Zákaz se vztahoval na jeden jediný strom. Byl to „strom poznání dobrého a špatného“. Adam s Evou měli svobodnou vůli, a proto se mohli rozhodnout, zda Boha poslechnou, nebo ne. Adam však dostal toto varování: „V den, kdy [ze stromu poznání] pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 1:29; 2:17)

Přijatelné omezení

Tento zákaz neměl za následek, že by Adam s Evou nějak strádali, protože ze všech ostatních stromů v zahradě jíst směli. (1. Mojžíšova 2:16) Nesouvisel ani s tím, že by první lidé měli nějaké špatné sklony, a ani nesnižoval jejich důstojnost. Kdyby se Boží zákaz týkal takových hrozných věcí, jako je sodomie nebo vražda, mohl by někdo usoudit, že dokonalí lidé měli určité hanebné sklony, jež bylo nutné držet na uzdě. Jedení je však naprosto normální a správná věc.

Bylo toto zakázané ovoce symbolem pohlavního styku, jak se někteří domnívají? Pro takový názor není v Písmu žádný podklad. Za prvé, Bůh vydal tento zákaz v době, kdy byl Adam sám, a zjevně nějakou dobu ještě sám zůstal. (1. Mojžíšova 2:23) Za druhé, Bůh řekl Adamovi a Evě, že mají ‚být plodní a přibývat a naplnit zemi‘. (1. Mojžíšova 1:28) Určitě by neudělal to, že by jim přikázal porušit jeho zákon, a pak je za to odsoudil ke smrti. (1. Jana 4:8) Za třetí, Eva si vzala ovoce dříve než Adam, a svému manželovi jej dala až později. (1. Mojžíšova 3:6) Je tedy jasné, že ovoce nepředstavovalo pohlavní styk.

Snaha o morální nezávislost

Strom poznání byl sice skutečný strom, ale symbolizoval právo Boha jako Panovníka rozhodovat o tom, co je pro lidi dobré a co špatné. Když z tohoto stromu lidé pojedli, nejenže se dopustili krádeže, protože si vzali to, co patřilo Bohu, ale také si opovážlivě přisvojili nezávislost v otázkách morálky. Povšimněte si, jak Satan postupoval. Nejdříve Evu lživě ujistil, že ‚určitě nezemřou‘, pokud ona i její manžel pojedí ovoce. Potom prohlásil: „Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:4, 5)

Je sice pravda, že žili ještě stovky let, avšak „v ten den“, kdy zhřešili, začali umírat, podobně jako usychá větvička odříznutá od stromu. (1. Mojžíšova 5:5)