KRKAVEC

[heb. ʽo·revʹ; řec. koʹrax].

První pták jmenovitě uvedený v Bibli. (1Mo 8:7) Krkavec je největší z krkavcovitých ptáků, na délku měří asi 0,6 m a rozpětí křídel má víc než 1 m. Jeho lesklé peří je pozoruhodné svou smolně černou barvou (Pís 5:11) s měňavými kovově modrými a nachovými odstíny, zespodu mívá nádech do zelena. Krkavec se živí nesmírně rozmanitou stravou — od různých ořechů, bobulí a zrn po hlodavce, plazy, ryby a ptáčata. Občas sice zaútočí na mladá a slabá drobná zvířata, ale především je mrchožrout. Když požírá zdechlinu, má ve zvyku nejprve vyklovat oči a ostatní měkké části těla a pak jí teprve svým mohutným zobákem rozerve břicho. (Př 30:17) Je to schopný letec, který svými křídly mává silnými, pravidelnými údery nebo se neúnavně vznáší nad krajinou, kde hledá potravu, a oblétá ji ve velkých kruzích. Při svém neustálém vyhledávání potravy přeletí neobvykle velké území.

Přírodovědci považují vychytralého krkavce za nejpřizpůsobivějšího a nejvynalézavějšího ze všech ptáků. Díky tomu a také proto, že je tak zdatný letec a že se dokáže živit tak rozmanitou potravou — i mršinami —, bylo opravdu vhodné, že když začaly vody potopy opadat, vypustil Noe z archy jako prvního právě krkavce. Z biblického textu vyplývá, že potom už krkavec zůstal venku a archu používal jen jako místo k odpočinku. (1Mo 8:5–7)

Smlouva Zákona prohlašovala krkavce za nečistého (3Mo 11:13, 15; 5Mo 14:12, 14) a výraz „podle svého druhu“ zjevně zahrnuje vránu a další příbuzné krkavcovité ptáky, jako například havrana, kavku a kavče, kteří se vyskytují v Palestině.

Krkavec na rozdíl od vrány žije obvykle v pustině a často obývá hornaté kraje, dokonce i pouště. Patřil mezi tvory, kteří podle Izajášova vidění obývali prázdnotu zničeného Edomu. (Iz 34:11) Krkavec má ve zvyku ukládat si zbytky potravy do skalních rozsedlin nebo je zahrabávat pod listí. Bylo tedy velmi vhodné, že Bůh použil zázračným způsobem právě tyto ptáky, aby dvakrát denně nosili chléb a maso proroku Elijášovi, když se skrýval v říčním údolí Kerit. (1Kr 17:2–6)

Krkavci hnízdí ve skalních útesech nebo ve skalnatých krajinách a také na vysokých stromech; po celý život žijí v jednom a tomtéž páru a jsou obětavými rodiči. Jehova Bůh, jenž opravdově pečuje o všechny své tvory, chtěl, aby Job soustředil pozornost na Něho, a tak mu položil otázku: „Kdo připravuje krkavci jeho potravu, když jeho vlastní mláďata volají o pomoc k Bohu, když stále putují, protože není co jíst?“ (Job 38:41) Žalmista také ukázal, že potrava, kterou ptačí rodiče zdaleka přinášejí, aby nasytili svá stále hladová a divoce křičící mláďata, je opatřením od láskyplného Stvořitele (Ža 147:7–9); a Ježíš poukázal na krkavce podobným způsobem, aby své následovníky ujistil, že Ten, kdo pečuje o takové nebeské ptáky, určitě uspokojí i potřeby svých lidských služebníků. (Lk 12:24; srovnej Ža 104:27, 28; Mt 6:26.)

Pohanské národy ve starověku se na krkavce dívaly jako na ptáka, který věští zlo a je předzvěstí smrti, nepochybně kvůli jeho impozantní velikosti, tmavým barvám a žalostnému krákání. Mezi Řeky byl odvážný a často drzý krkavec považován za prorockého ptáka, snad proto, že byl pověstný svou vychytralostí a bystrostí. Byl pokládán za posvátného pro boha Apollóna a pro záhadný kněžský řád, jehož někteří členové nosili černé oblečení.

Jeden z midianských knížat v době soudce Gideona se jmenoval Oreb, což znamená „krkavec“. (Sd 7:25)