Když se přibližuje světové neštěstí — ‚uvažujte o Ježíšovi‘
„Svatí bratři,. . . uvažujte o apoštolovi a veleknězi, jehož vyznáváme — o Ježíšovi.“ — ŽIDŮM 3:1.
1, 2. Jak můžeme mít užitek z jednoho starověkého neštěstí, jehož památník je v Římě?
V ŘÍMĚ můžeš najít názorný důkaz o jednom neštěstí — o neštěstí, které by mělo velmi zapůsobit na tvůj život. Na starověkém římském Foru stojí Titův oblouk, který připomíná, jak generál Titus v roce 70 n. l. dobyl a zničil Jeruzalém. Reliéf na tomto oblouku znázorňuje spoutané Židy, kteří jsou nuceni nést kořist ze svého města.
2 My jako křesťané můžeme získat užitek z tohoto neštěstí, jestliže zkoumáme časové biblické rady, které byly zřejmě napsány asi devět let před tímto zničením. Je to kniha Židům, kterou napsal apoštol Pavel hebrejským křesťanům v Jeruzalémě a Judeji.
3. Proč byla situace hebrejských křesťanů v Jeruzalémě obtížná?
3 Naši tehdejší bratři byli ve velmi obtížné situaci. Ačkoli se zdálo, že Judea je pod pevnou římskou nadvládou, mnozí Židé usilovali o vzpouru. (Sk. 5:36, 37) Představ si, jak prudkým nátlakem jistě působili tito Židé na Ježíšovy následovníky, kteří nebyli „částí světa“, a proto nemohli stát na straně Židů proti Římu. (Jan 17:16) Jiným důvodem, proč byli hebrejští křesťané pronásledováni, bylo, že Židé měli pocit nadřazenosti, protože byli Bohem vyvolení, byli ve smlouvě Zákona a byl jim dán způsob uctívání, v němž měli svou úlohu levitští kněží a k němuž patřily oběti.
4. a) Proč je možné říci, že se Ježíš objevil při „závěru systémů věcí“? b) Co předpověděl Ježíš ohledně tohoto závěru?
4 Ale židovská epocha — se svým systémem chrámových obětí, kněží, svátků a sabatních dnů — skončila teprve po Mesiášově obětní smrti. (Gal. 3:24, 25; Kol. 2:13–17) Pavel proto mohl napsat, že Boží Syn se „zjevil jednou provždy, při závěru systémů věcí“. (Žid. 9:26; 1:2) Tento závěr se měl brzo stát nepopíratelně jasným, protože mělo dojít ke zničení chrámu. Když Ježíš předpověděl toto zničení, jeho učedníci se zeptali: „Kdy to bude?“ (Mat. 23:37–24:3) Ježíš odpověděl, že předtím, než přijde konec, budou války, nedostatek potravin, zemětřesení, nákazy a že se bude ve velkém rozsahu kázat o království. (Mat. 24:4–14; Luk. 21:10, 11) Tato slova se splnila v generaci mezi dobou, kdy Ježíš pronesl toto proroctví, a dobou, kdy Pavel psal Židům. Kristus také předpověděl, že Jeruzalém postihne „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa“. (Mat. 24:21) Ničivé soužení, které přišlo na Jeruzalém v roce 70 n. l., nemělo v tomto městě obdoby a již se nikdy neopakovalo. Bylo to však jen miniaturní splnění. Proč? Protože ve vzdálené budoucnosti mělo nastat „velké soužení“ pro celý svět lidstva.
5. Jak to, že ještě nastane „velké soužení“ ve větším rozsahu?
5 Skutečnosti dokazují, že Ježíšova prorocká slova mají větší, rozsáhlejší splnění v době jeho „přítomnosti a závěru systému věcí“. (Mat. 24:3) Šestá kapitola Zjevení, jež byla napsána desetiletí po soužení, které postihlo Jeruzalém, také předpovídala války, hlad a nemoci. To se zdaleka nemělo vztahovat jen na Judeu, neboť Zjevení říká, že bude ‚vzat mír ze země‘. (Zjev. 6:4) Celosvětový vývoj od první světové války v letech 1914 až 1918 ukazuje, že žijeme v závěru přítomného ničemného systému věcí, který vyvrcholí ve „velkém soužení“. Toto soužení odstraní ze země ničemnost a umožní ráj pod panstvím Božího království.
