Odchod z Egypta

JEHOVA nařídil Mojžíšovi, aby předstoupil před faraóna a v Jehovově jménu mu řekl: „Pošli můj lid pryč.“ (2Mo 5:1) Faraón odmítl. Nechtěl ztratit národ otroků. A co víc, faraón buď neznal, nebo neuznával Jehovu jako pravého Boha. (2Mo 5:2) Faraón uctíval egyptské bohy, a dokonce se za boha sám považoval! A tak vyvstala sporná otázka: Kdo je pravý Bůh? Deseti ranami Jehova vykonal rozsudek „na všech egyptských bozích“. To vedlo k propuštění Izraelitů a poskytl se tím důkaz, že Jehova je živý a pravý Bůh. (2Mo 12:12)

Jako celek Izrael opustil egyptský Rameses 15. nisana 1513 př. n. l. Jak se lid přesunoval směrem na východ, bezpochyby se k němu připojili další Izraelité z Gošenu. Když se dostali k Ethamu, Jehova jim nařídil, „aby se obrátili zpět a utábořili se před Pihachirotem … u moře“. Egypťanům se zdálo, že lid zabloudil. (2Mo 13:20; 14:1–3) Vypadalo to, že Izraelité jsou v pasti, uvězněni mezi Rudým mořem a horami. Za sebou měli válečné dvoukolé vozy Egypťanů, a zdálo se, že není úniku! A za těchto okolností Jehova vysvobodil Izraelity a zničil faraóna i jeho armádu. (2Mo 14:13–31) Tak Jehova projevil svou obrovskou moc a způsobil, aby se o tom, co vykonal pro Izrael, mluvilo „po celé zemi“. (2Mo 9:16; Joz 2:10; 9:9)