Otázky čtenářů
■ Když znásilnil Šechem Dinu, Jákobovu dceru, šlo jen o násilný čin, nebo si ji chtěl vzít za manželku?
Šechem měl zřejmě sexuální styky s Dinou proti její vůli. Znásilnil ji. Ale to, že často přátelsky navštěvovala Kananejce, ji uvedlo do kompromitující situace a on zřejmě právě proto k ní pocítil silnou náklonnost a zatoužil vzít si ji za manželku.
Zpráva v 1. Mojžíšově 34:1–3 zní: „A Dina, . . . vycházela, aby se dívala na dcery té země. Šechem, syn Chivijce Chamora, náčelníka té země, ji uviděl, a pak si ji vzal a lehl si s ní a znásilnil ji. A jeho duše přilnula k Dině, Jákobově dceři, a zamiloval se do té mladé ženy.“ Ačkoli se ji její otec snažil odradit, aby nepěstovala společenství s nemorálními Kananejci, a rozbil proto tábor mimo město Šechem a zřídil oddělený zdroj vody, Dina přesto „vycházela, aby se dívala na dcery té země“. (1. Mojž. 33:18; Jan 4:12) Hebrejské slovo přeložené jako „vycházela“ je nedokonavého vidu, což naznačuje trvalou činnost. Toto sloveso téhož vidu je také překládáno podle souvislosti „pravidelně vycházel“ a „obvykle vyjížděl“. (1. Sam. 18:13; 1. Král. 10:29) Dina tedy nevyšla jednou. Zřejmě chtěla „vidět“ své sousedy ve městě a lépe se s nimi seznámit.
Když jednou byla na své pravidelné návštěvě, Šechem „si ji [Dinu] vzal a lehl si s ní a znásilnil ji“. O hebrejském slovu přeloženém výrazem „znásilnil“ říká „Hebrejský a anglický lexikon“ (angl.) od Williama Geseniuse: „Zbavit ženu panenství, obvykle násilím.“ Totéž slovo je v textech Soudců 19:24 a 20:5 přeloženo výrazem „znásilnit“. Ale míra souhlasu ze strany ženy je naznačena v 5. Mojžíšově 22:24, kde se užívá téhož hebrejského slova. Snad zpočátku nemyslel Šechem ani Dina na sexuální styky, ale když na něj působilo kouzlo této mladé zvídavé panny a jeho vášeň vzrůstala, učinil to, co by byla většina kananejských mužů považovala za přirozené, protože neměl žádné zbožné morální zábrany. Vždyť konečně ona sama přišla do jeho prostředí! Když Dina zřejmě namítala, aby ‚nezašli tak daleko‘, prostě ji přemohl.
I kdyby Dina nedala souhlas, přesto nesla určitou odpovědnost za to, že ztratila své panenství, ačkoli navštěvovala jen „dcery té země“. Představme si jejich morálku. Esauovy chetitské (neboli kananejské) manželky byly zbožnému Izákovi a Rebece „zdrojem hořkosti ducha“ a z toho je zřejmě patrné, ze se již mezi ‚dcerami té země‘ projevovala špatnost. (1. Mojž. 26:34, 35; 27:46) Sexuální nemravnost, včetně krvesmilstva, homosexuality, sodomie a bestiality, ostatně patřila ke „způsobu kananejské země“. (3. Mojž. 18:2–25) O čem tedy Dina mluvila při takových návštěvách? Domnívala se opravdu, že by se mohla vyhnout společenství s bratry a přáteli těchto dívek? Jestliže nějaká žena přicházela, zřejmě bez dohledu, mezi takové nemravné lidi, říkala si tím o těžkosti. Dina věděla, co se stalo jejím předkyním Sáře a Rebece, když byli v Kanaanu. V očích zvrhlých kananejských mužů se Dina stala vhodnou kořistí. Sama se uvedla do kompromitující situace a zaplatila za to ztrátou panenství, ačkoli snad v poslední chvíli odporovala. — 1. Mojž. 20:2, 3; 26:7.
Šechem potom zdržel Dinu u sebe doma a mluvil k ní ‚přemlouvavě‘, jakoby ‚k jejímu srdci‘. Jeho otec řekl: „Jeho duše se přiklonila k [Dině].“ Není pravděpodobné, že by k takové vřelé náklonnosti došlo jen z jednoho setkání. Zřejmě si již předtím povšiml jejích dobrých vlastností, snad při jejích častých návštěvách. Nyní si ji chtěl vzít za manželku. On a jeho otec také mohli mít dojem, že návrh sňatku bude určitým smířením za synův skutek a že situaci napraví a že tak budou zachovány pokojné vztahy s Jákobovou domácností, které se dobře dařilo. — 1. Mojž. 34:3, 8.
Celá tato příhoda vedla k vraždění, při němž přišel o život Šechem, jeho otec a všichni muži ve městě. Jákobova domácnost proto byla veřejně odsouzena, a Jákob sám o mnoho let později tvrdě odsoudil hněv svých synů. (1. Mojž. 34:30; 49:5–7) K jakému hroznému řetězu událostí to vedlo, a to vše proto, že Dina nedávala pozor na to, s kým se stýká. Tato epizoda v inspirované zprávě je varováním pro dnešní mladé křesťanky, které by se snad chtěly ze zvědavosti společensky stýkat s osobami, jež nejsou Božími služebníky. — Přísl. 13:20.