6. Co ukazuje, že kniha Židům byla napsána s ohledem na naši dobu?
6 Kniha Židům poukazuje až na naši dobu. Pavel v ní psal, že Kristus byl tehdy v nebi a „čeká, až jeho nepřátelé budou položeni jako podnož jeho nohou“. (Žid. 10:13) Tato kniha také mluví o době, kdy „[Bůh] opět přivádí svého prvorozeného na obydlenou zemi“.a (Žid. 1:6) A to je nyní! Z důkazů je patrné, že Kristus přijal královské panství a že již jednal proti Božím nepřátelům v nebi. (Zjev. 12:7–12) Kristus obrátil svou pozornost k obydlené zemi a je neviditelně přítomen. A tak podle Ježíšovy předpovědi budeme stát brzy před vyvrcholením, kdy budou Boží nepřátelé odstraněni z naší zeměkoule. Jakou radu nám tedy dává dopis Židům?
‚UVAŽUJTE O JEŽÍŠOVI‘
7, 8. Proč se kniha Židům právem zaměřuje na Ježíše?
7 Pavel obrátil pozornost výslovně na Ježíše. Napsal: „Hlavní myšlenka toho, o čem nyní hovoříme, tedy je: Máme takového velekněze, a ten se posadil po pravici trůnu majestátu v nebesích.“ (Žid. 8:1) Proč právě to byla vhodná rada pro křesťany žijící v době závěru systému věcí?
8 Zkreslené názory na Ježíše existují již dlouho. Židé v prvním století byli hrdí na to, že jsou potomky Abrahámovými, že pěstují náboženství dané prostřednictvím Mojžíšovým a že mají kněze z Áronova rodu. Proto si snad mysleli: ‚Tento Ježíš Nazaretský je jen syn galilejského tesaře.‘ Dokonce obvinili Božího Syna, že je to démonem posedlý Samaritán. (Jan 7:52; 8:39–41, 48; 9:24, 28, 29) Bůh proto moudře povzbudil hebrejské křesťany, aby ‚uvažovali o Ježíšovi‘, protože správný a vyrovnaný názor na Božího Syna a také vztah k němu pomůže těmto křesťanům, aby byli věrní.
9. Proč je dnes vhodná rada, abychom ‚uvažovali o Ježíšovi‘? Před jakým nebezpečím se ale musíme chránit?
9 Božská rada v dopise Židům pomáhá i nám, protože stále ještě existuje mnoho nesprávných nebo zkreslených názorů na Krista. Dnes je mnoho lidí, kteří sice Ježíše nesnižují, jak to činili židovští odpůrci, ale spíše jeho úlohu nadsazují. Jejich církve tvrdí, že Ježíš je částí trojjediného božstva a že Otec, Syn a Svatý duch jsou si rovni. Komu však věnují nejvíce pozornosti? Ježíšovi. Staví jej do popředí, a Otce zatlačují do stínu. Z toho vzniká pro pravé křesťany náročný úkol. U Jana 14:28 Ježíš řekl, že jeho Otec je větší, a Žalm 83:18 (83:19, „KB“) říká, že „ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí“. Na zkreslené názory o Ježíšovi však nesmíme reagovat přehnaně a nesmíme bezděčně snižovat jeho skutečné postavení. Stejně jako pro hebrejské křesťany bude i pro nás tváří v tvář budoucnosti nesmírně cenný přesný názor na Ježíšovo postavení.
10. Co ukazuje kniha Židům o Ježíšově postavení?
10 Kniha Židům začíná tím, že soustřeďuje pozornost na Kristovo nadřazené postavení. Je nyní oslaveným duchem, „přesným znázorněním samotné [Boží] bytosti“. To neznamená, že Otec a Syn jsou jednou osobou nebo jedním bohem, protože Židům 1:3 dodává, že Ježíš se „posadil. . . po pravici majestátu [„Boha“, „Překlad v dnešní angličtině“] ve výšinách“. Texty jako Židům 2:10 a 5:5, 8 také ukazují, že Jehova je vyšší než Syn. A přece má nyní Kristus „jméno [postavení nebo pověst] znamenitější než [mají andělé]“. — Žid. 1:4.
11. a) Jak se chovají Boží andělé k Ježíši Kristu? b) Jak máme chápat slova v Židům 1:6?
11 Stejně jako věrní andělé musíme i my uznávat Kristovo vyvýšené postavení. Židům 1:6 cituje ze Žalmu 97:7 (z řeckého překladu „Septuaginta“) a říká: „Ať mu vzdají poctu všichni Boží andělé.“ Jiné překlady to uvádějí slovy, že andělé mají „padnout před“, „sklonit se před“ Synem nebo mu „vzdát poctu“. Souvislost s okolními texty naznačuje ten význam, že i andělé vzdávají poctu Ježíšovi jako Božímu hlavnímu představiteli a vyvýšenému Synovi. Uznávají, že byl ‚korunován slávou a ctí‘ a že mu byla dána autorita nad budoucí obydlenou zemí. — Žid. 2:5, 9.
