První Mojžíšova 2:15 říká, že „Bůh přistoupil k tomu, aby vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden“. Mohlo by to naznačovat, že stvoření člověka proběhlo mimo zahradu, ale možná to prostě znamená, že Bůh člověka „vzal“ v tom smyslu, že ho zformoval a stvořil ho z pozemských prvků a pak mu určil, aby nejprve žil v zahradě, v níž ožil. Hlavním úkolem člověka bylo obdělávání zahrady a péče o ni.

Dá se předpokládat, že po Adamově vypovězení z rajské zahrady, když nebyl nikdo, kdo by „ji obdělával a pečoval o ni“, zahrada přirozeně zarůstala a jejími obyvateli byla jen zvířata. Pak ji zaplavily vody potopy a až na božský záznam o její existenci se o její poloze nic neví. (1Mo 2:15)