Otázky čtenářů

● Je nějaký rozdíl mezi Božím královstvím a královstvím Kristovým? A dále: když apoštol Petr mluví o „věčném království našeho Pána a zachránce Ježíše Krista“, jak je to tedy, že Ježíšovo panství skončí, až „odevzdá království svému Bohu a Otci“? — 2. Petra 1:11; 1. Kor. 15:24.

Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Přijď tvé [Otcovo] království.“ (Mat. 6:9, 10) Království je tedy Boží, avšak Jehova, „Král věčnosti“, na omezenou dobu a pro zvláštní účel předal panovnické odpovědnosti svému jednozplozenému Synu. Během tohoto určeného období slouží Ježíš jako náměstek panovníka vyslaný z místa po pravici svého Otce. — 1. Tim. 1:17; Žalm 110:1, 2; Dan. 4:17; 4:14, „KB“.

Vzhledem ke vzpouře duchovního syna, který se stal ďáblem, a ke vzpouře prvních lidí na zemi, předsevzal si Jehova vyjádřit své panství novým způsobem. Mělo to být prostřednictvím zaslíbeného „semene“. (1. Mojž. 3:15; Ef. 1:8–12) V den své smrti řekl Ježíš svým učedníkům: „Já s vámi činím smlouvu, jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království.“ A přesto ty, kdo s ním budou vládnout, vybere Otec a určí jim místa ve vládě království. — Mat. 20:23; Luk. 12:32; 22:29, 30; Řím. 8:16, 17.

Pro tuto svěřenou panovnickou moc lze právem říci, že Ježíš se svými 144 000 spolukráli má království, Mesiášské království. Daniel měl vidění o budoucím dosazení Ježíše a těchto „svatých“ do úřadu, a tak napsal: „Získal přístup ke Starému na dny [Jehovovi] a přivedli jej až těsně před něho. A jemu bylo dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství na neurčitý čas, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno. . . ‚A království a panování a vznešenost těch království pod celými nebesy byly dány lidu, jímž jsou svatí Nejvyššího.‘ “ — Dan. 7:13, 14, 27.

Tato ustanovená moc působí v Jehovově univerzálním království neboli vládním uspořádání, takže nebeské hlasy vhodně zpívají, když Ježíš začíná vládnout jako mesiášský král: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána [Jehovy] a jeho Krista [čili pomazaného Bohem] a bude vládnout [Jehova] jako král po celou věčnost.“ Tak mesiášské království odvozuje svou moc a autoritu od Jehovy, který je univerzálním svrchovaným vládcem nad vším svým stvořením. — Zjev. 11:15; 4:11; Jan 5:19, 30.

Když byl oslavený Ježíš vzkříšen, čekal na pravici svého Otce až do chvíle, kdy měl začít vládnout z nebes nad celým lidstvem. (Sk. 2:32–36; Žid. 10:12, 13) To odpovídá chvíli, kdy z nebes hlasitě oznamuje hlas: „Nyní přišla záchrana a moc a království našeho Boha a moc jeho Krista.“ (Zjev. 12:10; srovnej 11:17, 18.) S Ježíšem vládne 144 000 vybraných z lidstva jako spoludědici a říká se o nich, že „budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let“. — Zjev. 20:6; 14:1, 3.

Na konci jeho tisíciletého panství budou všichni lidé na zemi, kteří využili dobrodiní království, stát před Bohem v opětné dokonalosti. Budou srovnatelní s Adamem, dříve než zhřešil. Tehdy Ježíš „odevzdá království svému Bohu a Otci“, protože vykonal, co mu Otec určil. (1. Kor. 15:24–28) Od té doby nebude mezi Jehovou a poslušným lidstvem žádné druhotné království. Mesiášské hledisko skončí, Jehovovo království však potrvá věčně. Panování Krista a jeho dědiců království „nikdy nebude zničeno“ a „nebude přeneseno na žádný jiný lid“. (Dan. 2:44) Zvláštní svěřenou moc pouze opět převezme Jehova. „Potom se také sám Syn podřídí tomu, který mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.“ — 1. Kor. 15:28.

Dobrodiní Kristova království však budou „věčná“, ačkoli ono samo bude vlastně „trvat jen věk“ (podle jednoho smyslu řeckého slova aionios užitého ve 2. Petra 1:11). Relativně řečeno je jeho tisícileté panství věčné.

Na rozdíl od délky panování jakéhokoliv lidského krále, který kdy vládl na zemi, trvá Ježíšovo království nad lidstvem po mnoho staletí. Jeho vláda trvá déle než věk nejstaršího muže v lidských dějinách, totiž Matuzaléma, který žil o 31 let méně než jedno tisíciletí. (1. Mojž. 5:27) Kromě toho zůstane Ježíš čestným králem, protože jeho královské postavení nekončí prostě tím, že vrátí mesiášské království Otci. Vždycky bude mít zájem o lidstvo; vždyť jako Jehovův dílovedoucí přece říká: „Věci, které jsem měla ráda, byly u lidských synů.“ (Přísl. 8:31) A v lidských srdcích pro něho navždy zůstane zvláštní místo za všechno, co pro lidstvo udělal. To je v souladu se slovy Židům 7:17, kde se říká, že Ježíš je „knězem navždy“.

Jaké další odpovědnosti budou určeny Ježíši a jeho spoludědicům, až skončí tisíciletá vláda, Bible neříká. Zjevení 22:5 popisuje Nový Jeruzalém v nebesích a zmiňuje se přitom o těch, kdo „budou vládnout jako králové po celou věčnost“. Tím zřejmě odkazuje na Ježíšovy spoluvládce, 144 000 tvořících jeho nevěstu. Můžeme si být však jisti, že Jehova má pro ně připraveny mnohé znamenité přednosti a příležitosti nejrůznějších služeb v celém jeho stvoření.

● Co mínil Ježíš když řekl: „Lampou těla je oko. Jestliže je tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné“?

Někteří se domnívají, že tato slova u Matouše 6:22 mají nějaký zdravotní nebo lékařský význam, jako kdyby z oka bylo možné v prvé řadě odhalit nemoci nebo tělesné slabosti. To však neodpovídá textům, s nimiž tento výrok souvisí. Ježíš prostě varoval, abychom ‚si neukládali poklady na zemi‘. Po těchto slovech o „oku“ nabádal, abychom byli otroky Boha, a ne bohatství. — Mat. 6:19–24.

Ježíš chtěl zřejmě říci, že by jeho služebníci měli stále mít „prosté“ oko, to znamená, že by se měli upřímně zaměřovat na jednu věc, a ne se rozptylovat, například bohatstvím. Křesťan, který se soustřeďuje na konání Boží vůle, je ‚jasný‘, protože zrcadlí osvícení pro jiné, což je k Boží slávě.