12. Proč je důležité, abychom dnes věnovali pozornost Ježíšovým slovům?
12 Jak by se to mohlo týkat nás? Apoštol Pavel poukázal na to, že Ježíš je nadřazen andělům, a pak říká: „Proto je nutné, abychom věcem, které jsme slyšeli, věnovali více než obvyklou pozornost, abychom nikdy nebyli zavlečeni pryč.“ (Žid. 2:1) Jak hebrejští křesťané věděli, věnovali Židé dlouho pozornost Božímu Slovu, neboli Zákonu, danému prostřednictvím Mojžíšovým. Pro nás je ještě důležitější, abychom věnovali pozornost božskému vedení, které bylo poskytnuto prostřednictvím Ježíše.
13. Jak mohou mít křesťané užitek z toho, že věnují pozornost Ježíšovi? Znázorni to.
13 Když jsme si objasnili tuto věc, vzpomeňme si, co Ježíš Kristus řekl o útěku, až bude Jeruzalém obklíčen utábořenými vojsky. (Luk. 19:43, 44; 21:20–24) Římané obklíčili vzpurný Jeruzalém v roce 66 n. l., ale pak se záhadně stáhli, načež křesťané uprchli z města. Věnovali pozornost Ježíšovi, a to jim zachránilo život, když se Římané v roce 70 n. l. vrátili a uvedli na město neštěstí. Máme z toho vyvodit poučení: Protože je velmi blízko neštěstí světa, polož si otázku: ‚Věnuji opravdu pozornost Ježíšovým slovům? Je například z toho, kolik času věnuji rekreaci, z mého postoje k zaměstnání nebo k obchodním záležitostem nebo z mého názoru na světské vzdělání patrné, že dávám pozor na Ježíšova slova u Lukáše 12:16–31?‘
14. a) V jakém směru je Ježíš „hlavním prostředníkem záchrany“? b) V jakém smyslu byl Ježíš „učiněn dokonalým“?
14 Židům 2:10 označuje Ježíše jako „hlavního prostředníka záchrany“. To platí v první řadě na pomazané křesťany, kteří jsou jeho „bratry“. (Žid. 2:11–17) Ale závisí na něm i záchrana těch, kteří doufají, že budou žít na rajské zemi. Pavel napsal: „Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl; a když byl učiněn dokonalým, stal se zodpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají, neboť byl výslovně Bohem povolán jako velekněz.“ (Žid. 5:8–10) Ovšem, Ježíš byl předtím dokonalým duchem, a když byl na zemi, byl tělesně dokonalý. A přece musel být Ježíš učiněn dokonalým v jiném smyslu, vzhledem ke své úloze, kterou má jako náš kněz. Na zemi se mu dostalo školení — vzdělání, ukázňování, a jeho poslušnost byla vyzkoušena až do smrti —, aby byl učiněn dokonalým jako milosrdný a soucitný velekněz.
DŮVĚRA V NAŠEHO VELEKNĚZE
15. Proč se v knize Židům tolik mluví o kněžích?
15 Když čteš knihu Židům, vidíš, že má mnoho co říci o kněžích. Máme tak získat porozumění ohledně ‚velekněze, jehož vyznáváme — Ježíše‘, a ocenění pro něj. (Žid. 3:1) Pavel vysvětluje, že „každý velekněz vzatý z lidí je. . . ustanoven ve prospěch lidí nad věcmi, jež náleží Bohu, aby předkládal dary a oběti za hříchy“. (Žid. 5:1; 8:3) Velká část smlouvy Zákona se soustřeďovala na to, že lidé jsou hříšní. Proto za ně kněží přinášeli oběti, a přinášeli oběti, které se měly vztahovat i na jejich vlastní hříchy. Ale oběti zvířat, jež se vždy znovu opakovaly, nepřemohly hřích a nikoho z lidí neučinily dokonalým. (Žid. 7:11, 19, 27; 10:1–4, 11) To dokazuje, že byla nutná nová smlouva, spolu s novou obětí a s novým veleknězem. — Jer. 31:31–34.
16. Jak převýšil izraelské kněze Ježíš jako kněz?
16 Takového velekněze máme v Kristu. Melchisedech, jehož rodová linie není v Bibli uvedena, předstiňoval Ježíše, který se nestal knězem na základě přirozeného původu od Leviho nebo Áróna. Ustanovil jej přímo Bůh. (Žid. 7:1–3, 15–17; 5:5, 6) Jestliže Bůh takto schvaluje Ježíše jako velekněze, nemůžeme v něj plně důvěřovat? A on kromě toho zakrátko nezemře a nebude potřebovat náhradu, jak tomu bylo s kněžími pod Zákonem. Mohl předložit konečnou oběť, své vlastní tělo; byla to dokonalá oběť, a nikdy nebude muset být opakována. Kristus, náš velekněz, vzal hodnotu své životní krve do nebe a předložil ji Bohu. Je tam stále a slouží za nás jako kněz. — Žid. 9:24–28; 10:12–18.
