospívají k mužnosti?
16 Žijeme v nejvážnější době celých lidských dějin. Hledíme vstříc zániku světa, světa mnohem větších rozměrů než za Noemových dnů. Jsme tedy zapojeni do nejvznešenějšího a nejvýznamnějšího díla k prospěchu lidstva, jaké kdy bylo vykonáno. Rozhodně dnes není čas, aby kterýkoli oddaný, pokřtěný svědek Jehovy Boha sloužil smyslným, rozptylujícím mladickým žádostem. Jako napsal Pavel mladému Timoteovi: „Utíkej před žádostmi, které jsou vlastní mládí.“ „Ty však, Boží člověče [řecky anthropos], od toho uteč.“ (2. Tim. 2:22; 1. Tim. 6:11) Slova inspirovaného apoštola Jana platí dnes více než v době, kdy je napsal: „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. — 1. Jana 2:17.
17. Které dřívější Boží lidi bychom neměli snižovat, ale na koho máme hledět jako na dokonalý příklad Božího člověka?
17 V těchto dnech, které volají po projevech křesťanské mužnosti, potřebujeme hledět na dokonalý příklad toho, na něhož místodržitel Pilát Pontský poukázal před rozbouřeným židovským zástupem slovy: „Pohleďte, člověk!“, „Podívejte se, váš král!“. (Jan 19:5, 14) Dlouho před Kristem zde byli Boží lidé jako ‚Mojžíš, muž [pravého] Boha‘, Eliáš a jeho druh Elizeus a jiní. (5. Mojž. 33:1; 1. Král. 17:18, 24; 20:28; 2. Král. 1:9–12; 4:7, 9, 16) Nebudeme sice přehlížet ani snižovat tyto předkřesťanské Boží lidi, ale měli bychom hledět na toho, jenž zůstává nejvýznamnějším „Božím člověkem“, který kdy žil na Zemi, na Ježíše Krista, jenž nyní panuje jako král v nebesích od konce časů pohanů v r. 1914. (Žid. 11:1 až 12:3; Luk. 21:24) Prokážeme-li svou mužnost stejně jako on, můžeme nebojácně hledět vstříc zničení tohoto odsouzeného systému věcí v Har-Magedonu.
18. Jak můžeme splnit svou velkou odpovědnost podílet se na ospravedlnění univerzální svrchovanosti Jehovy Boha?
18 Zatímco se starý svět hroutí, činíme si pro sebe v tomto soudním období nesmazatelný, nezničitelný záznam. Bude tento záznam k naší cti a chvále, nebo bude, žel, k našemu věčnému zničení s tímto světem? Budeme-li se chovat jako muži a napodobovat svůj bezchybný vzor, Ježíše Krista, dokážeme, že „bůh tohoto světa“, satan ďábel, není naším duchovním vládcem. (2. Kor. 4:4) Budeme naopak vyzdvihovat univerzální svrchovanost Jehovy Boha a podílet se tak na jejím ospravedlnění před vším živým stvořením. Naše odpovědnost je skutečně velká a naše příležitost je skvělá.
19. V jakém ohledu potřebujeme růst jako „muži“ kromě toho, že bychom měli být bdělí a pevní ve víře? Kdo je nám k tomu zdrojem síly?
19 Je na nás, abychom zůstali bdělí vůči své přednosti a příležitosti a dále ‚stáli v pevné víře‘. Kéž Jehova nedopustí, abychom jako lidé patřící Bohu a zasvěcení Bohu zeslábli. Pro tento hodnotný cíl bychom měli dbát časového napomenutí apoštola Pavla. „Posilněte se.“ (1. Kor. 16:13) Budeme-li vzhlížet a modlit se přímo k Bohu skrze našeho krále Ježíše Krista, dokážeme to. U Izaiáše 40:29 je nám řečeno: „On dává unavenému sílu a působí, že ten, který nemá dynamickou energii, překypuje plnou silou.“ Až budeme svědky božského vítězství v Har-Magedonu, kéž získáme přednost zpívat slova, která zpíval Mojžíš, když faraónova vojska padla v Rudém moři. „Jehova je mužná válečná osoba [hebrejsky iš]. . . Má síla a má moc je Jah, protože slouží pro mou záchranu.“ — 2. Mojž. 15:3, 2.
Můžeš odpovědět na tyto otázky?
◆ Co rozhodne, zda přežijeme válku v Har-Magedonu?
◆ Jaké okolnosti dnešních Jehovových pomazaných služebníků se podobají podmínkám Jehovova starověkého služebníka Jeremiáše?
◆ V jakých ohledech byla služba prokázaná Ebedmelechem předobrazem činnosti „ovcí“ z Kristova podobenství u Matouše 25:31–46?
◆ Jak se podle Ježíšova proroctví u Lukáše ve 21. kapitole liší postoj Kristových následovníků od postoje lidí z národů?
◆ O jakém „osvobození“ se mluví u Lukáše 21:28?
◆ Budeme-li všichni napodobovat příklad toho, který byl označen jako „člověk“, k čemu znamenitému to povede?