snažit dělat co největší radost svému nebeskému Otci. Je to dar, protože my hříšní lidé bychom jej nikdy nezískali vlastními zásluhami. Ale možná, že bychom ho nezískali, pokud by náš životní běh nedosvědčoval, že ten dar skutečně oceňujeme a chceme. Připodobňujme se tedy pilně Kristu v postoji, řeči a jednání. Pak si s božskou pomocí můžeme být jisti, že neztratíme život ani žádná další požehnání, která by nám snad náš nebeský Otec poskytl za všechnu snahu.

36. Jaké činitele podle Petra nevylučují, že potřebujeme připomínání?

³⁶ Proto je dobré připomínat si důležitost věrnosti. Právě na to chtěl apoštol Petr poukázat čtenářům svého druhého dopisu. Napsal:

„Proto budu vždy nakloněn k tomu, abych vám to připomínal, ačkoli to znáte a jste upevněni v pravdě, která je ve vás přítomna. Považuji však za správné, pokud jsem v tomto stánku, abych vás probouzel připomínáním, protože já vím, že má být brzy složen můj stánek, tak jak mi to i naznačil náš Pán Ježíš Kristus. Proto se také v každé době vynasnažím, abyste si po mém odchodu byli sami schopni připomínat tyto věci.“ — 2. Petra 1:12–15.

Jako ti, kterým Petr určil svá slova v prvním století, můžeme i my znát důležitost kázání „dobrého poselství“ a zlepšování své osobnosti, aby se podobala Kristově. Můžeme být pevní v křesťanské víře do té míry, do jaké jsme ji poznali. A přece, zejména když čelíme zkouškám nebo snad chytrým argumentům falešných učitelů, potřebujeme připomínání, která předložil Petr.

37. Jak byl Petr dobrým příkladem v připomínání?

³⁷ Je dobré, abychom si pamatovali, proč napsal tato připomínání. Apoštol věděl, že brzy zemře, protože Ježíš mu osobně řekl, že zakusí mučednickou smrt. (Jan 21:18, 19) Tato vyhlídka nevzbuzovala v Petrovi žádné chmury. Rozhodl se však využít čas, který mu zbýval, k posílení bratrů a k povzbuzení, aby byli činní a přinášeli hojnost ovoce. Tak i po jeho odchodu na smrt mohli čerpat povzbuzení z jeho připomínek a používat je k vzájemnému budování.

38. Co bychom měli dělat s připomenutími, která jsou předložena v Petrových dopisech?

³⁸ Kéž také my nalézáme povzbuzení v Petrových dopisech a posilujeme druhé, když upozorňujeme na jeho připomenutí. A zatímco s důvěrou vyhlížíme splnění Jehovových podivuhodných zaslíbení, můžeme dále oznamovat „dobré poselství“ a činit pokroky v připodobňování se našemu nebeskému Otci a jeho Synu.

Společná hostina

Pánova večeře je společná hostina, protože má více účastníků: Jehovu Boha jako původce celého opatření, Ježíše Krista jako výkupní oběť a jeho duchovní bratry, kteří přijímají symboly, jako spoluúčastníky. Jejich jídlo u „Jehovova stolu“ znamená, že mají pokoj s Jehovou. (1. Kor. 10:21) Oběť společenství byla mnohokrát nazývána také „pokojná oběť “. — 3. Mojž. 3:1, „Elberfeldská bible“. („Aid“)