17. Jak dostáváme pomoc tím, že máme jako velekněze Ježíše?
17 Stojíme před nadcházejícím světovým neštěstím, ale můžeme důvěřovat v našeho velekněze. Na rozdíl od obětí pod Zákonem může Kristova dokonalá oběť plně překrýt naše hříchy. Kromě toho může ‚očistit naše svědomí od mrtvých skutků [jak od zlého počínání v minulosti, tak i od jakýchkoli osobních snah o sebeospravedlnění před Bohem], abychom živému Bohu prokazovali svatou službu‘. (Žid. 9:14; 10:1–4) Musíme souhlasit s tím, že čisté svědomí má před Bohem nezměrnou cenu, když jsme v obtížné situaci a vystaveni tlaku. (Žid. 10:19–22) Také v jiných směrech můžeme mít velkou radost z toho, že máme Ježíše jako trvalého velekněze v nebi.
18. Proč bylo dobré vědět, že náš velekněz je soucitný?
18 Kniha Židům nás ujišťuje, že Kristus je soucitný kněz. Můžeš si představit, jak se museli hebrejští křesťané rozhodovat a jakým problémům museli čelit ve vlasteneckém prostředí Jeruzaléma, když se připravovali na útěk a opouštěli své domovy, příbuzné a zaměstnání. Ale nebyli zcela ponecháni sami sobě. Pavel napsal: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ (Žid. 4:15, 16) Bez ohledu na to, jaká zkouška vznikne, „je. . . schopen přijít na pomoc těm, kteří jsou zkoušeni“. — Žid. 2:17, 18.
ZDOKONALOVATEL NAŠÍ VÍRY
19, 20. Jak je Ježíš „zdokonalovatelem naší víry“?
19 Jestliže ‚uvažujeme o Ježíšovi‘, jde přitom výslovně o naši víru. Pavel se nejdříve zmínil o „hříchu, do něhož se snadno zaplétáme“ — o nedostatku víry — a pak mluví o tom, že „upřeně. . . hledíme na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry“. (Žid. 12:1, 2) Proč je to v závěru dnešního systému věcí tak nezbytně nutné?
20 Již od prvního proroctví v 1. Mojžíšově 3:15 poukazuje Bible na Ježíše. Na něj se soustřeďuje mnoho biblických předpovědí a předobrazů. Mnohé rysy mojžíšského Zákona, o nichž se zmiňuje kniha Židům, byly „stínem budoucích dobrých věcí“. (Žid. 9:23; 10:1) Ale „skutečnost patří Kristu“. (Kol. 2:17) Ano, Ježíšovým narozením, pozemskou službou, obětní smrtí, vzkříšením a kněžskou službou v nebi jsou dovedena k dovršení a dokonalému vyplnění všechna proroctví, předobrazy a vzory, jež s tím souvisely.
21. V jakém dalším smyslu je dnes Ježíš „zdokonalovatelem naší víry“?
21 Pavel mohl uznávat Krista jako „zdokonalovatele naší víry“, a my k tomu dnes máme ještě další důvody. Vidíme, jak se ve velkém měřítku splňují Ježíšova slova o „znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí“. (Mat. 24:3) A tak má naše víra pevnější základ. Záchrana k životu na „budoucí obydlené zemi“ je také daleko blíže než v době Pavlově. Proto dále uvažujme o Ježíšovi, zdokonalovateli naší víry, abychom měli důvěru, že Bůh „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“ ve víře. (Žid. 2:5; 11:6) Jak ukáže další článek, pomáhá nám kniha Židům, abychom měli potřebnou víru a křesťanskou vyhlídku, abychom tak mohli přijmout podivuhodnou odměnu.
[Poznámka pod čarou]
a Viz „Otázky čtenářů“, str. 32.
Můžeš to vysvětlit?
◆ Jak odpovídá naše situace situaci křesťanů, jimž byla napsána kniha Židům?
◆ Proč potřebujeme mít vyrovnaný názor na Ježíše a věnovat pozornost jeho slovům?
◆ Proč kniha Židům říká mnoho o obětech a kněžích?
◆ Co si myslíš o Ježíšovi jako o veleknězi a zdokonalovateli víry?
[Rámeček na straně 20]
Pocta nebo uctívání
Řecké slovo proskynéo uvedené v Židům 1:6 může znamenat:
1. V úctě vzdávat poctu, například ‚klanět se‘ Ježíšovi jako tomu, jehož poctil a oslavil Jehova Bůh.
2. Uctívat Jehovu Boha skrze nebo prostřednictvím jeho hlavního představitele, jeho Syna Ježíše.