ETANIM

[pravděpodobně „vytrvávající (proudy, toky); stále tekoucí (proudy, toky)“].

Byl to sedmý lunární měsíc náboženského kalendáře Izraelitů, ale první měsíc kalendáře světského. (1Kr 8:2) Odpovídá části září a části října. Po exilu v Babylóně byl nazván tišri. Toto pojmenování se v biblické zprávě sice nevyskytuje, ale bylo objeveno v poexilních spisech.

O svátku, který začínal 15. den tohoto měsíce (neboli přibližně v první polovině října), historik Josephus napsal: „Patnáctého dne tohoto měsíce, kdy začíná nastupovat zimní období, nařizuje Mojžíš každé rodině, aby si — z obavy před chladem a jako ochranu před nevlídným počasím v této roční době — postavila stan.“ (Židovské starožitnosti, III, 244 [x, 4])

Začátek zemědělského roku. Zatímco se po exodu z Egypta stal abib (čili nisan) prvním měsícem roku v židovském náboženském kalendáři, byl etanim dále považován za první měsíc světského či zemědělského kalendáře. Tímto měsícem končila téměř veškerá sklizeň, což bylo znamením závěru zemědělského roku. První deště, které potom přišly, změkčily půdu a připravily ji pro následnou orbu, která znamenala počátek nových zemědělských prací. O etanimu Jehova mluvil jako o předělu roku, když o svátku sklizně řekl, že je „na ukončení roku“ a „na přelomu roku“. (2Mo 23:16; 34:22) Za zmínku stojí také to, že Jubilejní rok nezačínal v měsíci abibu, ale právě v měsíci etanimu. (3Mo 25:8–12)

Pozdější označení tišri, které bylo pro tento měsíc používáno, znamená „začátek roku“. Prvního tišri Židé stále slaví Nový rok neboli Roš Ha-šana („hlavu roku“).

Měsíc svátků. Etanim byl také měsícem svátků. První den tohoto měsíce byl ‚dnem troubení na trubku‘. (3Mo 23:24; 4Mo 29:1) Vzhledem k tomu, že se troubením na trubku běžně ohlašovalo každé novoluní, bylo troubení prvního etanimu pravděpodobně doplněno nebo rozšířeno. (4Mo 10:10) Desátého etanimu byl slaven výroční Den smíření. (3Mo 16:29, 30; 23:27; 4Mo 29:7) Od 15. do 21. etanimu se konal Svátek chýší neboli Svátek sklizně, po němž dne 22. etanimu následovalo slavnostní shromáždění. (3Mo 23:34–36) Z toho vyplývá, že větší část tohoto měsíce zabíraly svátky.

Události, ke kterým došlo v etanimu. Už od první knihy jsou v Bibli předkládány chronologické údaje, a první zmínka o délce života je v souvislosti s Adamem. Proto by skutečnost, že už od starověku byl měsíc označovaný jako etanim považován za první měsíc roku, mohla být určitým základem pro závěr, že Adamův život začal právě v tomto měsíci. (1Mo 5:1–5) Prvního dne prvního měsíce (později nazývaného etanim), více než po deseti měsících strávených v arše, odstranil Noe kryt archy a uviděl, že povrch zemské půdy byl již vysušen. (1Mo 8:13) Více než o 1 300 let později, v měsíci etanimu, Šalomoun slavnostně uvedl do užívání dokončený chrám v Jeruzalémě. (1Kr 8:2; 2Pa 5:3) Když byl Jeruzalém v roce 607 př. n. l. zničen, bylo zabití místodržitele Gedaljáše a následný útěk zbývajících Izraelitů do Egypta v měsíci etanimu znamením naprostého zpustošení Judy. (2Kr 25:25, 26; Jer 41:1, 2) Tyto události patřily k důvodům pro „půst sedmého měsíce“, o němž se mluví u Zecharjáše 8:19. O 70 let později se v tomtéž měsíci vrátili propuštění izraelští vyhnanci z Babylóna a začali obnovovat chrám v Jeruzalémě. (Ezr 3:1, 6)

Důkazy svědčí také o tom, že v tomto měsíci se narodil Ježíš, v tomto měsíci byl pokřtěn a pomazán. (Viz heslo JEŽÍŠ KRISTUS.)