totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ (Žid. 4:15, 16) Bez ohledu na to, jaká zkouška vznikne, „je. . . schopen přijít na pomoc těm, kteří jsou zkoušeni“. — Žid. 2:17, 18.

ZDOKONALOVATEL NAŠÍ VÍRY

19, 20. Jak je Ježíš „zdokonalovatelem naší víry“?

¹⁹ Jestliže ‚uvažujeme o Ježíšovi‘, jde přitom výslovně o naši víru. Pavel se nejdříve zmínil o „hříchu, do něhož se snadno zaplétáme“ — o nedostatku víry — a pak mluví o tom, že „upřeně. . . hledíme na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry“. (Žid. 12:1, 2) Proč je to v závěru dnešního systému věcí tak nezbytně nutné?

²⁰ Již od prvního proroctví v 1. Mojžíšově 3:15 poukazuje Bible na Ježíše. Na něj se soustřeďuje mnoho biblických předpovědí a předobrazů. Mnohé rysy mojžíšského Zákona, o nichž se zmiňuje kniha Židům, byly „stínem budoucích dobrých věcí“. (Žid. 9:23; 10:1) Ale „skutečnost patří Kristu“. (Kol. 2:17) Ano, Ježíšovým narozením, pozemskou službou, obětní smrtí, vzkříšením a kněžskou službou v nebi jsou dovedena k dovršení a dokonalému vyplnění všechna proroctví, předobrazy a vzory, jež s tím souvisely.

21. V jakém dalším smyslu je dnes Ježíš „zdokonalovatelem naší víry“?

²¹ Pavel mohl uznávat Krista jako „zdokonalovatele naší víry“, a my k tomu dnes máme ještě další důvody. Vidíme, jak se ve velkém měřítku splňují Ježíšova slova o „znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí“. (Mat. 24:3) A tak má naše víra pevnější základ. Záchrana k životu na „budoucí obydlené zemi“ je také daleko blíže než v době Pavlově. Proto dále uvažujme o Ježíšovi, zdokonalovateli naší víry, abychom měli důvěru, že Bůh „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“ ve víře. (Žid. 2:5; 11:6) Jak ukáže další článek, pomáhá nám kniha Židům, abychom měli potřebnou víru a křesťanskou vyhlídku, abychom tak mohli přijmout podivuhodnou odměnu.

Chop se naděje, která je ti předložena

1, 2. Proč bys měl vážně uvažovat o tom, že je nutné uchopit svou naději?

APOŠTOL Pavel napsal, že „se skutečně staneme účastníky s Kristem jedině tehdy, jestliže se pevně až do konce přidržíme důvěry, kterou jsme měli na počátku“. (Žid. 3:14) Mluvil také o tom, že se musíme ‚chopit předložené naděje‘. — Žid. 6:18.

² Možná, že ses stal jedním ze svědků Jehovových teprve nedávno a že máš nadšení a jistotu ve svém přesvědčení. Nebo jsi možná křesťanským svědkem již řadu desetiletí a máš pocit, že jsi pevně na cestě pravdy. Ať je tomu tak či onak, každý z nás si pravděpodobně vzpomene na někoho, koho známe a kdo přestal chodit po cestě pravdy, jak se to stávalo i v prvním století. (Fil. 3:18; Sk. 20:30) Někteří možná postupně ztratili svou víru, začali se příliš zabývat hmotnými zájmy nebo podlehli pokušení a zhřešili.

3–5. Jak nám může kniha Židům pomoci, pokud jde o naši naději?

³ Jak můžeme zabránit, aby se to nestalo nám? Přemýšlejme o radách, které dává kniha Židům. Z věrné vytrvalosti mnoha dnešních